JUDr. František Obhlídal (1911 - 2000)

Studentský život v Brně mu svoji volností umožňoval plně se věnovat svým zájmům, zejména pak ornitologii. Rád vzpomínal na své toulky přírodou v překrásném brněnském okol, zejména na údolí Bílého potoka, kde měl chatu a kam se vždycky rád vracel.

Po studiu nastoupil na ředitelství pošt a telegrafů v Pardubicích, kam si z Brna přivedl i manželku Jiřinu. S ní pak společně prožil doby dobré i ty horší, když v padesátých letech pracoval na výrobě výbušnin v Semtíně nebo později jako závozník.

    Ihned po příchodu do Pardubic se seznámil se zdejšími ornitology. Oboustranně velmi přínosné bylo jeho přátelství zejména s J.Musílkem, který byl významnou vědeckou osobností; jako zakladatel České ornitologické společnosti a správce ornitologických sbírek vlastivědného muzea se velmi zasloužil o oficiální české názvosloví evropského ptactva. Po jeho předčasné smrti se Dr. Obhlídal stal kustodem sbírek a inicioval vydání jeho knihy. Monografie Ptactvo Pardubicka byla dokončena již v r. 1939, ale během války se ji nepodařilo vydat a tak vyšla in memoriam v roce 1946. V té době byl již Dr. Obhlídal předsedou ornitologického odboru Přírodovědného klubu a podílel se na vydání knihy nejen organizačně, ale i odborně.

Byli to především místní ornitologové, se kterými navázal přátelské vztahy a díky jim svůj další život spojil s Pardubicemi. Dnes, po téměř 70 letech, je již většina jmen pardubických ornitologů zapomenuta. Své odborné kontakty neomezoval jen na Pardubice a brzy se přátelsky stýkal s většinou předních českých ornitologů, s Doc.W. Černým, Dr. J.Jirsíkem, prof. R. Šrámkem- Huškem i B.K. Kinským. Je jistě s podivem, že ani vzdálenost ani politický režim nezabránily stálému kontaktu s harbětem Kinským po jeho odchodu na Nový Zéland. Protože sám velmi rád fotografoval, mezi jeho přátele patřil i významný fotograf a kameraman J.V. Staněk.

Svůj zájem o ornitologii soustředil zejména na terénní pozorování a kroužkování. Velmi se však zajímal o hlasy ptáků, které amatérsky nahrával. Spolupracoval s muzikologem Dr. Szökö, pracovníkem maďarské akademie věd. Umožnil, aby Dr. Szöke dojížděl přednášet do Československa a přitom vždy navštěvoval Pardubice. Z korespondence je zřejmé, že původní profesní zájem přerostl v dlouholeté přátelství.

Jako amatérský ornitolog, za kterého se vždy Dr. Obhlídal považoval, udržoval stálé kontakty s ornitology, neustále studoval a publikoval odborné i populárně vědecké články. Výsledkem jeho práce jsou i dvě ornitologické knihy (Dravci 1957 a Ornitologická příručka 1977). Z nich Příručka ve své době sloužila jako základní literatura s návodem na pozorování ptactva a dočkala se i druhého vydání. Populárně naučné články do různých časopisů již dnes asi nelze spočítat. Lze však připomenout pravidelné příspěvky do Chataře, které byly zvlášť oblíbené širokou veřejností.

Bohaté vlastní zkušenosti a znalosti, které získal od starších odborníků, předával rád ostatním. K jeho četným uznáním za ornitologii je třeba přičíst i 10 uznání za činnost s mládeží. Kroužek mladých přírodovědců vedl nejprve v pardubickém muzeu, později ve škole Na Spořilově. Zpočátku chtěl podpořit zájem své dcery o přírodu, později rozšířil tuto ušlechtilou zájmovou činnost na co nejvíce mladých lidí. Nejdelší jeho působení bylo pod KDPaM v Pardubicích (později DELTA), kde již v penzijním věku se vedení mládeže zcela věnoval. Snad proto, že sám z existenčních důvodů vystudoval práva, podporoval zájem mladých lidí o ornitologii. Není cílem jmenovat jeho žáky, kteří se stali uznávanými odborníky. Důležité je, že lásku k přírodě předal další generaci, což je jeho největší zásluha.

Pro Pardubice byl jeho přínos bezesporu v dlouholetém (více než padesátiletém) vedení Přírodovědného kroužku, který existoval zpočátku pod Pardubickým muzeem, po mnoho let pak pod hlavičkou ZK Tesla Pardubice. Zájem vzbuzovaly nejen vlastivědné přednášky a přírodovědné filmy, ale zejména různé výstavy. Občané Pardubic si vzpomínají na pravidelné výstavy hub, po několik let spojené s ochutnávkou. Výstava ke Dni ptactva v dubnu byla spojena s propagací jeho ochrany. Na tehdejší třídě Míru byla stálá botanická expozice, která byla průběžně doplňována. Také přednášky významných přírodovědců nebo známých cestovatelů, doplněné filmy nebo diapozitivy byly velmi oblíbené a hojně navštěvované. Nahlédneme-li do seznamu přednášejících, jsou zde častými hosty Doc. Walter Černý, zoolog KU v Praze,Prof. Zdeněk Veselovský, ředitel zoologické zahrady v Praze, Doc. Jaroslav Pelikán, ornitolog z ČSAV v Brně obdobně jako RNDr. Karel Hudec, Dr. Balát a další. Ornitologové vzpomínají i na nezapomenutelnou přednášku Dr. Petera Szökeho z maďarské Akademie o ptačím zpěvu z pohledu muzikologa-ornitologa. Pro popularizaci sokolnictví byl po Svatopluku Doubravovi pozván zahraniční host Claus Fenzloff, profesionální sokolník z tehdejší NSR.

Klub svým zaměřením zahrnoval všechny hlavní biologické obory a měl širokou členskou základnu. Svým programem vyhovoval zejména starším obyvatelům Pardubic. Členové kroužku rádi vzpomínali na přátelské vztahy a dobrou náladu, která tam vždy panovala. K oblíbeným akcím patřily pravidelně zájezdy za kulturními i přírodními památkami po celé republice. Také společné vycházky na Bohdanečské rybníky byly vždy vítány. Jen málokdo ví, že členové kroužku měli vlastní školku lesních dřevin v Polabinách, kde každoročně věnovali neuvěřitelný počet brigádnických hodin na pěstování sazenic a jejich výsadbu v Pardubicích. Není však cílem zde prezentovat tehdejší bohatou činnost přírodovědného klubu při ZK TESLA.

  Pokud vzpomínáme Dr. Františka Obhlídala jako předsedu přírodovědného klubu a hlavního organizátora, pak převaha jeho vlastní činnosti vždy směřovala jednoznačně k ornitologii. Původní široké zaměření kroužku se s přibývajícím počtem členů začalo dělit na různé sekce, z nichž jedna měla i ornitologické zaměření. Této sekci se Dr. Obhlídal plně věnoval a zajišťoval hodnotný program. Když v r.1975 byla z jeho iniciativy založena Východočeská ornitologická pobočka Československé společnosti ornitologické, mohla již navázat na bohatou odbornou činnost a brzy po založení měla 170 členů. Pořádání konferencí, pravidelné přednášky předních ornitologů, kteří přijížděli do Pardubic a exkurze, to je jen namátková ukázka činnosti. O vitalitě této pobočky svědčí i to, že funguje dodnes a Pardubice se tak staly významným ornitologickým centrem.

Za svoji mnohaletou činnost a zejména za zásluhy o rozvoj ornitologie mu Československá společnost ornitologická udělila v r.1985 čestné členství.

Bezesporu největší životní vášní Dr. Obhlídala byla myslivost. Od mládí byl vášnivým nimrodem.Nepřekvapuje proto, že se po příchodu do Pardubic s elánem sobě vlastním aktivně zapojil do činnosti Myslivecké jednoty. Od r.1945 byl členem Mysliveckého sdružení, kde pracoval jako muzejní referent, pro okresní myslivecká sdružení prováděl školení myslivců. Byl zkušebním komisařem nejen v oboru myslivecké zoologie a biologie zvěře, ale i mysliveckých předpisů včetně ochrany přírody. Byl uznávaným odborníkem v oboru myslivecké ornitologie, zejména v poznávání a ochraně dravců. Publikoval velký počet článků převážně ve Stráži myslivosti a Myslivosti, Vědě přírodní, Naší přírodou, ale psal i pro myslivecký kalendář. V posledních letech spolupracoval na Mysliveckém slovníku, kde zpracoval asi 200 hesel.

Je to bezesporu myslivost, kde dosáhl největších ocenění získal: bronzovou, stříbrnou i zlatou medaili za zásluhy o myslivost. V r. 1991 mu propůjčil Český myslivecký svaz zvláštní uznání - Čestný myslivecký řád. Z dřívější doby si velmi považoval Čestné uznání za zásluhy o myslivost a mysliveckou ornitologii od okresního mysliveckého sdružení. Jeho dlouholeté působení na poli myslivosti vyústilo posléze v členství v Řádu sv. Huberta, kde byl jako jeden z prvních pasován na rytíře.

  Zájem o ornitologii, kde se specializoval především na dravce, současně s láskou k lovu a myslivosti vůbec, logicky vyústil v hluboký zájem o vše, co se týkalo sokolnictví. V r.1967 byl u zrodu Klubu sokolníků při Čs. mysliveckém svazu, kde pak byl dlouholetým tajemníkem. Svůj organizační talent použil především pro obnovu sokolnických lovů. Jeho význam na těchto akcích byl již v jeho přítomnosti a elánu, který bohatě rozdával. Tato setkání probíhala až na malé výjimky v Opočně, kde bohatost honitby a výborná organizace brzy posunula tato setkání na mezinárodní úroveň a stoupající počet účastníků potvrzoval oblibu této akce. Za velmi šťastný lze považovat již výběr místa konání a tak se Opočno stalo na mnoho let oblíbeným centrem sokolnických lovů. Zde byl položen základ mezinárodní spolupráce, umožňující odchov dravců a jejich vypouštění do volné přírody. Sokolnická setkání byla přínosem i v tom, že ukázkami lovů seznámila širší veřejnost s životem dravců a podstatou sokolnictví vůbec. Sokolnické lovy byly natáčeny i Čs. televizí a přispěly tak k popularizaci tohoto způsobu lovu.

Zdá se až neskutečné, že si Dr. Obhlídal ještě našel čas na vydávání časopisu Zpravodaj klubu sokolníků, který nejen technicky zajišťoval, ale do kterého také sám přispíval. Za svou dlouholetou a obětavou činnost při propagaci sokolnictví obdržel četná uznání, zejména diplom se zlatým sokolnickým odznakem.

I když přírodní vědy povýšil na svého hlavního koníčka, ani ve svém povolání právníka nebyl nijak pasivní. Vedle rozsáhlých aktivit, jako byla odborná přednášková činnost, publikace právních předpisů, tarifů a pravidelná školení, byl aktivní i v odborech.Také zde se uplatnil jako organizátor se schopností sdružovat lidi. Během dlouholetého působení u ČSAD obětavě vykonával funkci kulturního referenta a později i předsedy ROH. Dvanáct let byl také předsedou krajské kulturně- výchovné komise a i zde jsou na jeho působení nejlepší vzpomínky.

Za pracovní zásluhy byl vyznamenán ministrem dopravy odznakem Nejlepší pracovník v dopravě a Nejlepší pracovník silniční dopravy. Za práci v odborech obdržel čestná uznání za práci v kultuře ( 1969 a 1989). Nepřekvapuje proto, že i v důchodu byl činný mezi důchodci a pokud mohl organizoval různé akce, později se jich aspoň zúčastňoval.

Jeho koníčky zasahovaly pochopitelně i do jeho soukromého života. Přesto si našel čas na kulturní akce. Měl vřelý vztah k hudbě, byl pravidelným návštěvníkem Východočeského divadla v Pardubicích a zejména měl rád výtvarné umění. Osobně se stýkal s akademickými malíři (Danihelka, Pejchl, Karel). Zejména krajinomalby a malby zvěře mu byly blízké, o čemž svědčí osobní věnování malíře Lolka nebo bohatá korespondence s J. Židlickým, který mu udělal i Ex libris. Posledních asi 30 let si vždy nechal nakreslit vlastní PF a bylo by jistě zajímavé je všechna shromáždit.

Když se zamyslíme nad jeho životem, byl velmi bohatý a pestrý. Vždycky rozdával elán a dobrou náladu. Pro svou přátelskou povahu a ochotu vždy pomoci měl mnoho přátel. Je zřejmé, že to všechno by nemohl dělat bez své celoživotní partnerky, manželky Jiřiny, na kterou by se nemělo zapomenout. Jenom po jejím boku a s její pomocí mohl vykonat tolik práce. Ač zdánlivě v pozadí, pomáhala mu při přepisování knih, článků a při vydávání časopisu. Zcela se přizpůsobila jeho způsobu života a převzala jeho koníčky.

Všechny tyto aktivity sám shrnul ve svém životopise: "Mým koníčkem je studium ornitologie a v tomto směru zastávám řadu funkcí v nejrůznějších organizacích."

V dubnu letošního roku by se Dr. Obhlídal dožil 90 let.