Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
31.03.2024 09:00

Přes střechu Evropy

Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.03.2024 09:30

Velikonoce v Polabí

Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.04.2024 18:00

Archeologický průzkum v Pardubičkách

Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

06.04.2024 14:00

Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů

Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.

typ akce: Výlety do historie

17.04.2024 18:00

Nálety na Pardubice

Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

Adalbertus Bohemus, částečně vychovaný v Pardubicích

obrázek k článku Nad studií Josefa Koláčka ?Vánoční dar z Klementina? (Řím 1991) V článku o vztahu Jaroslava Durycha k Pardubicím jsme citovali pro město Pardubice potěšitelnou zmínku (aluzi)z románu Služebníci neužiteční (1). Aluze je záměrná citace nebo parafráze místa z textu, o němž se předpokládá, že je známý .V románu jde o tuto zmínku hned v 1. kapitole :?Bylo to ... v roce blažené smrti otce Ignáce, když se v Pardubicích zdvihlo srdce mladému studentu, takže pro víru katolickou chtěl pohrdnouti i svou vlastí. I vydal se do Ingolštatu a na rozloučenou se zastavil zde...

Jmenoval se Vojtěch Boušek.“ (2) Durych použil tuto aluzi,třebaže jde o aluzi nepravou, protože tento fakt  příliš známý není, na základě studia českých domácích pramenů, vypovídajících o životě a činech prvních jezuitů v 16. století. Durych si tedy nic nevymýšlel, byť uváděl postavu ze dvou důvodů nejasnou. Myslíme tím samotnou podobu jména a neurčitost místního původu. Při bližším seznámení s rozsáhlým dílem J. Durycha  zjišťujeme, že  se o problematiku jezuitského řádu intezívně zajímal a literaturu k napsání velkého románu delší dobu pečlivě studoval.(3) Studoval díla především českých jezuitů 17. století, zvláště bratří Tannerových, tedy Jana Tannera (1623-1694), jezuity a spisovatele českých a latinských spisů, a jeho mladšího bratra Matěje (Mattiase) Tannera (1630-1692), jenž působil dokonce jako provinciál českých jezuitů.Durych se obíral především studiem latinského spisu M.Tannera:“Tovaryšstvo Ježíšovo bojující až k vylití své vlastní krve...“(4) Inspirován touto četbou napsal studii „České děťátko“, otištěnou v roce 1932 v Akordu.(5)Tuto studii nutno chápat jako podklad  k uvedení zmínky o prvním českém jezuitovi v románu, na němž si Durych nesmírně zakládal, protože v něm v širších souvislostech přinesl podstatně jiný pohled na činnost jezuitského řádu, než jak se až dosud v Čechách traduje. Z Durychovy studie, obtížně dostupné, ocitujme alespoň úvod:“Až budete někdy unaveni, omrzelí a smutni, až se vám bude zdáti, že půda je vyprahlá a nepožehnaná, že země jest od Boha opuštěná, a až se vás zmocní trpkost nad marností naděje, vzpomeňte si, prosím, na jednu příhodu kratičkou, téměř zapomenutou a zdánlivě bezvýznamnou. Našel jsem ji v přeskvělé a nepřeberné klenotnici Tannerově. Ten vypravuje v životopisu P.Vojtěcha Bouška, jak se ještě jako student modlil v kostele u sv. Klimenta v Praze, a tu Spasitel... dal se mu spatřiti ve svaté hostii v podobě neobyčejně krásného děťátka.“

Objasnění působnosti prvního českého jezuity z 16. století věnoval svou studii P.Josef Koláček S.J. (současný vedoucí českého vysílání Radia Vatikán), který v ignaciánském roce 1991(zakladatel Tovaryšstva Ježíšova Ignác z Loyoly žil  od roku 1491 do 31.7.1556) vydal svou třetí studii v ediční řadě Čeští jezuité. J.Koláček zaměřil svou badatelskou a literární aktivitu  na poznání, objasnění, připomenutí pozoruhodné řady českých jezuitů od 16. století do 18. století. První studie se týkala velkého básníka B.Bridela, druhá Martina Středy a třetí českého jezuity z 16. století,údajně pocházejícího z Pardubic, nazývaného Adalbertus Bohemus. (6)Dnes, to jest v roce 2002, má ediční řada Čeští jezuité již 18 svazků (poslední s názvem Samuel z Trutnova).(7) Ukazuje se, že misionářská činnost českých jezuitů v různých zemích světa (zvláště v Americe a Asii) je pozoruhodnou kapitolou našich náboženských       a kulturních dějin. Je nepochybnou zásluhou J. Koláčka, že usilovným studiem rozsáhlé literatury a pramenů jezuitského řádu a vydáváním příslušných studií se mění jednostranný pohled na tuto záležitost v Čechách. Je také nepochybné, že pro čtenáře-konzumentské materialisty- je tato záležitost lidské obětavosti nepochopitelná.

J.Koláček se ve 13 kapitolách snaží dobrat na základě studia literatury a historických pramenů, to jest v tomto případě řádových pramenů v římských archivech, jak je uvádí v poznámkách a seznamu použité literatury  na s. 80 - 81, životních osudů prvního rodilého Čecha, který vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova na domácí půdě v Praze. Se zněním jeho jména ,původem i přesným vylíčením jeho osudů jsou značné potíže.Koláček nejdříve rozebírá historickou literaturu na toto téma, zvláště práci historika české provincie T.J. P.Bernarda Pitruna (1908-1987). Jeho rukopisná práce je uložena v římském řádovém archivu. Poté se snaží citací archivního materiálu odstranit rozpornosti a nejasnosti, zvláště matoucí dvojnictví (záměnu dvou podobných příjmení osob působících v jezuitském řádu). Domnělý Pardubičan bývá v pramenech nejčastěji uváděn v latinské podobě Adalbertus Bohemus. Jeho rodinné příjmení se však objevuje ve velmi podivných  pravopisných variacích:Bauschek, Boschek, Baussek, Bauzek nebo Bouček,křestní jméno však je jednoznačné Vojtěch, v latinské podobě Adalbert(us).V Durychově románové citaci ,vycházející z domácích pramenů se objevuje podoba Boušek. Koláček zjišťuje citací vizitační zprávy z roku 1566, že tradovaná představa o čistě pardubickém původu prvního českého jezuity není přesná.“Natione bohemus, Polnae natus, Pardubicii ex parte educatus (české národnosti,narozen v Polné,částečně vychován v Pardubicích), tak zní pravděpodobnější charakteristika na s.4. Ze sestaveného  autoportrétu na základě vizitační zprávy plyne,že se Vojtěch Bouček ( nebo také Bauzek)narodil v březnu 1538 v Polné,chlapecká léta prožil v Pardubicích,měl dva bratry a zřejmě zámožnější rodiče, kteří mu umožnili vzdělání. Ještě před vstupem do jezuitského řádu dosáhl ve Vídni  roku 1555 nižšího akademického stupně (bakalářského). V roce 1556 byl samotným P.Petrem Kanisiem (1521-1597) přijat do Tovaryšstva Ježíšova, na kněze byl vysvěcen v Římě 26.3.1563 po příslušných studiích. Ve stejném roce se stal doktorem teologie ve Vídni. Uměl latinsky, německy,italsky. Vykonal několik poutí v Itálii.,studoval a působil krátkodobě  v pražské koleji(Klementinu), Ingolstadtě, Římě,nejdéle jako profesor teologie ve Vídni. Dosáhl velkého vzdělání a v jednom prameni, z něhož autor cituje na s. 29, je charakterizován takto: „Dr.Vojtěch Bouček, Čech, dobrý, zbožný a dává dobrý příklad. Je učený a velmi vhodný k vyučování.“Vrcholné období  života a působení Adalberta  Bauczeka spatřuje Koláček  v jeho účasti na olomoucké diecézní synodě v roce 1568. Popisu tohoto disputačního vystoupení věnuje autor publikace podrobnou pozornost, protože si v něm ve věci věroučné pravověrnosti vedl dr. Adalbert Bauzek, Čech, profesor na vídeňské univerzitě, obzvláště dobře. Adalbertus Bohemus zemřel ve Vídni předčasně 3.5.1571. Připomeňme, že zvláštní shodou okolností se stalo, že dvě klíčová data  prvního českého jezuity  (vstup do řádu a úmrtí ) se shodovala s historickými  náboženskými daty (v roce 1566 zemřel Ignác z Loyoly a v roce 1571 byla svedena proslulá bitva u Lepanta, dodnes připomínaná svátkem P.Marie Růžencové). V římském archivu se nachází nekrolog a dva krátké životopisné náčrty Vojtěcha Bauzeka, z nichž  autor na závěr obsáhle cituje  (s.74):“V témže roce , v němž Bůh povolal Ignáce  z této smrtelnosti, aby ho přidružil k nesmrtelným,přivedl do této své společnosti na zemi některé vynikající jedince.Mezi nimi bylo krásné povolání Adalberta Bausecha, Čecha, který vynikal už v mládí nadáním   a pronikavými přirozenými dary a milostmi. Ten totiž když dlel usebraně v modlitbách v kolejním chrámu v Praze, viděl ve sv. Hostii Ježíše: a když se ptal , co by od něho chtěl: Chci(odpověděl hošík), abys byl tam, kde jsi. Vojtěch si uvědomil, že mu přikazuje, aby zůstal ve společnosti Ježíšových druhů(tovaryšů), protože byl v chrámě jejich koleje, a poslušně to vykonal,...“

Nedochoval se žádný obraz Adalberta Bauzeka, z hlediska regionální historie nemáme zatím žádné historické doklady o  jeho pobytu v Pardubicích v raném dětství, ani o působnosti jeho rodiny.Je ostatně příznačné, že ani v knize  svého času velmi chválené (I.Čornejová :Tovaryšstvo Ježíšovo) nenajdeme o tomto jezuitovi ani zmínku.(8)

Je tu tedy velký prostor pro nesnadné archivní bádání,abychom mohli zpřesnit nejen aluzi v díle J.Durycha, ale i báseň Ivana Slavíka, věnovanou této postavě (9)., v které se mimo jiné říká:

„Dnes téměř nikdo neví kdo to byl pater

Adalbertus jeden z mnohých-Čech a patron nesčetných

neznámých dělníků na vinici Páně

Ani jméno po nich nezůstalo

a zná je než Bůh“

 

Poznámky:

1. P.Studnička:Jaroslav Durych a Pardubice, Zprávy Klubu přátel Pardubicka,č.11-12,r.XXXVI, s. 295 - 297.

2. Jaroslav Durych:Služebníci neužiteční,Praha Argo 1996,díl I,kap. Děťátko s.22

3. Viz  publikaci  Jaroslav Durych  (Život, ohlasy, soupis díla a literatury o  něm) ,Brno Atlantis 2000.

4. Přesný název díla M.Tannera v originálu zní:Societas Iesu usque ad sanguinis et vitae profusionem in Europa,Asia, America...militans, seu vita et mors eorum, qui ex Societate in causa fidei et virtutis violenta morte sublati sunt, Pragae 1678 (německy 1683).

5. České děťátko, Akord 5,1932,č.7,září,s.281-283.

6. Josef Koláček:Vánoční dar z Klementina, Řím 1991, vyd. česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, 81 stran

7. Josef Koláček: Samuel z Trutnova, nakl. Refugium-Velehrad Roma 2000.

8. Ivana Čornejová: Tovaryšstvo Ježíšovo /Jezuité v Čechách), Mladá fronta Praha 1995.

9. Ivan Slavík: P.Adalbertus Bohemus S.J. , Básnické dílo II,s.140-141, Brno Host 1999.


O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem