Živelné pohromy v obci Jezbořice

V roce 1810 vyhořela stodola u čp. 20.

V roce 1868 zasáhla obec silná větrná smršť krátce před Vánocemi. Rozbořila mnoho domů, kostel, zvonici i školu. Před Novým rokem se vichřice vrátila a opět napáchala mnoho škod. O masopustním úterý v roce 1885 vyhořela v Jezbořicích hospoda (čp. 2). V sále se ještě tancovalo, když v přední části šlehaly plameny. Požár vznikl v blízkosti komína, od kterého se vznítil trám.

V roce 1885 (25.6.) zasáhlo Jezbořice nezvykle silné krupobití. Největší škody utrpěl mlynář v čp. 26, dále Václav Křivka (čp. 40) atd.

O čtyři roky později (28.11.) vyhořela u čp. 4 stodola a se statkem sousedící dělnická chalupa, jejímž majitelem byl Mořic Beer, nájemce dvoru v Rozhovicích a Dubanech.

Další stručné záznamy jsou již z 20. století.

V roce 1926 (5.7.) zasáhla Jezbořice další velká bouře s průtrží mračen, „jaké za posledních 30 let nikdo nepamatuje“. Následkem dešťů voda stoupla z břehů a zaplavila obec.

Počátkem roku 1929 udeřily velké mrazy. Místy ležely závěje ve výšce až 3 metry. Podobné mrazy (v únoru až -37°C) byly naposledy zaznamenány před 150 lety.

V roce 1929 (4.7.) je v Jezbořické kronice zaznamenána podrobněji i větrná smršť („den nejčernější“). Jezbořice pamatovaly velkou vichřici z roku 1922 (polovina srpna), avšak větrná smršť ze 4. července roku 1929 byla nepoměrně katastrofálnější.

Čtvrtého července byl čtvrtek. Teplota stoupla až na 49°C (zde kronikář pravděpodobně zapomněl napsat 49°C na slunci, nebo se pomýlil a místo 39°C, které se objevují běžně i v jiných kronikách, napsal 49°C). Bylo mrtvolné ticho a očekávalo se, že „něco určitě k večeru“ přijde. Po sedmé hodině večerní se od JZ a zároveň od SZ přihnaly černé mraky. Bouře se rozzuřila ihned s takovou silou, že lidé, kteří pracovali na polích, nestačili doběhnout do chalup a schovávali se, kde se dalo. „Živlové se tak rozběsnili, že se zdálo, jako by nastával konec světa!“

Vichr nadzvihl střechy domů, ze kterých nejdříve strhal jednotlivé tašky. V některých domech vytloukl všechna okna. „Vichr zadul s takovou silou, jako když svět se v základech bortí a hned také zaskučely děsivě stromy a první buď vyvrácené nebo v půli přeražené kladly se na zem“.

V nedalekých Pardubicích dosáhla vichřice takové síly, že roztříštila i silné výkladní skříně. Věž děkanského kostela, která byla nedávno opravena, byla celá stržena na zem. Vichr poškodil i Zelenou bránu („celá střecha byla vyšinutá, hodiny vyraženy a ciferníky strženy, takže věž vypadala jako po požáru.“)

Velké škody způsobila vichřice i na pardubickém zámku. Hrozným způsobem zasáhla i Vinici, kde i největší stromy byly vyvráceny, zpřeráženy a roztříštěny. Sady podlehly celé zkáze.

Avšak daleko větší škody než v Pardubicích a jiných větších městech způsobila větrná smršť na venkově. V některých obcích to vypadalo tak, jako kdyby se přes ně přehnala válka! Některé objekty, jako např. tzv. Kamenný dvůr v Popkovicích, přestaly existovat. Zcela byla ochromena železniční a silníční doprava. Směrem na jih se řádění vichřice zmenšovalo, takže v obcích Dražkovice, Jesenčany, Třebosice, Čepí a konečně i Jezbořice byly větrným uragánem poškozeny „pouze“ střechy. O deset let později (29. 8.) napadly v odpoledních hodinách v Jezbořicích a okolí kroupy v takovém množství, že během čtvrt hodiny pokryly zemi do výše několika centimetrů. Kusy ledu velikosti holubího vejce ležely po několika hodin na zemi a nadělaly mnoho škod. Štěstím bylo, že obilí bylo již sklizeno.

Kroupové „hody“ se do Jezbořic vrátily v roce 1942 (8.7.), kdy po páté hodině odpolední se přihnala bouře od západu a během sedmi minut kroupy pomlátily veškerou úrodu.

V květnu roku 1947 zasáhlo celé území republiky katastrofální sucho. Průměrná květnová teplota se pohybovala kolem 39°C. Vedra se stále stupňovala. Počátkem června bylo na slunci až 50°C! Dlouho trvající sucho způsobilo ohromné ztráty úrody téměř na celém území ČSR.

Vedra a sucha trvaly po celé léto. Koncem června bylo na slunci až 55°C! Horka pokračovala i v září, kdy průměrná teplota byla kolem 35°C.

V roce 1950 (6.4.) po třetí hodině ranní vypukl požár v čp. 15, patřícím Vincentu Potůčkovi. Domek byl celý ze dřeva. Požár byl lokalizován místním hasičským sborem.

Poslední záznam o požáru je v kronice datován 17. dubnem roku 1950. Tehdy začalo v posledních hodinách hořet stavení čp. 26 v blízkosti mlýna. Shořela stodola i chlévy. K ohni se dostavily i hasičské sbory z Pardubic.

Použité materiály:

1) SOkA Pardubice: Pamětní kniha obce jezbořické (I. díl).

2) SOkA Pardubice: Totéž (II. díl), 1881 - 1969.