Skokanský můstek na kunětické hoře

II. Zrození snu a boj o jeho prosazení

Myšlenka skokanského můstku na Kunětické hoře vznikla na konci 30. let 20. století v hlavě vedoucí osobnosti pardubického lyžování ing. Ladislava France2).

Se skoky na lyžích se ing.Ladislav Franc seznámil jako student pražské techniky v roce 1921. Tehdy osmnáctiletý student propadl kouzlu tohoto sportu a o několik let později reprezentoval Československo na akademickém mistrovství světa v Cortině d’Ampezzo.

Význačnou osobností byl ing. Franc i mimo zasněžené svahy hor. Ve dvaceti dvou státech světa mu patří patent na dávkovač vody do betonových míchaček, jehož byl vynálezcem a o společenském postavení rodiny Franců svědčí vlastnictví secesního domu na dnešní Třídě Míru. Bez obecné úcty, které se Ing. Franc těšil, by později idea stavby můstku neměla šanci na uskutečnění.

  Za počáteční rok konkrétních úvah o lyžařském můstku může být považován rok 19393) , avšak prvním písemným dokladem je vypracovaný plánek můstku, datovaný až po konci druhé světové války.

Projekt můstku, dokončený v září 1945, byl vypracován specialistou lyžařského svazu Karlem Jarolímkem ze Dvora Králové nad Labem. Tento projekt počítal s terénními úpravami a stavbou tribuny soudců západně od doskočiště.

Nájezd na můstek počítal s terénními úpravami, nikoliv však se stavbou, která by nájezd zvyšovala. Délka nájezdu až k hraně můstku měla být 28,00 m, sklon nájezdu ve vrchní partii 35°, ve spodní potom 6°. Šířka nájezdu je uváděna 2,40 m.

Samotný můstek měl být široký 4,00 m a vysoký 3,00 m. Doskočiště se mělo svažovat po úhlem 33°. Takto jednoduchý můstek byl navržen pro skoky okolo 20 m.

Terénní úpravy spočívaly v zahloubení nájezdové dráhy (téměř v celém jejím průběhu), stavbě můstku v místech dosud zachovalého zbytku příkopu (součásti pernštejnské fortifikace) a v drobných úpravách plochy doskočiště.

Takto navržený můstek prošel schvalovacími procedurami Svazu lyžařů RČS ještě v září 1945, tzn. ve stejný měsíc, kdy byl projekt Karlem Jarolímkem dokončen!4) Přes rychlé vyřízení schvalovacího procesu u Svazu lyžařů RČS se aktivita navrhovatelů můstku projevila až v roce 1947. V dubnu tohoto roku byla na místo plánované stavby svolána komise, které navrhovatelé můstku projekt představili přímo in situ. Komise se skládala ze dvou zástupců vlastníka Kunětické hory, tj. Musejního spolu Pardubice, dvou zástupců Kunětického družstva a tří členů MNV Pardubice. Podnět ke svolání akce dal předseda MNV Jiří Havlíček, který se jí i sám zúčastnil, a který projekt patrně sám podporoval.5) Navrhovatelé můstku v budoucnu opakovaně připomínali, že tato komise zaujala k projektu kladné stanovisko.6) Lyžařský odbor se začal připravovat na realizaci projektu…7)

V prosinci 1947 však pro něj přišel šok v podobě zamítavého stanoviska Musejního spolku. Své zamítavé stanovisko opíral majitel můstku o tyto argumenty:8)

1. sněhové podmínky lokality9)

2. nedostačující parametry svahu pro stavbu můstku

3. ochrana vzácných rostlin v dané lokalitě

4. škoda na ovocných stromech, které by padly za oběť úpravě doskočiště10)

5. negativní estetický vliv.

Ve svém dopise Musejní spolek patrně označil stavbu můstku za tak nevyhovující a vůči významu lokality natolik bezohlednou a škodlivou, že její navrhovatele přirovnal („byť jen v náznacích“)11) k ničitelům Kunětické hory. Ze stanoviska Ski klubu k tomuto bodu je patrná lítost a pocit osobní dotčenosti, neboť projekt nebyl navržen pro osobní potěchu, či snad dokonce zisk, ale v zájmu společnosti i samotné Kunětické hory.12)

Zklamání i rozčarování nad stanoviskem vlastníka Kunětické hory je patrné z dopisu pro Svaz lyžařů RČS z března 1948, ve kterém se objevují i náznaky rezignace spojené s pocitem bezmoci vůči jednání Musejního spolku, neboť: „…staří páni v pardubickém musejním spolku, kteří nikdy lyžařský sport ve svém životě neprovozovali - mají špatný poměr k lyžaření vůbec a k lyžařskému skákání zvlášť. A pokud tito pánové budou u jmenovaného spolku seděti, bude vždy velmi těžké jednání s nimi“.13)

Naděje na uskutečnění skokanského snu však přetrvala díky podpoře projektu na různých místech státní správy, od MNV Pardubice až po některá ministerstva. Aktivní v tomto smyslu bylo zejména Ministerstvo školství a osvěty, které od června 1948 neslo označení Ministerstvo školství, věd a umění.14) Je zajímavé, že podpora z těchto míst přicházela jak před komunistickým pučem, tak i po něm.

Této podpory využil Ski klub v kampani za prosazení můstku, v počátečních měsících roku 1949. Jejím základním pilířem byl dokument Bude postaven lyžařský můstek na Kunětické hoře?15) , vypracovaný v únoru 1949. Dokument se skládal ze tří částí: textu obhajujícího projekt, plánku můstku a fotografií z plenéru. Obhajoba projektu v textové části se věnuje výtkám Musejního spolku a v podstatě se tedy shoduje s výše zmiňovanými Námitkami proti dopisu Musejního spolku v Pardubicích, jímž nedoporučují postavení lyžařského můstku na Kunětické hoře. Přiložený plánek můstku v měřítku 1: 200 obsahuje půdorys i profil a je doplňující k části textu zabývající se problémem terénních úprav stavby, „která vlastně ani žádnou stavbou není“16). Poslední částí dokumentu je fotomontáž, na které je kresebně naznačena plánovaná podoba můstku, jako důkaz o jeho estetické „nezávadnosti“.

Tento dokument je vlastně rozsáhlým apelativním dopisem, který byl na počátku března 1949 rozeslán na adresu institucí státní správy17), sokolských organizací18), redakcí novin19), spolků20) a ministerstev21).

Valná většina oslovených vyjadřovala v průběhu března a dubna 1949 dopisy Musejnímu spolku i povzbudivými výzvami směrem k iniciátorům akce svou podporu projektu22).

Tlak na Musejní spolek spojený s odezvami na dopis Lyžařského odboru Sokola Pardubice 1 byl ještě umocněn tlakem veřejnosti a médií. Za příklad uvádím tendenční článek, který byl uveřejněn 3.března 1949 v Rudém právu pod názvem Bude na Kunětické hoře lyžařský můstek? V tomto článku je odmítavé stanovisko k projektu zdiskreditováno tím, že jako nejzávažnější důvod zamítnutí stavby prezentuje škodu vzniklou přesazením ovocných stromů (článek uvádí i jejich přesný počet - pět). Musejní spolek je zde tedy líčen jako organizace, která se snaží směšnými argumenty zamezit veřejně prospěšné stavbě, jejíž výhod by užila zejména městská mládež.23)

Pravé pohnutky zamítnutí stavby však byly jiné. Členové Musejního spolku je připomínají v prosbě o podporu zamítavého stanoviska, kterou adresovali Státnímu památkovému úřadu v Praze (dále pouze SPÚ). Zde se připomíná, že hlavním důvodem daného rozhodnutí je:“…rušivý zásah ve svahu severovýchodní bašty, kde se má svah probrati přibližně do hloubky dvou metrů v místech, kde dosud na úbočí je znatelný příkop bývalého obranného pásu. Tam má býti postavena betonová zídka.“24) SPÚ si však patrně zcela neuvědomil tíživou situaci spolku a odpovídá až listem z listem z 13.dubna 194925). Dopis, ve kterém se mj. píše:“ Kunětická hora s hradem jest chráněným územím jako celek a jak umělecko-historický, tak i přírodní, stavba lyžařského můstku by bylo nežádoucím znešvařením tohoto významného objektu, pro Pardubice a okolí zcela jedinečného.“ Tento dopis však došel do Pardubic až 20.dubna 194926)! V té době již Musejní spolek ustoupil všeobecnému tlaku a 12.dubna 1949 se na schůzi rozhodl zaslat SPÚ žádost o opětovné přezkoumání závadnosti můstku. Rozhodnutí SPÚ se zavázal Musejní spolek plně podrobit27).

SPÚ byl v otázce přehodnocení projektu podroben nesporně také tlaku z ministerstev (zejména Ministerstva školství, věd a umění) a vydal nakonec rozhodnutí , které lze z určitého úhlu pohledu nazvat kompromisním , spíše se však jednalo o rozhodnutí sporu v neprospěch Musejního spolku. SPÚ rozhodl, že za dodržení jím stanovených podmínek by stavba můstku byla „nezávadná“.

Základními podmínkami byly: k stavbě můstku měla být použita jenom zemina, tzn. nesměla být uskutečněna stavba betonové zídky kritizované spolkem; Sokol Pardubice, Musejní spolek Pardubice a Kunětické družstvo se dohodnou na náhradě jedné řady ovocných stromů, která bude vykácena při úpravě doskočiště; u můstku se nebude nacházet žádná trvalá ani provizorní stavba z kamene či dřeva, s výjimkou nejnutnějšího technického zařízení v zimní sezóně. Nejzajímavější je bod, podle kterého se má Lyžařský odbor Sokola Pardubice 1 zavázat k upravení lokality do původního stavu, jestliže: „…by se ukázalo, že projekt z hlediska památkového je celkem na závadu, nebo kdyby z jakýchkoliv důvodů se ukázalo, že není možné pokračovati ve cvičeních…“30). Toto povolení mělo svou právní platnost pouze z hlediska ochrany památek a nenahrazovalo rozhodnutí jiných orgánů státní správy.31) V dané situaci (vzhledem k výše zmíněným stanoviskům Musejního spolku i MNV Pardubice) to však bylo rozhodující „ANO“ pro stavbu můstku. Povolením SPÚ byla prakticky překročena poslední překážka k schválení stavby a započetí prací. Po deseti letech snu se dočkal ing.Ladislav Franc (a s ním „všichni lyžaři Pardubic a okolí“) počátku jeho naplnění. Bitva o povolení stavby byla z pohledu navrhovatele úspěšně dobojována.

III. Hydrometeorologický exkurz

Je pochopitelné, že u typu stavby, jakou je lyžařský můstek, hrají v mnoha ohledech významnou roli povětrnostní podmínky prostředí. Klimatické podmínky byly také základním argumentem Musejního spolku při jeho zamítavém stanovisku k stavbě (prosinec 1947, viz. výše). Proto je dle autora této práce nezbytné věnovat pozornost hydrometeorologické situaci období, ve kterém projekt vznikl, byl prosazován a realizován.

V líčení kronik i pamětníků byly zimy z období druhé světové války nad poměry chladné32). Zimy byly na sníh bohaté, což potvrzují zprávy o každoročním nebezpečí jarních záplav i proslulé obrázky Josefa Lady, na kterých je znázorněna idyla českých Vánoc33).

Tato laická svědectví mají oporu i v podrobných statistikách hydrometeorologických odborníků34).

Problém vědeckého pozorování povětrnostních podmínek na Kunětické hoře spočívá v absenci hydrometeorologické stanice v dané lokalitě. Autor se domnívá, že pro účely této práce je plně dostačující zabývat se údaji z nejblíže položených hydrometeorologických stanic, tj. stanic Pardubice a Hradec Králové-Ullrichovo náměstí, případně Hradec Králové-Jiráskovy sady35).

Vzhledem k jedinečnosti povětrnostních podmínek Kunětické hory36) je třeba upřesnit vzájemný poměr povětrnostních podmínek tohoto místa a výše zmíněných meteorologických stanic. Pro toto srovnání se nabízí zima roku 1948, ve které sníh na Kunětické hoře umožnil lyžování po tři týdny37). Pardubická hydrometeorologická stanice v tomto odtokovém roce hlásila 36 dní ze sněhovou pokrývkou nad 1 cm, která dosáhla maxima

22. února 1948 (20 cm)38). Stanice Hradec Králové-Ullrichovo náměstí hlásila 40 dní se sněhovou pokrývkou nad 1 cm, která svého maxima dosáhla mezi 24. a 26.únorem 1948 (23 cm)39).

Z dat získaných na obou stanicích je patrné, že sněhové podmínky první poloviny 40. let 20. století byly téměř nesrovnatelné s průběhem zim poslední dekády 20. století40). Pro tuto studii je velice zajímavé, že zimy první poloviny 40. let byly sněhově výrazně bohatší než zimy konce téže dekády a počátku dekády následující. Markantní je tento rozdíl zejména v počtu dnů se sněhovou pokrývkou, kde rozdíl mezi maximem (95 dní-1940) a minimem (15 dní-1950) činí téměř tři měsíce! Kriticky se je patrně třeba stavět k údaji o pardubickém sněhovém maximu v roce 1941.41)

Zajímavá je i netradiční statistika dnů se souvislou sněhovou pokrývkou nad 5 cm, která se objevuje u údajů ze stanic Hradec Králové-Jiráskovy sady (tab. II), pro roky 1939 a 1940, a Hradec Králové-Ullrichovo náměstí, pro roky 1941,1943 a 1944 (tab. I). Podle ní se v roce 1941 v Hradci Králové držela sněhová pokrývka větší než 5 cm po 75 dní! Pokud vezmeme v úvahu výše zmíněné údaje o zimě 1948, která nabídla lyžařské využití Kunětické hory po tři týdny, plně se projeví, jak živnou půdou pro myšlenku zřídit na Kunětické hoře můstek, byly sněhové podmínky zim válečných let.

Ze statistických údajů z let 1940-1951 tedy vyplývá, že v první polovině tohoto období vládly příznivé sněhové podmínky, které výrazně převyšují podmínky přelomu 40. a 50.let. Dle autora článku lze tvrdit, že tato skutečnost měla přímý vliv na vytvoření a prosazení projektu, stejně jako na jeho neúspěšnou realizaci.

Tab. I Sněhová situace v letech 1940-1951. Hydrometeorologické stanice Hradec králové ullrichovo nám. a Pardubice. 1-max. Výška sněhové pokrývky, 2-počet dní se sněžením, 3- počet dní se sněhovou pokrývkou

rok Hradec Králové-Ullrichovo nám.      Pardubice

1940   26  37  95  -      -     -

1941   49  70  92  75      40     -

1943   17  44  43  15      24     -

1944   13  86  56  12      41     53

1945   21  54  47         

1946   6   39  17         

1947   25  47  58  41      34     73

1948   23  46  40  20      31     36

1949   10  31  42  4 28     30

1950   8   29  15  9 21     -

1951   15  31  17  14      34     24

    1   2   3   1   2 3

Tab. II Souvislá sněhová pokrývka nad 5 cm

  rok  Stanice období      počet dní

1939   Jiráskovy sady     31.12-8.1.   9

1940   Jiráskovy sady     31.12.-13.2. 45

1941   Ullrichovo nám.    8.12.-20.2.  75

1943   Ullrichovo nám.    3.1.-5.2.    34

1944   Ullrichovo nám.    10.-29.2.    20

IV. Konec velkého snu

Přípravné práce na stavbu můstku započaly ještě na podzim 1949, kdy byl kontaktován zahradník Karel Forman z Brozan, který provedl přesazení čtyř stromů z prostoru doskočiště.

  Hned v roce 1950 začaly stavební práce na samotném můstku42). Další zpráva o pokračujících pracích pochází až z 13.června 1952. Tohoto dne byla v Pardubicích podepsána předběžná smlouva (předběžné ujednání) mezi lyžařským oddílem Sokola Slavia Pardubice a národním podnikem Průmstav o poskytnutí brigádnické pomoci43). Středisko pracovního dorostu národního podniku Průmstav se zavázalo vysílat na pravidelné nedělní brigády vždy deset učňů, kteří byli ubytováváni v pensionu pod Kunětickou horou. Za dohledu vlastního dozoru a s vlastním nářadím měli brigádníci pracovat za hodinovou odměnu 20 Kčs, dozorce měl pobírat 30 Kčs za hodinu. Tato smlouva je druhým a posledním písemným dokladem o probíhajících pracích, kterou autor v archívech nalezl.

Další doklady započatých prací se nacházejí přímo na Kunětické hoře44). Severním směrem z vrcholu severovýchodního bastionu příkře spadá místy až 50 cm hluboká brázda, pozůstatek připravované nájezdové dráhy můstku. Na této brázdě je vidět, že práce na můstku neprobíhaly nikterak rychle, neboť je sice naznačena v celé své délce, tzn. od hrany srázu až po příkop obepínající celý rondel, ale v různé šířce i hloubce. Šířka brázdy kolísá mezi téměř 2,5 m na svém počátku (na vrcholu rondelu) a necelým 1 m, v nejtenčím místě přibližně v polovině svahu. V tomto místě vystupuje až k povrchu skalní masív, k jehož vylamování bylo nepochybně používáno výbušnin45). Plánovaným záměrům stavby odpovídá i zavážení fortifikačního příkopu vyrubaným materiálem v místech pod nájezdovou plochou, kde mělo stát odraziště.

Vzhledem k datu uzavřené smlouvy mezi Sokolem Slavia Pardubice a SPD národního podniku Průmstav je zarážející stádium stavby, které vypovídá o problémech, které se objevily při její realizaci. Co oněmi problémy bylo? Co bylo příčinou nedokončení projektu, jehož příprava a prosazení stály lyžaře-skokany více než jedno desetiletí?

Dle výpovědí pamětníků46) i obecných skutečností se autor rozhodl vytyčit tyto základní důvody konečného neuskutečnění stavby: Prvním důvodem je změna poměrů v Československu po komunistickém puči z února 1948. Přestože se projekt těšil podpoře i z ministerstev poúnorových vlád (viz. výše), osud můstku negativně ovlivnily dopady změny politického zřízení na ústřední osobu celého projektu, ing. Ladislava France. Nejen konfiskace majetku, ale i změna zaměstnání měly vliv na jeho veřejnou činnost47). „Láďa zchladl“, řekl doslova Oskar Balatka48).

  Druhým faktorem ovlivňujícím bezesporu budoucnost můstku byla hydrometeorologická situace. Jak je výše uvedeno, stejně jako se neobyčejně chladné a na sníh bohaté zimy projevily v kladném postoji veřejnosti i orgánů státní správy k schválení projektu, měly zhoršené sněhové podmínky konce 40.-počátku 50. let vliv na ukončení stavební aktivity.

Třetím důvodem, důvodem patrně nejzávažnějším, byly pochybnosti o smysluplnosti stavby, zakořeněné v myšlení společnosti. Tyto pochybnosti se částečně pod dojmy z tuhých zim válečných let rozplynuly a došlo ke schválení stavby. Ve spojení s prvními dvěma jmenovanými skutečnostmi se však pochybnosti v myšlení lidí znovu objevily a měly dle názoru autora přímý a největší vliv na ukončení stavebních prací49).

Z hlediska ochrany památek by bylo krásné tvrdit, že nakonec zvítězil rozum a kulturní vyspělost národa, který se už neodvážil jakkoliv poškodit přírodní a historické dědictví Kunětické hory…Bylo by to krásné, ale také nepravdivé, neboť mezi lety 1954 a 1956 zničila stavba vodojemu na severní straně hory část opevnění pernštejnského hradu mezi první a druhou branou. K oběma stavebním činnostem v 50.letech 20.století se nejvýstižněji vyjádřil kronikář obce Ráby:“…v posledních letech se naopak zbytky hradu dočkaly dvou nejvážnějších poškození. V r. 1950 byl rozryt rondel východního bastionu při realizaci neuváženého a neuskutečnitelného záměru zřídit lyžařský můstek50) a v letech 1954-1956 zničila stavba vodojemu celý severní úsek hradeb mezi první a druhou branou51).“

  V. Doslov

V dnešní době se jeví myšlenka lyžařského můstku na Kunětické hoře jako absurdita a nutno poznamenat, že takto se jevila i současníkům stavebního úsilí. Můstek byl snem nadšenců, kteří chtěli využít přírodního útvaru, v Polabské rovině tak ojedinělého, k vytvoření centra lyžařského sportu, které by mohlo sloužit městským obyvatelům.

Na uskutečnění svého snu vynaložili „lyžaři Pardubic a okolí“ vedeni ing. Ladislavem Francem všech sil a téměř se jim ho povedlo realizovat. Po více než deseti letech plánování, shánění financí, shánění spojenců a podporovatelů, po letech „boje“ o povolení stavby s tehdejším majitelem Kunětické hory Musejním spolkem Pardubice už chybělo jen málo. Projekt, který díky době, ve které vznikl, získal podporu společnosti, zanikl díky podmínkám doby, v níž byl realizován.

Zbyla po něm však dvě poselství. Za prvé by si orgány ochrany památek měly vzít ponaučení z osudu Kunětické hory v 50.letech minulého století. Po zastavení bezohledné exploatace kamene a vykoupení hory ze soukromých rukou Musejním spolkem a Kunětickým družstvem v první čtvrtině 20. století si málokdo pomyslel, že kulturní dědictví hory bude ještě poškozeno - stalo se tak. Stalo se tak přímo před očima a nehybnýma rukama ochránců památek. A neskončilo to padesátými lety. Hrad, ve své době ojedinělý svou dokonalou fortifikací, dál chátral. Až v posledních letech se zcela změnil přístup správy hradu. Kéž i nadále pokračuje obnova hradu a důsledná ochrana památky, která je symbolem celého regionu.

Tato epizoda z historie Kunětické hory je však i připomínkou ušlechtilé snahy lyžařů-skokanů, neboť jejich projekt nebyl úsilím směřujícím k ukojení osobních tužeb, či snad dokonce k obohacování se. Byl to projekt ve své základní podstatě tak čistý, že v dnešní době působí až přízračně. Deset let se snažila skupina nadšenců uskutečnit svůj sen, jehož podstatou nebyl osobní prospěch, ale prospěch veřejný. Byl to sen o mládeži, která na slabě zasněženém svahu zapomíná na prožitá léta války; sen o městské mládeži, která si mimo špinavé ulice užívá krásy „sportu lyžařského“.

Vysvětlivky:

1   Článek je výstupem z autorovy seminární ročníkové práce Projekt lyžařského můstku na Kunětické hoře (1939-1952).

2   Informace o ing. Ladislavu Francovi autor získal z rozhovoru ze synem  ing. Ladislavem Francem ml. (viz níže.)

3   Ing. Ladislav Franc v listu  Svazu lyžařů RČS z 25.března 1948 píše o devítiletém úsilí.  Soukromý archiv ing.Ladislava France ml.

4   Referent můstků  Svazu lyžařů RČS projekt schválil 11.září 1945, náčelník Svazu lyžařů RČS o šest dní později.         

5   Jiří Havlíček byl velmi nakloněn sportovním projektům, např. ve funkci předsedy MNV Pardubice prosadil i stavbu zimního stadiónu. Havlíčkova podpora  Ski klubu je patrná z  listu z 3.března 1948,  který mu Ski klub adresuje, a ve kterém mj. stojí: „Víme, že máte mnoho jiných starostí, víme však také, že hned od počátku jste byl našemu projektu nakloněn a že je ve Vaší moci, bude-li můstek někdy postaven.“ Soukromý archiv ing. Ladislava France ml.

6   Takto prezentuje Ski klub závěry komise hned několikrát (list Svazu lyžařů RČS,  25.března 1949, soukromý archiv ing.Ladislava France ml.; dokument Bude postaven lyžařský můstek na Kunětické hoře?, soukromý archiv ing. Ladislava France, viz. níže). K hodnověrnosti tohoto tvrzení se autor vyjadřuje níže.

7   „Proto jsme se těšili naději, že nám bude můstek ještě na podzim povolen a že se pustíme hned do práce, poněvadž pro ten účel máme již několika tisícový fond připraven“, výše zmíněný list Svazu lyžařů RČS, 25.března 1949, soukromý archiv ing.Ladislava France ml.

8   List se zamítavým stanoviskem Musejního spolku se autorovi tohoto článku nepodařilo dohledat, ale v základních bodech ho lze rekonstruovat  na základě dvoustránkového dokumentu Námitky proti dopisu Musejního spolku v Pardubicích, jímž nedoporučují postavení lyžařského můstku na Kunětické hoře, který  je datován 6.ledna 1948, soukromý archiv ing. Ladislava France ml.

9   Problematice povětrnostních podmínek  se autor věnuje v další části tohoto článku.

10  Tato námitka bude později Ski klubem tendenčně zdůrazňována (viz. tento článek níže).

11  Námitky proti dopisu Musejního spolku v Pardubicích, jímž nedoporučují postavení lyžařského můstku na Kunětické hoře, soukromý archiv ing. Ladislava France ml.

12  Ski klub je rozhodnut raději od projektu ustoupit,  kdyby bylo „o podniku jinak smýšleno“. Tamtéž. Pro ukázku nejlepších úmyslů Ski klubu se autor této práce rozhodl zařadit na tomto místě  fragmenty z výše zmiňovaného dopisu, který Ski klub adresoval předsedovi MNV Pardubice J.Havlíčkovi:“Závody drobotiny, které se konaly minulou neděli na Kunětické hoře, připomenuly nám opět povinnosti k naší mládeži. Hoši si tam postavili  malinký můstek a měli je vidět ti, kteří nepřejí našemu projektu, s jakým zápalem a radostí prováděli na tomto provisoriu své umění…naše věc je dobrá a krásná. Vyrostla z lásky k naší mládeži a bude pochopena nevěřícími až tehdy, až bude uskutečněna.“, soukromý archiv ing.Ladislava France ml.

13  List Svazu lyžařů RČS, 25.března 1948, soukromý archiv ing.Ladislava France ml.

14  K intervenci za stavbu můstku došlo již v průběhu roku 1947, jak vyplývá z listu Svazu lyžařů RČS z 19.března 1948, soukromý archiv ing. Ladislava France ml.. O pokračující podpoře z tohoto ministerstva svědčí slova: „Ministerstvo školství a osvěty má zájem, zda nebylo by třeba další intervence…“ Tamtéž.  Změna názvu ministerstva od  V. vlády československé republiky, předsedy Antonína Zápotockého; 15.6.1948-12.12.1954, Dějiny Československa v datech, Praha 1968.

15  SOkA Pardubice, fond Musejní spolek, karton 17, i.č. 144 

16  Bude postaven lyžařský můstek na Kunětické hoře?, SOkA Pardubice, fond Musejní spolek, karton 17, i.č. 144

17  Seznam adres zachován v soukromém archívu ing. Ladislava France ml. Dopisy byly rozeslány na MNV Kunětice, Ráby,  Němčice, Dříteč, Brozany, Pardubice; ONV Pardubice; KNV Pardubice;  Státní památkový úřad Praha.

18  Sokol Pardubice 2, Sokol Pardubice3, Sokol Pardubice 4, Vojenská tělocvičná jednota Sokol v Pardubicích, Sokol MZK Pardubice, Pardubický sokolský okrsek, Pardubický sokolský kraj a Č.O.S. Praha.

19  Rudé právo,  Svobodné slovo,  Lidové noviny a Právo lidu.

20  Klub přátel Velkých Pardubic, Pardubice; Klub přátel Velkých Pardubic, pobočka Praha

21  Ministerstvo školství, věd a umění; Ministerstvo  informací a osvěty. Seznam všech 29 adres v soukromém archivu ing.Ladislava France ml.

22  SOkA, fond Muzejní spolek , karton 5, i.č. 89 a soukromý archiv ing.Ladislava France ml.

23  Bude na Kunětické hoře lyžařský můstek, Rudé právo, 3.března 1949

24  SOkA Pardubice, fond Musejní spolek, karton 5, i.č. 89. V listu Musejní spolek „žádá, aby SPÚ pro budoucnost se energicky postavil proti všem novým pokusům o rušení památkového rázu Kunětické hory, jakýmikoliv trvalými úpravami.“

25  Kopie zaslaná i na adresu Sokola Pardubice 1. Soukromý archiv ing.Ladislava France ml.

26  Razítko na kopii v soukromém archivu ing.Ladislava France.

27  Listu pro SPÚ předcházely dopisy pro KNV Pardubice, Sokol Pardubice 1 a Ministerstvo školství, věd a umění z 19.dubna 1949, ve kterých Musejní spolek informuje o závěrech schůze ze dne 12.dubna 1949. List SPÚ byl odeslán 19.dubna, tedy den před tím, než z SPÚ došel stanovisko Musejního spolku podporující dopis! SOkA Pardubice, fond Musejní spolek, karton 5, i.č. 89.

28  Listem  z 6.října 1949 dal SPÚ projektu zelenou. SOkA Pardubice , fond Musejní spolek, karton 5, i.č. 89

29  Z hlediska ochrany památek však nelze mluvit o kompromisu, ale ústupném kroku.

30  Tamtéž.

31  Tamtéž.

32  Výpovědi pamětníků, viz. níže pozn.46). Kroniky, SOkA  Pardubice, Pamětní kniha obce Rábů, SOkA  Pardubice Obecní kronika Kunětice a SOkA  Pardubice, Pamětní kniha obce Brozany 1922-1974.

33  Ladovy idylické obrázky českých Vánoc jsou signovány s letopočty z válečných let.

34  V této práci se autor zaměřil na srážkové poměry (tzn. sněhové poměry). Údaje převzaty ze statistických sborníků Ovzdušné srážky na území československém, které pro období 1940-1951 vycházely v letech 1947-1959 (viz. literatura a prameny)  

35  Z geografických důvodů by bylo výhodnější používat údaje stanice Pardubice, ale obraz sněhových podmínek, který vyvolávají, je absencí záznamů z některých let značně neúplný. Proto se autor rozhodl použít i údaje ze stanic v Hradci Králové, které disponují podrobnějšími a úplnějším statistikami (tab. I) 

36  Encyklopedie Přírodou od Krkonoš po Vysočinu, Hradec Králové 1985

37  Z dopisu Lyžařského odboru Sokola Pardubice 1 předsedovi MNV Pardubice J.Havlíčkovi, soukromý archiv ing. Ladislava France ml.

38  Ovzdušné srážky na území československém v odtokovém roce 1948, Státní meteorologický ústav, Praha 1956.

39  Tamtéž.

40  Informace z  let 1990-2000 poskytl autorovi na disketě Český hydrometeorologický ústav Hradec Králové.

41  Měření stanic Hradec Králové-Ullrichovo nám. Ovzdušné srážky na území československém v odtokovém roce 1948, Státní meteorologický ústav, Praha 1956. Zajímavý je i  průměrný počet dní se sněhovou podmínkou nad 1 cm v první a druhé polovině 40. let. Zatímco u let 1940,1941,1943-1946 to bylo v průměru 66,6 dnů, v letech 1947-1951 činil průměr pouze 34,4 dnů. 

42  Jedinou zprávou o tom je níže citovaný záznam kronikáře z Rábů, SOkA Pardubice, Obecní kronika obce Rábů.

43  Soukromý archiv ing. Ladislava France ml.

44  Zbytky započaté stavby jsou v hustém náletovém porostu a je zamezeno kvalitně je fotograficky zdokumentovat. Správa hradu v rámci rekultivace okolí hradu a rekonstrukce dochované fortifikace počítá s odstraněním dřevin. Poté bude možno kvalitně zbytky prací kvalitně zdokumentovat.

45  Použití pyrotechniky je smluvně ošetřeno i v předběžném ujednání  z 13.června 1952.

46  Autor práce provedl rozhovory se třemi pamětníky: ing. Ladislavem Francem, synem hlavního iniciátora můstku (22.2.2001), p. Otakarem Vojtíškem, lyžařem, v inkriminované době členem Ski klubu (5.4.2001) a  p. Oskarem Balatkou, archivářem Sokola Pardubice,  v roce 1949 pracovníkem ONV Pardubice  (3.2.2001).

47  K majetku rodině Franců patřil secesní dům na dnešní Třídě Míru. Podle výpovědi jeho syna byla pro ing.Ladislava France degradace v zaměstnání na obyčejného dělníka v závodu PREFA těžkou ranou.

48  Zmíněný rozhovor 3.2.2001.

49  Otakar Vojtíšek doslova řekl: „nedostavělo se to, protože to byla hloupost“. Zmíněný rozhovor 5.4.2001.

50  Další příklad pochybností o smyslu  stavby.

52  SOkA  Pardubice, Obecní kronika obce Rábů, str. 15

Prameny a literatura:

1) SOkA Pardubice, fond Musejní spolek

    SOkA Pardubice, fond Sokol Pardubice 1

    SOkA Pardubice, Obecní kronika Kunětice

    SOkA Pardubice, Obecní kronika obce Rábů

    SOkA Pardubice, Pamětní kniha obce Brozany 1922-1974

    Soukromý archiv ing.Ladislava France ml.

2)  Dějiny Československa v datech, Praha 1968

    Encyklopedie Přírodou od Krkonoš po Vysočinu, Hradec Králové 1985

    Ovzdušné srážky na území československé republiky v odtokovém roce 1940, Státní       meteorologický ústav, Praha 1954

    Ovzdušné srážky na území československé republiky v odtokovém roce 1941, Státní       meteorologický ústav, Praha 1952

    Ovzdušné srážky na území československé republiky v odtokovém roce 1943, Státní       meteorologický ústav, Praha, rok neuveden

    Ovzdušné srážky na území československé republiky v odtokovém roce 1944, Státní       meteorologický ústav, Praha 1959

    Ovzdušné srážky na území československé republiky v odtokovém roce 1945, Státní       meteorologický ústav, Praha 1948

    Ovzdušné srážky na území československé republiky v odtokovém roce 1946, Státní       meteorologický ústav, Praha 1947

    Ovzdušné srážky na území československé republiky v odtokovém roce 1947, Státní       meteorologický ústav, Praha 1949

    Ovzdušné srážky na území československé republiky v odtokovém roce 1948, Státní       meteorologický ústav, Praha 1956

    Ovzdušné srážky na území československé republiky v odtokovém roce 1949, Státní       meteorologický ústav, Praha 1954

    Ovzdušné srážky na území československé republiky v odtokovém roce 1950, Státní       meteorologický ústav, Praha 1955

    Ovzdušné srážky na území československé republiky v odtokovém roce 1951, Státní       meteorologický ústav, Praha 1953

    Rudé právo, 6.březen 1949