Profesor Dr. Herwig Hamperl ? patolog

Pro úplnost je třeba dodat, že to bylo v městské nemocnici na Bulovce v Praze v pracovně ředitele. Kolem příčin a smrti R. Heydricha se později vyrojila řada pochybností, avšak oba profesoři uvedli (a v různých pramenech se liší jen v podrobnostech), že „smrt nastala následkem poškození životně důležitých parenchymatózních orgánů (3) bakteriemi, popř. jedy, které zároveň se střelným zraněním vnikly výbušnou střepinou a které se usadily zvláště v pobřišnici, v bránici a v okolí sleziny, nahromadily se a rozmnožily se“. (4). Rozebírat zde tyto a později rozpory spočívající mj. ve vztahu Himmlerova osobního lékaře Dr. Karla Gebharta a Hitlerova lékaře Dr. Theodora Morella je nad rámec tohoto článku. Nicméně měl Dr. Morell „zázračný“ lék sulfonamid marfanil, na němž byl ekonomicky zainteresován a který u Heydricha použit nebyl.

Prof. Hamperl tehdy působil v Praze jako profesor patologie na německé Karlově univerzitě. Její sídlo bylo v Praze 2, U nemocnice 4 (dnešní adresa). Jako patolog pochopitelně prováděl pitvy nejen v Praze, ale i na venkově. Podle sdělení pamětníka (5) se objevil jednou i v Pardubicích a v nemocnici navštívil tamní patologii (tehdy zvanou prosektura). Jako přednosta tam působil prim. MUDr. Miloslav Hub a ten vzpomínal, že si Hamperl pracoviště prohlédl a k primáři pronesl: „So jung und schon Patolog.“ (Tak mladý a už patolog). K uvedenému je nutné vysvětlení. V tehdejší době se patologové převážně rekrutovali ze starších lékařů či chirurgů a mladý patolog byl bezesporu výjimkou.

Zajímavou vzpomínku na prof. Hamperla měl profesor MUDr. Antonín Fingerland, DrSc. (7) I s tou je spojena jedna záležitost související s pardubickou nemocnicí. V Hradci Králové byl prim. Fingerland u založení prosektury už v roce 1928, zatímco v Pardubicích se zřídila prosektura až v roce 1937. Jestliže bylo v Pardubicích nezbytně nutné provést pitvu, přijížděl sem z Hradce Králové prim. Fingerland. On vychoval jako zdatného patologa Dr. Miloslava Huba, který býval na jeho oddělení sekundárním lékařem. A tak, o co šlo? (8) K lepšímu pochopení je třeba k případu uvést vysvětlení. Dr. Fingerland dbal nejen o vlastní vzdělání, ale prozíravě se staral i o úroveň lékařů a laboratorních pracovníků. V roce 1934 přijal jako uklízečku čtrnáctiletou Růženu Rohoznickou, z níž vychoval legendární laborantku, která byla po dlouhá léta garantem vynikající histologické (9) techniky ústavu. (10)

V období po Heydrichově smrti přijel prof. Hamperl do Hradce Králové provést pitvu německého vojáka, který zemřel v lazaretu. Po skončení sekce si šel prohlédnout Fingerlandovo pracoviště, ale nezastihl ho tam, protože ten byl nemocný. Na pracovišti ho zaujaly histologické preparáty pro biopsii (11) a zručnost laborantky Růženy. Asi za 10 dní přišel na ústav dopis od něj s tím, že byl velice překvapen vysokou úrovní. V Praze prý zřizuje podobnou laboratoř a žádal, aby mu do Prahy poslali laborantku Růženku. Odmítnout v tehdejší hektické okupační době bylo poněkud riskantní a navíc ani Růženka neměla zájem do Prahy jít. Proto Dr. Fingerland odpověděl v tom smyslu, že laborantka nemůže do Prahy z rodinných důvodů, avšak může doporučit dva studenty – mediky, kteří jsou pro odborné stránce velice zdatní. Jednalo se o studenty Vortela a Vaňka.

Pozdější prof. Dr. Vladimír Vortel, DrSc. skutečně v Praze jako laborant pracoval a po válce po promoci nastoupil na ústav k prof. Fingerlandovi. V roce 1970 se měl stát jeho nástupcem, ale to už probíhala „normalizace“ a tak mimořádně kvalifikovaný patolog, učitel a organizátor funkcí pověřen nebyl. Navíc musel v roce 1975 ústav dokonce opustit. Posléze pracoval jako veterinární patolog ve Výzkumném ústavu pro farmacii a biochemii v Rosicích nad Labem, kam denně z Hradce Králové dojížděl.

