PhDr. Josef JOHANIDES - knihovník a bibliograf

Jeho mládí je dramaticky spojeno s holickým květnovým povstáním. Jeho rodný dům čp. 300 na Vysokomýtské ulici leží bezprostředně u železničního přejezdu státní silnice Hradec Králové - Brno. Holice byly v roce 1945 strategickým městem při ústupu německé armády před sovětskou armádou. Zásluhou partyzánských jednotek a místních občanů zde vypuklo povstání. Od východu bylo město chráněno celistvou hradbou odstavených nákladních železničních vagonů s detašovaným vojenským i proviantním materiálem z Maďarska. Tyto vagony byly také zdrojem zbrojní výstroje povstalců. Pouze uvolněný železniční přejezd umožňoval snadný ústup německým jednotkám. Zde bylo povstalci postaveno ukořistěné dělo, zaměřené na valící se německé jednotky do Vysokého Mýta, které měly za úkol zlikvidovat holické povstání. Vojenská akce byla podpořena leteckým náletem 3 messerschmittů. První svržené bomby byly určeny do prostoru blokovaného dělem. Obsluha děla spolu s ostatními bojovníky prchla do úkrytu - Johanidesova průjezdu. Zde bylo schováno asi 30 osob. Jedna bomba zničila dělo a druhá spadla nad průjezd, kde naštěstí nevybuchlá zůstala zaklíněna v krovní konstrukci. Byl to snad zázrak, který zachránil životy i Johanidesově rodině.

Od roku 1950 se rozhodl studovat na filozofické fakultě KU v Praze obor historie - čeština. Možná bylo toto rozhodnutí ovlivněno rodinnou atmosférou, ve které žil jeho dědeček pan Myšák. Byl to venkovský hloubavý, přemýšlivý člověk, který svému vnukovi vyprávěl už od útlého dětství pověsti Holicka, na kterých také participoval při knižním vydání s autorem, ředitelem školy A. Šafaříkem.

Po obhájení diplomové práce na téma: František Vladislav Hek, lidový buditel (Filosofická fakulta KU 1954) nastupuje v roce 1955 do oddělení zámeckých knihoven v knihovně Národního muzea. Zároveň studuje dvouletý postgraduální kurs Národní knihovny. Prošel více jak 60 knihovnami (např. Opočno, Dobříš, Libochovice, Náchod atd.), aby zde fascinován vůněmi starých knih pramenícími v knihařské černi hledal dávno zapomenuté věci a dosud neobjevené souvislosti.

Podílí se na instalaci a reinstalaci Muzea knihy ve Žďáru nad Sázavou - úsek barokní knihy.

Od roku 1963 je zaměstnán v Základní knihovně ČSAV jako vědecko-technický pracovník. V listopadu 1968 složil rigorozní zkoušky (doktorát) z bibliografie a základů knihovnictví na fakultě osvěty a novinářství UK.

Těžištěm jeho práce je studium a zpracování doby národního obrození (2.pol. 18. a první pol. 19. století) ve východních Čechách, s převážným zaměřením na Podorlicko. Zájem o tento region pramení nejen z jeho rodiště, ale také diplomové práce zaměřené na Fr. V. Heka - Věka, postavy zpracované literárně a později i filmově. Stal se uznávaným znalcem této osobnosti našich dějin. I další jeho významná díla jsou věnována tomuto regionu:

František Martin Pelcl (1734 - 1801), rodák z Rychnova nad Kněžnou, buditel a historik, od roku 1793 první profesor české řeči a literatury na UK. Při výročí jeho narození přednesl hlavní referát, který získal ohlas odborné veřejnosti. Život a dílo této osobnosti je zpracováno v knižní publikaci na 428 stranách, vydané v roce 1981. Kromě toho vyšla ještě brožura o 115 stranách.

František Vladislav HEK, lidový buditel, dílo původně publikováno ve Sborníku Národního muzea již v roce 1973 a podruhé v Odkazech pokrokových osobností v roce 1976 v rozsahu 593 stran.

Autor v obou knihách vyčerpávajícím způsobem seznamuje čtenáře čtivou formou s atmosférou tehdejší doby obrozeneckých snah o národní uvědomění, překážkami a intrikami typickými pro každou dobu.

K osobě Fr. Martina Pelcla je nutno ještě přiřadit dílo: Abonenti Schönfeldova patisku Pelclových českých dějin 1780. Johanides zde jako první udělal statistický přehled povolání, bydliště, zařazení do krajů, z kterých míst byl největší odběr dějin. Dílo vyšlo ve Sborníku Národního muzea 1986 v rozsahu 25 stran.

Téměř detektivní je Johanidesův objev: Neznámý doplněk životopisu Fr. Martina Pelcla (Literární archiv 1988, 21 stran). Tento příspěvek vychází z německy ručně psaného rukopisu Pelclova vnuka MUDr. Jiřího Horčičky, syna malíře a portrétisty Františka Horčičky, snad i falzátora RKZ. Jsou zde zajímavé zprávy o dědově osobě, jeho pracovitosti, zdravotním stavu, o jeho připravovaném povýšení do šlechtického stavu a také důvodech, proč nedošlo k vydání IV. svazku Pelclova nejznámějšího díla „Nové kroniky české“.

Pelcl vydal v roce 1774 a znovu v roce 1779 německy psané Kurzgefasste Geschichte der Böhmen. Byly ve velkém oblibě a sahaly až do současné doby, t.j. do vlády Marie Terezie.

Dravý pražský tiskař Jan Nepomuk ze Schönfeldu vydal bez Pelclova vědomí 1780 patisk pod názvem „Neue Kronik vom Böhmen. Von Jahre 530 bis 1780“. Soudní spor řešil použití líčení událostí mezi roky 1526 až 1780 z Pelclovy kroniky. Skončil dohodou a v roce 1782 vyšlo dvousvazkové dílo „Geschichte der Böhmen“ o více jak 1000 stránkách. Tiskař uvádí, že jde o 3. rozšířené vydání, ve skutečnosti je to vydání již čtvrté. Během 8 let 4 vydání, t.j. na svou dobu bestseller! Snad jen Magdalena Dobromila Rettigová se svou „Domácí kuchařkou“ po více než 40 letech snese srovnání s tímto dílem. Za života Rettigové vyšla 4 česká a 4 německá vydání.

Pelclovy dějiny byly oblíbeny jak u šlechty, měšťanstva, duchovenstva a především u důstojníků.

Magdalena Dobromila Rettigová (1785-1845) dílo vydané k 210. výročí jejího narození v roce 1995, 361 stran. V této práci se dotýká našeho regionu pobytem manželů Rettigových v Přelouči. Manžel Jan Sudiprav Rettig zde založil Okrašlovací spolek a narodily se zde děti - Jindřiška a Karel. Jindřiška (Henrietta) 10. 6. 1813 byla v letech 1834-39 členkou Stavovského divadla a hrála 21. 12. 1834 roli Ludmily v představení „Fidlovačky“, kde poprvé zazněla veřejně naše národní hymna. Další angažmá jako koloraturní soprán měla ve Štýrském Hradci. Zde porodila asi nemanželskou dceru, jejímž otcem byl neznámý hrabě. Potomci této dcery žijí dnes ve Štýrsku.

Henrietta, zvaná „Jetty“ se stala primadonou dvorní opery v Mnichově. Byla ve velké oblibě, ale předčasně zemřela ve věku 41 let, patrně na tbc. Jako slavná pěvkyně žila převážně v cizině. Na čas se vrátila i do Prahy, kde po dobu 4 let slavila nemalé úspěchy. (Viz. Jiří Frýzek: Henrietta Anna Joana Rettigová, Rychnov n. Kn. 1995).

Přímo Pardubic se týká Johanidesova práce „První knihtiskárna v Pardubicích“, 218 str. vydaná r. 1970 v Kruhu v Hradci Králové. (Viz. Zprávy Klubu přátel Pardubicka č. 3 /1971, 7/1972, 9/1972) Tato publikace je zaměřena hlavně na kramářské písně, které byly v době vydání ve velké oblibě.

Obdobou jsou „Staré královéhradecké tisky“ z roku 1973, 355 stran.

Připravena k vydání je brožura o knihovně Fr. de Paula Švendy (1741-1822), jezuity a prvního dějepisce Hradce Králové.

Tyto dějiny začaly vycházet již v roce 1799. Autor je vydával vlastním nákladem a vyšlo jich celkem 15 svazků. Dílo stačil do své smrti dokončit.

V uvedeném přehledu bychom neměli opomenout přes 50 větších či menších prací z literární historie, event. dějin knihtisku.

Dr. Johanides nám ve svém díle připomíná slavné krajany našeho regionu a propaguje kulturní literární hodnoty vzniklé v naší oblasti. K jeho životnímu jubileu je třeba mu popřát hodně tvůrčího elánu do další záslužné kulturní činnosti.