Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
31.03.2024 09:00

Přes střechu Evropy

Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.03.2024 09:30

Velikonoce v Polabí

Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.04.2024 18:00

Archeologický průzkum v Pardubičkách

Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

06.04.2024 14:00

Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů

Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.

typ akce: Výlety do historie

17.04.2024 18:00

Nálety na Pardubice

Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

Z mé kronikyVýchodočeské muzeum ? člen významné mezinárodní organizace

obrázek k článku Ve Zprávách KPP z let 1996 a 1997 jsem vzpomínal na své působení v pardubickém muzeu v létech 1945 ? 1952. To byla vlastně jen první část oněch pamětí. Jistě nejzajímavější, přece však ne zcela úplná, protože mé působení v muzeu končí až rokem 1987, kdy jsem odešel do důchodu. Druhé období, k němuž bych se rád ještě alespoň jednou na stránkách našeho časopisu vrátil, bylo poznamenáno neobvyklými zásahy politické moci, tehdy u nás rozhodující. Tato rozhodnutí byla ve svých důsledcích někdy zcela nepochopitelná a často dosti smutná. Ale v zájmu historické pravdy nelze zamlčet i tu okolnost, že právě mezi léty 1960 ? 1970 se stalo pardubické muzeum, díky shodě příznivých náhod, známým v celém světě.

Rozhodujícím je zde rok 1965, kdy došlo k přizvání Východočeského muzea do světové organizace IAMAM (International Association of Museum of Arms and Military History), sdružující ve svých řadách nejen muzea, zabývající se pouze problematikou vojenské historie a technickou zbraní, ale i muzea, chovající ve svých sbírkách větší či menší sbírku militarií a pravidelně v této oblasti vyvíjející určité iniciativy.

Předsednictvu zmíněné organizace se náhodně dostala do ruky moje publikace o vývoji ochranné zbroje (Zbroj ochranná, in: ACTA MUSEI REGINAEGRADECENSIS, 1963) a to stačilo k tomu, aby na adresu pardubického muzea došel dopis, jímž je zváno k přistoupení za člena. Je zde také krátce uvedena historie IAMAMu.

V roce 1957 se v Kodani konal první mezinárodní kongres „Muzeí zbraní a vojenské výstroje“. V posledním dnu zasedání bylo jeho účastníky navrženo ustavení celosvětové organizace pod názvem IAMAM, ta se pak v roce 1959 stává součástí mezinárodního svazu muzeí – International Council of Museum (ICOM) při organizaci UNESCO.

V roce 1960 byly vydány první stanovy IAMAMu, obsahující 10 paragrafů, vymezujících jeho činnost. Je zde i ustanovení o členství. To říká, že řádným členem může být pouze muzeum, či jiná vědecká instituce, ne však jednotlivec. Toto ustanovení však dnes již neplatí, i když stále je kladen vyšší důraz na členství hromadné. Důležitým je paragraf, upravující systém pravidel celosvětových setkání – kongresů, v období vždy po třech létech.

V srpnu 1965 bylo pak do této organizace přizváno i Východočeské muzeum v Pardubicích. Zástupci institucí, začleněných do IAMAM, měli možnost od roku 1957 již patnáctkrát se sejít na kongresech, pořádaných v předních evropských městech, a také v USA. Konečně 15. kongres se konal v Praze, v červnu r. 1999.

Idea zakladatelů organizace (dr. Arne Hoff a plukovník Paulsen z vojenského muzea v Kodani) byla jednoznačná. Nešlo zde jen o navázání spolupráce mezi podobnými ústavy ve světě – spolupráce, která vždy každému z účastníků přináší zisk. Ale ve všem převládala myšlenka pacifismu, a to právě pomocí těchto specialisovaných muzeí a jiných podobných ústavů, jejichž snahou je návštěvníkovi objasnit, že války, vždy hrozné svými následky, nutno rozlišovat. Jde o myšlenku válek spravedlivých (bellum iustum) vedených v zájmu zachování těch nejvyšších ideálů. Zde můžeme poukázati na dílo Hugo de Groota (*Delft 1583), či Poláka Modrzewski-ho (*1503), žáka Erasma Rotterdamského. Těm všem vždy šlo o křesťanskou etiku a možnost spolupráce zemí s rozdílnou kulturou a náboženstvím.

Plukovník Paulsen a lidé jeho okruhu, shromáždění v roce 1957 v Kodani, z těchto myšlenek vyšli a dali si za cíl přispívat ke vzniku takového muzejnictví, které by m. j. bylo i svědectvím oněch „válek spravedlivých“, a které by pro budoucnost zachovalo zachovalo předměty, vzniklé díky technické a umělecké tvořivosti člověka, na tomto poli působícího. Myšlenka pacifismu zde převládala a nabyla významu právě v období, kdy svět byl bezpečně rozdělen na dva protichůdné systémy, žijící ve stálém střetu dvou zcela rozdílných ideí. To nakonec mohlo směřovat k náhlému vypuknutí další, nyní zcela totální války. Jaká však byla situace v pojednávané organizaci v oněch 50. a 60. létech? Vidíme, že tyto dva systémy se pravidelně setkávají a řeší problémy svých muzeí a pomáhají si! To se projevilo i ve složení vrcholového orgánu – předsednictva. Jmenujme namátkou kupř. složení předsednictva tříletého období 1969 – 1972: presidentem organizace je dr. B. Thomas, ředitel vídeňské sbírky zbraní v Uměleckohistorickém muzeu, tajemníkem je dr. Reid z londýnského Toweru. Členy jsou zástupci Jugoslávie, Dánska, USA, Československa a SSSR.

Dále vyjmenujme místa setkání, při nichž se často účastnila i naše země, ne však pravidelně. Možnost účasti pro nás byla tehdy omezena nejen devisovou politikou bývalého režimu, ale i zábranami rázu ideologického.

První setkání se uskutečnilo v Kodani v roce 1957. Pak následují: Vídeň, Londýn, Moskva, Řím, Curych, Paříž, Varšava, Washington, Ingolstadt

a Mnichov, Stockholm, Glasgow, Madrid a Toledo, Amsterdam a Brusel a konečně Praha.

Co k těmto setkáním dodat, jaké závěry z nich vyvodit? Je samozřejmé, že každý vědecký kongres má velký význam pro zvýšení odborné úrovně jednotlivých delegátů. Je však otázka, jak jeho zkušenosti budou doma přijaty a využity a do jaké míry je tento delegát dokáže využít ve své práci. Ovšem i jak dalece budou přijímány ústavy, v nichž pracuje. Již zde můžeme poukázat na skutečnost, že díky účasti naší země byla zařazena do světového slovníku zbraní (GLOSSARIUM ARMORUM) i čeština a později, po spolupráci s členskými zeměmi, byla za sídlo příštího kongresu zvolena Praha.

Měl jsem možnost přesvědčit se o tom, že práce vojenských historiků není rozhodně okrajovou záležitostí muzejnictví. Bylo tomu tak kupř. v Itálii (Řím a Torino), pak v Rakousku (záchrana italských sbírek rakouskými odborníky po záplavách ve Florencii), pak ve Švédsku, Beneluxu či v Moskvě. O naší zemi se delegáti kongresů na těchto setkáních dozvěděli, že ač malá, má krásné a bohaté sbírky a slavnou historickou minulost. Vzájemný osobní styk nakonec znamenal i vznik výměnné služby odborných publikací. Pro naši zemi, tehdy devisově chudou, to znamenalo mnoho. Výsledkem je a doufejme dále i bude nejen propagace našeho muzejnictví, ale i země a národa. Je to jistě úkol velice náročný, vyžadující určitých kvalit odborných, jazykových i společenských. Ovšem v první řadě odborných. Proto v každém případě, mnohdy i za cenu určité osobní oběti, je nutno zúčastnit se. Byť jen pasivně, ale rozhodně. Žel, na konci tohoto svého příspěvku musím konstatovat, že právě nyní, kdy z našich hranic zmizely ostnaté dráty, jsme na výše uvedené skutečnosti zapomenuli. Je to nepochopitelné. Tak kupř. letošního kongresu v Norsku se nezúčastnil ani vrcholový ústav naší vojenské historické vědy, pražský ústav Armády České republiky. Proč? Z nedostatku finančních prostředků, ač těchto má, hlavně na sbírky, v roce 2002 více než dost. Stará ekonomie zde stále panuje – nesmí se „přelévat“ z kapitoly do kapitoly. Máš 10 milionů a nemůžeš je utratit? To je tvůj problém, ale 35 tisíc pro jednoho zástupce země na kongresu ti nedám! Jak osvícené století… Ale kongresu v Norsku se nezúčastnil i druhý člen IAMAM v republice, muzeum v Pardubicích. Snad ze stejných důvodů, či jde o určitý nezájem o tento druh mezinárodní spolupráce? A tak nezbývá než doufat, že i tato záležitost přijde na pořad dne v budoucí práci tak velkého a významného ústavu, jakým Východočeské muzeum je!


O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem