Císař Leopold I. v Pardubicích r. 1680

Doba jeho vlády byla proniknuta snahou o ozdravění neutěšených poměrů po 30 leté válce, která tak jako každá válka přinesla hluboký hospodářský rozvrat, škody na majetku a velké ztráty na lidech. A to nebylo možno zlepšit, anebo alespoň zmírnit v krátké době, země se těžko vzpamatovávala z válečných útrap, války ale ještě neskončily, mír vestfálský neznamenal konec války. Do období Leopolda I. spadá zápas s rozpínavostí Turků, která vrcholila obléháním Vídně 13. 7. - 12. 9. 1683 1), ale také přechod rakouské armády do útoku a vyhnání Turků z rakouských zemí, čímž začal úpadek turecké válečné moci. Válka s Turky vrcholila vítězstvím rakouských vojsk pod velením prince Evžena Savojského v r. 1697 u Zenty.

Druhým protivníkem, kterému musel čelit, byli Francouzi a tím válka o španělské dědictví, nejrozsáhlejší válečný konflikt od doby třicetileté války. K tomu ještě přistoupily nepokoje v Uhřích, povstání „kuruckého krále“ Emericha Tökölyho, které vlastně usnadnilo novou tureckou ofensivu, vedenou velkovezírem Kara Mustafou a končící obležením Vídně.

V roce 1679 se objevil ve Vídni mor a císař z obavy před morovou nákazou opustil Vídeň s celým svým dvorem a odjel do Prahy. Avšak na jaře 1680 se morová nákaza rozšířila i do Čech a zasáhla i Prahu. V Praze morová rána sklátila do hrobu obrovské množství lidí, kteří byli pohřbíváni na novém hřbitově ve vsi Olšany. A když mor se nepřestal šířit, pražský magistrát se zavázal, že na novém hřbitově v Olšanech vystaví kapli k poctě patronů, ochránců před morem sv. Rocha, Šebestiána a Rosalie. Císař Prahu opustil a odjel 20. 5. do Brandýsa nad Labem. Morová rána ale císařský dvůr pronásledovala a tak brzo po příjezdu do Brandýsa znovu mění své sídlo a odjíždí do Pardubic, kam přibyl se všemi ministry a dvorními hodnostáři k večeru 6. 6. 1680.

Přípravy na příjezd císaře do Pardubic byly velkolepé. 26. dubna 1680 zasílá vicepresident královské komory české hejtmanu pardubického panství přípis: Máte o tom dobrou vědomost, jak jsem tak nařízení při Vás z strany intentionýrovanýho příjezdu J. M. cís. na panství J. M. Pardubské, na ten čas pod správu Vaši svěřené o zaopatření všelikých victualií, též fourage jako i připravení pokojův pod datum 20. dne dobíhajícího měsíce aprilis učinil.

Poněvadž táž J. M. cís. nejdéle příští středu aneb čtvrtek odsud z residenti své pražské vyjeti aumyslu býti - a druhý den na noc nepochybně do obory své Kladrubské přijeti ráčí. Pročež jménem a na místě J. M. cís. krále a pána nás všech nejmilostivějšího Vám poroučíme, abyste k témuž J. M. cís. příjezdu do již řečené obory Kladrubské tři sudy hořského a tři sudy bílého piva dobrého, jakož i také jiné victualia, též pro koňstvo oves, seno a slámu, což by přes jednu noc stráveno býti mohlo, časně zaopatřiti a to vše na pohotově jmíti, na zámku pak a residenti J. M. cís. Pardubské vedle vejš dotknutého poručení našeho, pokoje i kapli zámeckou náležitě vyčistiti dali, však žádný z nich vápnem bíliti nedopouštěli a pokudž byste jaký nedostatek na dveřích zámeckých, oknech i všem jinčím seznali, to hned neprodleně spraviti dáti a poněvadž tam J. M. cís. nejméně za osm neb deset dní residírovati oumyslu býti ráčí, tehdy na takový čas všelikýma zapotřebnýma victualiemi, též pro kuchyň dřívím a uhlím milířským, jako i pro koně ovsa, senem a slámou se zaopatřiti a k tomu cíli jednu schvální várku pšeničného piva učiniti dáti, nápodobně i také při ouřadě Pardubským to, aby v městě pro J. M. cís. ministry a jiné cavajlery při sousedích pokoje náležitě, však též bez vybílování jich vápnem, vyčištěné a připravené, též obrok, seno a slámu pro koňstvo dvořanův opatřeno, od řezníkův pak hovězího i telecího masa dostatek shledáno a na pohotově, vše proti hotové záplatě bylo, dostatečně naříditi a v tom všem Vaši bedlivost, pilnost a opatrnost skutečně tak, aby Vám z toho žádné odpovidomí nenásledovalo, dokázati nepomíjeli. Vědouce že na tom milostivá vůle naplněna bude, dán na hradě Pražském 26. Aprilis L. 1680.2)

S císařem přijeli všichni ministři a dvorní hodnostáři, neboť práce na vyřizování různých důležitých vládních záležitostí se nesměly zastavit. Stále trvaly války s Turky, s Francouzi a to ještě komplikovalo povstání v Uhrách a následky nevolnického povstání v Čechách. A právě nevolnické povstání přimělo císaře k vydání památného robotního patentu „Vyměření od J. M. cís. co a jak poddaní vrchnostem svým robotovati povinni jsou.“ Patent byl vydán na pardubickém zámku 28. června r. 1680 a znamenal značné ulehčení dosavadní nesnesitelné roboty. V jedenácti bodech stanoví povinnosti vrchností a poddaných a za nejdůležitější možno považovat článek druhý, který stanoví nejvyšší výměru robotních povinností: „jakož až posaváde rozdílné žaloby nás docházely, že byli lidé poddaní nesmírnými a téměř nesnešitedlnými, místem pak i přes celý týhoden trvajícími robotami hrubě obtěžováni bývali, protož mají napotom v neděli a sváteční dni všeckny roboty na konec zapověděné býti, v ostatku pak v těch a takových místech, kde žádné náležité vyměřené a vysazené roboty od starodávna nejsou a kde již od takového předešlého vysazení a vyměření jich sešlo, jeden každý robotní neb robotou zavázaný podaný od osoby své a ne od celé obce více ne než tři dni za tejden a to tehdáž, když by to panského hospodářství důležitost a potřeba pohledávala, vrchnosti své robotovati povinnen, ostatní tři dni pak k snadšímu sebe, manželky a dítek svých obživení a obsáhnoutí svého vlastního hospodářství obrátiti, jemu svobodno býti má, však tak, aby oni poddaní k pracem, dílu a robotám vrchnosti časně se dostavovali, je náležitě a spravedlivě vykonávali a z nich dříve náležitého času neodcházeli, do kterýchž pak k robotování čas žení, sena sekání a klizení, rybníkův od škody hájení, též jiny nenadále se přitrefující nebezpečí a žádného odkladu netrpící příběhy potahováni býti nemají, nýbrž oni poddaní při takovém příběhu pokaždy vedle uznání své vrchnosti bez odporu pracovati, robotovati a ku pomoci přispěti povinni budou, naproti pak tomu vrchnost jich to na pozoru míti bude, aby jim za takovou vykonanou práci jich nějakou náhradu učinila, prokázala, v kteroužto však teď za tři dni týhodně od nás nejmilostivěji vyměřenou robotní povinnost se nezavazují poddaní býti, u nichž dle urburův, námluv neb starobylých a až podnes neproměnitedlně trvajících obyčejův a zvyklostí, jináče a méněji se v robotách konalo a za obyčej bylo, neb při takovém až do nenička trvání slušně pozůstaveno a oni žádným spůsobem proti tomu obtěžováni býti nemají.“

Ale ani v Pardubicích se císař nezdržel dlouho. Mor se objevil i na Pardubicku a přinutil císaře, aby Pardubice opustil a odebral se s celým svým dvorem do Lince. Jak to s morovou nákazou na pardubickém panství vypadalo, ukazuje nejlépe hlášení pardubického hejtmana.3) „V náležité šetrnosti netajím, že jest se před nedávným časem zde na panství J. M. cís. Pardubském mně na ten čas svěřeném, morová nákaza v městys Bohdanči, též i městys Tejnici, i v některých vesnicích okolo týhž městeček ležících, velice rozmohla a ačkoliv jsem na celé panství rozdílně psal a nařizoval, kterak se všichni J. Mil. cís. lidé poddaní před takovým morovým nakažením opatrovati mají, nicméně to náležité platnosti nenašlo, tak že jsem se musel s ouřadem města Pardubic na tom snésti, aby oni v branách i na předměstích na náklad obecní silné varty držeti a žádný aby z míst nakažených ani sice z lidí přespolních bez ohlášení se při mně skrze jednoho mušketýra pouštěn nebyl. A tak jakož most J. M. cís. při městě Pardubicích důchodu J. M. cís. přináleží, z kteréhož lidé po straně do jednoho předměstí přicházeti mohou, při témž mostě také dvoumi mušketýry za 10 neděl pořád zběhlých vartovati jsem dal a lidi z míst nakažených k městu a do zámku pouštěti zapověděl, takže předně s pomocí Boží a skrze ten observírovaný spůsob a prostředek v tom ve všem čase jak v zámku J. M. cís., tak i v městě Pardubicích žádný morovým nakažením ani neumřel, ani nestonal.“

Krátký pobyt císaře Leopolda I. v Pardubicích zůstane vždy spojován s vydáním robotního patentu. I když robotní patent ne zcela uspokojil, přece znamenal značné zlepšení poddanských poměrů, zmírnění roboty a ostatních povinností, které měli poddaní vůči vrchnosti. Na druhé straně však vzbudil nelibost na mnohých panstvích. Avšak k úplnému osvobození sedláka byla ještě dlouhá doba. Další velké uvolnění nastalo o 100 let později zrušení nevolnictví císařem Josefem II. r. 1781. Ale až zrušení poddanství a roboty v r. 1848 přineslo úplné osamostatnění sedláka, který se pak stal svobodným vlastníkem půdy.

Poznámky:

1) Rok 1683 znamenal vyvrcholení zápasu s Turky, kteří 10.7. stanuli před Vídní. Císař Leopold I. uprchl před Turky do Lince. Při obléhání Vídně pomáhali Turkům francouzští inženýři, které poslal Ludvík XIV, „král Slunce“, nepřítel Habsburků, který chtěl ovládnout německou říši. Dobytí Vídně zabránila pomoc polského krále Jana Sobieského, Turci byli poraženi a dali se na útěk. Ztratili trén, zásoby a utrpěli velké ztráty. Tím nastalo nové údobí, úpadek turecké moci.

2) SOA Zámrsk, VS Pardubice, karton 27.

3) SOA Zámrsk, VS Pardubice, kniha 225, fol. 3.

Old. Ullrich, Sezemice 79