Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Wertheimerova továrna a Její firemní značka
Podnik založil roku 1867 Ignác Wertheimer původně jako výrobnu lihovin studenou cestou. Po požáru roku 1875 postavil na pozemcích koupených od Josefa Plocka při okresní silnici Pardubice - Přelouč, v blízkosti kapličky sv. Marka, rafinerii lihu. V roce 1882 byla zřízena výroba octa a firma nese název První pardubická rafinérie lihu, továrna na likéry a octovou tresť Ignác Wertheimer. Zakladatel podniku v roce 1899 ve věku 57 let zemřel a podnik přešel do vlastnictví vdovy a dvou synů. Řízení se ujal nejstarší syn Max Wertheimer. Prvním jeho velkorysým počinem bylo rozšíření továrny o průmyslový lihovar. Ke stavbě došlo v roce 1904. Destilační aparát systému „Pampe" byl prvý tohoto druhu v tehdejším Rakousku - Uhersku. Na počátku 20. století byla jakost pardubického lihu už všeobecně známá a uznávaná za prvotřídní, o tom svědčí nejlépe fakt, že jemný líh byl až do I. světové války exportován do Švýcarska pod označením „Schweizer Feinsprint". Během války zápasil podnik s různými potížemi, jako s nedostatkem potřebných surovin a omezeným počtem kvalifikovaných dělníků. Přesto však tuto nepříznivou dobu přečkal bez větších otřesů.
31. 8. 1918 vystoupila z firmy společnice Berta Wertheimerová, vdova po zakladateli závodu. V roce 1923 uzavírá podnik licenci na výrobu kolínské vody a kosmetického přípravku německé firmy Johann Maria Farina gegenúber dem Julisehplatz v Kolíně nad Rýnem a stává se jejich generálním zástupcem pro ČSR.
Charakteristické lahvičky této nejstarší a původní kolínské vody (z roku 1709!), jakož i další kosmetické výrobky (ústní vody, mýdla), dostávají se do prodeje pod označením „Červená značka Farina". Jsou opatřeny jako ochrannou známkou červeným lotosovým květem. Touto vedlejší výrobou rozšířil podnik okruh své působnosti.
V lednu 1924 byl podnik přeměněn z rodinných důvodů na akciovou společnost s kapitálem 6 000.000 Kč.Roku 1929 byla převedena do zdejšího závodu z Modřan výroba značkových likérů Hobé akciová společnost (Grand Distillerie Fran$aise Damase Hobé Cie S. A.). Od roku 1935 řídil podnik Hugo Wertheimer, bratr Maxe, ne však dlouho. V roce 1938 onemocněl a složil svoji funkci ředitele společnosti. Umřel 12. 1. 1946 v Montevideu. 15. 3. 1939 se dostává podnik pod nucenou správu. Ve válečných letech dochází pro nedostatek melasy ke značnému omezení výroby lihu. Zákaz výroby kosmetických výrobků je 1.10. 1945 zrušen a je započato s výrobou kolínské vody pod ochrannou známkou PARKOS (pardubická kosmetika). 1.1. 1946 je podnik znárodněn. Pardubický lihovar se stává základním závodem národního podniku Pardubické závody lihovarské. Dne 7. 12. 1990 je zřízen nový podnik s názvem Hobé, státní podnik Pardubice.
Jako většina firem, používala i Wertheimerova továrna k označení svých výrobků mnohé firemní značky a ochranné známky. V počátku existence firmy se v dobovém tisku (reklamní a inzertní oddělení) a též na firemních papírech firmy objevuje pouze nápis Wertheimer - jméno majitele podniku. Lze tedy říci, že jméno majitele firmy bylo všeobecně považováno za firemní značku, tak, jako v drtivém případu mnoha dalších firem, vznikajících v poslední třetině 19. století. 1. ochranná známka je doložena z počátku vzniku I. republiky, kdy firma podepsala smlouvu a získává licenci na výrobu kolínské vody a kosmetických přípravků. Ochrannou známkou, kterou směla firma označovat své výrobky, byl červený lotos s nápisem Farina. Pod touto ochrannou známkou byl nápis „Červená značka Farina" nebo jen nápis „Ochranná známka". Byla to tedy cizí ochranná známka, kterou směly být označeny české výrobky firmy Wertheimer. Daleko známější ochrannou známkou, která se objevila o něco později, byl panáček, slinící si prst, s druhou rukou zdviženou, stojící před větévkou s dvěma pomeranči. V levém horním rohu oválného štítu byl nápis „Hobé". Ve spodní části byl nápis „Déposée". Ochrannou známku navrhla pardubická firma Karel Novák. Tato ochranná známka, která přetrvala i druhou světovou válku, se používá prakticky dodnes, i když v některých pozměněných variantách. Základní motiv zůstává ovšem stejný. Samotný nápis Hobé se po druhé světové válce objevil v kruhu, který byl ověnčen slunečními paprsky. V kruhu byl nápis „margue déposée" a nahoře tři hvězdičky. To vše bylo umístěno v poli středověkého štítu (průmyslová heraldika), který drželi dva štítonoši v podobě andílků. Tvary štítu se v průběhu existence podniku měnily. V roce 1978 byl oválný štít s chlapečkem slinícím si prst vložen do písmene H (jako Hobé).
Vkusná a trefná ochranná známka firmy Hobé přispěla i s mnoha dalšími té doby k šíření věhlasu pardubického průmyslu, jehož základ vzešel v posledních desetiletích 19. století.