Druhý student – medik Vaněk se později stal profesorem patologie na lékařské fakultě v Plzni. Za zmínku jistě stojí, že když o něj Hamperl projevil zájem, tak pracoval kdesi v nemocnici a tam gestapo zatklo několik lidí a mezi nimi i Vaňka. Tehdy ho Hamperl z vězení nějak vyreklamoval. Profesor Fingerland ve spojení s oběma říkal, že se mu dostala do rukou memoárová publikace sepsaná dávno po válce profesorem Hamperlem. A právě tam popisoval, jak byl v Čechách za války a co tam dělal. Mimo jiné se zmínil, že se tehdy zasloužil o dva české studenty, z nichž vychoval dva přední české patology. Dá se říci, že na tom něco pravdy bylo…

Přednáška profesora Fingerlanda (8), z níž vyplynuly předešlé skutečnosti, uváděla i další podrobnosti. Když po atentátu přivezli Heydricha na Bulovku, na chirurgické ambulanci ho přijal český lékař Dr. Slanina. O něco později asistoval německému chirurgovi prof. Dickovi při Heydrichově operaci. Tento Dr. Slanina byl Fingerlandovým kolegou ze studií, ale ztratil se mu později z dohledu. Až v heydrichiádě se o něm dozvěděl a dokonce o tomto případu spolu hovořili. O této záležitosti bylo hodně napsáno a podrobně ji ztvárnil a popsal Miroslav Ivanov (12). Když pak Heydrich ležel na Bulovce, byli u něho i další němečtí lékaři, a to již vzpomenutý Dr. Gebhart a dále pak prof. Dr. Ferdinand Sauerbruch (13).

Epizoda působení prof. Hamperla (14) za války tedy navazovala na celou řadu českých lékařů, byť okrajově, ale každopádně je užitečné se o těchto událostech zmínit a zaznamenat je. Jinak by zákonitě upadly v zapomnění.

Poznámky:

1) Prof. Dr. G. Weyrich, profesor na Ústavu pro soudní lékařství a kriminalistiku – tehdy Německá Karlova univerzita Praha.

2) Reinhard Heydrich – (nar. 7. 3. 1904 v Halle nad Sálou), zastupující říšský protektor a generál policie. Tehdy třetí muž nacistické hierarchie. Dne 27. 5. 1942 na něj podnikli atentát čs. parašutisté ze skupiny Antropoid Jozef Gabčík a Jan Kubiš. Heydrich zemřel na následky zranění 4. června 1942.

3) Parenchymatózní orgány jsou např. játra, ledviny, slezina aj.

4) Andrejs Jaroslav: Smrt boha smrti, naklad. Jota Brno 1997, str. 277.

5) O návštěvě prof. Hamperla v pardubické nemocnici vyprávěl prim. Dr. Miloslav Hub před lety emer. prim. Dr. V. Baďurovi, který je autorem tohoto sdělení.

6) Když se dne 3. 12. 1937 sešel správní výbor Okresní veřejné všeobecné nemocnice v Pardubicích, řešil osobu nového primáře prosektury. Přihlášený Dr. Pavlica z Hroznovy Lhoty byl starší lékař a už sedm let v oboru nepracoval. Přijatý Dr. Jan Schwarz byl pův. asistentem na pražské německé lékařské fakultě Karlovy univerzity. (Bližší např. Zprávy KPP 1987, č. 1-2).

7) Univ. Prof. MUDr. Antonín Fingerland, DrSc., (1900 – 1999), rodák z Jičína. Nastoupil 4. 11. 1928 do tehdy nové nemocnice v Hradci Králové jako přednosta nově zřízené prosektury. Ústav vedl až do roku 1970 a pak ještě léta na ústav docházel. Budiž dovoleno autorovi článku následující: při jednom setkání s prof. Fingerlandem jsem se představil. Pan profesor se mě tázal, zda nemám v Jičíně příbuzné. Nemám, zněla moje odpověď. Řekl mi, že když mu bylo 16 let, tak jeho první láska se jmenovala Vostatková.

8) Přednáška prof. A. Fingerlanda na schůzi Spolku lékařů ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové dne 17. 6. 1992 zaměřená na heydrichiádu.

9) Histologie – nauka o tkáních. Speciálně připravené tenké řezy tkání se vybarvují a hodnotí se mikroskopicky.

10) Publikace „70 let patologie v Hradci Králové“ – Nakladatelství ATD Hradec Králové, 1999, str. 19 – 26. Nožička Zd.: Historie Fingerlandova ústavu patologie.

11) Biopsie – mikroskopické vyšetření vzorků tkaní živého pacienta, podle nichž se pak stanovuje diagnóza jeho choroby.

12) Ivanov Miroslav: Atentát na R. Heydricha, Panorama Praha 1987, str. 189 – 194.

13) Prof. Dr. Ferdinand Sauerbruch (1875 – 1951), německý chirurg, zakladatel plicní chirurgie. Byl u Heydrichova lůžka a jeho závěry byly optimistické. Pravdou je, že plíce nebyly poraněny a také nepůsobily potíže. Sauerbruchův portrét je na poštovní známce NSR – Berlín.

14) Univ. prof. Dr. Herwig Hamperl působil po válce na lékařské fakultě v Bonnu. Jemu a sem napsal Miroslav Ivanov a ptal se na podrobnosti související s pitevní zprávou o Heydrichovi. Prof. Hamperl byl mj. v roce 1964 jedním z těch, kteří stáli u znovuzaložení německé patologické společnosti. Dále byl autorem odborné publikace „Leicheröffnung, Befund und Diagnose“, vydané nakl. Springer Berlin 1956 (Otevření mrtvého těla, nález a diagnóza). K jeho 70. narozeninám sepsal publikaci Peter Gedigk v roce 1968.