Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
31.03.2024 09:00

Přes střechu Evropy

Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.03.2024 09:30

Velikonoce v Polabí

Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.04.2024 18:00

Archeologický průzkum v Pardubičkách

Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

06.04.2024 14:00

Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů

Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.

typ akce: Výlety do historie

17.04.2024 18:00

Nálety na Pardubice

Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

O vojákovi, který se nevrátil

obrázek k článku Přes 80 let ležel v jednom domě ve Štěpánově u Přelouče dost poškozený vojenský kapesní kalendář na rok 1916. Tehdy stál 1 korunu a byl vydán v Brně nákladem ?Nového Lidu? roku 1915. Jak je napsáno na jedné ze stran, patřil infanteristovi (1) Rudolfu Koženému z Mokošína na okrese Pardubice (2). Ten za 1. světové války musel narukovat a dne 12. ledna 1916 byl odvelen od strážního útvaru k 98. pěšímu pluku č. 98 a jeho 7. polní rotě do Josefova (3). Na stránce s nadpisem ?Adresy známých? uvádí pouze jméno Anna Kožená, Štěpánov č. 3, p. Přelouč, okr. Pardubice, Čechy (4).

Vedle otištěného měsíce s daty, jmény a význačnými výročími je volná stránka. A tam právě vojín Kožený napsal těžkou rukou a inkoustovou tužkou některé poznámky, zachycující jeho životní a ne příliš radostnou vojenskou pouť za 1. světové války. V kalendáříku se dočteme hned zpočátku, že 10. února 1916 byla jeho jednotka dislokována v Kapošváru (5) a byla připravena k odchodu na frontu. Už 25. 2. vyjel jejich transport do etapního prostoru u ukrajinského města Vladimír Volyňský (6), kde zaujali pozice u Vorčinu. Avšak pobyli zde jen krátce a „odmašírovali směrem na Luck (7), kde vyčkávali na další jednotky“. V jejich poslání však došlo k zásadnímu obratu, když 3. 4. vyjeli z Lucku na Lublin a přes Krakov v Haliči dojeli do Přerova, odtud na jih a přes Rakousko dorazili do Lince a přes Salzburg a Innsbruck jeli až do jižních Tyrol. V této rakouské zemi působili celý rok 1916 (8).

Rudolf Kožený popisuje cestu následovně: „Dne 8. 4. jsem přimašírovali do Sv. Michaela (9) přes Bozen (Bolzano). 11. 4. jsme na vrch Sv. Michaela dělali marš celý den, výška 1740 m. Šli jsme na vrch ten 4 hodiny, stoupali jsme do prudkých vrchů, dole bylo všechno v nejlepším rozkvětu a na vrcholu mnoho sněhu.“ Posléze ještě vystoupili na další kopce, ale už 21. dubna dorazili do Merana (10). V květnu 1916 měli zpočátku řadu „ýbunků“ (11). Nicméně jejich cílem bylo město Lavis u Trenta. Přesuny jednotek v jižním Tyrolsku byly časté. Dne 4. června si voják Kožený zaznamenal, že se dostali do Easperi, kde viděl „velké pevnosti, 5 verků při hranicích“ (12). Neustále se přibližovali k italsko – rakouské frontě, „lágrovali“ v lesích a neměli

to jednoduché. Píše, že o víkendu 10. a 11. 6. dokonce celý den sněžilo! Viděli na cestě i „italský festunk, který byl celý obrácený vzhůru nohama“. Už 13. 6. se přiblížili frontovému prostoru a stali se divizní rezervou. Zde už také „na nás stále bila alaterie (13) a aeroplány házely pumy“. Jednotka se nacházela v prostoru u měst Asiaga a Arzieri (východně od Roveretta), kde neustále „mašírovali“ sem a tam. Ve skalách si budovali pomocí dynamitu úkryty, aby se měli kde schovat před dělostřelbou. A v neděli dne 23. 7 . byl Rudolf Kožený na polní hlídce „na 200 kroků od Taliánů“ po celých 24 hodin.

V srpnu 1916 si poznamenal, že se mu vrátil lístek polní pošty, který posílal příteli, ale poznámka hovořila o tom, že se nachází v ruském zajetí. Jinak vojín Kožený byl velice často na patrole a museli nejednou zůstat 24 hodin jak bez mantlů (kabátů), tak i bez chleba. Válka se modernizovala, a tedy není divu, že 16. 8. „jsme se učili zacházeti s maskami proti plynu“. Jinak drželi řadu dní hlídku v jakémsi mlýnu a bylo i klidněji. Avšak od 2 hod. v noci „potom začala taková kanonáda, že jsme si nebyli jisti životem a měli jsme dosti velké ztráty. Jeden leutnant (14) zabitý a 5 těžce raněných, ostatní jsme byli skoro všichni aspoň trochu od kamení potlučení. Já jsem dostal kamenem do týla, který mohl míti aspoň 3 kila. Házeli na nás malý těžký granáty, miny a šrapnele přímo do štelunků na feldvachu“. (15)

Jen málo povzbuzujícího je mezi řádky. Stalo se, že si občas dovolili luxus sluneční lázně a dokonce se vykoupali. Bylo věru málo lidských radostí. Dne 5. září čteme: „Dostali jsme nového leutnanta Farsolo. Další tři dny jsem provozoval svoje řemeslo (tesař?), dělal jsem pro oficíři baráky, přičemž bylo jídla a pití dost“. Vzpomínal také na skutečnost, že doma bylo posvícení a on byl neskutečně daleko od domova.

Koncem měsíce září 1916 byla jeho jednotka „aplikována 51. regimentem (16), odmašírovali jsme a dělali velké marše“. Poslední záznam vypovídá, že 1. října 1916 „jsme sedali na vlak a jeli jsme jako kvartýrmachři (17) napřed v 11 hodin dopoledne Pelžími, Eorogo, Trient“. (18)

To jsou poslední zápisky vojína Koženého. Z války se nevrátil a věčný sen spí kdesi v místech, kde tehdy zuřily boje a přestřelky. Dnes sem jezdí mnoho turistů do krásných hor a přírody. Kdoví, zda tam má aspoň někde kříž či jinou památku. Je jich v těchto končinách velice mnoho a popravdě řečeno Italové se o ně pečlivě starají.

V současné době slyšíme, jak málo jsme oblíbeni u našich jižních sousedů – Rakušanů. Úplně se zapomnělo a ví o tom málokdo, že to byli právě jejich předci a císař, který dopustil , aby desetitisíce našich mladých mužů trpělo a ztrácelo mladé životy za zájmy nám naprosto cizí a vzdálené. Je vždy doporučeníhodné, aby si každý zametl nejdříve před vlastním prahem…

RNDr. Miroslav Vostatek

Poznámky:

1) Infanterista – pěšák

2) Mokošín – obec 3 km jižně od Přelouče

3) Infanterie Regiment No 98 „Rummer von Rummershof“ měl posádku v Josefově a doplňovací velitelství ve Vysokém Mýtě, jednou z jeho rot (Kompanie) byla i uvedená 7. Feldkompagnie.

4) Štěpánov – 2 km jižně od Přelouče

5) Kaposvar – průmyslové město v jihozápadním Maďarsku, 75 tis. obyvatel.

6) Vladimír Volyňský – město nyní na Ukrajině, 100 km východně od Lvova, v jeho okolí žili Volyňští Češi.

7) Luck – město a přístav na Ukrajině, 198 tis. obyvatel. V letech 1919 – 1939 součást Polska.

8) Jižní Tyrolsko nyní leží v Itálii. Bylo jednou ze zemí monarchie Rakousko-uherské, ale přišlo o území po 1. světové válce. Město Brixen spojené s Karlem Havlíčkem Borovským leží právě zde.

9) Zřejmě se jedná o město S. Michale all_ Adige (sev. od Trenta) a asi stejnojmenný vrch v okolí

10) Merano – město v severní Itálii, termální prameny, 33 tis. obyvatel.

11) Cvičení – Übung

12) Pevnosti zde jako protiváhu italským vybudovalo Rakousko-Uhersko z iniciativy náčelníka štábu Conrada von Hötzendorf, kterého do funkce doporučil Ferdinand d‘ Este. C. v. Hötzendorf předtím velel pěšímu pluku č. 1 v Opavě.

13) Artilerie – dělostřelectvo, zde zkomoleno

14) Leutnant- poručík

15) Stellung – postavení, Feldwache – polní stráž

16) Infanterie Regiment No 51 „Svetozar Boroevič von Vojna“ mělo posádku v Maros – Vasárhely v Sedmihradsku. Nyní je to v Rumunsku ležící město Torbu Mures s 160 tis. obyvatel na řece Maruši.

17) Zkomolené Quartiermeister – ubytovatel

18) Zřejmě se jedná o cestu z Pergine Vals do Trenta na severu Itálie. Trento je starobylé město na Adici, s průmyslem a se 102 tis. obyvateli.

 

Dovoluji si poděkovat paní Marii Strouhalové z Českých Budějovic (ul. Dr. Tůmy 6, 370 01 České Budějovice), která poskytla kalendářík a podněty k osobě svého příbuzného – bratra svého dědečka a zasloužila se, že jsme si mohli na těchto stránkách připomenout jednoho z těch, kteří se nevrátili z války.


O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem