Božena RACKOVÁ-NOVÁKOVÁ (1907 - 1955)

Žaloba ji vinila, že v pardubickém bytě v Jindřišské ul. čp. 698 dával u Novákových v říjnu 1948 ing. Žemla pokyn ing. Vladimíru Lavickému,2) aby z Pardubic převedl na nádraží v Rosicích n. L. bývalého poslance ČSL Karla Procházku z Dobrušky.3)B. Nováková byla dále viněna, že poskytovala svůj byt k Žemlovým schůzkám a stala se tak vlastně spojkou mezi ním a ing. Lavickým. Obžaloba státní prokuratury ji vinila, že „hledala spolehlivé lidi, kterých by bylo možno použít pro ilegální činnost, zejména při obsazování NV v případě převratu.“4) Před Vánocemi 1948 dojednávala s paní Vadasovou, s níž se znala z Lidové scény v Orlovně 5), heslo pro zprávu ing. Žemlovi do Německa pro případ odchodu bývalého ministra techniky ing. Jana Kopeckého (1896 - 1979) do emigrace. Heslo prý znělo „Jiřinková polka“. Božena Nováková se prý již v létě 1948 zúčastnila schůzky na faře ve Slatině nad Zdobnicí u faráře P. Karla Raichla, kde Žemla přesvědčoval exministra k útěku. Po Žemlově odchodu do Německa požádala jeho žena paní Aloisie Žemlová paní Novákovou o vyřízení vzkazu paní Desenské (její muž, bývalý poslanec ČSL, pobýval s ing. Žemlou v Ludwigsburgu), aby nedocházela k Žemlovům a nekompromitovala je tak. V lednu 1949, těsně před svým zatčením, se paní Božena sešla se Zdeňkem Kašparem, rolníkem z Piletic na Hradecku, který potřeboval poslat „ven“ nějaké zprávy.6) Po druhé schůzce s ním - 6. února - byla zatčena. Při výslechu byla bita podle svědectví paní Sochorové7) gumovou hadicí a byl jí ordinován Skopolamin, takže u ní došlo až k psychickému vyšinutí. Státní soud proto nařídil její psychiatrické vyšetření. V monstrprocesu s ing. Žemlou (byl souzen v nepřítomnosti) a spol. byla odsouzena 23. června 1949 Státním soudem v Praze na 3 roky vězení (zostřeného čtvrtletně 1 tvrdým ložem) a ke konfiskaci poloviny majetku.8) Začaly komplikace i pro její rodinu: její dcery - 19 letá Marie a 16 letá Ludmila - byly též vyslýchány StB, její manžel byl vyslýchán v Praze a protože r. 1951 odmítl nabídnutou přihlášku do KSČ, musel odejít z ministerstva dopravy, kde byl tehdy zaměstnán jako minist. rada a pracoval pak jako pomocný dělník v Rybitví.

Jaké byly další osudy paní Boženy? Svůj trest si od července 1949 po převozu z pankrácké věznice odpykávala v „pracovním útvaru“ u firmy ELITE ve Varnsdorfu. Protože si 6. srpna 1950 odpykala polovinu trestu, podala si 4. září žádost o podmínečné propuštění SVS v Liberci, opřenou o zdravotní důvody (choroba srdce). Velitelka TNP ve Varnsdorfu s. Stará napsala však na B. Novákovou nepříznivý posudek, že je „neochotná k rozkazům a nechce zvednout pracovní výkon“. Příčinou však byla necitlivost prstů v důsledku srdeční choroby. Nová žádost o propuštění byla napsána 9. října 1951 (doporučená tentokrát i posudkem SVS v Liberci o vzorném chování) nedošla však z neznámých důvodů (ztratil se?) adresátovi - Krajské prokuratuře v Liberci. 19. listopadu 1951 byl tedy dodán její opis, kde se uváděl vysoký TK 230-240, částá „růže“ v noze s vysokými teplotami a poruchy štítné žlázy. Žádost však „po krátkost času“ nebyla projednána a B. Nováková byla 7. února 1952 již ve stavu TNP u n. p. Svit Gottwaldov (dnešní Zlín), kde pracovala většinou ve společnosti bývalých prostitutek. Její manžel ing. Alois Novák oslovil 29. února 1952 v záležitosti své ženy stranického kolegu z ČSL - ministra dopravy Aloise Pospíšila. V dopise uvedl, že paní Božena ztratila po odchodu z Varnsdorfu 9 kg váhy, byla u ní zjištěna špatná funkce ledvin a bílkoviny v moči, trvá vysoký krevní tlak. Ve vězeňských podmínkách nemůže dodržovat dietu.9) Na ministrovu intervenci byla 7. března 1952 poslána velitelstvím TNP do nemocnice, kde jí byla povolena 14 denní zdravotní dovolená ve dnech 21. 3. - 5. 4., prodloužená pak ještě o 3 měsíce (do 6. 7. 1952). Mezitím bezpečnostní komise KNV v Gottwaldově prominula po nové intervenci ministra A. Pospíšila u předsedy KNV Kodovského B. Novákové zbytek trestu 4 a půl měsíce, za což ing. Novák poděkoval ministru Pospíšilovi dopisem z 25. 4. 1952.10) Božena Nováková po svém návratu domů již nežila dlouho, zemřela 10. ledna 1955 v Pardubicích.

Její rodina (hlavně dcera Marie, provdaná Kašparová) dosáhla roku 1973 toho, že Krajský soud v Hradci Králové zrušil rozsudek z roku 1949 - obvinění z velezrady - „pro porušení procesních předpisů a nesprávná zjištění“.12) Zrušující rozsudek podepsal jako předseda senátu JUDr. Miloslav Martin. Krajský prokurátor JUDr. Otto Vodák se však 5. 12. 1973 odvolal k Nejvyššímu soudu ČSR13) a ten 4. března 1974 zrušil zprošťující rozsudek Krajského soudu. Předsedkyně senátu Nejvyššího soudu JUDr. Anastázie Kleandrová uvedla, že hradecký soud „vycházel z inspekční zprávy Inspekce MV z r. 1957 o provokacích na některé osoby a použití donucovacích metod.“14)Navrhovatelé přezkoumání rozsudku z r. 1949 J. Hála, V. Lavický a M. Kašparová (dcera B. Novákové) byli nuceni 19. 11. 1974 svůj návrh stáhnout a komunistická justice, zastoupená opět předsedou hradeckého senátu JUDr. M. Martinem (jako r. 1973!), jim velkomyslně odpustila úhradu nákladů řízení!15)Jak spletité byly cesty této justice za husákovské normalizace!! Božena Nováková byla plně rehabilitována až rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové 21. 9. 1990 - tedy 35 let po své smrti.16)

Poznámky:

1) O činnosti ing. Jana Žemly jsem psal ve studii „Pardubické nezákonné procesy 1948-52“, vyd. 1998, s. 13 a n.

2) Ing. Vladimír Lavický (1908 - 2000) byl roku 1949 odsouzen na 6 let vězení. Více o něm studie zmíněná v pozn. 1, s. 20.

3) Karel Procházka (nar. 1924) se stal obětí t.zv. akce Kámen, kdy byl agenty MV odveden na fingované hranice s Německem a zatčen. Byl využit jako svědek v procesu s gen. Karlem Kutlvašrem. Další údaje o něm má studie, s. 18.

4) Obžaloba Státní prokuratury v Praze Státnímu soudu č.j. PsT I 1279/48-30

5) Technický úředník Jaroslav Vadas (nar. 1920) byl odsouzen na půl roku do vězení za převzetí vzkazu od ing. J. Žemly z Německa přes F. Černohorského.

6) Zdeněk Kašpar (nar. 1924) byl odsouzen r. 1949 na 3 roky vězení. Udržoval styk s E. Nástrahou z Častolovic.

7) Její manžel obchodník Josef Sochor (nar. 1919) byl odsouzen na 12 let vězení.

8) Rozsudek Státního soudu v Praze č. j. Or I 45-49.

9) Dopis ing. A. Nováka ministru A. Pospíšilovi z 29. 2. 1952 (kopie z os. archivu dcery B. Novákové paní M. Kašparové).

1O) Dopis ing. A. Nováka ministru A. Pospíšilovi z 25. 4. 1952.

11) Její manžel ing. Alois Novák zemřel 24. 3. 1966.

12) Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové 12 Tr OO41/73 ze 14. 11. 1973 zprostil obžaloby z velezrady kromě B. Novákové i J. Hálu, V. Lavického, J. Fikejze a A. Tuháčka. V rozsudku se uvádí, že Státní soud jim roku 1949 neuvěřil, když před ním popřeli svou vinu a „za podklad vzal doznání učiněná před orgány MV“, tedy vynucená bitím a psychickým násilím.

13) Odvolání krajského prokurátora 1 KR 77/71- 39 z 5. 12. 1973.

14) Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR 5 Tar 3/74 ze 4. 3. 1974.

15) Rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové 12 Tr OO41/68 z 19. 11. 1974.

16) Rehabilitační spis Rt 271/90 z 21. 9. 1990.

Děkuji za poskytnuté údaje dcerám paní B. Novákové - paní Marii Kašparové a paní Ludmile Hahnové.