Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
31.03.2024 09:00

Přes střechu Evropy

Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.03.2024 09:30

Velikonoce v Polabí

Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.04.2024 18:00

Archeologický průzkum v Pardubičkách

Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

06.04.2024 14:00

Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů

Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.

typ akce: Výlety do historie

17.04.2024 18:00

Nálety na Pardubice

Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

JUDr. Karel R. KRPATA

obrázek k článku Před nedávnem jsme si připomněli 100. výročí narození velké osobnosti pardubického kulturního života, JUDr. Karla Krpaty. Vracíme se k této události rozhovorem s jeho neteří, jedinou v Pardubicích žijící příbuznou, členkou KPP paní Hanou Krpatovou - Kopeckou.

V přízemním bytě řadového družstevního domu čp. 350 na Drážce mě paní Hana už očekávala u stolu pokrytého divadelními knížkami Dilia a ukázkami Krpatových her a románů. Jak jsme se předem dohodli, přišel jsem na krátkou návštěvu s pár otázkami v bloku pro rozhovor do „Zpráv“ KPP.

Paní Krpatová mne uvítala slovy: „Jsem ráda, že jste si na strýčka vzpomněli při jeho nedožitých jubilejních narozeninách, vždyť on měl nejen město Pardubice, ale i náš klub velmi rád a sám také do jeho Zpráv přispíval.“

Měli bychom asi začít bližším připomenutím Vašeho příbuzenského vztahu...

Tady mám starou fotografii Pardubic z roku 1905, je na ní Zelená brána s oběma sousedními domy. Ten vlevo při čelním pohledu, je rodný dům Karla Krpaty. Dnes zde stojí Komerční banka, kdysi Gočárova Anglobanka, ale na tomto snímku téměř sto let starém vidíme ještě hostinec „U České koruny“, kde se strýček narodil, jako druhé dítě po sestře Martě, rodičům Emanuelu Krpatovi a Marii, rozené Matouškové. Tento dům představuje první větev našeho rodu. Já patřím k větvi druhé, která je spojena s tím domem naproti, na druhé straně Zelené brány. Jeho zeď nese známou reklamu výroby a prodeje kočárů, bryček, velocipedů a saní Hynka Krpaty, což bylo jméno mého otce i dědečka.

Rodný dům Karla Krpaty, hostinec „U České koruny“, má se životem tohoto velkého pardubického divadelníka zajímavou souvislost...

Vím, co máte na mysli, skutečnost, že právě tady se někdy v prosinci roku 1849 hrálo první ochotnické divadlo v Pardubicích, tedy nepočítáme-li studentská představení.

Kdybychom si měli Vašeho strýčka připomenout jako dramatika, bylo by myslím nejlépe projít ty divadelní knížky, co máte na stole, ale tolik času stejně nemáme, tak pojďme alespoň k některým, které máte zvláště ráda.

Tady je např. „Zámecká fortuna“, hra vycházející námětem z nástěnné malby „Vrtkavá štěstěna“ na zdi sálu pardubického zámku. Hra byla vytištěna roku 1944 a přibližuje nám život na pardubickém dvoře za časů Vojtěcha z Pernštejna. Mnohem známější je ale „Talár v městečku“, veselohra o životě tuláka, který se vždy na podzim dopouští nepravostí, aby se na zimu dostal do tepla vězení. Onen tulák, to byla první role Zdeňka Bittla v pardubickém divadle v roce 1946. Hru zfilmoval v roce 1949 Karel Steklý pod názvem „Soudný den“ s Ladislavem Peškem v hlavní roli.

Především ale nesmíme zapomenout na ten nejznámější kus, na veselohru „Mistr ostrého meče“ o katovské rodině Zelingerů. Ta byla na programu řady ochotnických i profesionálních divadel v Čechách, od Plzně až po Ostravu. Já sama jsem hru viděla mnohokrát, například i na Vlašském dvoře v Kutné Hoře, i když právě toto představení nepokládám za nejzdařilejší. To inscenace režiséra Gustava Skály, na jevišti VČD před pěti lety, byla mnohem lepší. Ale mně se osobně nejvíce líbila ta zfilmovaná verze pod názvem „Počestné paní pardubické“ z roku 1940. I když strýček tím filmem tolik jako já nadšen nebyl.

Poměrně známá byla také hra „Poslední výstup“, vydaná v roce 1942, o osudu vynikajícího českého herce Františka Krumlovského. Zajímavá je i rukopisná „Amália della Rocca“ o měšťanské dívce z rodiny Wernerů, provdané za jezdeckého důstojníka.

A pokud jde o strýčkovy romány a vůbec knihy, která z nich Vás zvláště zaujala?

To je velice těžká otázka, jsou zajímavé všechny, každá svým způsobem. Například rukopis „Ovoce Alberigovo“, velký historický román o životě slavného rodu Manfredi, který v italském městě Faenza vládl od poloviny 14. století. Město jmenovalo JUDr. Krpatu za odměnu čestným dopisujícím členem učené společnosti Torricelliana. V roce 1972, po strýčkově úmrtí, přinesl zpravodaj této společnosti o něm nekrolog, kde ho nazývá „přítelem“ a „bratrem“.

A tak bychom mohli pokračovat. Například tady, na pohled všední „Průvodce po Kladsku“, je nejen často vyhledávanou pomůckou, ale i zajímavým čtením. Velice mne zaujal román ze severovýchodních Čech „Tři dny tammuz“, vidíte, tady mám na druhé stránce věnování - „abys měla památku na strejdu“. Milostný příběh židovské dívky z prusko-rakouské války vydalo nakladatelství KRUH v Hradci Králové.

Ovšem úplně kouzelná je rukopisná kronika našeho rodu, sledující jeho vývoj od roku 1523 až do šedesátých let a dobovým jazykem podává plastický obraz života Pardubic minulých věků. Je to čtení poučné a velice zábavné, a to, že alespoň z části vyšlo i v našich Zprávách byl, velmi záslužný počin jejich redakční rady. Konečně čtenáři, kteří se vrátí ke starým ročníkům Zpráv 1977/1978 a 1980, mi jistě dají za pravdu.

Ale já jsem za Vámi, paní Kopecká, nepřišel pro odborné pojednání o Krpatově životě a díle, ale spíše pro Vaší osobní vzpomínku na strýčka...

Tu Vám ráda povím. Mé vzpomínky na strýce Karla, či „Karlíčka“, jak se mu v rodině říkalo, jsou pěkné a příjemné. I když z počátku jsem, ještě jako dítě, měla trochu strach a ostych před ním, ale spíše to byla úcta k němu. Víc jsme si začali rozumět, když jsem dospívala a on zjistil, že jsem „divadelním bacilem nakažená“ stejně jako on. Radoval se z mých všestranných kulturních zájmů. Konečně byl to právě on, kdo mi dopomohl k získání mnoha autogramů, které sbírám už od svých dvanácti let. Chodívala jsem s rodiči často k němu na návštěvu a setkávala se tam se zajímavými lidmi, například pány Hanušem a Dr. Pavlem Theinovými, nebo s p. Bičíkem, ale poznala jsem díky jemu i mnoho mimopardubických osobností zvláště od divadla a filmu jako byli režiséři K. Jernek, K. Dostál nebo dramaturg a scénárista L. Daneš, herec F. Filipovský a mnozí další.

Nezapomenu, jak mne strýček vždycky z dálky zdravil svým sytým barytonem „Nazdááár“. Napsal mi také kouzelné povídání do památníku a nejkrásnější svatební dar mi dal tím, že byl svědkem na mé svatbě.

Pan doktor Krpata prý dovedl báječně vyprávět o svých cestách a toulkách po Palestině, Jeruzalémě či Itálii, ale i o krásném českém kraji Aloise Jiráska a Boženy Němcové...

Ano, to je pravda, ale nejvíce snad ze všeho miloval Itálii. Ještě v tom osudném roce 1972 jsem ho, těžce nemocného, doprovázela do kina Jas na italský film „Dobrý den, paní Campbellová“, který chtěl tolik vidět, právě proto, že byl italský. Moc se mu líbil, bohužel to bylo také naposledy, co se objevil v Pardubicích na veřejnosti. Krátce na to zemřel. Kdykoliv otevřu knihu „Tři dny tammuz“ a podívám se na to jeho věnování, tak si na něj s láskou vzpomenu.

Myslíte, že si město Pardubice dostatečně váží odkazu svého velkého rodáka?

Kritické připomínky si nechám na jindy, teď řeknu jen to, co mi udělalo radost. Především přejmenování ulice Hybešovy strýčkovým jménem. Pak to byla krásná výstava v zámku „Co sbírá muzeum 1989-1990“, kde značná část oddílu „Slavín“ byla věnována rodokmenu našeho rodu Krpatů od roku 1523 do roku 1962, kde se ještě promítá i jméno mé dcery Lenky, která se narodila právě v tom roce. Ráda bych také poděkovala panu režiséru Gustavu Skálovi za to, že se mu podařilo po 50 letech vzkřísit slávu hry „Mistr ostrého meče“ a uvést ji na scénu VČD s takovým úspěchem. Jak známo, získala ocenění jako „Nejlepší divácká hra v sezóně“. A věřím, že to nebyla poslední strýčkova hra na jevišti VČD.

Paní Kopecká, děkuji Vám, že jsme s Vaší pomocí mohli čtenářům Zpráv znovu přiblížit osobnost Dr. Karla Krpaty, jednoho z vynikajích představitelů pardubického kulturního života, jehož význam daleko přesahuje rámec našeho regionu.


O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem