František Burša - odbojář

Protože jsem mezi tím objevil další podrobnosti, doplňuji již publikované. František Burša se narodil 21. července 1910 v obci Seninka u Valašské Polánky na Vsetínsku. Prostřednictvím B. Laušmana měl jeho adresu u sebe již i Otmar Riedl z výsadku BENJAMIN – vůbec prvního, avšak neúspěšného paradesantu. (4). Buršovu adresu však měl u sebe i svob. aspirant František Pavelka z výsadku PERCENTAGE. Jako radista v pořadí druhého výsadku měl dopravit ilegálním pracovníkům doma vysílačku Mark III a 9 krystalů spolu s dalšími součástkami, měl provádět i opravy vysílaček, měl s sebou nový šifrovaný klíč pro vysílání, uměl šifrovat a znal i způsob bezpečného vysílání. Ten měl sdělit domácím radiotelegrafistům i odbojářům, protože právě toto byla jejich slabá stránka. Svobodník asp. Frant. Pavelka seskočil v noci z 3. na 4. října 1941 u Koudelova východně od Čáslavi. Dostalo se mu pomoci místních obyvatel, a tak bezprostředně po jednom z nich poslal do Chrudimě zprávu Františku Buršovi.

Pavelka psal: „Pane Bureš (5) jsem Skočdopole  - 54321 – Posel. Všechno se zdařilo, mám všechno sebou – Omyl, že jsem o něco později vyskočil. Nemohl jsem Vás hledat. Jsem v Koudelově  asi 1/2 hod. od Čáslavi – Nemohl jsem se vydat na cestu – měl jsem mnoho práce se zavazadlem – když jsem ho ukryl, vydal jsem se k blízkému dvoru – t. jest Koudelovu: Tam jsem střetl 3 poctivé chlapce -  kteří mne ukryli i s mými věcmi. – Jsem strašně unaven, nemám průkazy, nechci jít tedy sám do Chrudimi – Věřte tomu muži, který Vám přináší tento dopis. Věřte! Čekám na Vás – přijeďte ještě s někým sem. Je to samota – jen dobré české duše. – Je to dost velká bednička, kterou musíte odvézt – Čekám Vás celý den – přivezte též nějaký průkaz -  Nazdar  Posel – Skočdopole 54321.“

O operaci Percentage vyšla zajímavá studie (6). Tam se uvádějí mj. podrobnosti o zásahu pardubického gestapa proti „Národnímu výboru“ v Pardubicích (správně PVVZ v Chrudimi) a o tom, že šéf pražského gestapa Dr. Geschke informoval dne 24. října 1941 samotného zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha právě o této skutečnosti. František Burša a jeho spolupracovník Rudolf Michálek (7) patřili v Chrudimi k organizaci PVVZ (8). Při jejich zatčení dne 20. října 1941 padla gestapu do rukou řada písemností, mj. i shora uvedený dopis Františka Pavelky. Zanedlouho se gestapu dostali do rukou i další odbojáři. Jak uvádějí doklady, byli jak František Burša, tak i Rudolf Michálek odsouzení dne 25. března 1943 k trestu smrti. Takto se vyvíjela situace v chrudimské organizaci PVVZ, a proto také nemohli jak Josef Valčík ze SILVER A, tak i Jan Zemek ze SILVER B někdy na jaře 1942 kontaktovat Františka Buršu ve spořitelně v Chrudimi.

Svob. asp. Fr. Pavelka žádal o průkaz a těžko nyní vypátrat, proč? Když jsem byl u Jana Zemka, ukazoval mně protektorátní občanskou legitimaci, kterou byl vybaven v Anglii a s níž letěl do protektorátu. Chyběla tam fotografie. K tomu mi říkal, že kdysi se dostal do situace, že hrozilo zatčení. Tedy ji vytrhl a spolkl, aby ztížil případnou identifikaci. Falsifikátoři v Anglii použili při padělání legitimací vzoru vydaného v Brně. Když to Němci později objevili, bylo jim jasné, že musí něco podniknout. Vyšla tedy vyhláška, kdy museli všichni, kteří  měli v Brně vydanou občanskou legitimaci, se dostavit na policejní úřad. Tam dostali do legitimace po prověření německé razítko. Zemkovi bylo jasné, že ho musí mít také. Proto si od přítele legitimaci vypůjčil a do kusu gumy žiletkou razítko vytvořil. Viděl jsem ten otisk a bylo to dílo hodné mistra! Zemek se nejednou za války oním průkazem legitimoval. Nikdy nepadl ani stín podezření od orgánů našich či německých. Byl to dokonalý padělek z Anglie i dokonalé razítko jím zhotovené. Jestliže se podíváme do literatury o heydrichiádě, často narazíme na tvrzení, že legitimace byly nedokonalé, razítka rozmazaná a nevěrohodná. S tímto tvrzením Zemkovo  sdělení koliduje.

