Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
31.03.2024 09:00

Přes střechu Evropy

Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.03.2024 09:30

Velikonoce v Polabí

Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.04.2024 18:00

Archeologický průzkum v Pardubičkách

Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

06.04.2024 14:00

Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů

Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.

typ akce: Výlety do historie

17.04.2024 18:00

Nálety na Pardubice

Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

Návrh na podzemní tržnici v Pardubicích r. 1913

obrázek k článku Významným okruhem zájmu starosty Josefa Prokopa byla výstavba města, jeho rozšiřování, ale zároveň kulturní povznesení. Na konci 19. století se naskytla možnost stavebního rozšiřování v okolí starého města, konkrétně v jižní a západní straně v okolí Pernštýnského náměstí. Bylo to umožněno zrušením kasáren v tomto zmiňovaném pásmu a jejich lokalizace do prostoru na Palackého třídě.

V letech 1909 - 1911 došlo k dalšímu významnému činu - k regulaci Labe a Chrudimky, tím se definitivně odstranila překážka stavebnímu rozvoji před Zelenou bránou.

V souvislosti s tím napadla J. Prokopa myšlenka využít tohoto prostoru ke stavbě podzemní tržnice. Otázka nové tržnice nebyla problémem náhle se objevivším, již dříve se jím zabývala obecní zastupitelstva, ale stále se nenacházelo vhodné řešení. Příčinou tohoto protahování byla nemožnost dohodnout se na vyhovujícím místě pro všechny strany. Proto se také starostův návrh stal nejožehavější otázkou při jednáních zastupitelstva.

Nejprve se však podívejme na situaci s tržišti v Pardubicích, abychom se lépe orientovali v problematice, jež se následně rozvine. Ve městě fungovaly dva trhy: páteční a úterní. Oba se odbývaly na volných prostranstvích, náměstích Pardubic, právě nechráněnost těchto míst byla důvodem, proč prodejci žádali tržiště nové - kryté.

Jakmile se dostala tato otázka na seznam projednávaných bodů, objevily se nesouhlasné výpady proti starostovi ze strany zastupitelstva, které opět poukazovalo jen na nákladnost projektu, posléze se ještě přidala otázka estetická. Také ze strany živnostníků se objevil nesouhlasný postoj 29. února 1912: „Společenstvo živností řemeslných aj. protestuje proti zřízení tržnice“ 1). Vzhledem k tomu, že tržnice měla být určena šedesáti stálým prodejcům, chápali její výstavbu jako nebezpečnou konkurenci.

Josef Prokop uvažoval o zřízení krytého podzemního tržiště v kasárenském náhonu.

Myšlenka to byla převratná a na dobu vzniku zcela ojedinělá. Avšak právě vzhledem k době, ve které se pohybujeme, bylo její prosazení v konzervativně smýšlející společnosti prakticky nemožné a pro ing. Josefa Prokopa myšlenka podzemní tržnice byla počátkem konce jeho působení v úřadu.

28. srpna 1912 při zasedání MZ v bodě „Návrhy městské rady“ 2) referuje starosta o možnosti zřízení krytého tržiště. Zde poprvé zmiňuje i možnost výhodného řešení otázky zřízením podzemního tržiště u Zelené brány v nezasypaném kasárenském náhonu. Ihned se rozpoutává diskuse o tom, zda je vůbec třeba takové stavby, mnozí opětovně poukazují na špatný finanční stav města. Ne všichni jsou samozřejmě proti, ale stojí za zajímavost poznamenat, že ti, kteří vystoupili v neprospěch projektu - pokrokáři - , neměli před volbami ve svém volebním programu právě požadavek zřízení kryté tržnice. Tento počáteční nesouhlas postoj již Josefa Prokopa příliš nepřekvapil, ale pozastavoval se nad tím, že „obnos 45.000 K. pro město se statisícovým hospodářstvím hraje zde tak velkou roli. Takto poměrně malý obnos se na úvěr vždy sežene.“3)

Zde výrazně vystupuje do popředí schopnost Josefa Prokopa myslet ekonomicky a hlavně přemýšlet o budoucnosti. Věděl, že ačkoli je na některý projekt potřeba menšího dluhu, nebude to pro město znamenat nenahraditelnou ztrátu, ale naopak.

Právě ekonomická otázka ho vedla k tomu, aby více apeloval na rychlé rozhodnutí, neboť koryto kasárenského náhonu mělo být v nejbližší době zasypáno, čímž by město nenávratně ztratilo možnost zřízení tržiště na tak významném místě s nepoměrně menšími náklady.

Hlavním důvodem jeho snahy však nebyl jen nízký náklad stavby, ale byl si uvědom toho, že tímto krokem vyjde vstříc venkovským obchodníkům, kteří po lepších prodejních podmínkách volali již nejméně pět let. Tímto krokem by město více upevnilo lepší vztah s venkovem, a i toto byl pro něho velmi pádný důvod dále trvat na svém návrhu. Sám zastupitele varoval: „porušení těchto vztahů mohlo by být osudné pro město“4). Někteří zastupitelé navrhovali místa jiná (př. vedle Rakousko-uherské banky, vedle divadla). Jde však o stavby přístřešní a ne tak moderní jako výše navrhovaná stavba.

Zastupitelé se snaží vznášet námitky odstrašujícími příklady jako bylo tržiště v Hamburku, kde je údajně velmi špatná ventilace, hygiena. Z toho vyvozují, že kdyby taková situace vznikla i zde, museli by vynakládat další sumy peněz na odstranění těchto negativ. Takové srovnávání starosta odmítá, neboť jde o stavbu zcela odlišných rozměrů, a tudíž stavby nelze srovnávat. Dalším důvodem, proč zastupitelé nechtěli souhlasit, byla obava ze ztráty zákazníků v obchodech na Starém městě, kde mnozí z nich měli své živnosti. Tento argument starosta ještě striktněji odmítá: „Město nemůže mít stále ohledy na Staré město, má závazky i vůči městu novému“.5) Má i výhradu vůči návrhu postavit tržnici u divadla, protože tím by došlo ke zničení právě vzniklého parku. Tuto variantu nechtěl připustit proto, že mu šlo v prvé řadě o estetický vzhled města a jeho nemalá dosavadní práce by byla zničena. Doslovně řekl: „V případě, že by páni chtěli park obětovat, zříkám se veškeré odpovědnosti“.6)

Na konci této schůze dosahuje zatím jen toho, že návrh na zřízení krytého tržiště byl schválen a zvláštní komise odborníků byla pověřena posouzením navržených plánů.

Ještě dodejme, jak měla velmi diskutovaná tržnice vypadat. Umístění tržnice jsem již uvedla - před Zelenou bránou. Toto místo bylo důležité též z hlediska průmyslové a obchodní strategie města, takto jej alespoň starosta hodnotil. Měla ležet na rozmezí starého a nového města, taktéž orientace byla výhodná - směrem k nádraží, což by bylo výhodné pro komunikační spojení.

Betonová budova měla být 9,5 m široká, 4,25 m byla její střední výška a 70 m délka, tzn. rozloha celkem 700 m2. Stěny měly být obloženy do 2 metrů výšky obklady, které by byly kryty železnou konstrukcí, vstup do tržnice umožňovala na obou koncích prostorná schodiště a doprostřed horní stěny místnosti umístěný ventilátor měl zajistit zdravý pobyt v místnosti.7)

Tento popis nasvědčuje tomu, že plán byl promyšlen. Co se tedy nelíbilo na daném projektu? Hlavními nevyhovujícími body byly: velikost, přístupnost, ventilace a úprava okolí. K prvnímu zmiňovanému lze podotknout, že dřívější trh velikosti činil 200 m2 (drůbeží trh), 420 m2 (trh na máslo a vejce), tj. celkem 620 m2, nová tržnice by byla tedy o něco více prostornější.8)

Ani výstavba tržiště by neznehodnotila okolí, protože kdyby se tak mělo stát, jak již bylo výše řečeno, byl by starosta první, který by byl proti. Pro ještě větší názornost zastupitelů a pro vyvrácení předsudků nechal starosta na vlastní náklad zhotovit v přesném měřítku model celého náměstí před divadlem, včetně zamýšlené tržnice a nových budov - muzea, okresního domu, pošty, spořitelny.9) Tento model nechal na Královské třídě (dnešní třída Míru) v Kratochvílově domě čp. 67 - 37n.10) vystavit pro veřejnost. Model měl ještě sekundární pozitivní dopad, neboť se ukázalo, jak esteticky by působilo rozestavění budov na novém náměstí a zjistilo se, že budova spořitelny by natolik potlačila dominantní Zelenou bránu, že se později projekt budovy snížil o jedno podlaží. Mohlo by se zdát, že model veřejnost a ostatní odpůrci uklidní a přesvědčí, avšak nestalo se tak, opozice ihned napadla osobu starosty prostřednictvím tisku, obvinila jej z umíněnosti a že se své „utkvělé myšlenky nevzdá (...) a že všechno úsilí napne, aby prosadil svou“11).

Na jaře 1913, 19. března, je referentem - Josefem Prokopem - podán návrh městské rady: „aby bylo schváleno, že se podzemní tržiště na prostranství před Zelenou bránou celkovým nákladem 85.000 K. má provésti a že městská rada se zmocňuje, aby vše další čeho třeba ku započetí stavby provedla.“12)

Tímto starostova povinnost končí, avšak jako autor myšlenky ujímá se slova a pronáší k MZ velmi obšírný výklad, v němž mimo jiné uvádí všechny důvody, které ho vedly k této myšlence a které ho nadále přiměly trvat na svém návrhu. Domnívá se, že je to způsob, který je dnes pro město nejvýhodnější, nejméně nákladný, ale podmínkou je jeho brzká realizace, jinak bude do budoucna neuskutečnitelný, nebo ještě s mnohem většími náklady. Obhajování projektu hodnotí jako ještě těžší situaci, nežli přijetí úřady starosty v roce 1910. Zdůraznil, že bude na tomto návrhu trvat nadále, že své přesvědčení a názor nezmění, ale rozhodne-li komise jinak, svůj návrh stáhne.

Nato Gustav Oesterreicher tlumočí protest obchodního grémia v Pardubicích proti stavbě podzemního tržiště, přidává k tomu i osobní nesouhlas z důvodů estetických a finančních. Dalším odpůrcem tohoto plánu je Václav Veverka, podle kterého nemá město dostatečných zkušeností pro tak riskantní pokus. Dr. Lipčík je též proti, k tomu předčítá i protest Spolku majitelů domů. Výstižně tuto rozpolcenou atmosféru vystihuje J. Sochor, který vyřkl názor: „protože to jinde nemají, nemůže to býti ani u nás, není správný (názor)“13). Starosta diskusi ukončuje argumentem, že chtěl ulehčit také nezaměstnaným dělníkům a nechápe, proč alespoň toto pro některé pány nic neznamená.

Předložený projekt „byl přijat 16 pány z 29 přítomných“14). Tento výsledek je pro opozici opět důkazem toho, že přijetí projektu se uskutečnilo jen díky tomu, že „pan starosta Prokop provedl svou, neslýchaným nátlakem a pohrůžkou, že se vzdá starostenství (...) docílil toho, že odpůrci podzemní tržnice do schůze nepřišli a nebo se před hlasováním ze schůze vzdálili a ostatní proti svému přesvědčení k zamezení krize na radnici hlasovali“. 15) Proti tržnici se rozpoutala ještě větší kritika, stejně tak se zvýšily i útoky na osobu starosty, objevovala se i taková nařčení jako „samozvaný despota“16). Tímto se opět ukazoval projekt jako neuskutečnitelný. A více do popředí se dostávají dva projekty na stavbu tržnice povrchové.

K projednání se tato otázka dostává již 16. července 1913, starosta seznamuje členy MZ s dvěma návrhy, které se objevily na jednání MR. Jsou to tytéž návrhy, které zazněly při jednání 28. 8. 1912. Jedná se tedy o postavení povrchového tržiště za stávající městskou spořitelnou, nebo na místě „Sokola“ vedle Rakousko-uherské banky. Tyto návrhy ještě před zasedáním MZ měla posoudit komise, která doporučila stavbu povrchového tržiště na Žižkově náměstí (dnes Smetanovo nám.), tzn. vedle R.-u. banky čp. 131 - 7 n.17), jako výhodnější a levnější. Vystavěna měla být jako krytá veranda s tržním dvorem uprostřed. K tomuto návrhu se přiklánějí všichni ti, kteří byli odpůrci podzemního tržiště. Po tomto vyslovení názorů starosta stahuje bod „Zřízení podzemní tržnice“ z programu.

Bylo mu již jasné, že dalším prosazováním a diskutováním by jen vyostřoval situaci nejen v zastupitelstvu, ale v celé veřejnosti, a proto raději sám ustoupil.

Tento zajímavý projekt se tedy realizace nedočkal, starosta si tím jen přivodil nepříjemné výpady ze stran kolegů, veřejnosti, k disharmonii došlo i v majoritě samé. Dnes je otázkou, zda by tržnice byla tak výhodnou stavbou, jak se ing. J. Prokop domníval, protože se zvyšováním hladiny podzemní vody by jistě nastaly technické komplikace, které by znamenaly další finanční výdaje.

Ačkoli byl starostův návrh z programu stažen, nedošlo ani v druhém případě k hladkému schválení druhého navrženého projektu. Hned na další schůzi je znovu požadováno opozicí stáhnutí výstavby tržnice pro špatný finanční stav z programu jednání. Významnějším důvodem spíše byly blížící se volby, kterým by více prospělo uklidnění veřejného mínění v poslední době touto otázkou značně rozjitřené. V tomto případě již starosta oproti svým dřívějším projevům dost razantně vystupuje: „Záleží na tom, aby tato nechutná záležitost byla jednou projednána. Bylo žádáno, aby plány podzemní tržnice byly jury. Stalo se tak, ale já, hledě vyhověti veřejnému mínění vzdor příznivému výroku, povolil jsem a pracoval jsem dle přání všech na tržnici povrchní. Nyní jest zde schválení stavby, myslil jsem, že pro otázku druhou bude větší pochopení. Nemohu se rozehřát pro další odklady a nemohu nyní přinutiti, by tato otázka padla, proto žádám, by slavné zastupitelstvo plány staveb schválilo.“18) Hlasování 16 hlasy schválilo projekt. Všechny body ohledně nové podoby tržnice byly přijaty. Na závěr diskuse starosta ještě poznamenal: „Jest hlasováním ukončena jedna z palčivých otázek, která v posledním desetiletí v městě našem vznikla. Doufám, že tím také jest ukončena řada bojů, které rozhodně městu ničím neprospěly“.19) Dále tak apeluje na to, aby otázky tohoto druhu nebyly řešeny širokou veřejností, nemá-li dojít k vážnému ohrožení zájmů města.

Poznámky:

1) SOkA Pce, fond AMP, Protokoly městské rady 1850 - 1945, 370/12.

2) SOkA Pce, fond AMP, PSOZP, 191, s. 543.

3) tamtéž, s. 549.

4) tamtéž, s. 551.

5) tamtéž, s. 552.

6) tamtéž, s. 551.

7) Schůze obecního zastupitelstva (OZ). SS, r. XIII, 1913 23. března, nestr..

8) Již dříve probíhající trhy se měly konat nadále.

9) Autorem byl pan Malínský.

10)    SAKAŘ, J.: Dějiny Pardubic n/Labem. IV./3., Pce 1931, s. 254 - 255.

11)    Pardubice. OL, r. XVIII, 1913, 22. března, s. 7.

12)    SOkA Pce, fond AMP, PSOZP, 191, s. 610.

13)    tamtéž, s. 624.

14)    tamtéž, s. 625.

15)    Pardubice. OL, r. XVIII, 1913, 22. března, s. 7.

16)    tamtéž

17)    SAKAŘ, J.: Dějiny Pardubic n/L. Pce 1931, s. 296.

18)    Schůze OZ. r. XIII, 1913, 14. září, nestr.

19)    SOkA Pce, fond AMP, PSOZP, 192, s. 5.

Příloha:

PROJEV ING. J. PROKOPA O PODZEMNÍ TRŽNICI

Schůze obecního zastupitelstva. Samostatné směry, r. XIII, 1913, 23. března, nestránkováno) - kráceno

„Slavný sbore!

V poslední schůzi zastupitelstva byla projednávána otázka stavby tržiště. Průběh její jest znám. Všechny důvody pro i proti byly uvedeny, vše to, co bylo podkladem debat na předchozích schůzích, nalezlo svoji ozvěnu v této schůzi zastupitelstva. Hleděl jsem dle svých nejlepších sil přesvědčiti sbor, že pohnutky, které mně vedly k tomu, abych přivedl určitě rozhodnutí ve stavbě tržiště, jsou ty nejčistší a nejvážnější a to jedině v zájmu města a že nejedná se pouze o věc pouhé záliby, nýbrž o věc velmi důležitou, protože sama v sobě, přesto že není naprostým ideálem svojí cenou, svými různými výhodami znamená velmi podstatné zlepšení a jest jisto, že znemožnění jejího provedení nyní znamená úplné znemožnění v budoucnosti, a tím vážně poškození města.

Poukázáno na zájem okresu a venkovského obyvatelstva tím, že věnováno bylo 30.000 K na stavbu tohoto tržiště. Zajímavo bylo, že po pohnutých těch debatách byla téměř jednomyslně uznána potřeba společného, řádného, krytého tržiště...uznání principu však neznamenalo ještě uskutečnění samé. Bylo usneseno vrátiti tuto věc ještě jednou k přepracování resp. vypracovati alternativu tržiště před Rakousko-uherskou bankou a pokusiti se ještě nalézti jiná vhodná místa, kterých je prý dostatek.

Zatím přišel podzim, který vylučoval již započetí stavby a přes zimu úplně se zapomnělo, že zastupitelstvo odhlasovalo potřebu zřízení krytého tržiště.

Bylo mi jasné, že těžko bojovati o věc novou dosud v této formě v městech neprovedenou, že při objektu tohoto druhu, kdy málo kdo znal pravou podstatu věci, kdy šířeny vědomě i nevědomě zprávy o poškození nového náměstí tímto tržištěm, že panovaly naprosto odchylné představy od tohoto, jak skutečně by náměstí po postavení vyhlíželo.

Slovo bylo slabé, vyvolati ony správné představy, proto rozhodl jsem se nechati na svůj náklad zhotoviti model celého náměstí v přesném měřítku, se všemi budovami, tedy i nově projektovaným okresním domem, museem a rohovou budovou u zvonice, jakož i spořitelnou, aby každý mohl posouditi z vlastního názoru, jaký vliv by mělo projektované tržiště na nové náměstí. Zároveň je model ten vydatnou pomůckou pro řešení projektovaných budov, možno z něho vystihnouti vliv jednotlivých budov na celek i své bezprostřední okolí. Model tento měl podati důkaz, že není pravdou, že zamýšlená úprava poškodí vzhled a tomuto svému úkolu plně dostál.

(...)

Vážení pánové, otázka tato způsobila v široké veřejnosti úžasný rozruch. Není to nic nového, čím déle se věc protahuje, tím povstávají větší protivy v názorech. Jest známo, že velké věci, které byť znamenaly sebe větší zatížení obce, procházejí v zastupitelstvu téměř bez debaty, kdežto věci nepatrné, byly přeneseny na široké fórum veřejnosti, dovedou vyvolati boje a vášně, které nikdy neslouží zájmům města, naopak jsou pro tyto vážným nebezpečím, neb při nich rozhoduje vše, jen ne klidná rozvaha a ohled na vyšší zájmy města.

Stojím dnes v daleko těžší situaci než-li v roce 1910, kdy měl jsem přijmout úřad starosty. Dnes volá na mne většina obyvatelstva, která jest proti stavbě, ustupujte proto od své utkvělé myšlenky, získáte si tím zásluhy. Zajisté moment velmi vážný, jenž doléhá na mne celou svoji tíhou, ač raději bych pracoval, kdyby mé snahy srovnávaly se s názory široké veřejnosti a zajisté bude mi věřeno, jak těžký boj musím v sobě vésti, musím-li přes všechno toto volání trvati na provedení navrženého projektu tržiště - u vědomí, jakou zodpovědnost na sebe béřu, eventuelně jaké důsledky ze znemožnění věci nastanou.

Dovolte mi, vážení pánové, abych Vám ještě jednou uvedl celé svoje vážné důvody, abych tak řekl svoje dogma, abych v tomto kritickém a snad trochu památném okamžiku promluvil k Vám i veřejnosti našeho města.

Tíha situace spočívá v tom, že se nejedná o to, kde a jaké tržiště má být, že se jedná o to, že nemá vůbec žádné tržiště zřízeno, které by odpovídalo jediné správné zásadě, že společné tržiště může být jedině na rozhraní obou částí města.

Proč vznikla myšlenka stavby podzemního tržiště? Jest faktem, že vícekráte již voláno bylo se strany venkova o zřízení krytého tržiště, které by chránilo trhovce oproti nepohodě počasí a poškozování produktů od slunce, deště a prachu, které by chránilo od těchto vlivů i obyvatelstvo města.

Požadavek tento jest dozajista oprávněný a jest s podivením, že právě ti, kteří nepokryté uznávají své obchodní zájmy na přílivu obyvatelstva, tak málo starali se o to, aby tomuto požadavku bylo vyhověno.

(...)

Když poprvé mně vznikla myšlenka umístiti v kanále podzemní tržiště, byl první dojem ten, že zdály se mi překážky technické příliš veliké, než aby se to mohlo provésti. Čím více však jsem o tom uvažoval, tím více jsem přicházel k tomu přesvědčení, že jest to nejen možné, že z technické stránky dá se věc velmi dobře řešiti, ano že jest to nejlépe možné a nejlacinější řešení.

Po hlubším uvažování vystihl jsem, že nebude-li otázka tato řešena na tomto místě, že nebude řešena asi vůbec. Jelikož pak kanál ten nesnese, aby s jeho zasypáním se odkládalo, stala se věc velmi aktuální otázkou. Jest přece nesporno, že má být v Pardubicích postaveno jedno společné tržiště umístěné na rozhraní obou částí města. Společné tržiště umístěné na jednom z obou stávajících tržišť, jest nemožné resp. nepřijatelné, s tím nebude souhlasit ani jedna, ani druhá část města.

Proto jednoduchá a nezvratitelná logika vedla k tomu, že místem rozhraní mezi oběma městy jest a může být náměstí před Zelenou branou. Ač neleží toto místo v jaksi ideálním těžišti města - toto tržiště leží více směrem k nádraží - myslil jsem, když obzvláště toto náměstí nebude náměstím obchodním, nýbrž s obchodního stanoviska vzhledem jaksi neutrálním, že bude občanstvem uznáno za nejvhodnější místo pro společné tržiště, jakož poloha s komunikačního stanoviska vzhledem na sousední velké prostranství náměstí, na němž ostatní trhy se též odbývají a i dále odbývati budou, jest takřka ideální. Jestli jest taková místnost, v níž trhy se mají odbývati, nad zemí nebo pod zemí, to přece jest naprosto lhostejno pro toho, kdo se uvnitř nalézá, neboť čím dále tím více používají se takové místnosti s hořením světlem, a proto dojem místnosti jest stejný, nalézá-li se pod neb nad zemí.

(...)

Mohl jsem se zastavit jedině u těch bodů, u nichž kladl jsem si otázku, mohou-li projekt takový znehodnotiti. Jest to otázka schodiště, za druhé otázka výšky místnosti a za třetí otázka vzhledu parkové úpravy nad tržištěm a vliv její na celé náměstí. Jiných kardinálních otázek jsem neviděl a nevidím.

Jest nesporno, by bylo příjemnějším, kdyby k tržišti nemusilo vést schodiště. Rovněž tak bylo by esthetičtější, kdyby mohla být výška ve středu vyšší nešli 4,7 m. Nelze však popříti, že obě tyto věci nejsou nikterak na závadu. Takových tržnic se schodištěm jest velmi mnoho a že by na výšku byla nepostačitelnou, že tvořilo by tržiště tunel - jak mnozí tvrdí - to není pravdou. Taková místnost, co se příjemnosti pohybu týče, vyhoví v plné míře. Kdybychom měli na vybranou, že by bylo možno řešení bez schodiště a výškou odpovídající krasocitu, pak bychom k takovému řešení sáhli zajisté rádi. My však takovou volbu nemáme, jednak ani polohou, jednak též nevyhovují druhé pozemky nepoměrně vyšším nákladem, který by finance obecní značně zatížil. Nemůžeme-li dosáhnouti z těchto ohledů ideálu, jaký si představujeme, bylo by chybou nechati padnouti dnes věc, tak upotřebitelnou, že v plné míře vyhoví.

Třetí otázka vzhledu hoření úpravy tržiště a vliv jeho na celé náměstí, myslím, že modelem jest s dostatek vyjasněna a bylo by zbytečno, abych úpravu tu dále hájil.

(...)

Těch středních měst, která by mohla snadno takovou otázku krytého podzemního tržiště řešiti, jest velmi málo - a tu možno říci, že mohou - Pardubice zváti šťastnou okolností, že takovým způsobem mohou vůbec řešiti otázku tržiště. Tržiště musí vyhověti oběma podmínkám, účelnému umístění a provedení a finančním ohledům, tak aby neznamenalo větší zatížení obec. rozpočtu. Navržení tržiště těmto dvěma podmínkám vyhovují zplna.

Kdyby se mělo provésti tržiště povrchové, nebylo by jinde proveditelno, než-li za divadlem nebo na Žižkově náměstí.

Tržiště za divadlem by sice vyhovělo stavbě, však nevyhovuje z ohledů komunikačních. Nemá ve svém sousedství ono velké náměstí před kostelem, vyžaduje při nejjednodušší úpravě náklad nejméně o 65.000 K větší, čili o 4.000 K ročně více nežli spodní tržiště u brány. Celkový náklad by se zvětšil vlastně o 85.000 K, však 1. patro by samo náklad vyšší částkou úročilo.

Tržiště na náměstí Žižkově znamenalo by obětovati celé toto náměstí, znamenalo by položení tohoto tržiště a hluku spojeného do blízkosti škol - vyžadovalo by náklad téměř o 100.000 K větší čili zatížení ročně o 6.000 K větší nežli tržiště podzemní. Takové oběti přinášeti bylo by hříchu, když to není nezbytně třeba.

Když po schválení obnosu pro stavbu tržiště okres. výborem byla některými pány svolána schůze předsednictev společenstev, tu po řádném vysvětlení bylo navržené tržiště značnou většinou schváleno.

Po této schůzi však nastala intensivní agitace proti tržišti, jejíž základní a jediný motiv jest a byl domnělé poškození starého města přeložením trhů před Zel. bránu. Ukázalo se opět, že taková agitace spočívající na podkladě, že nastane pekunierní poškození, najde nejširšího sluchu. K této agitaci na starém městě vzniklé se přidalo i několik obchodníků na Zeleném předměstí a spolek domácích pánů. Veškerý tento zájmový odpor proti tržišti podporován byl velmi účinně opposičním tiskem, který učinil vše co mohl a co konečně učiní každý opposiční tisk, zejména když vidí, že v této otázce nastal rozpor v majoritě samé.

Podkladem všeho pro domnělé poškození, jehož existence je stále ještě tvrzena. Již dříve jsem prohlásil, že takové poškození nikde nevidím a při nejlepší snaze viděti nemohu. Poškození jedině mohlo by nastati, kdyby příliv z venkova se zmenšil. Že by se tak mohlo státi následkem tržiště, to přece se nikdo vážně neodváží tvrdit, naopak lze pevně očekávat, že příliv zvětší, obzvláště jestli dle přání venkova se počet trhů zvýší. Pro ty pak, kteří na přílivu venkova mají zájem, je otazníkem, zda-li po znemožnění tržiště nenastane skutečný odliv s důsledky takového jednání vůči venkovu. Nějaké poškození následkem posunu konsumu tím, že by vytvořeno bylo společné tržiště před Zelenou branou, je rovněž utopií. Vždyť dnes máme dva trhy, titíž trhovci navštěvují ponejvíce oba trhy na starém i novém městě, kdo jim může brániti, aby své nákupy neobstarávali buď jen v úterý, anebo jen v pátek? Mohou zabrániti obchodníci starého města, aby nákupy své neopatřovali o trzích na Zeleném předměstí anebo naopak?

(...)

Jest člověku smutno, vidí-li, jaké motivy mohou dnes rozvraceti poměry v našem městě. Takové poměry poškodí nejen přítomnost, ale i budoucnost našeho města.

(...)

Řekl jsem, že takovéto projevy široké veřejnosti nebývají ovládány klidnou rozvahou a že ohledy na vyšší zájmy nejméně bývají uplatňovány. Že by pak stanovisko spolku domácích pánů bylo by zárukou správnosti jimi vysloveného názoru, to nelze tak snadno tvrditi. Při vší vážnosti, kterou chovám ku spolku domácích pánů, musí mi odpustiti, jestliže řeknu, že dosud stavěl se spolek pokaždé proti tomu, co obec podnikala. Spolek celou vahou stavěl se zrovna tak proti stavbě mostu za reálkou jako proti výkupu domu Krpatova - zrovna tak jako dnes staví se proti tržišti.

(...)

Mne nemůže nikdo přesvědčiti, že Pardubice jsou tak malé, aby nemohly si postavit slušné tržiště za obnos 55-60 tisíc korun. Nepřihlížeje k tomu, že tímto odporem proti stavbě tržiště demaskují se ti, kteří uznali svými hlasy potřebu postavení takového tržiště - myslím, že město svojí statisícovou roční potřebou nemůže pozastaviti se u výdaje 50 - 60.000 K., který ponejvíce nalezne sám svoji úhradu. Může-li město vydávati na školství ročně obnos 150.000 K. - uzná-li potřebu 1/2 miliónového nákladu na divadlo - vydá-li velké sumy na svoji kanalisaci, dlažbu atd. - nemůže říci, že nelze vydati na otázku zásobování města obnos 60.000 K., který nezatíží ani obecní rozpočet. Chce-li občanstvo připoutati venkov, nesmí jednou rukou hladiti a říkati: máme tě rádi a přejeme si, aby ses s námi co nejvíce stýkal, a na druhé straně, když venkov žádá kryté tržiště a okres chce přispěti 30.000 K., aby takový požadavek odmítlo. To by bylo logika trochu nebezpečná.

(...)

Vybudování co nejlepší tohoto náměstí bylo a jest cílem mých snah, jimž věnoval jsem velmi mnoho práce a myslím, že i při všem tom odporu proti tržišti, bude mi věřeno, že mi budoucnost náměstí toho leží co nejvíce na srdci. Proto nechal jsem zhotoviti nákladný model, aby o úpravě každý, kdo chce, se mohl přesvědčiti. Jest velmi těžko vykládati, že úprava jest hezká a dekorativní, zejména linie buxusů (rostlina zimostráz - pozn. aut.), že působí eminentně dekorativním způsobem, jaký těžko něčím jiným byl dosáhnouti, že bude působiti dekorativněji jak v létě, tak v zimě.

(...)

Když jedná se za každou cenu znemožniti stavbu tržiště vůbec, odpor jeví se stejně proti podzemnímu tržišti, jako proti ostatním! Jedině by snad nenarazilo na tak velký odpor, zejména starého města, kdyby se měla stavěti střecha na máselném trhu.

Jednou z hlavních překážek uvádí se finanční stav obce, výše dluhů a nemožnost zaopatřiti potřebné peníze. Odvolávati se na celkový finanční stav bylo by více nežli malicherné, jedině by mohla padati na váhu nemožnost zaopatření si peněz! Ačkoli firmy offerující prohlásily, že počkají se zaplacením až do června 1914 a přes to, že jsem prohlásil, že kdyby i potom obec nemohla obnos ten zaopatřiti, že postaráme se o potřebnou sumu, finanční odbor zůstal na zamítavém stanovisku.

(...)

Tyto dny zahájili veškeří občané, kteří nepodceňují vážnost situace, akci, aby subskripcí dali potřebný obnos obci k dispozici a tím aby padl důvod se strany finanční, resp. finančního odboru. Snaha ta měla plného úspěchu. Přiznávám, že akce ta nalezla slušnou řadu těch, kteří dokázali, že dovedou přinésti zájmům obce též oběti, což v dnešních dobách tím více na váhu padá, že nevidí spolupůsobení občanstva jen v tom, že na obec jako celek umí klásti požadavky.

Zjev tento jest a zůstane mi světlým bodem, jak v této těžké době, tak v celé době mého starostování neb to, co jsem stále postrádal, to jest hlubší smysl pro povinnost občanstva vůči vyšším zájmům města, pro povinnost občanstva uměti přinésti též oběti, to se ukázalo zde, že zde jest a třeba jen snahy tyto probuditi.

(...)

Praví se, že jest mojí povinností, abych ustoupil před názorem a vůlí větší části občanstva, abych neposlouchal svých nohsledů, kteří mme obklopují. Vážení pánové, nepotřebuji chrániti ani těch několik málo osob, jež mne obklopují, ani sebe proti takové výtce. Nohsledů okolo sebe nevystojím a lidí, kteří kontu mého přátelství dovedou přinášeti často osobní i hmotné újmy, ti stojí vysoko nad takovými útoky!

Vážení pánové! Oběti, které svému úřadu přináším, jsou tak veliké, že bude mi snadno věřeno, že nemohou vytryskati z nějaké samolibosti neb snad umíněnosti, pro takové oběti jest jediný důvod: láska ku svému rodnému městu, která jest podrobována tak často těm největším zkouškám, jakož i povinnost občanská zasáhnouti v osudy města, kdy mé ruky snad nejvíce bylo zapotřebí, kdy jako snad dosud nikdy, jest třeba vyšší zájmy města s největší váhou a sebezapřením hájiti. Malicherný jsem nebyl a nejsem. Poukázal jsem, že jsem pevně přesvědčen o důležitosti toho, aby bylo tržiště v Pardubicích zřízeno, což také Vámi bylo téměř jednohlasně schváleno a tu jest mým skálopevným přesvědčením, mým dogmatem, že nebude-li dnes tato otázka rozřešena, nebude rozřešena v celé dohledné době.

(...)

Věc sama jest více nežli dobrá, třebas ne toužebným ideálem a finanční oběti jsou vůči jiným obětem v otázkách méně důležitých příliš malé, nežli aby věc měla padnouti.

Myslím, že jsem byl dosti jasným ve svých vývodech, myslím, že jsem vylíčil dostatečně ony hluboké důvody, proč musím jako starosta, který jest na prvním místě povolán hájiti zájmy města a to třeba do krajnosti - trvati na tom, aby podzemní tržiště před Zelenou branou bylo postaveno. Prosím proto za prominutí, že nemohu jinak jednati. Jednati proti těmto svým názorům, proti své povinnosti znamenalo by zvrátiti v sobě víru v lepší budoucnost, víru v cíle svých snah. Rozhodne-li občanstvo proti, ustoupím se svého místa.“

 


O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem