Dětské oddělení nemocnice v Pardubicích - 60 let (2. díl) (léta 1961 - 1974)

Tato doba je charakterisována především rozvojem diagnostické a terapeutické péče starších dětí, zvýšenou spoluprací s neurologickým a chirurgickým oddělením, vznikem nových poraden pro chronicky nemocné děti, zvýšením úrovně výuky na všech stupních - sester, lékařů, žákyň Střední zdravotnické školy, mediků Stomatologické fakulty KU Hradec Králové a značnými organizačními změnami v péči o dítě, jak dětí hospitalizovaných, tak i dětí v ambulantní a terénní péči.

MUDr. Jan Riengel se narodil 21. V. 1917 v Náchodě, jeho studium na lékařské fakultě KU v Praze bylo přerušeno v r. 1939 násilným uzavřením vysokých škol a 2 a půlletým uvězněním v koncentračním táboře v Oranienburgu. Po návratu z koncentračního tábora byl sanitářem u náchodské strojírenské firmy Metallen Zahn Werke a později zřízencem v náchodské nemocnici. Po válce dokončil studia a v r. 1946 nastoupil na dětskou kliniku v Hradci Králové. Zde se postupně od sekundáře vypracoval na zástupce přednosty profesora MUDr. Jiřího Blechy, CSc., zde se také habilitoval v oblasti kardiologie, z té doby je známá jeho monografie o novorozeneckém EKG. Byl také jedním ze zakládajících členů kardiologického centra hradecké kliniky.

V r. 1961 stal se docent MUDr. Jan Ringel primářem dětského odd. v Pardubicích. Během jeho působení se podařilo získat zpět podlaží suterénu k dětskému oddělení, kde byla od r. 1943 do r. 1964 infekční lůžka. Tím byl získán prostor pro zřízení ambulantních vyšetřoven, čekárny, které tak citelně na oddělení chyběly. Zavedl nový přijímací řád dětí do nemocnice, všechny děti do 3 let s jakoukoliv (mimo infekční) nemocí byly přijímány na dětské oddělení a po dohodě s primáři specializovaných oddělení jim mohla být poskytována přiměřená péče odpovídající dětskému věku. Zřídil Jednotku intenzívní péče, kde byly hospitalizovány nejen závažné případy interních chorob, ale i z oblasti chirurgie-včetně vrozených vývojových vad zažívacího traktu, které později operoval primář MUDr. Karel Vojtěch. Dále zde byly ošetřovány popáleniny, úrazy, děti po operacích z oblasti ORL (Ušní-nosní-krční) především po provedených tracheostomiích. Práce na tomto oddělení byla velmi náročná, vyžadovala plné nasazení jak sester, tak lékařů. Na tomto oddělení pracovala i MUDr. Homolová, která později odešla na primariát do Chrudimě, dále Lída Nováková-Růžičková a sestra Jana Jiroušková.

Někteří lékaři prošli oddělením jako „výukovou stanicí“, jiní zde zanechali hlubokou stopu, jejich jméno je vyslovováno s úctou. Odešli buď z rodinných důvodů, nebo s vyhlídkou uplatnění na vyšších místech. Z této doby je nutno jmenovat MUDr. Ludmilu Uhlířovou (obr. 2) a MUDr. Ivu Titzovou. Docent MUDr. Ringel, CSc. kladl velký důraz na výuku, zavedl primářské visity, kterých se mohlí zúčastňovat lékaři z terénu, okresní, nebo i společné krajské semináře měly vysokou úroveň, presentovali se na nich nejen lékaři z oddělení, ale i lékaři z terénu. Zorganizoval i 2 celostátní semináře v Pardubicích o týraném dítěti (pro pediatry, psychology a psychiatry - aktuelnost tohoto tématu je žhavá až do dnešních dnů), dále na Seči s tematikou umělé kojenecké výživy - s prezentací sušeného mléka za přítomnosti profesora pražské dětské kliniky MUDr. Kamila Kubáta, DrSc. Spolupracoval s hradeckou dětskou klinikou, společné krajské semináře se nesly v jemné ironii diskutujících, především obou přednostů.

Velmi záslužnou činnost organizační rozvinul docent MUDr. Ringel v péči o dítě, rozšířil ji i na venkově, nejprve do 6 let, později do 14 let, spojil preventivní a léčebnou péči. Tato opatření se vždy nesetkala s pochopením u terénních lékařů. V jejich čele tehdy stála jako vedoucí lékařka MUDr. Anna Barešová, dlouholetá lékařka, působící po odchodu z oddělení v Bohdanči, Opatovicích, Školní zdravotní službě, a především jako lékařka pracující ve středisku u Kostelíčka II, kde vychovala několik generací dětí.

V tomto období vznikly i na oddělení nové poradny pro chronicky nemocné děti. Mimo kardiologické, kterou vedl již za prim. MUDr. Zimáka MUDr. Samuel Kolman, později docent MUDr. J. Ringel a MUDr. J. Tomášová-Ringelová, a ledvinné poradny, kterou jsem vedla já a poradny pro diabetiky (MUDr. Růžek) vznikla poradna pro děti s alergologickými chorobami (druhá nejstarší v kraji), jíž jsem byla pověřena také já. Dále zde byla poradna pro děti s chronickými plicními onemocněními, kterou vedl MUDr. Vlastimil Bastl. V této době stoupla i publikační činnost lékařů oddělení. Docent MUDr. Ringel nás „nutil“ ke stálému vzdělávání, k preciznosti. Za jeho působnosti složila II. atestaci MUDr. Zdena Haniková a stala se vedoucí lékařkou Krajského ústavu ve Veské, MUDr. Jarmila Tomášová, která se po odchodu MUDr. Samuela Kolmana stala zástupcem primáře Ringela, MUDr. Soňa Růžková- vedoucí konziliárního střediska pro pediatry (což byl jakýsi pendent okresního internisty). Své organizační schopnosti osvědčil docent MUDr. Ringel i jako ředitel nemocnice, dále jako člen výboru a později i předseda České pediatrické společnosti. V této, pro něho tak „hektické době“ vedla vlastně již oddělení MUDr. Jarmila Tomášová-Ringelová, jeho 2. žena. V té době byl i „společensky angažován“, měl i časté potíže se společenskými organizacemi, jimž se snažil čelit, jak o něm řekl akademik Houštěk - statečně. Svou angažovanost využil i patrně k tomu, že přijal na oddělení lékařku „vyhozenou z kliniky“ s vysokým morálním a etickým kodexem, svou erudicí především alergoložku, která později vyškolila i dalšího alergologa MUDr. Pavla Slavíka. Abych byla spravedlivá, pro některé zůstalo však oddělení po složení I. atestace „uzavřené“, i když by rádi pokračovali v klinické práci na oddělení. Několik slov bych chtěla věnovat nešťastnému dobrému člověku MUDr. M. Brátové, která zastávala místo vedoucího lékaře novorozeneckého úseku od r. 1960 do r. 1977. Progredující neurologické onemocnění ji nakonec donutilo milovanou práci ukončit, a po ztrátě rodičů i život (obr. č. 3)

Neměla bych zapomenout na sestry, které zde na oddělení dlouhodobě působily: staniční a vrchní sestru Ernu Podhorskou, později vrchní sestru v KU Veska, její nástupkyni sestru Drážu Veselou, staniční sestru Jiroušovou, ambulantní sestry Evu Tůmovou, Janu Fuxovou a jiné.

V r. 1974 odešel docent MUDr. Jan Ringel na uvolněné místo přednosty dětské kliniky lékařské hygienické fakulty v Praze. Zde se stále věnoval výzkumu, především výzkumu hypertenze u dospívajících, pracoval jako předseda České pediatrické společnosti a stal se řádným profesorem. Odešel na vyšší pracoviště i dílem z nespokojenosti se společenskými organizacemi v Pardubicích. Svědčí o tom i zápis v ústavní kronice, který pořídila jeho 2. žena. MUDr. Tomášová-Ringelová vedla ještě oddělení do nástupu nového primáře, zhruba půl roku a potom odešla do Prahy za svým manželem. Pro své jazykové znalosti pracovala v ambulantní části Sanopsu, kde léčila děti diplomatů. Časem se habilitovala a stala se docentkou v oblasti preventivní pediatrie.

Na toto období, které jsem vylíčila jako přímý účastník, vzpomínám jako na období náročné klinické práce, velkého pracovního nasazení, kdy oddělení dosáhlo velkého rozvoje.