Zveme Vás
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
05.05.2024 07:55
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
05.05.2024 08:35
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Archiv aktualit
130 let Kroužku divadelních ochotníků J.KTyl Sezemice
(Ochotnické divadlo od minulostí až po současnost) - 3. částDruhou část svých vzpomínek na ochotnickou činnost v divadelním kroužku Sezemicích jsem zakončil: „Na valné hromadě 26. 9. 1939 dochází ke sloučení v jedinou organizaci, která dostává jméno : Kroužek divadelních ochotníků L K. Tyf Sezemice."
A jsou to právě ochotníci, kteří se v oné pro nás národ těžké době snaží zmírnit osud českého lidu, utvrdit a posílit jeho vlastenecké cítění. Na zmíněné valné hromadě byli zvoleni: předsedou Antonín Marek, obuvník, režisérem František Říha, učitel, a Marie Hudcová, v domácnosti. Předsednickou funkci od té doby zastávali zástupci různých povolání: obuvník, učitel, úředník, kramář, sedlák, tedy nejen uatelé, kteří se stali nositeli ochotnické tradice, ale i představitelé širší sezemické veřejnosti a kteří se zajímali o divadlo a aktivně pomáhali spolku.
Počet režisérů je obdivuhodný. Kupec Fr. Hudec zrežíroval 3. 3.1940 první představení obnoveného spolku: Šamberkovu hru J. K. Tyl, 25. 12. 1942 Grmelovo dědictví, 30. 1. 1943 Wernerovu hru U pokladny stál a 15. 1. 1944 Gabriely Preissové Její pastorkyni.
Pozoruhodnou režisérskou a hereckou osobností byla jeho manželka pí. Marie Hudcová a ta začíná tradici zájezdů do blízkého i vzdálenějšího okolí. K hrám, které uvedla na scénu, náleží mimo jiné Svobodův Poslední muž (1940), Stroupežnického Naši furianti (1941 a 1945), Jiráskova Vojnarka a Lucerna (1941) a veselohra pardubického dr. Karla Krpaty Hvězdy nad hradem (1947).
V pohnuté protektorátní době se vystřídalo několik režisérů, kteří se snažili četnými hrami nadlehčit ten posmutnělý čas. A tak učitel Fr. Říha uvádí Třetí zvonění od V. Štecha (1941), ale i drama od K. Scheinfluga Mrak (1941), Jar. Kvapila Oblaka (1941 - spolek získává 1. místo v okr. soutěži mladých ochotníků s několika zájezdy do okolí), Drdovu psychologickou hru Jakož i my odpouštíme, detektivku Vrah jsem já od Boh. Polacha, Bohatého chudáka od J. Wernera, Jiráskova Otce. Poslední 4 hry byly uvedeny v jediném roce 1943. V roce 1944 nacvičujeme v jeho režii Šamberkovu třídu 27 a dramatickou romanci Mír. Tomanové Zvon mého města. Objevují se i jiní režiséři. M. Skálová inscenuje Vzbouření v ústavu šlechtičen od A. Breidhala (1941), 1942 Maryšu bratří Mrštíků. V témže roce jsem nastudoval se školními dětmi Kvapilovu Princeznu Pampelišku. Jiní se soustředili na tématiku venkova. Jaroslav Němec, sedlák z blízké Kladiny, napsal a režíroval drama Ležáků Ohněm a krví (15. 7. 1945), Fr. Miletín uvedl 25. 12. 1945 myšlenkově hlubokou a dějově otřesnou Čapkovu Matku, Jos. Sandhaus komedii Lope de Vegy Sedlák svým pánem.
V období po roce 1950 se do spolku hlásí i ochotníci z Pardubic, z Tuněchod, ze Spojila, z Rokytna atd. V té době byla vybrána ochotnická parta z pardubického okresu, která v režii Zd. Bittla, tehdejšího režiséra VČD, uvedla na scénu vzorové představení Millerova Rybnikáře Kubu, hru ze života jihočeského rybníkáře Jakuba Krčina z Jelčan. Toto představení, do kterého bylo vybráno několik nás členů spolku, reprizované několikrát i na scéně pardubického divadla, značně ovlivnilo další repertoár sezemských ochotníků a obohatilo jej o hry světových klasiků. Přístup členů k ochotnické práci byl náročnější, nácvik her pečlivější a podobal se již tehdy téměř profesionalitě. Výsledek - několikeré vítězství na Langrově Bohdanči, na okresním festivalu ve Svítkově, postup na celostátní přehlídku, účast na Šrámkové Písku a vyvrcholení pozvání na 32. Jiráskův Hronov.
Když jsem v roce 1948 nastoupil na učitelské místo na škole v rodných Sezemicích, založili jsme školní dětský dramatický kroužek, který v roce 1971 dal podnět k zahájení mnohaletého okresního festivalu dětských souborů „Děti dětem" v Sezemicích za řízení prof. M. Kučery, dnešního ředitele VČD. V tomto příspěvku uvádím poznámku o dětském divadle proto, abych doložil úspěšnou činnost ochotnického kroužku citací z mého článku v Almanachu 110 let J. K. Tyla: „Mnohý bývalý dětský ochotník se stává v pozdější době členem ochotnické organizace. A to je jeden z důvodů, proč je u nás na škole dramatický kroužek. Vyplatilo se nám to v letech 1960 - 1962 na Šrámkové Písku a na 32Jiráskově Hronově. Režíroval jsem tehdy Filozofskou historii. V dramatizaci jsem využil mladých lidí, bývalých členů školního dramatického kroužku. Hlavně v komparzových scénách ožilo hronovské jeviště mládím, které rozjasnilo tváře diváků vlasteneckým žárem a mladickým nadšením. A tak po večerním představení, když jsme byli uváděni za zvuků fanfár do vyzdobené a slavnostně naladěné hronovské sokolovny, se ozval hlas jednoho účastníka večera: To je snad celá vesnice i se starostou v čele." Bylo nás totiž 62.
Vedle již jmenovaných inscenací r. 1951 uvedli jsme Drdovy Hrátky s čertem a v r. 1954 Gazdinu robu od Gabriely Preissové. M. Rejentová přispěla r. 1952 Morálkou paní Dulské (G. Zápolská) a klasickou veselohrou - Gogolovou Ženitbou. Do čela režisérské rady se dostává osobnost velmi erudovaná - PhMr, Jindřich Nebeský, který vede spolek ke skutečným uměleckým výbojům. Příprava a zkoušky na divadelní hry jsou propracovanější, hraje se téměř bez nápovědy, na scéně spolupracují výtvarníci VČD, hostují i někteří herci (Valerie Kaplanova, Milan Sandhaus). Využívá se i scénické hudby, jejíž autor je sezemický rodák prof. Josef Sedlařík, hrají s námi jako hosté i členové ND a pražských divadel: Jar. Vojta, František Filipovský, Dana Medřická, Václav Vydra ml., Josef Bek, Štěpánka Haničincová a j. Repertoár Jindry Nebeského je nejen náročný na výcvik, ale i obsahově pestrý - od pohádek přes dramatizované Poláčkovy Muže v offsidu, po Labichův Slaměný klobouk, útočnou Shawovu Živnost paní Warenové, Tylovu pohádku Jiříkovo vidění. Následuje Dickensův Cvrček u krbu, Puškinův Evžen Oněgin, Casanovy Stromy umírají vstoje. Jednou z úspěšných jeho inscenací je Moliérův Lakomec reprizovaný 14x nejen v Sezemicích, na Langrově Bohdanči, na mnohých venkovských jevištích, ale i v Komorním divadle v Pardubicích. 7x hostoval František Filipovský. V r. 1964 se podílel na slavnostním večeru k 100. výročí založení spolku a do kroniky nám mimo jiné napsal:..."Vrátila se mi moje ochotnická léta a budu dlouho vzpomínat na krásné vždy přijetí."
A Jaroslava Vrchlického „Noc na Karlštejně" v režii J. Nebeského? Tímto představením se spolek účastnil oblastní soutěže v Ronově n/D., na přírodním jevišti v Meddlešicích, na hradě Svojanově a vyvrcholení bylo 2x na Kunětické hoře za hostování Dany Medřické v roli Alžběty a Václava Vydry v roli Karla IV. (hráno celkem 16x v r. 1957-58). Ještě po 10 letech, když jsme s dětským div. kroužkem po představení Lucerny v ND byli přijati pí. Danou Medřickou, vzpomněla si pí. Dana slovy: „Á pan Pešek z Hlavně, bylo to překrásné na té Kunětické hoře. Ráda vzpomínám." Hrál jsem totiž v Noci na Karlštejně císařova číšníka Peška z Hlavně.
Jindřich Nebeský byl nejen vynikající režisér a organizátor, ale i upravovatel a autor divadelních her. Upravil a režíroval Haškova Dobrého vojáka Švejka (hráno 4x), Jiráskovu Kolébku (2. cena na Ústecké přehlídce hudební a divadelní tvorby), napsal a režíroval Komedii s Helenou podle Homérova vyprávění o Trojské válce, zdramatizoval a režíroval polskou detektivku Smrt přichází na svátky. Jiným tématem byly pohnuté osudy vynálezců ruchadla bratranců Veverkových, které zdramatizoval pod názvem Balada o Františkovi, poslední hru věnoval svému rodnému městu k jeho výročí 750 let Sezemic: Pan Vilém to tak nenechá. Tato hra - komedie 0 hříšných lidičkách města Sezemic, v níž hostovala členka VČD Valerie Kaplanova, vyšla později v nakladatelství D i I i a a byla hrána v některých oblastních divadlech.
Bohužel jsme lidé smrtelní a tak nejen herci, ale i režiséři opouštějí naše řady. Odchází od nás tuněchodský Zd. Tlapák, ing. VI. Šáron, pardubický ing. K. Stehno 1 PhMr. Jindřich Nebeský. Řady herců jsou sice doplňovány mladšími členy, bohužel se mezi nimi nenacházejí tak výrazné osobnosti. Snažíme se za pomoci starých vytrvalců převzít štafetu, ale do bývalé aktivity se už nedostáváme. Hrajeme alespoň 1x do roka. Na podzim 1981 jsme uspořádali Večer s Planktonem, v r. 1983 uvádíme nevydařený život podle Czech-Dvořáka, v r. 1984 režíruji Hany Bednářové Daň zbraní se scénickou hudbou Jindřicha Pavlíka. V témže roce se pokoušíme skonzolidovat ochotnický kroužek a uvádíme v mé režii a za uměleckého poradenství Zd. Bittla Němcové Divou Báru, v r. 1987 večer Hašek-Hašler-Burian: Když nad Prahou se večer uklání, v r. 1989 Jílkovu hru Dar pro velkou lásku. V r. 1990 inscenujeme: Kabaret u soudu a i jinde. K 130. výročí založení spolku pořádáme 6. 5. 1995: Večer dobré nálady za účasti člena VČD Milana Sandhause, sezemického rodáka, a pod patronací MěÚ a ZŠ Sezemice.
Své vzpomínání na ochotnickou práci jednoho malého divadelního kroužku zakončuji citací z dopisu bývalého člena žijícího mimo Sezemice a dnes už sedmaosmdesátníka, který nám k onomu výročí napsal: „....vzpomínám často na ta plodná léta, kdy jsem v rodných Sezemicích působil jako učitel a aktivní člen „J. K. Tyla". Od té doby uplynulo již přes 50 let. Rád bych věřil, že mnozí z mladé generace, kteří dnes žijí jiným životem a mají jiné zájmy, najdou cestu a stejnou lásku k ochotnickému divadlu, jako jsme ji měli i my. K tomu Vám přeji především dobré zdraví, hodně chuti a elánu."
Prameny:
Almanach 110 let J. K. Tyla v Sezemicích
Fr. Říha: Přehled význačných her XIX. - XX. století
Dr. Pavel Thein: Studie o divadle v našem kraji
V. Pánek: Společenský a kulturní život Sezemic (příspěvek k akci r. 1992. „Historie Sezemic") Adresa autora: Václav Pánek, Spálená 297, 533 04 Sezemice