Je neoddiskutovatelné, že české a moravské odbojové hnutí v počátku 2. světové války vykonalo nezanedbatelný kus záslužné práce. Většinou šlo o nadšené vlastence bez zkušeností a bez šance čelit  dokonale vybavené a zkušené gestapácké mašinérii. Stovky z nich to zaplatily životem na popravišti. Němečtí okupanti také během dvou let z valné části podzemní hnutí likvidovali. Naši vlastenci platili často i za svoje chyby, ale je sporné to dnes komentovat. Dnes často o domácím odboji ví  něco jen asi málokdo. Uplatnit v mediích práci na toto téma, která by byla  otištěna, je obtížné. Byl bych překvapen, kdyby v Chrudimi byly pojmenovány ulice po Fr. Buršovi či

R. Michálkovi. A tak aspoň tato moje zpráva připomene oběti odbojářů.

Čest jejich památce!

Poznámky:

1)     Zprávy Klubu přátel Pardubicka, 1992 (č. 9-10), str. 209 – 217.

2)     Bohumil Laušman byl v meziválečném období poslancem za sociální demokracii na Chrudimsku. Žil v letech 1903 – 1963. V letech 1940 – 1945 byl členem čs. Státní rady v Londýně. Po válce  zastával funkci ministra průmyslu. V r. 1949 emigroval do Jugoslávie, odtud do Rakouska, odkud byl unesen agenty StB roku 1953. V roce 1957 byl odsouzen na 17 let a zemřel za nevyjasněných okolností roku 1963 v ruzyňské věznici.

3)     Rotmistr Josef Valčík * 2. 11. 1914, padl dne 16. 6. 1942 v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze.

4)     Zdeněk Jelínek: Operace SILVER A, Naše vojsko 1992, str. 136.

5)     Uvádí se, že někdy docházelo k záměně Bureš místo správného Burša.

6)     Hanák Vítězslav: Operace Percentage, Historie a vojenství, č. 4/2000, str. 828/846.

7)     Rudolf Michálek, nar. 23. listopadu 1909, Velká Střítež, poštovní úředník v Chrudimi. Byl jako člen chrudimské organizace PVVZ v úzkém kontaktu s funkcionáři PVVZ v Praze. Byl to on, kdo přijel pro svob. asp. F. Pavelku do Koudelova, převezl ho i s vybavením do Chrudimě a ubytoval ho u sebe. Pak s ním jel do Prahy a zajistil kontakt s pražskými funkcionáři, kterým Pavelka předal vzkaz od generála Ingra a další z Londýna dovezené materiály.

8)     Petiční výbor Věrni zůstaneme – odbojová organizace s levicovým zaměřením, v níž se soustředilo asi 3 tisíce odbojářů. Gestapo organizaci perzekuovalo. Po nástupu Heydricha v září 1941 se ataky gestapa zintenzivnily, takže v záři 1942 byl PVVZ prakticky rozbit.

9)     Četař Vladimír Škácha - * 17. 5. 1920. Byl později v ilegalitě spolu s Janem Zemkem a dne 22. prosince 1944 se gestapu podařilo vypátrat jeho ilegální byt. Tehdy se ještě dostal z obklíčení, když útěk kryl palbou. Den 3. ledna 1945 pak ho nemocného obklíčilo gestapo v ilegálním bytě v Ostravě. Při přestřelce byl těžce raněn a padl do rukou gestapa. Byl vězněn nejdříve v Brně, pak do konce války v koncentračním táboře Flossenburg. Po válce pak pracoval v potravinářském obchodě, měl řadu potíží s komunistickým režimem  a posléze emigroval. Žil v Kanadě, kde také v 90. letech zemřel. Jeho adresa v Torontu byla: Toronto, 8 Lomond Drive, Tel. 239-3496 (podle telefonního seznamu).