Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
31.03.2024 09:00

Přes střechu Evropy

Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.03.2024 09:30

Velikonoce v Polabí

Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.04.2024 18:00

Archeologický průzkum v Pardubičkách

Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

06.04.2024 14:00

Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů

Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.

typ akce: Výlety do historie

17.04.2024 18:00

Nálety na Pardubice

Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

PARDUBIČTÍ NÁMOŘNÍCI

obrázek k článku V říjnu loňského roku zakotvil u provizorního mola na břehu Labe výletní parník ?Arnošt z Pardubic?. Pardubice se tak znovu staly dalším ?přístavním? městem, kde se v duchu starých námořních tradic budou provozovat výletní plavby po Labi. Ano, v duchu starých námořních tradic... Troufám si říct, že jen velmi málo lidí ví, že v Pardubicích, ač leží ve vnitrozemí, žilo několik desítek bývalých námořníků, kteří v období před, a hlavně v I. světové válce sloužili u k.u.k. Kriegsmarine.

Někteří pocházeli přímo z Pardubic, jiní z velmi blízkého okolí, ale většina se po skončení I. světové války do Pardubic vrátila.

Pátrání po bývalých námořnících je velmi složité. Hlavně proto, že většinou pochopitelně nežijí, a pokud žijí jejich blízcí příbuzní, tak si z doby, kdy coby malé děti sedávaly někde v koutku a se zatajeným dechem poslouchaly vyprávění svých otců či dědů, příliš mnoho nepamatují. Mnoho dobových materiálů bylo rovněž v průběhu války zničeno, někdy i záměrně. Ale přes toto všechno se v rodinách dochovaly zažloutlé fotografie, ze kterých se na Vás usmívá mladík v námořnické uniformě. Když má člověk velké štěstí, narazí na osobní deník či poznámky. Potom stačí se už jenom začíst.

V roce 1929, přesněji 22. 1. 1929, se konala v restauraci „Mexiko“ ustavující schůze pobočky „Obce bývalých námořníků-revolucionářů a účastníků jadranského odboje v Praze“, pobočka Pardubice. Čítala při svém založení 49 členů.1)Pochopitelně nepocházeli všichni z Pardubic, byli mezi nimi i bývalí námořníci z okolních města a vesnic. V dobových dokumentech, které se dosud nalézají v pardubickém archívu, jsou dochovány neúplné seznamy bývalých námořníků. Na těch jsou uvedeni pouze Pardubáci, a těch je 23.

Jsou mezi nimi jak účastníci povstání v Boce Kotorské v únoru 1918, účastníci nepokojů z téhož roku v Pule, ale jsou mezi nimi i námořnici, kteří se v průběhu války účastnili bojů na palubách křižníků S.M.S. Helgoland a Novara, obsluhovali torpédomety na torpédových člunech, a jsou mezi nimi i pardubičtí rodáci, kteří přežili potopení velkých bitevních lodí S.M.S. Szent István a Viribus Unitis, ale i tací, kteří při těchto katastrofách zahynuli.

Příběh jednoho z nich, pana Ludvíka Přibyla, patří k těm nezajímavějším. Ludvík Přibyl se narodil v Pardubicích 3. srpna 1895. Když dokončil školní docházku, rozhodl se stát hudebníkem ve vojenské kapele. Byl přijat do služby k vojenské kapele v Josefově. Po necelém půlroce z kapely doslova dezertuje, a se svým kamarádem ze školy Rudolfem Kumpánem, synem obuvníka, se rozhodne odejet do Ameriky. Protože nemají na lodní lístek, musejí si na lodi odpracovat tři plavby, aby tu třetí měli zadarmo. Náhoda v podobě italského námořníka je přivádí do vojenského přístavu v Pule. Služba u válečného námořnictva je natolik lákavá, že jsou po absolvování dvouleté námořní školy naloděni na válečnou loď. A služba u k.u.k. Kriegsmarine jim začíná.

Velké rakouské lodi se od vypuknutí války, a hlavně od vstupu Itálie do války, mnoha vojenských akcí na Jadranu neúčastní. Lodě jsou bezpečně ukryty za minovými poli a zátarasy v hloubi domovských přístavů. Tvrdý vojenský dril, špatná strava a nečinnost nemají zrovna blahodárný vliv na námořníky. Bouří se, jsou za to trestáni, vězněni a dokonce popravováni. I Ludvík Přibyl je po odpykání jednoho takového malého „tříměsíčního“ trestu ve vězení naloděn na jednu z nejmodernějších bitevních lodí S.M.S. Szent István. S tou je v červnu roku 1918 spolu v doprovodu bitevní lodi S.M.S. Tegetthoff a několika torpédovými čluny odeslán do Otrantské úžiny (tam tyto lodě měly prolomit blokádu a otevřít cestu do Středozemního moře). U ostrova Premuda ve tři hodiny ráno z 10. na 11. června 1918 jejich svaz napadnou dva italské rychlé torpédové čluny MAS 15 a MAS 21 pod vedením kapitána Luigiho Rizza. Aniž by věděl, o koho jde, odpálí kapitán Rizzo dvě torpéda na siluety válečných lodí. Od této chvíle nastává drama. Dva mohutné výbuchy prorazí pancíř bitevní lodi na pravoboku těsně pod čarou ponoru. Většina posádky v okamžiku napadení spí. Nikdo netuší, co se vlastně stalo, nastává zmatek. Přibyl je v době výbuchu v podpalubí. Loď se začíná naklánět, a on se vydává hledat svého kamaráda Münicha z České Lípy. Místo něj na přídi v torpédové komoře nachází těžce raněného námořního důstojníka. Je jím Robert Maxon de Röevid. Přibyl se jej snaží dostat na palubu. Poručík má od utrženého schodiště proražený pravý bok a umírá Přibylovi v náručí. Ještě než zemře, požádá námořníka, aby předal zlatý medailon, pokud se zachrání, jeho matce, která žije v Čechách v Pardubicích. 2)Poručík řadové lodi Robert Maxon de Röevid umírá, Ludvík Přibyl se zachraňuje skokem z paluby potápějící se lodi. Je zachráněn, ale protože opustil loď ještě předtím, než kapitán Seitz vydal rozkaz, je dovezen do Šibeniku, kde je souzen za zběhnutí. Soudní proces se vleče, je konec války a Ludvík Přibyl dostává milost. Odjíždí do Čech, kde se setkává s matkou poručíka de Röevid.

Potopení této lodi přežili i pan Rudolf Mifek z Přelouče a pan Vojáček rovněž z Pardubic.

Ještě před touto událostí dochází  únoru 1918 k velké vzpouře námořníků v Boce Kotorské. Na vlajkové lodi S.M.S. Sankt Georg slouží několik desítek Čechů. Funguje tu velmi dobře česká knihovna, kterou vede p. Nitka (pozdější předseda Svazu býv. námořníků). Mezi českými námořníky je i František Plch. Když je vzpoura námořníků potlačena, je i on zatčen, vězněn na pevnosti „Trinita“. I jemu hrozí trest smrti, bude-li mít trochu štěstí, pak dlouholetý žalář. Protože mu není prokázána přímá účast na podněcování vzpoury, je odsouzen „pouze“ k vězení. Konec války jej zastihne v trestanecké kolonii na nucených pracích na ostrůvku poblíž Puly. Pan František Ullrich je rovněž souzen za účast v povstání, ale protože je mladistvý, je odsouzen pouze k jednomu týdnu vězení.

Pan Jaroslav Železný, vysoký, statný poddůstojník slouží u k.u.k. už od roku 1909. Jako absolvent několika vojenských škol a kurzů se stává torpedomistrem na Tb-2. Loď je zakotvena v přístavu na Malém Lošinu. Odtud 11. 6. 1918 vyplouvá k záchraně námořníků z lodi Szent István. Spolu s ním je na palubě další Pardubák, pan Oldřích Parvus. A co další Pardubáci? Pan Jan Kolman slouží na křižníku Helgoland a účastní se bojových akcí při dobývání ostrova Pelagoza (Palagruža) a bojů v Otrantské úžině, pan Karel Přibyl, bratr Ludvíka Přibyla slouží na bitevní lodi S.M.S. Viribus Unitis a přežije její potopení v listopadu r. 1918 v Pule a pan Jaroslav Ryska slouží jako dělostřelecký důstojník na lodi S.M.S. Aspern.

A co se stalo s námořníky po skončení I. světové války? Někteří zůstali u námořnictva ve službách mladého jugoslávského státu, někteří po návratu do Čech sloužili dále v Čs. námořní legii a v jiných vojenských jednotkách na Labi a Dunaji, jiní odešli do civilního zaměstnání a na moře se už nikdy nevrátili. A když potom v roce 1929 byla v Pardubicích ustavena pobočka „Svazu bývalých námořníků“, tak se všichni scházeli na svých schůzkách v restauraci „Mexiko“ a později v restauraci „U Zelené žáby“. Na pardubickém hřbitově je malý památník účastníků bojů v I. světové válce. Na jednom za čtyř obelisků je napsáno jméno KOTOR.

Poznámky:

1) Obec bývalých námořníků-revolucionářů a účastníků Jadranského odboje v Praze, pobočka Pardubice byl ustaven na základě valné hromady ze dne 22. 1. 1929.

2. 1. 1930 přejmenován na „Svaz bývalých námořníků a účastníků Jadranského odboje pro východní Čechy“.

15. 3. 1931 rozpuštění Svazu bývalých námořníků a účastníků Jadranského odboje se sídlem v Pardubicích a připojení pobočky Pardubice k obci Pražské (Čsl. obec bývalých námořníků a účastníků národního odboje na Jadranu).

17. 12. 1932 ustavena Odbočka čsl. obce bývalých námořníků a účastníků národního odboje na Jadranu v Praze se sídlem v Pardubicích.

Odbočka v Pardubicích fungovala až do začátku války, po válce požádala znovu o povolení činnosti - 10. 12. 1945. Dne 7. 6. 1946 je odbočce Pardubice zakázána činnost s odůvodněním, že svaz bude spadat pod Obec legionářskou.

2) Robert Maxon de Röevid - Linienschiftleutnant na S.M.S. Szent István, narozen r. 1880 v Pardubicích, do škol chodil v Pardubicích a v Hradci Králové, u rakouského námořnictva sloužil od 24. 9. 1899.

Byl synem c. a k. rytmistra 5. husarského pluku, který se oženil s nejmladší dcerou posledního správce pardubického panství šlechtičnou Emou z Kotoviců. Robert Maxon se oženil se šlechtičnou Theou z Froreichů, dcerou plukovníka 11. hulánského pluku v Pardubicích.

Zahynul při potopení rakousko-uherské bitevní lodi S.M.S. Szent István 10.- 11. 6. 1918 u ostrova Premuda na Jadranu.

Boris Gol, Pardubice, Karla IV, č. 2591

 

Technické parametry bitevní lodi „S.M.S. SZENT ISTVÁN“

Celková délka: 143,00 m

Šířka: 27,998 m

Výtlak k boji připravené lodi: 21,689,0 t

Začátek stavby: 29. 1. 1912

Převzetí do služby: 22. 11. 1915

Posádka: 1.056 + 38 mužů

Použitá literatura a prameny:

L. Pardubský: „Zánik rakousko-uherského válečného námořnictva“

(Moravská Ostrava 1935)

Aichelburg, Baumgartner, Bilzer, Pawlik, Prasky, Sieche: „Die Tegetthoff - Klasse Österreich - Ungarns grösste Schlacht - schiffe“. (Wien 1979)

(nákres bitevní lodi Szent István)

 

Ludvík Přibyl: Osobní vzpomínky na služby u k.u.k. - magnetofon. záznam

 

Státní okresní archív Pardubice: složka č. 1105 „Čsl. obec bývalých námořníků a účastníků národního odboje“.

„Samostatné směry“ r. XVIII, č. 31 z 29. 6. 1918 rubr. Běžné zprávy (Pardubické noviny) ing. C. Beneš, B. Gol: „Osmdesát let od zániku bitevní lodi Szent István“ - HPM č. 11/1998 – Praha


O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem