Živelné pohromy v Černé za Bory (1880 - 1953)

Další ničivá povodeň začala 8. 9. 1910. Při ní se protrhla ochranná hráz u Žirína. Poslední velké vystoupení Chrudimky ze břehů bylo 16. 7. 1926.

15. 8. 1922 (jinde se píše 5. 8.) kolem osmé hodiny večerní zasáhla Černou za Bory a okolí velká větrná smršť. Vyvrátila topoly „Na mršníku“ podél silnice na Pardubice. Některé stromy byly v půli zlomené. 24. 12. 1922 proběhla veřejná dražba na zlikvidované stromy. 28. 12. se začaly dosud stojící zmrzačené stromy kácet. Obnos 5 515 Kč, který byl získán za dříví, byl dán na stavbu silnice z Černé k Sezemicím.

Do roku 1880, téměř po 50 let nebyla větší povodeň. Na konci století však jako kdyby se s nimi „roztrhl pytel“. Při poslední velké povodni Chrudimky z roku 1926 se voda dostala až k místu, které se dříve nazývalo „Pod stráňkou“, poblíž louky, patřící k domu čp. 10. Při povodni pluly po loukách mandele a kupy sena.

Než byla postavena dráha od Pardubic k Dašicím, šly veškeré vody z lesů „Na bahynkách“ přes Černou a způsobovaly při jarních táních značné škody. Tyto vody se soustřeďovaly v náhonu, který je odnášel na drozdický mlýn, jenž stával na místě proti statku Jana Cabicana, později byl mlýn zrušen a postaven na břehu Chrudimky při dolním konci Mnětic. Rok 1929 začal krutou zimou, jaké podle zápisů 153! let nebylo. 31. 12. 1928 napadlo velké množství sněhu (místy až 45 cm). Roztál teprve kolem sv. Josefa. Se sněhem nastaly též kruté mrazy. Na rybnících dosahoval led tloušťky až 75 cm (voda promrzla i s bahnem). Teplota klesla až na -37oC. V druhé polovině února 1929 byla zastavena výuka na školách, protože chybělo uhlí. Mrazy způsobily velké škody v chovu dobytka. Bylo zjištěno, že v lesích a na polích zmrzlo 3/4 veškeré zvěře. Na silnicích se nacházely zmrzlé kavky a vrány. Lesní zvěř se stahovala až k lidským obydlím.

4. 7. 1929 se přihnala bouře, jaké pamětníka nebylo. Ty stromy, které přežily katastrofální mrazy, nepřežily větrnou smršť. Vichřice zcela zdecimovala hostinec „U Kosteleckých“ a chalupám čp. 13 a 16 odnesla celé střechy. Poškozena byla i střecha školy, kterou vichřice zasáhla v obci jako první. O této vichřici se píše i v Pamětní knize školní.

27. 9. 1933 vypukl požár v domě čp. 19 u pana Vincenta Husáka. V tomto domě byl i obchod pana Votruby. Požár zlikvidoval celou střechu a značnou část interiéru obou objektů. V roce 1937 stojí za zaznamenání pozoruhodná událost, kterou ovšem nelze zahrnout do živelných pohrom. Do domu pana Josefa Vlasáka a paní Rohanové uhodily v obou případech blesky do komína. Blesky nic nezapálily. Probily se do země a vyrazily kusy betonu. V případě prvním šlo zcela o kuriozitu, protože blesk uhodil uprostřed noci, aniž by bylo stopy po nějaké bouři.

V roce 1940 zakoupil zdejší Sbor dobrovolných hasičů motorovou stříkačku od firmy Stratílek z Vysokého Mýta za 36 000 Kč. O sedm let později bylo zakoupeno auto pro hasičský sbor v ceně 35 000 Kč. Bylo zakoupeno v Holicích a sloužilo k rychlé dopravě deseti hasičů k místu požáru. Auto bylo zakoupeno „z druhé ruky“ a jak se později ukázalo, bylo předraženo a poruchové. Bývalý majitel musel vrátit 4 000 Kč.

1953 udeřilo katastrofální sucho. V Černé vyschly téměř všechny studně. Mnohé z nich byly prohlubovány, ale příliš velký význam to nemělo. Většina obyvatel obce musela chodit pro vodu jinam (až 3/4 obyvatel). Zbytek nabral sotva 2-3 vědra ze svých studní. Pak se muselo čekat, až se voda znova „natáhne“. Rybník v Černé vyschnul docela. Lidé nakládali na vozíky nejrůznější nádoby, hrnce, kbelíky, konve nebo sudy a jezdili do níže položených míst, kde bylo více vody. Velkému suchu předcházely velké mrazy, kdy teplota klesla až na - 24oC.

Seznam použitého materiálu:

1) SOkA Pardubice: Pamětní kniha obce Černé za Bory (1888 - 1957)

2) Pamětní kniha školní (škol. rok 1929/1930), uložena taktéž v SOkA Pardubice.

3) Soukromý archiv autora.