Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
31.03.2024 09:00

Přes střechu Evropy

Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.03.2024 09:30

Velikonoce v Polabí

Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.04.2024 18:00

Archeologický průzkum v Pardubičkách

Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

06.04.2024 14:00

Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů

Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.

typ akce: Výlety do historie

17.04.2024 18:00

Nálety na Pardubice

Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

Prof. Ladislav PEJCHL (1901 - 1973) - akademický malíř

obrázek k článku Dne 14. 3. 2001 uplynulo 100 let od narození tohoto umělce. Pro mladší generaci je to už příliš dávno, a tak mnohý se asi zeptá: ?Kdo to byl prof. Pejchl?? Byl to akademický malíř, plachý, hloubavý člověk, intelektuál anglosaského ražení. Do pardubické prvorepublikové veřejnosti se zapsali prof. Blahout, ak. sochař Baše, arch. Řepa, stavitel Makalouš a prof. Pejchl jako spolutvůrci kulturního života (Okrašlovací spolek, Muzejní spolek, kde se podíleli na objevech a odkrytí dosud utajených stropů zámku) a hlavně při realizaci a přípravě Celostátní výstavy tělesné výchovy a sportu roku 1931.

Já jako student RG se dobře pamatuji na den, kdy jako záškolák jsem v únoru 1948 na dnešním nám. Republiky slyšel z městského rozhlasu opile ochraptělý hlas Kl. Gottwalda, který oznamoval, že přichází z Hradu, kde pan prezident Beneš podal demisi. Roztrpčen nad spáchaným pučem jsem vešel do výstavní síně Krudencova paláce, abych v příjemně teplém prostředí shlédl výstavu regionálních malířů. Dodnes mám v paměti dva obrazy. Haškův obraz pohledu z okna do zasněžené krajiny přes rozkvetlý brambořík a Pejchlův obraz staleté lípové aleje, laděný do typicky pejchlovských kombinací sytě zelených barev, s modrošedými stíny a šedě nažloutlých osvícených stran kmenů. Byla to vlastně na 27 let poslední veřejná presentace Pejchlových obrazů.

Prof. Pejchl byl naším kantorem kreslení na RG. Jako student jsem ve svých výtvarných pracích byl většinou ohodnocen stupněm chvalitebným. Nemohl jsem se rovnat se spolužákem Strnadem (dnes akad. sochař) nebo Brotánkem. O to víc jsem byl mnohem později překvapen, když v Pejchlově pozůstalosti jsem našel několik výkresů jeho žáků a mezi nimi i jednu moji lavírovanou perokresbu ze VI. B., kdy při hodině kreslení jsme seděli na zídce lemující vchod do zámku a malovali protější roh dnešní správní budovy muzea.

Profesor Pejchl byl čestný člověk a nikdy nevstoupil do v tehdejším duchu angažovaného Svazu výtvarných umělců. Zavřel si tak dveře účasti na veřejných výstavách. Odmítl kolaborovat s režimem, s nímž nesouhlasil. Většina umělců, která se „zařadila“ (jsme toho svědky i v jiných uměleckých oborech), nerada slyší ten tvrdý a přesný výraz „kolaborace“, ale je třeba zvážit, zda těch 40 let totality nemohlo být trochu jiných, kdyby lidé poněkud brzdili své ambice ve prospěch svého svědomí.

Konec šedesátých let, kdy totalita ztrácela trochu na své razanci, byl prof. Pejchl dvakrát agitován kulturními redaktory Rudého práva. Ti znali jeho sociálně zaměřenou tvorbu dvacátých let (Stávka, Bez práce, Dřevorubci, Na řepě, Donucovací pracovna, Káranci, Skláři, Ve vlaku, Dělníci moře, Rybáři na pobřeží) a tvorbu z doby okupace (Sudety, Pochod hladu, Kalvárie). Jejich přesvědčování, aby změnil svůj postoj k totalitnímu režimu a uvědomil si své možnosti veřejně prezentovat svoji tvorbu, bylo odmítnuto. Někteří jeho kolegové z Akademie výtvarných umění tomuto pokušení podlehli za slib titulu zasloužilý umělec.

Přišla léta 1968-69. Politický tlak se na chvíli uvolnil a nezaprodaná část kulturní obce hledala nezkompromitované umělce. Blížily se 70. narozeniny prof. Pejchla (1971) a byla mu k tomuto výročí nabídnuta životní výstava „Výbor z díla“. Ani ta se však nemohla uskutečnit. Politická situace se opět přitvrdila a umělec dosud plný života a tvůrčí invence v roce 1973 umírá. Nakonec výstava jako posmrtná byla realizována ve Východočeské galerii v roce 1975.

Ladislav Pejchl se narodil 14. března 1901 ve Zlonicích okr. Slaný. Jeho otec, zaměstnanec železnic, byl záhy přeložen jako přednosta stanice do Dobřichovic. Na toto prostředí v malebném okolí Berounky Pejchl rád vzpomínal. Zde u řeky trávil společně se svými dvěma sestrami mnoho dětských radovánek. Voda řek, rybníků a moří se trvale podepsala i do jeho výtvarné práce.

Rodina byla však brzy postižena smrtí otce a později i matky. Nezletilých sourozenců se ujal jejich strýc p. Vojtěch Znojemský, pozdější starosta Pardubic. Zde našli nové zázemí, vzornou péči a starostlivost. Všem sourozencům bylo dopřáno vzdělání. Ladislav nastoupil do reálky. Už zde projevoval se jako nadaný kreslíř, portrétoval své spolužáky, sourozence a pokoušel se o krajinářské studie. Po maturitě 1919 se rozhodl studovat na Umělecko-průmyslové škole v Praze. Po jednoletém studiu přestoupil na Akademii výtvarných umění v Praze. Pod vedením profesorů Pirnera, Švabinského, Nejezchleba rozvíjel svůj výtvarný talent a na filozofické fakultě UK v Praze u prof. Matějčka, Štecha a Pečínky studoval dějiny umění. U prof. Blažíčka na Českém učení technickém pak získal profesuru kreslení.

Jako středoškolský profesor vystřídal místa v Hradci Králové, Nových Zámcích, Bratislavě, a nakonec se vrátil do Pardubic, které považoval za svůj domov. Zde od roku 1926 působil na RG. Prožil dvě světové války, vznik ČSR, dvě okupace, komunistickou totalitu a bezpráví, které se nutně musely projevit na jeho citovém projevu a reálném pohledu na společnost. Byl člověkem uzavřeným, ale v okruhu svých přátel dobrým společníkem. Jeho umění obsahuje značnou míru zaujetí, poesie a zvláštní melancholie a lze ho proto snad označit za lyrický realismus.

Citové zážitky pronikají do jeho obrazů krajin, lesknoucích se ploch rybníků, moří, krajin s dramatickými oblaky i klidnou podvečerní pohodou.

Ve dvacátých létech byla jeho tvorba prostoupena hlavně lidských porozuměním a účastí na sociálních zápasech. Jsou to především motivy z pardubické donucovací pracovny, vystihující tupou rezignaci káranců nad monotonním režimem vězeňského řádu. Úmyslně primitivizující tvarová stylizace postav a tlumená barevnost zvyšující ponurost těchto prací a akcentující jejich společensky kritický náhled.

Za druhé světové války se obrací ke složitějším figurálním kompozicím, jimiž bezprostředně a citlivě reaguje na krutou skutečnost a utrpení národa.

Sám jako občan projevil nesmírnou statečnost, kdy na čas ukrýval ve svém domě partyzána.

Mezi jeho asi 350 dokumentovanými obrazy figuruje i řada portrétů ze všech období jeho uměleckého vývoje, v nichž dokázal výstižně sjednotit fyziognomii a psychiku člověka. Je portrétistou nejen význačných osob (portrét univ. prof. M. na Komenského univerzitě v Bratislavě), starosty Domažlic (radnice Domažlice), ale i přátel a známých. Je tvůrcem řady dětských portrétů, což je jedno z nejobtížnějších témat výtvarníka.

Zvláštní místo je třeba věnovat jeho studijním pobytům v zahraničí (Francie, Jugoslávie, Itálie) a na Slovensku.

Dvě cesty do Francie přinesly náměty k více než 50 obrazům, které odborníci i laici pokládají za nejcennější. Zde ho očarovala Bretagne, jejíž krajiny, harmonizující s jeho melancholickým zaměřením, daly vzniknout skutečně jedinečným dílům.

Pobyty v Jugoslávii a Itálii jsou charakteristické vzdušnými, barevně výraznými akvarely.

Bohužel vzhledem k jeho vynucené politické izolaci skončila jeho díla většinou v soukromých sbírkách. Pardubická veřejnost může spatřit jeho obrazy:

Východočeská galerie (Donucovací pracovna, Sudety, Pochod hladu, Pardubický zámek, Pardubický Norimberk, Cirkus King).

Galerie Telecom (Srbka, Trh v Bratislavě, Park, Káranci, Kytice).

Česká spořitelna (Dvorek, Starý židovský hřbitov).

Banka (Parforsní hon).

Hotel Zlatá štika (Loď Iroise).

Ministerstvo vnitra, Praha (Stará alej).

Probošství Vyšehrad Praha (Jeptišky).

Skutečným domovem malíře bylo okolí Pardubic. Rovina s dominantou Kunětické hory, lužní háje, skupiny starých rozložitých stromů, břehy Labe a jeho slepých ramen, Loučné, Chrudimky, vesnička Spojil a lesní partie zachycené i jako kresby a litografie.

Zde jeho štětec je veden rukou, která nejen pozorně sleduje zrakový dojem, ale i hluboké a vřelé citové sepětí s milovanou krajinou, kterou umělec navíc oživuje skupinami osob.

Na své obtížné cestě osamělce čestně obstál a trvale se zapsal do výtvarného života východních Čech.

 

Literatura:

Jitka Boučková: Katalog z výstavy „Výbor z díla“ 1975, Východočeská galerie Pardubice


O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem