Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
31.03.2024 09:00

Přes střechu Evropy

Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.03.2024 09:30

Velikonoce v Polabí

Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.04.2024 18:00

Archeologický průzkum v Pardubičkách

Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

06.04.2024 14:00

Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů

Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.

typ akce: Výlety do historie

17.04.2024 18:00

Nálety na Pardubice

Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

Pardubičtí letci v době květnové mobilisace v roce 1938

obrázek k článku Okupace Rakouska v roce 1938 měla pro Československo velmi nepříznivé dopady. Společná hranice s Německem se prodloužila na 2108 km. Na jaře téhož roku se zvyšovala aktivita nejen henleinovců, ale i hlinkovců na Slovensku. Proti republice vedlo Německo nenávistnou tiskovou kampaň o „nesnesitelném útlaku Němců" u nás. Navíc naše zpravodajská služba zaznamenala aktivitu a pohotovost oddílů SS a SA. Ke hranicím se začaly stahovat jednotky wehrmachtu. Blížily se volby, a tím i obavy, zda německá strana nevyužije situace k incidentům při nich jako záminky k útoku na republiku. Proto na základě § 20, odst. 4, 2. věty branného zákona a § 180 branných předpisů vyhlásila vláda 20. května 1938 částečnou mobilizaci. Povolala do zbraně jeden ročník zálohy a náhradní zálohy, doplněný příslušníky speciálních zbraní.
Mobilizace proběhla skvěle díky nadšení a kázni povolaných záložníků. Narukovalo celkem 176 tisíc mužů a výstavba nových jednotek se provedla o 12 hodin dříve nežli předpokládal mobilizační plán.

Není tedy divu, že mobilizace se týkala i vojenských útvarů v Pardubicích. Jak je známo, byl zde železniční pluk č. 1, dále 8. jezdecký pluk knížete sv. Václava, 4. rychlá divize na Hůrkách. V Semtíně byl útvar protiletadlového dělostřelectva. O těchto útvarech není moc správ a jistě jsou pamětníci, kteří by měli své vzpomínky publikovat.
Na letišti tehdy byli v Pardubicích stíhači 4. stíhacího pluku Praha (vel. plk. Berounský), a to III. peruť pod velením mjr. Alexandra Hesse. Peruť se skládala ze tří letek - 46., 47. a 48. letky. Již před mobilizací došlo k rozptýlení a dislokaci letek na polní letiště v okolí. Tak letka 46 byla na letišti v Bohdanči. Nedávno jsem o tom psal a doprovázel obrázkem, který však byl z mobilizace zářijové. Naopak 48. letka byla na letišti v Přelouči. Tam bývalo civilní letiště, které bylo zrušeno při výstavbě nového pardubického letiště po válce. Prostřední z letek - 47. - se přemístila do Heřmanova Městce. Protože jsem se o tuto záležitost zajímal, vyzpovídal jsem pplk.v zál. Zdeňka Škarvadu z Ostravy. Ten právě v Pardubicích u této letky sloužil. Před časem jsme spolu na místo zajeli, abychom přímo tam si záležitosti ujasnili a upřesnili.
V Heřmanově Městci bylo panství hraběte Kinského. Ten v 1. světové válce-Oldřich Ferdinand Kinský - sloužil u letectva. Dlužno podotknout, že tehdy k této zbrani šli muži, kteří měli poněkud dobrodružnější povahu. Kdysi jsem zcela náhodou získal obálku dopisu, který psal hraběnce Marii Kinské do Vídně, a to 13. 4. 1917. Na obálce je razítko ( v překladu) C a K. letecký útvar, letecká rota č. 16. Tento útvar byl kdysi v Chorvatsku. Jak jsem se dozvěděl od znalce této rodiny, hrabě Kinský měl asi havárii a byl v nemocnici. Tam se seznámil se svojí budoucí ženou, maďarskou šlechtičnou (dělala ošetřovatelku) a později se s ní oženil. Po letech se rozvedli, což tehdy odsoudila celá jejich rodina. Pak se oženil znovu, jeho žena byla Němka (von Busche) a byla údajně v příbuzenském stavu s německým ministrem zahraničí Ribbentropem. Zde také byly kořeny jeho koketování s nacismem. Faktem je, že zemřel za nezcela vyjasněných okolností někdy počátkem války snad ve Vídni.
Když se vrátil z I. světové války domů, přivezl si s sebou svého mechanika. Opatřil si letadlo - byl to brandenburg - nechal si udělat v Heřmanově Městci letiště s hangárem. V třicátých letech si koupil letadlo modernější. Z tohoto letiště létal na svoje další panství v severních Čechách.
Letiště bylo na východním okraji města, z jedné strany byl zalesněný mírný svah, z druhé pak silnice do Klešic. Nyní je tam pole a na jižním konci budova s bažantnicí. Tento popis podrobností kolem letiště v Heřmanově Městci byl tedy nutný pro další líčení. Na letiště přilétla 47. letka již před 20. květnem. Letiště naprosto nevyhovovalo stíhačkám Avia 5341). Předně byli letci nuceni přistávat a vzlétat pouze jedním směrem, dále tu byly kolem letiště vysoké vzrostlé stromy. Zkrátka byly to faktory nevyhovující letcům. Také se na tomto letišti nekonaly cvičné lety. Stroje byly ukrývány do lesního porostu na východní straně a maskovány. Jestliže uvážíme, kolik Němci zničili francouzských či sovětských letadel na volné ploše a neukrytých, pak nutno pochválit tehdejší naše velitele, jaký už tehdy měli přehled. Na jižní straně letiště kde silnice dělá „esíčko", byly ukryty automobily s technikou (bylo jich dost), pak tam byly stany pro pozemní personál atd. Také tu byl velitelský stan. Pokud jde o piloty, ti byli ubytováni v městečku. Zde byl jakýsi ženský klášter. Jeptišky pochopitelně předem jejich nadřízené vystěhovaly. Je zajímavé, že pamětní1 k vzpomíná na představenou, která poslouchala rádio a oznámila pilotům , že je mobilizace,..
Ještě k 47. letce. Velel jí por. Lorenc z Pardubic, ale v Heřmanově Městci přišel jako velitel škpt. Svítek, protože por. Lorenc byl nemocný. Skutečnost, že asi 20 avií by muselo přistávat doslova mezi stromy i nevýhodný jeden směr pro přistávání a vzlet, byly příčinou odvelení letky do Kralup nad Vltavou. Tam měla krycí název DOBYVATEL. Zde už měli k dispozici malé pumy na podvěšení pod křídla.
V zářijové mobilizaci byla letka na Slovensku v Nitře a vracela se odtud až kolem poloviny listopadu. Pak už to bylo dost blízko k 15. březnu 1939 a okupací. Mjr. Hess a další odcházeli do odboje. Různými cestami se dostávali do Polska, Francie a Anglie. A tak se major Alexadr Hess stal v Anglii velitelem naší první perutě - 310. SQ Royal Air Forces. Jistě zaujme poznámka, že tento letec se zúčastnil aktivně bitvy o Británii, a to mu už bylo 45 let.2) Když byla 310 SQ ustavena a začala létat bojově, pak tam bylo dle pamětníků přes polovinu pilotů, kteří sloužili pod mjr. Hessem v Pardubicích.
Tolik k jedné zajímavé, ne právě známé historii vojáků v našem městě. Bohužel informace o dalších útvarech - jak už jsem úvodem psal - chybějí. Doplní je někdo?

Poznámky:
1) Avia B-534 byla standartním stíhacím letounem našeho předválečného letectva. Byl to dvouplošník, který byl pohyblivý, obratný a měl i výbornou stoupavost. V roce 1938 jsme jich měli přes 400. Od výrobního čísla 100 byl vyzbrojen 4 kulomety ráže 7,92 mm, tedy na puškové střelivo, jen náplň prachu v nábojnici byla zvýšena ze 3 g na 3,3 g. V Pardubicích už měly Avie kabinu krytou plexisklem (byla odsouvatelná). Podvozek byl také kapotován. Rychlost stíhačky byla maximálně 380 km/hod. Messer-schmitt 109 byl mnohem, rychlejší (přes 500 km/hod.), rychlejší byly i německé bombardéry. V souboji s messerschmitem nebyla avie bez šancí díky obratnosti a stoupavosti. V rychlosti zoufale zaostávala. I naše bombardéry B-71 stavěné v sovětské licenci byly rychlejší, a to 430 km/hod. Byly m. j. i na letišti v Chrudimi. Dost se spekuluje o našem odporu v září 1938 proti německé armádě. Německé letectvo by podle pamětníků naše vyřadilo za několik dnů, dále by za nedlouho zničilo výrobní základnu. Tehdy nebyly radary a pod. Letectvo mělo vybudované hlásky, které byly telefonicky napojené na civilní pošty. Tedy přelet nepřátelských letadel hláska telefonovala na velitelství stíhačů přes civilní poštu. Tam záleželo na ústředně, jak brzy spojila meziměsto. Jsou doklady např. od gen. Luži, který žádá MNO a ministerstvo pošt o nápravu. Byl - li zrádce na ústředně, spojení sabotovali. Od shlédnutí letounu po vystartování stíhačky uplynulo - když vše klaplo-17 minut! Za tu dobu urazil nepřátelský bombardér přes 100 km a nikdo nevěděl, kde je. To jsou skutečnosti, které jsou dnes nepochopitelné, ale pouze na jejich podstatě musíme hodnotit tehdejší situaci.
2) Alexandr Hess vydal ještě za války v New Yorku knížku „Byli jsme v bitvě o Anglii" (1943). 2. vydání vyšlo 1993 a je dosud k dostání. Narodil se 4. 5.1898, v roce 1948 za dramatických okolností ulétl s rodinou i přáteli z Č. Budějovic. Zemřel v USA 10. 8. 1981 ve věku 83 let.
O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem