Přeloučské radnice včera, dnes a zítra

Již při prvním statickém šetření v historických objektech bylo zjištěno, že jsou v tak špatném technickém stavu, že by si jejich rekonstrukce vyžádala částku minimálně šedesát pět milionů korun. Po zvážení této situace navrhla rada města Přelouče zastupitelům novou variantu, dle předběžných propočtů finančně výhodnější, a to výstavbu zcela nové radniční budovy. Její rozpočtový náklad by představoval řádově padesát milionů korun.

Ze dvou navržených lokalit se zastupitelé přiklonili k prostranství, navazujícímu na nově získanou budovu bývalého internátu Zemědělské školy. Profinancování nové stavby bude nepochybně náročné na zatížení rozpočtu města značným bankovním úvěrem. Přes tyto závažné skutečnosti je třeba navržený záměr pohledem do budoucnosti podpořit, neboť by to byl skutečný symbol samosprávy občanstva, který toto město po staletí postrádalo. Zpravidla se jednalo vždy jen o provizória. Případná rekonstrukce stávajících radničních objektů a nově získaného internátu Zemědělské školy by se stala v pořadí již šestým sídlem tohoto úřadu.

Dříve, než si ve stručnosti připomeneme všechna bývalá sídla přeloučských radnic, chtěl bych připomenout některé skutečnosti a souvislosti:

Městská správa se vždy vyvíjela a měnila v závislosti na právním statutu Přelouče: v období poddanského města a městečka (až do r. 1560), jakož i královského komorního městečka (1560 – 1580), stál v čele jeho správy rychtář. S povýšením na královské komorní město roku 1580 to byl primátor a od roku 1790 do roku 1850 magistrátní purkmistr. Od roku 1850 (kdy se Přelouč stala také sídlem soudního okresu) prakticky až do roku 1945 – pomineme-li epizodu okupační Správní komise – stál v čele městské správy starosta. (Nutno též vzpomenout, že od prosince roku 1913 s různými přestávkami sídlila ve městě i politická expozitura pardubického okresního hejtmanství). V období od roku 1945 až do roku 1990 (v r. 1949 – 1960 byla Přelouč také sídlem správního okresu) stál v čele postupně Revolučního, Místního a posléze Městského národního výboru jeho předseda. Od roku 1990 stojí v čele  Městského úřadu starosta, resp. starostka.

A nyní již k bývalým sídlům přeloučské městské správy, která mají jistě pestrou minulost:

1. První známé sídlo přeloučské radnice bylo v bývalém renesančním „Panském domě“, který dal vystavět tehdejší majitel města Přelouče Jan z Pernštejna, a to na západní straně náměstí kolem roku 1538. Dům získala městská rada pravděpodobně v roce 1562 za částečnou úhradu dluhů po Jaroslavu z Pernštejna  (zemřel r. 1560) a zřídila z něj na tehdejší dobu velmi reprezentativní radnici. Budova byla opatřena zdobným obloučkovým štítem a později barokní věží s hodinami. Její zbourání na přelomu let 1851 – 52 z důvodů uvolnění místa pro výstavbu nepříliš vzhledné budovy okresního soudu bylo a stále je odborníky považováno za nejnešťastnější zásah do vzhledu města. Vyobrazení této renesanční budovy nejstarší přeloučské radnice tvoří barevnou obálku prvního dílu nových Dějin města Přelouče od PhDr. Petra Vorla, CSc., vydaných roku 1999.

2. Stavba druhé radnice proběhla v letech 1853-54, a to na severní straně náměstí. Měla menší podloubí se sedmi oblouky a věžkou s hodinami. Pravděpodobně se tehdy předpokládalo, že východním směrem navážou další budovy s podloubím tak, jako je tomu na jižní straně náměstí. Tato druhá známá budova radnice měla však relativně krátké trvání. Musela ustoupit již v r. 1881 novému, modernímu a hlavně reprezentativnímu urbanistickému konceptu pražského architekta Kaury, a to stavbě nové školní budovy s radnicí v západním křídle nové budovy, jejíž vysvěcení se konalo 3. září 1882.

3. Sídlo tohoto třetího radničního úřadu přečkalo zde jen půl století, neboť v důsledku výrazného navýšení počtu školáků po první světové válce musela radnice své prostory uvolnit škole.

4. Další – v pořadí již  čtvrté přemístění radnice se uskutečnilo v roce 1933 do pronajatých místností v prvném poschodí budovy pobočky pardubické Městské spořitelny v dnešní Pražské ulici č. 20, současném sídle Policie ČR.

5. Páté stěhování radnice se uskutečnilo v době druhé světové války dne 7. dubna 1942, a to do budovy č.p. 25 na nynějším Masarykově náměstí, kterou město získalo jako arizovaný majetek od Ústředny pro židovské vystěhovalectví. Na skutečnosti spojené s nabytím domu č.p. 25 (býv. majitel p. Frant. Munk – příslušník židovského etnika) by nemělo být zapomenuto. V těchto prostorách přečkal  Městský úřad i vstup do třetího tisíciletí, když ještě dříve rozšířil své prostory v sousední budově čp. 26, která byla majetkem města. (V době první republiky bývala v jejím přízemí prodejna Elektrických podniků města Přelouče, po únoru 1948 provozovna holičství Komunálních služeb.)

Při této příležitosti je třeba připomenout, že se o vlastní radniční stánek pokusila na počátku druhé světové války okupační Správní komise města Přelouče, a to z důvodu prostorové nedostatečnosti (např. pro zabezpečení agendy s přídělovým lístkovým systémem). Požádala významného pražského architekta Jana Gillara, autora projektu budovy Sociální péče v Přelouči v ulici Za fontánou, o spolupráci a ten připravil dva různé schematické náčrty projektu nové radnice. Jednalo se o radikální modernizační přestavbu  a zvýšení stávajících objektů o jedno podlaží při zachování východního vyústění podloubí. Avšak válečné události a omezení finančních prostředků překazily realizaci tohoto záměru. Dva ideové návrhy arch. Gillara byly zařazeny v r. 1999 na Výstavě architektonických a stavebních plánů Pardubicka, uspořádané SOkA Pardubice na Bílém náměstí. (Oba náčrty byly uveřejněny v ROŠTU č. 7-8 z r. 1999 v příspěvku „Rukopisy významných architektů při výstavbě města Přelouče“.)

V přeměně historického jádra města je uvažováno i s případným zřízením vodního prvku – fontány. Takový záměr lze jen uvítat. Vždyť již v dávné minulosti bylo touhou četných měst vybudování např. kašny na náměstí. I naše město Přelouč mělo již od r. 1551 dřevěnou kašnu na náměstí, která byla napájena dřevěným vodovodem ze studánky v lese Hájku na východě města. Tato dřevěná kašna byla v r. 1859 přestavěna kamenickým mistrem Josefem Ladislavem z Kutné Hory na kašnu kamennou. Avšak i tato kamenná kašna byla v roce 1901 odstraněna a na přivaděč vody byl instalován stojan o čtyřech výtocích. Přeloučští senioři se na tuto kašnu, která byla umístěna ve středu náměstí, dobře pamatují. K jejímu odstranění došlo při úpravě náměstí po druhé světové válce. Byla však již dlouhodobě nefunkční.

Vraťme se však ještě k jednomu záměru na zřízení vodního zdroje – fontány na přeloučském náměstí. Šlo o návrh kašny pro přeloučské náměstí z r. 1912 od autorů Janáka a Kofránka. V katalogu z putovní výstavy na téma: „Kubismus v Praze 1909 – 1925“ počátkem 90. let minulého století v Paříži, Düsseldorfu a Praze byl vedle projektů takových osobností, jakými byli Josef  Gočár a Otto Gutfreund, také unikátní projekt Pavla Janáka a Ladislava Kofránka vodotrysku – fontány pro město Přelouč. Návrh je opatřen popisem: „Pavel Janák – Ladislav Kofránek, projekt vodotrysku (fontány), rok 1912, městské náměstí, Přelouč, časová reprodukce výkresu“. V katalogu byla však poznámka, že městská rada tento návrh nepřijala…Autor příspěvku tedy pátral v Ledrových „Dějinách města Přelouče n. L.“ po příčinách zamítnutí a došel k tomuto závěru: konkurz na projekt vodotrysku (fontány) byl časově vydán v době, kdy město usilovalo o nový vodovod pro město z vodního zdroje v lese Hájku. Projekt obnovy vodovodního potrubí byl zadán v roce 1915 kanceláři Ing. Vendelína Dvořáka, která však upozornila, že stávající vodovod z lesa Hájku nepostačí pro celé město, a to pro malou tlakovou výšku, když rozdíl výše zdroje a bývalé kašny na náměstí činil pouze 36,15 m. Ke zřízení nového vodovodu, který by odpovídal potřebným technickým parametrům, však již nemohlo dojít v důsledku válečných událostí a nedostatku finančních prostředků. A to byly také důvody, pro které nemohl být projekt Janákova a Kofránkova vodotrysku (fontány) realizován.

Co říci na závěr? Poté, co město Přelouč se předběžně dostalo do seznamu obecních úřadů III. stupně, mělo by se takové příležitosti, která přichází snad jednou za 100 let, patřičně využít k vybudování stánku, který by byl funkční a odpovídal potřebám jak občanů, tak i těch, kteří zde budou v tomto století spravovat veřejné záležitosti tohoto města. Věřme, že se nová budova nebude jen „krčit“ ve stínu stávajících dominantních budov v centru města, t. j. Kříženeckého paláce Občanské záložny či Kaurovy budovy staré školy na náměstí TGM. Tomu by měla dopomoci i vypsaná soutěž mezi renomovanými architekty.

Adresa autora: František Hollmann, Žižkova 605, 535 01 Přelouč

Použité prameny:

    Josef Ledr: Dějiny města Přelouče n. L.

    Přeloučský ROŠT čís. 12/2001 – příspěvek paní Ireny Burešové, starostky města Přelouče

    SOkA Pardubice: katalog z výstavy „Architektonické a stavební plány Pardubicka z let 1573 – 1949“, uskutečněné ve dnech 30. 9. – 31. 10. 1999

    Katalog z putovní výstavy „Kubismus v Praze 1909 – 1925“ z 90. let minulého století