František Udržal a Pardubicko

Svou politickou dráhu započal František Udržal ještě za dob Rakousko-Uherska, kdy vstoupil na půdu říšské rady ve Vídni, v témž roce (1897) se stal také poslancem na českém zemském sněmu. Patřil k velmi známým řečníkům na říšské radě a také k horlivým obhájcům českých národních zájmů. Stal se členem rakousko-uherských delegací a na krátkou dobu (za první světové války) také prvním místopředsedou říšské rady. Aktivně se účastnil převratu v roce 1918, za všechny české poslance se na říšské radě „rozloučil“ s monarchií i s rozpadajícím se soustátím. Dlouhá léta zastával v Československu resort národní obrany, v roce 1929 byl jmenován ministerským předsedou československé vlády. Byl politikem, který ctil zejména zájmy státu a celku a dával jim přednost před partikulárními stranickými zájmy, což na něm velmi oceňoval i prezident Masaryk, se kterým Udržala pojilo velké porozumění a hluboké přátelství.

Ačkoliv vykonával nejvyšší státnické funkce a snažil se činit vše pro blaho národa a státu, nikdy nezapomínal ani na svůj rodný kraj. Kdykoliv mohl na příslušných místech zasáhnout ve prospěch Pardubicka, učinil tak se samozřejmostí sobě vlastní. „…to je naše povinnost pracovat pro kraj, kde jsme se narodili…jenom vzdělaný národ je silný a schopný udržet si ve světovém zápolení místo a svobodu…“, říkával Udržal. 1)

1. Obec Roveň a rod Udržalů

František Udržal pocházel z obce Dolní Rovně u městečka Holice na Pardubicku.

Česká ves Roveň na Pardubicku vznikla ve 13. století osídlovací akcí českého krále Přemysla I. Roveň se časem rozrůstala, až se spojila se sousedními vesnicemi, čímž vznikla současná několikakilometrová řada čtyř obcí – od východu na západ to jsou: Litětiny, Roveň (v 18. století rozdělena na dvě samostatné obce – Horní a Dolní) a nejdále na severozápad obec Komárov.

Dnes Dolní Roveň spadá do Pardubického kraje a tento regionální celek tvoří zeměpisně, hospodářsky, kulturně i sociálně specifickou oblast východních Čech.

Mezníkem pro vývoj celého kraje byla doba českého šlechtice Viléma z Pernštejna, který vlastnil pardubické panství a který koupí roku 1506 získal i Roveň a její okolí a přičlenil ji ke svému pardubickému panství, které patřilo k největším v království. Tehdy došlo k velikému rozkvětu celého kraje. Roku 1560 se však pro dluhy rozhodl jeho potomek Jaroslav z Pernštejna celé panství prodat a celé panství se dostalo pod správu královské komory.

Až do této doby neměli sedláci stálá jména, byly to „…pouze přezdívky měnící se s každou osobou…“. Teprve v polovině 16. století se jména ustálila. Na základě zkoumání původu jmen ve starých zápisech je rod Udržalů jedním z nejstarších rodů v Rovni. Jeho více než čtyřsetletou historii vyčetli kronikáři z mnoha starých dokumentů. Zajímavé je, že Udržalové žili pouze v Rovni, a pokud se dnes jejich přízvisko nachází i jinde mimo Pardubicko, lze spolehlivě pomocí rodokmenu doložit, že jejich předkové z předchozích generací pocházejí z Rovně. Politický vliv v době monarchie umožnil Františku Udržalovi požádat ministra zeměbrany západní části Rakousko-Uherska (Předlitavska), aby dal v seznamech branců celého Předlitavska vyhledat všechny nositele s příjmením Udržal. Z přehledu vyplynulo, že druhou případně třetí generací byli téměř všichni bezprostředně svázáni s Udržalovým rodným krajem a jeho rodinou.

V polovině 16. století se v Rovni objevují selské rody, které zde přežily až do 20. století: Udržalové, Jelínkové, Habětínkové, Voženílkové, Horákové, Kučerové, Jiroutové aj. Ze selských rodů nejdéle Fuksové a Shejbalové (kol. roku 1500), kolem roku 1600 poprvé také Udržalové.

František Udržal chtěl poznat své předky až do doby husitské, ale dál než k roku 1588 se to nepodařilo. Přesto však o sobě rád hrdě tvrdil, že jeho „…prapředkem byl zeman z doby husitské…“.

Prvním historicky doloženým předkem rodu Udržalů byl Jan Udržal zapsaný v pardubském urbáři roku 1588 jako majitel gruntu č.p. 35 v nynější Horní Rovni. Jméno Udržal získal pravděpodobně za to, že svůj „…grunt udržel…“. 2)

František Udržal byl synem Františka a Anny (roz. Fuksové) Udržalových. Z jejich sedmi dětí přežili do dospělosti jen tři – kromě Františka ještě dcera Marie a syn Václav. Marie se provdala do Vysokého Mýta a František a jeho o pět let mladší bratr Václav zůstali v rodné obci Dolní Rovni. Václav se ujal otcova gruntu č.p. 81 a František získal statek č.p. 113 a usedlost č.p. 25.

Václav Udržal (nar. 21. října 1870) se stal mimo jiné místopředsedou Ústřední jednoty hospodářských družstev a byl i dlouholetým starostou Dolní Rovně, aktivně se zapojil do zemědělského hnutí na Pardubicku. Oženil se roku 1897 s Kateřinou Michalcovou. Měl s ní čtyři děti (dva syny – Václava, který zemřel za světové války, a Františka, který později hospodařil v Rozhovicích; dvě dcery – Boženu a Vlastu). 3)

Statek Fuksů č.p. 113 v Dolní Rovni byl po 500 let předáván z generace na generaci, často po přeslici, takže měl pětisetletou historii téměř „…jedné krve i když ne jednoho jména…“. A právě zde se narodil 3. ledna 1866 syn František, protože statek jeho otce Františka Udržala krátce předtím vyhořel. Nedlouho po Františkově narození se manželům Udržalovým narodila dvojčata (dvě dcery), které obě záhy onemocněly záškrtem a František s nimi. Obě děvčátka záškrtu podlehla, František jej však překonal. Přesto jím byl dočasně poznamenán, neboť záškrt značně zpomalil jeho růst.

V roce 1872 začal navštěvovat obecní školu, aby se na základě nedávno vydaných zákonů seznámil s náboženstvím a v rodném českém jazyce naučil číst, psát a počítat. Řídící učitel Václav Buchna jej také poučil o základech přírodozpytu, přírodopisu a dějepisu. 4)

Nejdůležitější však bylo to, že se František učil velmi lehce. Jeho rodiče v něm viděli svého hlavního dědice a budoucího hospodáře na jejich velkém statku. Proto František ve svých deseti letech po absolvování čtyř tříd základních nepřešel na měšťanskou školu v Holicích jako většina jeho vrstevníků, kteří zde dokončili povinnou osmiletou školní docházku zavedenou nedlouho předtím v celém Předlitavsku. V deseti letech vstoupil František na pardubickou reálku (pardubická vyšší reálná škola), která měla připravovat žáky k přechodu na studium vysokých škol technických, lesnických a zemědělských. Rodiče za něho platili školné a sehnali mu podnájem přímo u třídního profesora Emanuela Miřiovského. Navíc Františkův otec měl velmi dobré vztahy s ředitelem reálky a horlivým vlastencem Jiljí Vratislavem Jahnem, neboť oba příslušeli ke staročeské Národní straně.

František si však postupně svým chováním proti sobě postavil většinu profesorského sboru. Jeho otec však využil své autority nově zvoleného člena okresního zastupitelstva a dohodl se s ředitelem školy Jahnem. Odvolal syna ze školy domů na „nutné zemědělské práce“, aby tak předešel kárnému řízení, které by vedlo k vyloučení jeho syna ze školy a ke ztrátě možnosti studovat kdekoliv jinde.

Rodiče však nechtěli, aby syn zůstal nedostudovaným a poslali ho proto do zhruba 100 km vzdálené německé školy v Moravské Třebové. Po jejím dokončení byl na přání otce poslán na tehdy nejvyšší české zemědělské učiliště – Vyšší školu hospodářskou a hospodářsko- průmyslovou do Tábora, která měla vychovávat budoucí velké zemědělce, statkáře a příští velkostatkářské úředníky. I zde (stejně jako v Pardubicích Dr. Jahn) nad ním drželi ochrannou ruku dva dobří vlastenci, Dr. Farský a profesor František Sitenský, se kterými se František spřátelil navždy.

Své sliby rodičům však ani v Táboře příliš nenaplňoval. Byl i zde od profesorů často kárán a měl nejvíce neomluvených hodin ze všech svých spolužáků. Profesory si také popudil neplněním úkolů i pozdními příchody. Dostal již v prvním ročníku sníženou známku z chování a jeho další setrvání v Táboře tak nadále umožňovalo pouze stále se upevňující přátelství mezi jeho otcem a ředitelem školy Farským. I přes zákaz vedení školy se aktivně mladý Udržal účastnil sokolských schůzí, na kterých vystupoval i s veřejnými projevy, za což mu profesorský sbor pohrozil i zákazem účasti na oblíbených tělovýchovných cvičeních. Nakonec však přece jenom všechny zkoušky zvládnul a v roce 1886 převzal osvědčení o úspěšném absolvování Vyšší zemské hospodářské a hospodářsko průmyslové školy v Táboře.

Znovu tak před ním vyvstala otázka, jakým směrem se dále ubírat. Touha prodloužit si studentský život a nevázanost jej přiměly přihlásil se na Zemědělský institut v saském městě Halle nad Sálou. Po absolvování dvou semestrů opustil univerzitu v Halle s možností podle potřeby užívat u jména titulu inženýr.

Domů se však stále ještě nehodlal vrátit natrvalo a tak se dobrovolně přihlásil na jednoroční vojenskou službu s cílem složit během ní důstojnické zkoušky. Nastoupil tedy jednoroční dobrovolnou vojenskou službu v Budapešti. Získal zde hodnost důstojníka (roku 1889, která ho opravňovala v císařské armádě velet základním vojenským útvarům) a pověst mistra v šermu (při závěrečném klání porazil svého učitele).

Na prahu svých třiceti let se vrátil domů. Jeho vrstevníci byli již většinou ženatí, on sám se zatím ještě usadit nechtěl. Společenské zvyklosti jej však přiměly zvážit, co bude dále dělat. Rozhodl se jít cestou svých několika předků - cestou veřejného činitele.

Již v této době jsou u Udržala patrné některé projevy naznačující velký budoucí zájem o jeho rodný kraj Pardubicko i o národní historii.

Svou náležitost k rodnému kraji dával okázale nadále najevo. Např. v září roku 1883 se coby sedmnáctiletý účastnil v národním kroji rolnického průvodu při velké národní slavnosti vynálezců ruchadla bratranců Veverkových v Pardubicích. Bezprostřední setkání s velkým světem politiky ho doslova ohromilo. S velkým zájmem zde sledoval plamennou řeč Františka Ladislava Riegra.

Již jako student založil v Rovni knihovnu a hrál i ochotnické divadlo, což byly ve své době velké události zejména na venkově. O prázdninách v roce 1886 František Udržal společně s dalšími kamarády „…si pořídili jeviště a po tři roky vždy o prázdninách střídavě hráli několik představení v hostincích U Petrlů a U Schejbalů…“. Obnovili tak tradici ochotnického divadla v Rovni a s mobilním jevištěm hráli po hospodách. 5)

Když se František vrátil co by abiturient z táborské akademie, začal v celém kraji propagovat sokolství. Stal se členem Sokola a účastnil se v jeho kroji i v dobách pozdějších již jako poslanec průvodů a sjezdů.

Když se v roce 1890 konalo shromáždění zástupců východočeského rolnictva v Měšťanské besedě v Pardubicích, patřil zde František Udržal již k předním řečníkům a zviditelnil se jako obratný řečník. Přestože sám nehospodařil, dokázal zde slovně bojovat za liberalizaci výkupních cen cukrové řepy takovým způsobem, že jeho projev pronesený hřmotným hlasem zaznamenal krajinský tisk.

Vysvětlivky:

1) Blíže viz Kroužel, J.: Fr. Udržal a začátky našeho dorostového hnutí, Východočeský republikán, roč. XVIII, č. 1, 3. ledna 1936, s. 5.

2) Odvozeno od sousloví „udržeti se na gruntě“. Blíže viz Jelínek, B.: Roveňští Udržalové, Východočeský republikán, roč. XVIII, č. 1, 3. ledna 1936, s. 8. Viz též Kdy přišli Udržalové na Pardubicko?, Východočeský republikán, roč. XVIII, č. 11, 13. března 1936, s. 5. Dále viz Charbuský, M.: Předkové Františka Udržala, významného českého politika. In: Sborník vědeckých prací Univerzity Pardubice, série C, Pardubice 1999, s. 129.

3) Starostou obce byl Václav Udržal (Dolní Roveň č.p. 81) v letech 1910-1918 a poté krátce ještě ve 20. letech. Blíže viz Pamětní kniha obce Dolní Rovně zal. r. 1923, s. 70, 130-131, 293, 585 a 776, SOkA Pardubice, fond OÚ Dolní Roveň. Václav Udržal byl také v letech 1904-1925 členem představenstva místní obecní Kampeličky a poději stál v čele bojů řepařů na Holicku proti cukrovarnickému kartelu, stal se také předsedou obecního vodovodního družstva, organizoval dolnoroveňské družstevní podniky, stál v čele melioračního družstva i družstva pro elektrizaci Dolní Rovně. Blíže viz Galla, K.: cit. dílo, s. 342-343. Blíže k rodu Udržalů a jeho vztahu k Rovni viz Jelínek, B.: Roveňští Udržalové, Východočeský republikán, roč. XVIII, č. 1, 3. ledna 1936, s. 8-11.

4) Školní prospěch základní školní docházky mu nečinil potíže. Jistě k tomu přispěla i skutečnost, že jeho otec František rozhodoval od roku 1874 coby starosta obce o tom, jaký bude pan řídící učitel pobírat plat. Ten také o to více přehlížel přílišnou živost a neposednost F. Udržala – juniora. Blíže viz Charbuský, M.: Než se zrodil politik František Udržal. In: Scientific papers of the University of Pardubice, series D, 4/1999, Pardubice 1999, s. 125.

5) Blíže viz Pamětní kniha obce Dolní Rovně zal. r. 1923, s. 699, 706, 710 a 712, SOkA Pardubice, fond OÚ Dolní Roveň. Dne 10. února 1907 se v Dolní Rovni konala ustavující valná hromada „Spolku divadelních ochotníků Tyl“. Prvním předsedou spolku byl zvolen Františkův bratr Václav Udržal z Dolní Rovně č.p. 81. Blíže viz Galla, K.: cit. dílo, s. 267-270 a 272-274. Blíže též viz Morávková – Udržalová, L.: cit. dílo, s. 90.

6) Sjezd se konal 12. října 1890. Blíže viz Sakař, J.: Dějiny Pardubic nad Labem, díl I, část 2, Dějinný přehled města, zámku a bývalého panství v letech 1648-1900. Pardubice 1923, s. 255-256.

Pokračování