Vybrané kapitoly z dějin pardubického fašismu - 3. část

Z roku 1929 máme zprávu o veřejné schůzi NOF u Zlaté štiky 20. ledna v 9,30 hodin. Jejím svolavatelem byl tehdejší jednatel NOF v Pardubicích, vrchní soudní rada v.v. Roman Jungr (bytem nám. Legií 907), předsedal okresní soudce Vojtěch Vážný (bytem Havlíčkova ul. 1115), člověk, s nímž je výrazně spojena další činnost NOF v Pardubicích. Bude proto dobře seznámit se s jeho základními životními údaji. Narodil se 11. března 1894 v Praze jako syn Jana Vážného a Marie, rozené Zrostlíkové. Jako okresní soudce v Pardubicích vynikal svým vzděláním. V NOF vynikl i nad Gajdou, působil v ní agitačně jako nadaný řečník na mnoha jejích schůzích i mimo Pardubicko, byl dobrým organizátorem a pisatelem mnoha článků ve fašistickém tisku. Jeho představený-vrchní rada politické správy J. Vítek - jej charakterizoval jako „příkladného úředníka se vzorným rodinným životem“ a současně „jako nejhorlivějšího fedrovatele fašismu“.5) Vrchol Vážného kariéry v NOF spadá až do 30. let (roku 1930 zasedal v „Radě sedmi“), roku 1934 se stal místopředsedou t. zv. Národní fronty, fašizujícího politického seskupení složeného z 10 subjektů. Roku 1935 se V. Vážný stal předsedou Čs. národní fronty, „samostatného lidového a vlasteneckého hnutí“.6) Později (po druhé světové válce?) byl Vážný přeložen do Chebu7). Roku 1964 soudil zřejmě jako komunistický soudce u Okresního soudu v Praze 2.8)

Jako hlavní řečník vystoupil 20. ledna v Pardubicích opět direktor NOF F. Paulus. Podle něj se demokracie a parlamentarismus neosvědčily, na základě jugoslávského příkladu zdůrazňoval výhody monarchie (posloupnost a autoritu). Pro ostré výrazy o „hradní kamarile“ byl předsedajícím V. Vážným dokonce napomenut. Paulus pokračoval v tom smyslu, že v době, kdy nemáme nemocnice, T. G. Masaryk by si jistě sám nedal stavět pomníky, narážeje tak i na nový Masarykův pomník od O. Španiela na pardubickém náměstí Legií postavený v roce 1928. Vysvětloval tzv. Gajdovu aféru a vysoce vyzdvihl nacionalismus. Fašistickým programem je bohatý a zabezpečený stát předat potomkům. Paulusovi oponoval  Alois Štastný, elektrotechnik (bytem Pardubice- Pasáž), který hájil demokracii a odsoudil monarchii jako státní formu. Paulus v polemice se Šťastným nazýval fašismus „novou duchovní vlnou“. Schůze NOF skončila ve 12, 30 hodin. 9) Víme, že Okresní úřad v Pardubicích udělil F. Paulusovi za jeho pardubickou řeč pokutu 300 Kč (zřejmě za jeho výpady proti Hradu), ale oznámení o pokutě nemohlo být Paulusovi doručeno, protože pobýval na neznámém místě na Slovensku. 10)

Poznámky:

1)     A. Klimek – P. Hofman: Vítěz, který prohrál , Praha – Litomyšl, PASEKA 1995, s. 154.

2)     Tamtéž, s. 189.

3)     JUDr. Karel Pergler (1882 – 1954), r. 1917 řídil odbočku Čs. národní rady v USA, r. 1918 byl prvním vyslancem ČSR v USA, od r. 1920-21 byl vyslancem v Japonsku. R. 1921 byl penzionován E. Benešem a stal se jeho zapřisáhlým nepřítelem. Od r. 1926 byl profesorem politických věd a děkanem právnické fakulty National University ve Washingtonu, r. 1929 se vrátil do ČSR a spojil se s R. Gajdou, J. Stříbrným a spol. ve fašizující Lize proti vázaným kandidátkám (pozdější Národní lize). Stal se jejím předsedou a poslancem. R. 1933 se po neúspěchu v politice vrátil do USA.

4)     SokA Pardubice, fond Okresní úřad Pardubice, pres. spisy 1928, kart. 18, č. 585, relace vrch. komisaře polit. správy K. Košty.

5)     Klimek – Hofman, c. d., s. 236.

6)     Český antifašismus a odboj, vyd. NV a ČSPB 1988, s. 237.

7)     Informace p. V. Kalába, pracovníka SokA Pardubice.

8)     V. Hejl – K. Kaplan, Zpráva o organizovaném násilí, vyd. 68 Publishers Toronto 1986, s. 188 a O. Hromádko: Jak se kalila voda (Köln 1982), s. 40.

9)     SokA Pardubice, pres. spisy1929, kart. 20, hlášení K. Košty z 20. 1. 1929.

10)      Tamtéž, č. 145/1 pres., 20. 7. 1929.