T. G. Masaryk na ustavujícím sjezdu České strany pokrokové 21. ledna 1906 v Pardubicích

Pěkně ji popisuje ve svých „Politických dějinách čsl. národa“ historik Zdeněk V. Tobolka: „ Naděje uskutečniti změnu volebního řádu na demokratickém základě (t. j. všeobecného rovného hlasovacího práva – pozn. J. K.) nezůstaly bez účinku na politické strany a politické směry české. Strany si uvědomovaly, že se budou moci za demokratického volebního řádu uplatniti jen větší stranické organizace a že organizace každé strany se musí přizpůsobiti daným poměrům.“ 1) První, kdo si to uvědomil, byli předáci České strany lidové (realistů), založené roku 1900 T. G. Masarykem a skupiny občanských pokrokových politiků ve východních Čechách vedené redaktorem pardubických novin „Osvěta lidu“ Aloisem Hajnem (1870 – 1953). 2) Hajn vyšel z pokrokového hnutí, jehož předákem byl jeho bratr Antonín (1868 – 1949). Již od října 1893 kladl Alois Hajn důraz na přirozené právo národa před historickým. 27. prosince 1903 vystoupil se svými 28 přáteli z radikálně pokrokové strany , jež kladla na první místo své politiky státoprávní radikalismus a měla výhrady k T. G. Masarykovi a sociální demokracii. Prohlášení o secesi podepsali m. j. obchodník František Kostelecký 3), zámečník Emanuel Kraus 4), čalouník Jan Síla 5) a administrátor „Osvěty lidu“ Emil Sirotek, všichni z Pardubic. Tito lidé založili v říjnu 1904 „Pokrokový občanský klub pro Pardubsko a Chrudimsko“ ideově blízký Masarykovu realismu. Klub byl početně slabý, proto na Silvestra 1904 začal v „Osvětě lidu“ volat po jednotné pokrokové straně v Čechách a na Moravě. 29. ledna 1905 začala skupina Aloise Hajna (t. zv. secesionisté) jednat s Českou stranou lidovou T. G. Masaryka (hlavně s jejím jednatelem Venturou) o utvoření České strany pokrokové. Jednání byla úspěšně završena 16. května 1905 spojením obou politických subjektů. Za místo ustavujícího sjezdu České strany pokrokové (dále jen ČSP) byly zvoleny Pardubice, jistě pro významnou úlohu Hajnových secesionistů a jejich „Osvěty lidu“, kterou sehrála v přípravném procesu vytváření nové strany.

Vlastní průběh ustavujícího sjezdu v hotelu Střebský na Královské třídě z neděle 21. 1. 1906 lze dobře rekonstruovat podle referátu Herbenova listu „Čas“ z úterý 23. ledna t. r. 6) a „Osvěty lidu“ z téhož dne. 7) Schůzi předsedal pražský advokát JUDr. Václav Bouček, Masarykův „intimus“ známý i z období první republiky. 8) Na programu jednání byly 4 body:

1) Zpráva zatímního výkonného výboru a schválení návrhu stranického programu – referent Alois Hajn,

2) Referáty: Nejbližší úkoly strany (referent T. G. Masaryk) a poměr strany k ostatním politickým stranám (referent K. Jiřík),

3) Organizace a tisk strany – referent učitel Václav Beneš z Vršovic (bratr dr. E. Beneše),

4) Volba výkonného výboru.

K bodu 1) vystoupil redaktor Alois Hajn. Připomněl vznik strany 16. května m. r. a tři důvody, jež k němu vedly: a) oslavy zemského maršálka knížete J. Lobkowicze, kterému pochlebovali i Mladočeši, b) koalice 3 mladých státoprávních stran: radikálních pokrokářů kolem „Samostatnosti“ 9), radikálních státoprávníků a národních socialistů, c) stav politických poměrů. Šlo o to „učiniti pokus, kterým by se umožnil inteligenci návrat k politické práci.“ 10) Akademická inteligence byla proto také nejsilněji zastoupenou složkou na pardubickém sjezdu (90 % delegátů). Hajn označil za východisko práce ČSP všeobecné rovné hlasovací právo. Jen ono může přivodit nový život v rakousko-uherské říši a uvolnit latentní síly českého národa. Je to i prostředek, který stranu přivede k politické moci, k náležitému vlivu a podílu na správě a vládě státu. 11) Státoprávní požadavek není však akutní a nečiní z něj alfu a omegu české politiky, pokračoval Alois Hajn. Ke svobodě a samostatnosti národa chceme dospět jeho vnitřním rozvojem, bojem za občanské svobody a sociální reformy, povznesení školství a sociálně-politickou prací ve prospěch slabých a vyděděných. Výkonný výbor strany se od 16. 5. 1905 sešel dvacetkrát, byly založeny Pokrokové kluby v Německém (dn. Havlíčkově) Brodě, Polné, Přibyslavi, Pardubicích a Hradci Králové, vzdělávací klub je v Jičíně, pokrokový kroužek v Benešově, očekává se vznik klubů v Kolíně a Táboře. Se stranou spolupracují deník „Čas“, obdeník „Osvěta lidu“, pražský týdeník Přehled, listy Jiskra a Česká stráž v Táboře a Kralupech, na Moravě podporují stranu listy Moravský kraj a Lubina.

Po apelu redaktora Hajna k pozitivní politické práci byl delegátům rozdán návrh programu strany, jenž byl schválen všemi hlasy. Hajn doplnil tento bod jednání ještě přehledem informací o tom, jak ČSP v minulém roce (1905) pracovala ve školství (za jeho samosprávu a laicizaci), v ženské otázce (dívčí lycea, reforma manželského práva, zrušení celibátu učitelek, volební právo žen), v komunální politice, proti klerikalismu (účast na Husových oslavách), na poli národohospodářském a sociálním, ruku v ruce se sociálně demokratickou stranou proti bezpáteřnosti Mladočechů. Prof. Ing. Arnošt Rosa z Pardubic 12) doplnil tento výčet činnosti strany poukazem na vzdělávací práci mezi lidem. Dr. Moravec ze Dvora Králové navrhl doplnění programového odstavce pojednávajícího o revizi ústavy a stanovisku strany k armádě. Po živé debatě, jíž se účastnili z Prahy učitel V. Beneš, dr. Josef Schieszl a T. G. Masaryk, z Pardubic JUDr. Berthold Thein 13), red. Alois Hajn a prof. Ing. Arnošt Rosa, dr. Zahálka z Kolína a p. Stein z Nového Bydžova, byla přijata konečná stylizace odstavce navržená T. G. Masarykem ve smyslu dalšího usilování ČSP o skutečný konstitucionalismus a parlamentarismus a zlidovění armády.

Dále se ujal slova prof. dr. T. G. Masaryk. (Promluvil v zastoupení za prof. Františka Drtinu, který se omluvil pro nemoc své sestry, Masaryk mluvil tedy bez přípravy). „Osvěta lidu“ zhodnotila jeho vystoupení následujícími slovy: „Řeč jeho byla vyslechnuta s napjatou pozorností a všeobecným souhlasem. Učinila dojem neobyčejně hluboký a ukázala posluchačům p. profesora se strany docela nové: jako řečníka, který v pravé chvíli dovede uhodit i na stranu působivého humoru.“ 14) Podle A. Hajna „Masaryk byl skutečně nezvykle rozjařen a z největší části improvisovaná jeho řeč byla prošpikována jadrnými sentencemi a vtipnými obraty“. 15) Masaryk upozornil na rychlý, „zrovna jakoby přes noc se udavší rozvoj strany sociálně demokratické“ 16), který je důsledkem industrializace země. Mění se však podstatně i národ. „Třeba pracovati odhodlaně , jít mezi lid a nebát se. Já vidím, že nebezpečí naše, nebezpečí každého Čecha je strach. Čech a strach jsou synonyma. Je potřeba trochu kuráže…“17) Kritizoval především strach inteligence: „Naše inteligence je ve psí, závislost její je ohromná, služebnický duch tak vžit-tu je také velmi často příčina, proč se lidé chtějí vymknout z politické práce: jest to zase jen strach a pro ten strach hledají záminku a výmluvu… Co by mohli např. vykonat naši učitelé, kdyby měli více páteře, kdyby sami v sobě byli pevnější a k této pevnosti vychovávali i příští pokolení, aby duch jeho se změnil, aby též byl pevnější, lepší, než náš. Co by mohli vykonati úředníci, kdyby se nespokojovali jen tím, říditi se suchou literou zákona, ale poučováním, domluvou a vším způsobem poučovali a vedli lid, který k nim přichází!“ 18) Za úkol ČSP do budoucna vidí Masaryk „získat střední třídy, měšťanstvo, inteligenci pro politiku pokrokovou“ 19), nikoliv konkurovat sociální demokracii. Po kritice klerikalismu, církve a šlechty, zahraniční politiky Rakouska – Uherska svou pardubickou řeč ukončil Masaryk slovy: „Politika naše musí být pokroková, demokratická, radikálně-demokratická. Radikálně – to neznamená křičet a provokovat, ale především: být pevným v zásadách, stát pevně k svému přesvědčení. Přesvědčení – toť jediný pravý radikalism.“ 20)

Po společném obědě vystoupili v debatě dr. Moravec, učitel V. Beneš, dr. Kaucký, farář Č. Dušek z Kolína (o výchově charakteru), za Pardubice dr. B. Thein 21) a prof. ing. A. Rosa. Dr. Thein zdůrazňoval vnitřní drobnou práci ve směru mravním i hospodářském a vytyčil 7 bodů pro další práci strany: 1) výchovu voličů k práci v obci a okrese, 2) inteligence ať chápe sociální otázku a politiku, 3) pracovat k rovnosti všech lidí, 4) svoboda mínění a přesvědčení, 5) vzdělání rozumu, citu i vůle, 6) silnější musí pomáhat slabšímu, 7) starat se o odměnu práce a po práci o ušlechtilé radosti života. Prof. Rosa zdůraznil, že Pardubice jsou dokladem zprůmyslnění, ale správa je nedemokratická. „Máme zatím jen kritiku literární, schází ještě kritika veřejného žití. Působení školy na výchovu národa bývá někdy přeceňováno v tom směru, že se zapomíná na ostatní činitele, zejména společnost, kteří ve výchově té spolupůsobí. Nejen škola, ale obecné nazírání na život musí býti zreformováno.“22) Debatu shrnul Alois Hajn v tom smyslu, že strana si musí vychovat odborníky ve všech akutních otázkách a hlavně musí obrátit pozornost k vypracování komunálního programu.

Ke 4. bodu jednání Organisace a tisk strany přečetl učitel V. Beneš návrh organizačního statutu a navrhl zároveň, aby členské legitimace strany obsahovaly v bodech heslovitý program strany. Jako 5. bod programu sjezdu byly uskutečněny volby výkonného výboru ČSP- jednomyslně byli zvoleni T. G. Masaryk (předseda), J. Ventura, V. Beneš, z Pardubic red. Al. Hajn, F. Kostelecký, JUDr. B. Thein, dále farář Č. Dušek z Kolína, MUDr. O. Klumpar z H. Králové, MUDr. Ježdík z Hlinska, JUDr. Veselý z Benešova, JUC. Khom z Chrudimě a V. Zettl z N. Brodu. Náhradníky byli zvoleni: finanční sekretář Beneš z Chrudimě, JUDr. Emil Lány a JUDr. Zahálka z Kolína, JUDr. J. Schieszl z Prahy, prof. ing. Arnošt Rosa z Pardubic, učitel Doležal z Praskačky a E. Kraus z Pardubic.

V závěru sjezdu referoval K. Jiřík o poměru ČSP k jiným politickým stranám. Kritizoval v podstatě všechny politické strany od klerikálů přes Staročechy i Mladočechy po národní socialisty a stavovské strany (agrární a živnostenskou). „Od strany sociálně demokratické, které jsme nejblíž, dělí nás pouze třídní její stanovisko. Jest tu nutna dělba práce, organizuje-li soc. demokracie dělnictvo a pracuje-li v něm, my chceme pracovat ve stranách ostatních.“23) V debatě padl m. j. návrh redaktora A. Hajna na vydání brožury o pardubickém sjezdu. V 18,30 hod. dr. O. Klumpar prohlásil sjezd za skončený. „Rozcházeli jsem se nadšeni a posíleni odvahou ku práci, které tolik čeká…“ , končí referát o ustanovujícím sjezdu ČSP v Pardubicích v časopise „Čas“. Místo sjezdu – bývalý hotel Střebský v Pardubicích – upadlo zatím v zapomnění a zasloužilo by si proto jistě označení pamětní deskou.

Početně malá Česká strana pokroková získala pak v říšských volbách jen dva mandáty – universitních profesorů T. G. Masaryka a F. Drtiny – a po volbách r. 1911 jen jeden – pro T. G. Masaryka. Strana byla „malá počtem, ale osobou svého vůdce, svou zásadovostí, obětavostí, pokrokovostí a sociálností i svou žurnalistikou vysoké úrovně si dobyla v českém životě veřejném značné váhy a respektu.“ 24) Strana prohloubila později svůj program ve dnech 6. – 7. ledna 1912, jak připomíná historik Zdeněk V. Tobolka. 25)

Poznámky:

1) Z. V. Tobolka, Politické dějiny čsl. národa, III. díl, část 2. (1891 – 1914), vyd. Praha 1936, kap. XLIX. Říšské volby r. 1907, s. 446 – 448.

2) Viz o něm můj článek ve Zprávách Klubu přátel Pardubicka roč. 1998, č. 7 +8, s. 198-200.

3) František Kostelecký, od r. 1890 s manželkou Alžbětou majitel domu čp. 140 st.- 13 n. na Bělobranském náměstí, zakladatel obchodu barvy – laky. Zemřel 29. prosince 1929. 25 let byl předsedou Obchodního grémia v Pardubicích.

4) Emanuel Kraus (nar. 23. 6. 1870), majitel továrny na železné konstrukce (založené 1893), v letech 1904 – 1906 starosta pardubického Sokola.

5) Jan Síla, roku 1910 s JUDr. Karlem Horlivým majitel domu čp. 23 st. – 8 n. v Zámecké ulici a se ženou Marií v letech 1910 – 20 domu čp. 28 st. 5 n. v Arnoštově ul. (dn. Sv. Anežky České).

6) Čas, roč. XX., 23. 1. 1906, č. 22, s. 1,2 a 4.

7) Osvěta lidu, 23. 1. 1906, č. 10 (otištěno na s. 176- 181 v knize A. Hajna „Život novinářův“ (1894 – 1930), I. díl, nákl. Svazu národního osvobození 1930). A Hajn vzpomínal podrobně na pardubický sjezd 21. 1. 1906 též ve Sborníku vzpomínek na T. G. Masaryka (vyd. SNO 1930) v článku „Masaryk – vůdce české strany pokrokové“ (s. 169 – 176) a ve sborníku „TGM – Jak jsme ho viděli“ (vyd. Mikuta Praha 1947) v článku „TGM – vůdce české strany pokrokové“ (s. 19-27). Za pomoc v heuristice a kopie této literatury děkuji kol. PhDr. Stanislavu Polákovi z Masarykova ústavu AV ČR v Praze, Na Florenci 3. Pardubický sjezd líčí A. Hajn i v článku „T. G. Masaryk a český východ“ v katalogu „Výstava díla Masarykova v Pardubicích“, vyd. Pardubice 1935, s. 14-18.

8) Podle „Času“ z 23. 1. 1906, s. 1 byli dále v předsednictvu dr. O. Klumpar z Hradce Králové, dr. Josef Schieszl z Prahy (pozdější Masarykův šéf Kanceláře presidenta republiky) a důchodní Vojta.

9) K nim patřil i Hajnův bratr Antonín Hajn.

10) Čas, 23. 1. 1906, s. 1.

11) Očekávání v tomto smyslu byla příliš veliká a nenaplnila se. TGM byl později jediným poslancem strany v říšské radě.

12) A. Rosa, v letech 1900-13 profesor strojnictví na Státní průmyslové škole v Pardubicích (dn. stará budova FCHT Univerzity Pardubice na nám. Čs. legií) a inicioval r. 1903 založení dívčího lycea v Pardubicích . Roku 1909 byl spolu s ing. J. Prokopem a ing. Ctiborem konzultantem městské rady Pardubic ve věci využití vodní síly Chrudimky.

13) JUDr. Berthold Thein (1861 – 1938), v letech 1897 – 1929 starosta židovské náboženské obce v Pardubicích.

14) Osvěta lidu 23. 1. 1906, č. 10.

15) A. Hajn: Masaryk – vůdce české strany pokrokové, in: Sborník vzpomínek na TGM, vyd. SNO 1930, s. 170.

16) Čas, č. 22, 23. 1. 1906, s. 1.

17) Projev TGM v Pardubicích ve vzpomínce A. Hajna, viz pozn. 15 (s. 171).

18) Viz pozn. 16.

19) Tamtéž.

20) Tamtéž.

21) V „Čase“ č. 22 je jeho příjmení na s. 3 zkomoleno na Therin.

22) Čas, č. 22, 23. 1. 1906, s. 2.

23) Tamtéž, s. 3.

24) A. Hajn: TGM-vůdce české strany pokrokové, in: TGM- jak jsme ho viděli, vyd. Praha 1947, s. 26.

25) Z. V. Tobolka, cit. d., s. 448.