Mlýn ve starých Čivicích č.p. 8

Nejstarší známý zápis

V archivu českém II. 347 – Olomouc 29. IV. 1264 se uvádí:

Bruno, biskup olomoucký, Thomovi služebníku svému: dávám tobě a dědicům tvým právem feudálním biskupskou ves Čívice, ležící v Čechách se vším jejím příslušenstvím, desátky, platy, alodiem, lesy, lukami, pastvinami, mlýny, vodami, rybáři, poli zdělanými i nezdělanými a vším ostatním ve věčné držení.

Postoupení Čivic Vaňkovi z Miletínka

Archiv min. vnitra – desky Dvorské, čís. 20, str. 74 – 75.

Kateřina z Třešic dne 24. června 1451 svým rozhodnutím postupuje obec Čivice Vaňkovi z Miletínka.

Další dokumenty

Zajímavý je seznam poddaných z roku 1651, dále kniha o výkupu z roboty a tabulka o vyvazení gruntů z roku 1850.

Mlýn býval v 17. stol. císařský. Z nájmu se platilo 80 kop grošů míšenských, později 110 zl. ročně a za dva vykrmené vepře 11 zl. 40 kr. ..K tomu mlýnu byly připojeny vsi – Máteřov, Bezděkov, Opočínek, Lány na Důlku, Krchleby a Srnojedy. Roku 1802 měl dvě složení a jahelku.

Za nájem, který platili mlynáři, se vrchnost zavazovala udržovati tok vody na svůj náklad. Mlynářům bude dávati zdarma Bukové, Habrové a Březové dříví na mlýnské stroje, jakož i duby na hřídele. Majitel mlýna je osvobozen ode vší kontribuce, roboty, jakož i od ubytování vojska. Vrchnost si zajišťuje právo zpětné koupi.

Dne 20. května 1805 byla obnovena smlouva s mlynářem J. Štěrbou.

Za podmínky, že bude zrušeno vrchnostenské právo zpětné koupi, mlynář se vzdává práva dostávati dříví zdarma. Vrchnost bude udržovati tok vody v dobrém stavu, roční nájem bude 100 zl.

Dne 4. prosince 1852 byla sjednána vyvazující smlouva s mlynářem Janem Lichtenberkem, jeho manželkou Terezií a vrchností Pardubskou, kde byl stanoven roční nájem 100 zl., a povinnost platit 10 zl. z ceny mlýna a gruntů.

Splav Barchovský a struha od splavu ke mlýnu předává se do vlastnictví majitele mlýna a tento je povinen na svůj náklad je opravovati

a čistiti.

Komisní šetření

Zajímavý je zápis z komisního šetření z 29. května 1891, podepsaný c.k. okresním hejtmanem, adresovaný manželů Koldinským, vlastníkům mlýna čp. 8 v Čivicích.

Z toho protokolu vyjímám následující:

- mlýn čp. 8 stojící na stavební parceli 54, položen je na pravém břehu potoka heřmanoměstského č. parcely 633, z kterého se mu splávkem v obci Barchově se nalézajícím stavená voda mlýnským náhonem č. parc. 636-791, na jehož pravém břehu mlýn stojí,  přivádí…

- dne 23. října 1880 pokračovala komise v nařízeném šetření nejprve u jízku mlýna Čivického, ležícího v Barchově nedaleko pod mlýnem barchovským. Když se po předchozím vyjednávání jak p. Al. Václavík, mlýnář Barchovský s p. Janem Koldinským, mlynářem čivickým a s p.p. starosty obou obcí dohodli, že se na dosud zachovalý práh jízku mlýna čivického v Barchově 9 palců vysoké nástavce, neboli stavítka klásti mají a vzhledem k tomu i nový cejch upraven býti má….

- mlýn je hnán vrchní vodou a má tři složení. Horní je umělé, čili tak zvané francouzské složení, druhé a třetí, ale obyčejné české složení a sice poslední s přistrkovacím krupníkem s jahelkou. Vodní kolo druhého čili podhorního složení má 77 cm ve světlé šířce a 3,25 v průměru….

- v závěru tohoto protokolu se uvádí, že majitel mlýna čivického se zavázal vodu v náhoně u mlýna svého jen tak vysoko udržovati, by břehy přestoupiti a tím na sousedních pozemcích a stavebních škodu vůbec působiti nemohla, nebyla u mlýna výška, až do které se voda na vantrokách vydržovati má, ničím označena.

Závěr

Z dalších dokumentů vyplývá, že v roce 1938 patřil obytný objekt s mlýnem panu Ludmilovi, který byl řídícím učitelem, mlýn měl tudíž v pronájmu pan Břešťák.

Koncem roku 1938 koupil oba objekty včetně stodoly, dvora, zahrady a mlýnského náhona Jar. Vidrma.

Provoz mlýna byl původně na vodní kolo. Nový majitel po roce 1939 zrekonstruoval zařízení na turbinu, mlýn vybavil novým technologickým zařízením.

Objekt mlýna, včetně obytné části byl po roce 1958 převeden na Zemědělský nákupní a zásobovací podnik Pardubice. V objektu mlýna byla zřízena mísírna krmiv pro zemědělské podniky. Po zrušení této mísírny byly oba objekty navráceny v roce 1970 majiteli panu Vlad. Vidrmovi.