Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
31.03.2024 09:00

Přes střechu Evropy

Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.03.2024 09:30

Velikonoce v Polabí

Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.04.2024 18:00

Archeologický průzkum v Pardubičkách

Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

06.04.2024 14:00

Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů

Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.

typ akce: Výlety do historie

17.04.2024 18:00

Nálety na Pardubice

Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

František ŠKROUP (Před 200 léty narodil se v Osicích skladatel české národní hymny)

obrázek k článku Pro hudební život u nás měli velký význam čeští kantoři, kteří byli duší hudebního života celého kraje. Jejich zásluhou se stala výuka hudby a zpěvu součástí základního školství a děti již od raného mládí se učily mimo psaní a čtení i hře na housle a na ostatní hudební nástroje. Vychovali tak mnoho dobrých hudebníků, kteří svoje znalosti pak uplatňovali především v kostelní hudbě a zpěvu, ale dokázali také pěstovat i hudbu komorní. Je často s podivem, co takoví čeští muzikanti dokázali, jaké náročné skladby uměli zahrát. Anglický hudební historik a spisovatel Charles Burney, který r. 1772 navštívil Čechy, prohlásil, že Čechy jsou konzervatoří Evropy a Čechy uznává za národ nejvíce hudební v celé Evropě. Příkladem takového ideálního kantora byl Dominik Škroup1), osický kantor, hudebník a skladatel, který sám pocházel z kantorského rodu, jeho otec Jan byl kantorem ve Včelákově a otcovi bratři František a Václav byli kantory ve Vejvanovicích a Řestokách. V tomto prostředí vyrůstal skladatel české národní hymny František Škroup. Narodil se před 200 léty 3. 6. 1801 v Osicích Dominiku Škroupovi a matce Anně, dceři Antonína Langra, mlynáře ze Sedlice, v pořádí jako páté dítě, který dostal při křtu jméno František Serafinský.

Prvé seznámení s hudbou dostal u svého otce a již v 8 létech vystupoval veřejně hrou na flétnu. Po skončených studiích na gymnáziu v Hradci Králové odebral se r. 1819 do Prahy, aby zde studoval práva. V Praze vyučoval hudbě a zpěvu a vypomáhal ve sboru Stavovského divadla. Z té doby pocházejí některé jeho písně a čtverozpěvy, které došly velké obliby. V Praze se také stýkal s jiným, dnes již polozapomenutým skladatelem Janem Aloisem Jelenem2), od jehož narození (11. 5. 1801) uplynulo letos rovněž 200 let. Brzo ale do popředí jeho zájmu se dostalo ochotnické divadlo. Spolu s jinými vlastenci se v r. 1823 účastnil organizování první české operní družiny, která si vzala za úkol provozovat v Praze česká operní představení.

28. prosince byla hrána ve Stavovském divadle česky tehdá velmi oblíbená opera rakouského skladatele Jos. Weigla Rodina Švejcarská3), kterou do češtiny přeložil básník a posluchač filosofie Simeon Karel Macháček (1799 - 1846). Opera byla provedena ochotníky, mezi nimiž učinkoval a zpíval i Škroup. Pouze jednu roli zpívala členka opery Stavovského divadla Pražačka Kateřina Kometová. Úspěch českého představení (i finanční) přispěl k tomu, že od té doby Stavovské divadlo bylo otevřeno i pro další česká představení. Provedení opery ve Stavovském divadle bylo významnou kulturní i společenskou událostí a dokázalo naplnit divadlo do posledního místa.

Příštího roku 25. 4. 1824 byla ve Stavovském divadle provedena další do češtiny opět od Macháčka přeložená opera Vodnář od L. Cherubiniho, ve které vystupoval vedle Frant. Škroupa i A. Jelen a J. T. Krov. Nebyly to ale opery původní, pouze přeložené do češtiny. Úspěch česky zpívaných cizich oper byl ale pro Škroupa podnětem ke zkomponování první české opery „Dráteník“ na slova J. K. Chmelenského. Opera byla poprvé provedena 2. 2. 1826 opět ve Stavovském divadle. Úspěch byl nad očekávání veliký a od té doby byla provozována častěji, i v jiných venkovských městech. Škroupovým Dráteníkem začala česká opera, která pak dosáhla vrcholu ve Smetanovi a Dvořákovi.

Povzbuzen úspěchem své opery začal s komponováním další opery, (opět na slova Chmelenského) Oldřich a Božena, která byla provozována poprvé 4. 12. 1828, avšak nedosáhla takového úspěchu jako Dráteník. Opera byla přepracována, přeložena do němčiny, ale i pak nedosáhla významnějšího úspěchu. Ani třetí opera Libušin sňatek (opět na slova Chmelenského) nebyla úspěšná, první akt byl proveden r. 1835 a celá pak až v r. 1850. V r. 1827 byl Škroup jmenován druhým kapelníkem při Stavovském divadle, kde mu bylo svěřeno řízení českých oper a od 1. 1. 1837 se stal prvním kapelníkem Stavovského divadla, které pak vedl celých 20 let.

Avšak nesmrtelnost Škroupovi zajistila hudba k Tylově frašce Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka, kde při premiéře provedené 21. 12. 1834 zazněla poprvé píseň slepého žebráka Mareše v provedení K. Strakatého „Kde domov můj“, aby se pak stala naší národní hymnou. Text k této písni obdržel od J. K. Tyla a nedlouho před představením Fidlovačky nápěv složil v pozdní noci, kdy bděl u lože své nemocné první manželky Vilemíny roz. Koudelkové (+ 7. 1. 1838). Píseň vyšla poprvé samostatně tiskem ve sbírce Věnec r. 1835.

Brzo na to následovaly další opery, r. 1836 Die Geisterbraut, r. 1848 německá opera Drahomíra a brzo na to Der Meergeuse, která se dost líbila a náleží k jeho nejlepším operním skladbám. Byla provozována i v Rotterdamu. Poslední jeho opera Kolumbus zůstala v rukopise. Byl výborným dirigentem, za jeho působení divadelní orchestr dosáhl vysoké úrovně, rovněž tak i zpěvácký sbor. Nacvičil mnoho klasických a tehdá moderních oper. Pražany seznámil např. s Wagnerovými operami Tannhäuser, Lohengrin a Bludný Holanďan. Složil také řadu předeher a scénických hudeb a baletní vložky k některým hrám a fraškám, provozovaných ve Stavovském divadle. V době národního probuzení si získal neocenitelné zásluhy jako skladatel českých písní a sborů, které byly velmi oblíbeny a mnohé z nich byly v repertoáru zpěváckých spolků ještě v dobách po první světové válce.

Z duchovní hudby zasluhují zmínku mimo jiné dvě mše - C moll a D moll. Mši D moll pro smíšený sbor, orchestr a varhany nacvičil a provedl před 50 léty prof. Josef Císař a chrámový sbor z Pardubic. Tato mše byla provedena s úspěchem v Pardubicích, Osicích, Chrasti, Sezemicích a na Chlumku, kde byla přítomna vnučka Františka Škroupa Berta Škroupová.4)

V roce 1857 o Velikonocích byl po 30 létech působení Frant. Škroup z divadla propuštěn a dán do penze, příčinou byly asi neshody s tehdejším ředitelem divadla Stögrem. Poněvadž v Praze nenašel přiměřené uplatnění, přijímá v r. 1860 místo kapelníka u německé opery v Rotterdamu. S pocity zklamání opouštěl svou vlast a ovšem netušil, že jeho pobyt v cizině bude krátký.

V Rotterdamu se Škroup setkal s Bedřichem Smetanou, který do Rotterdamu přijel 13. 11. 1861. Ve svém deníku Smetana poznamenal: „Od dvou let jest zde divadelním kapelníkem Frant. Škroup, dříve dlouholetý kapelník Stav. divadla v Praze; v orchestru pak jest 9 Čechů, zejména Jan a Vojtěch Hřímalý, kteří měli velkou radost z mého příchodu. Toho dne byla provozována Figarova svatba od Mozarta, byl jsem při představení.“5) Škroup byl také přítomen hudebnímu vystoupení Smetany v soukromé společnosti, kde Smetana hrál v kvartetu Kreutzerovu sonátu a několik skladeb sólových. S pobytem v Rotterdamu nebyl Smetana spokojen, zdejšími poměry hudebními byl velice zklamán. A nejen on, ale i Škroup nebyl zde spokojen, jak svědčí i záznam ve Smetanově deníku: „Také Škroup není zde spokojen a stále je mrzut. Ne, zde bych býti nechtěl.“ Příštího roku 7. února 1862 Škroup umírá a je pohřben daleko od své vlasti, na rotterdamském protestantském hřbitově.

František Škroup pocházel z početné rodiny, měl 5 sester a 3 bratry - Václav, narozen 25. 2. 1799 v Býšti, Ignác, naroz. 1. 5. 1807 v Osicích, učitel v Nechanicích, Jan Nep. naroz. 15. 9. 1811, jako poslední dítě Dominika Škroupa, který patří též mezi letošní jubilanty, neboť se narodil před 190 lety. Dominik se měl věnovat hospodářství, ale brzo studia přerušil a věnoval se zcela hudbě. R. 1836 stal se ředitelem sboru ve Stavovském divadle a pak od r. 1840 - 1846 druhým kapelníkem. Od r. 1844 do r. 1849 byl ředitelem Žofinské akademie a od r. 1845 ředitelem kůru u sv. Víta na Hradě pražském. Z jeho operních skladeb vzbudila pozornost opera Švédové v Praze na slova J. Pečírky, poprvé provozována zčásti r. 1845 a vcelku r. 1867. Další dvě opery byly německé, Der Liesbesring a Vinetu, která ale nebyla provozována. Složil 10 mší a vícero drobných církevních skladeb. Ve své době byl oblíben jako skladatel českých písní a sborů, z nichž jednu - „Bývali Čechové“ - si starší čtenáři jistě dobře pamatují. My jsme se ji učili v hodině zpěvu na obecní škole. Mimo to vydal asi 4 knihy, zabývající se hudební teorií. Zemřel 5. 5. 1892.

 

Poznámky:

1) Dominik Škroup se narodil 2. 8. 1766 ve Včelákově. Otec byl včelákovský kantor, matka Anna, dcera mlynáře Tomáše Šmahela. V 11 létech osiřel a přešel ke strýci Františku, kantoru ve Vejvanovicích, který se ho ujal. Měl se státi učitelem, ale po vykonaných zkouškách změnil zaměstnání a stal se měřičem v Rosicích, kde pracoval na josefinském katastru. Ale toto zaměstnání ho neuspokojilo a proto vykonal zkoušky podruhé a stal se r. 1787 kantorem v Libišanech, odkud přišel r. 1797 do Býště a r. 1800 do Osic, kde působil až do své smrti 10. 8. 1830. V r. 1789 se oženil, zápis o sňatku je v matrice Far. úřadu Osice č. 122-7: •1789 25. Augusti Sedlice N,

14 - Dominik syn po + Janu Škroupovi z Čelákova z Rosickýho panství, sem na Jeho Cís. Král. propuštěný, jehožto otec kantor byl v Včelákově, jmenovaný ženich nyní škol. učitelem v obci Libišanské, N 52, 24 roků stár. Anna dcera Antonína Langra mlynáře Sedlického z panství Libšanského, sem na Jeho Cís. Král. panství Pardubské propuštěna, 20 roků stará. Svědkové: Jan Pavlas z Libišan rychtář, Jan Svatoň z Libišan švec.

2) Jan Alois Jelen narodil se 11. 5. 1801 ve Světlé nad Sáz. Otec Jan byl učitelem, matka Barbora Kateřina roz. Svobodová. Jako devítiletý byl poslán do Prahy, kde se stal vokalistou u sv. Mikuláše. Ve 12 létech ztratil otce a tehdy se ho ujal regenschori Týnského chrámu. Po skončení filosof. studia stal se úředníkem a později archivářem Gubernia král. českého. V r. 1848 byl zvolen do Ústavodárného sněmu za poslance. Zpěvu a hudby však nenechal a působil jako tenorista u sv. Víta, ale i v divadle.

    Byl zakladatelem Žofinské akademie (původně Akademie ku zvelebení zpěvu a hudby), která za jeho a potom Škroupova vedení byla na nejvyšší úrovni. Zemřel náhle 15. 10. 1857. Jelen byl průkopníkem českého sborového zpěvu a skladatelem celé řady písní a sborů na slova tehdejších vlastenců. Jistě většina z nás zná ještě dnes píseň Zasviť mi ty slunko zlaté na slova D. M. Villaniho. Tato píseň byla velice oblíbená a ještě v dobách první republiky se ji děti učily ve škole při hodinách zpěvu. Možná, že někdo ze starších čtenářů si pamatuje i jiné Jelenovy písně, např. Je to chůze na tom světě (slova Čelakovský), Kdes hvězdo má (slova Villani) apod.

3) Jos. Weigl (1766 - 1846), rakouský hudební skladatel a dirigent, kapelník cís. opery a od r. 1827 dvorní vicekapelník. Byl plodným skladatelem, komponoval v prvé řadě opery a singlšpíly (= přechůdce operety), mimo to balety, tance, písně, mše atd. Žák Salieriho, dvor. vídeň. kapelníka, s nímž pak spolupracoval. (Salieri se podílel na intrikách proti Mozartovi).

4) Berta Škroupová byla dcerou Alfreda Škroupa (* 27. 3. 1843), syna Frant. Škroupa a jeho druhé manželky Karoliny, roz. Kleinwächtrové. Berta Škroupová narodila se 29. 7. 1874 a byla učitelkou hry na klavír v Praze.

5) J. S. Debrnov: Z deníků Bedřicha Smetany. Praha 1902.

 


O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem