Alejí klenů kolem rybníků
Krucemburk – Staré Ransko – Ždírec n. Doubravou. Délka 7 km. Odj. 7:53 ČD. Návrat 14:00, 16:06 ČD. Ved: Květa Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Meandry Struhy
Veselí - Lepějovice - Meandry Struhy - Bílý kopec - Kokešov – Opočínek. Délka trasy 8 km / 13 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 12:47 / 15:15 Bus MHD č.15. Ved: L. Kvapilová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Z MÉ KRONIKY - 14. část
Jedny z mých nejstarších vzpomínek jsou vzpomínky na neděle, kdy jsme šli o otcem do lesa na houby. Sezemickou ulicí jsme šli alejí zralých švestek k pracovně na Sezemickou silnici. U konce pracovny stával stařeček s flašinetem a hrál stále se opakující písničky. Sezemická silnice byla tehdy hustě obklopena z obou stran vysokými stromy. Slunce svítilo na smaragdové louky a v potoce žlutě kvetly blatouchy. Na poli voněla zem, kterou obracel pluh oráče. Nebe nebylo pokresleno čarami, bylo modré a nekonečné.Šero lesa nás přijalo tajemně a přívětivě. Nikde nebyly žádné odpadky, žádný strom neležel přes cestu, nebylo třeba se prodírat. Občas vyběhl z křoví zajíc a zmizel v houštinách. Hlas kukačky se nesl vonícím prostorem. Paprsky slunce pronikaly korunami stromů a kreslily světlé obrazce na mechu.
V dvacátých letech jen pár lidí bylo majiteli aut. Byli to většinou továrníci. Pamatuji se na velké černé auto lékárníka Prouzy, které ve mně vzbuzovalo touhu jednou se v něm svézt. Tu mně ale život nesplnil. Chodívali jsme obvykle Studéneckým lesem do Spojila a odtud pak Dubinou dále na východ. Někdy jsme šli nejdříve do Dubiny a pak zpět Spojilským lesem do Studánky. Dnes, kdy má skoro každá rodina své auto, nejsou již lesy tak štědré pro houbaře. Pokud jsem vstoupili do lesa u Hůrek, než jsem došli k hájovně, měli jsme plný košík hřibů, křemeňáků a jiných jedlých hub. Velkou úrodu míval ve značně velkém koši káranec Láznička, který byl v době sezóny často v lese. Byl oblečen v trestaneckém obleku, nikoho nepozdravil, s nikým nehovořil, chodil po lese jako úspěšný houbař a zásoboval pracovnu stále houbami.
Sezemická silnice nebyla příliš frekventovaná. Jezdily po ní povozy, vesnické vozíky a kočáry. Do velkého nadšení nás uvedl mlékařský vozík s prázdnými butelami, který jednou mě a mého bratra svezl od Hůrek až do Husovy ulice. Tenkráte jsme vezli úrodu lesních jahod v butelce. Mléko také často rozváželi psi v menších vozících.
Tehdy ještě putovali cikáni po silnicích se svými vozy a obvykle tábořili na malém kopečku u Sezemické silnice u Hůrek.
V těchto mých vzpomínkách je též mocný hlas velikých hodin, které byly umístěny na třetím patře vězeňské budovy a jejichž ciferník byl do dálky viditelný. Bez stálého odbíjení těchto hodin by nebyla vzpomínka tak živá...
