O NÁZVU OBCE RYBITVÍ

Tuto smlouvu 23. května téhož roku stvrdil v městě Angermünde sám císař Karel IV. V latinském textu smlouvy stojí název obce ve tvaru Rybitwy.1)

V držení Opatovického kláštera zůstalo Rybitví až do roku 1421, kdy byl klášter při jarním tažení husitů pod vedením bratra Žižky definitivně zničen. Na počátku husitských válek snad panovala představa, hlavně mezi prostými bojovníky, že konfiskovaný majetek církve bude spravován společně, leč poměrně záhy s ním začali velitelé bojových svazů disponovat jako s majetkem vlastním. Po odchodu Hynka Krušiny z Lichtenberka do ústraní (na přelomu let 1422 a 1423) se velitelem východočeských Orebitů stal Diviš Bořek z Miletínka, původně zcela bezvýznamný zemánek. Po porážce krajního křídla hnutí roku 1434 v bitvě u Lipan, kde velitelem Panské jednoty byl právě Diviš Bořek, zahájili čeští magnáti jednání se Zikmundem, který usiloval o uznání své korunovace na českého krále z roku 1421. Páni byli ochotní Zikmunda za krále přijmout, jejich hlavním požadavkem však bylo, aby král neprovedl restituci církevního majetku. Jednání se podařilo dovést do konce v Jihlavě roku 1436. Zikmund, aby legalizoval nabytí majetku „nových šlechticů“ jim to, co již drželi, dal formálně do zástavy. A tak 21. 9. 1436 Zikmund Lucemburský zastavuje Diviši Bořku z Miletínka východočeské statky, mimo jiné i Rybitwí. 2)

Antonín Profous ve své toponomastické studii „Místní jména v Čechách“ 3) uvádí pro období následující po husitských válkách tyto tvary názvu: Roku 1488 „Rybitvij“, r. 1491: „v Rybitví“, po r. 1494: „z Rybitví“, r. 1497: „pod Rybitvím“, r. 1501: „ves Rybitví“, r. 1523: „z… Rybitwau“, r. 1560: „zámek Konieticzkau Horu,…., Rybitwj“, roku 1654: „Rybitwi“. F. K. Rosůlek ve svém díle „Pardubicko, Holičsko, Přeloučsko“ 4) uvádí, že v urbáři z roku 1588 stojí název obce ve tvaru „Rybytvy“.

Vidíme tedy, že latinský tvar jména obce ze středověkých listin se přiliž nelišil od tvaru dnešního. U variant z 15. a 16. století, kdy převažující úřední řeči v Čechách byla čeština, nás tentýž poznatek ani nepřekvapí. Situace se změnila v pobělohorské době, kdy se díky centralizaci a racionalizaci státní správy prosazovala němčina coby úřední jazyk celé monarchie, České země nevyjímaje. Proto se v následující době jméno poněmčilo. Na mapě z roku 1688 5) je zakreslena obec pod jménem „Ribitwi“ a na o něco mladší mapě z roku 1720 6) nalezneme název obce ve tvaru „Ribitew“. Roku 1837 byla v německy psané práci obec zanesena pod jménem „Rybitew“. 7)

V 19. století probíhal zápas o český jazyk. To se projevilo i v rovině místních jmen, kdy v dílech nacionalisticky orientovaných českých učenců se místní jména opět počešťují. Tak jako v jiných oblastech, ani zde nepanovala jednota. František Palacký uvedl ve své práci „Popis králowstwí českého“ z roku 1848 název obce téměř v dnešní podobě – tj. „Rybitví“, tvar jména později upravil Jan Gebauer. Do tohoto „sporu“ nás zasvěcuje F. K. Rosůlek ve svém již jednou zmiňovaném díle Pardubicko, Holicko, Přeloučsko, vydávaném postupně v letech 1903 – 1906. Uvádí název „Rybitvy“, jako alternativní název v závorce udává: „Rybitva“ a obratem dodává: „…nesprávně Rybitví“. O něco dále píše: „….v psaní jména chybovalo se zvláště od slavnosti bratranců Veverkových r. 1883, kdy psalo se mnoho o této vísce, že se stala známou v celém vzdělaném světě a kdy se ujalo psáti Rybitví, což později opravuje Gebauer ve svých „Pravidlech“. 8)

Dodejme pro úplnost, že v „Seznamu míst v Království Českém“ 9) z roku 1878 je uveden v české části tvar „Rybitví“, v části německé tvar „Rybitew“. Stejně tak tomu je i v dalším seznamu z roku 1886 10). Kotyškův „Úplný místopisný slovník Království Českého“ 11) z konce 19. století uvádí název „Rybitví“, jako alternativní název má „Rybytví“. Rosůlek v roce 1903, jak již bylo uvedeno, považoval za správný tvar jména „Rybitvy“, zatímco „Rybitví“ byl, dle něj, tvar nesprávný. Tento „nesprávný“ tvar se nakonec ujal jako úřední a oficiální název obce a od dvacátých let 20. století, pokud je mi známo, se ani jiný tvar názvu obce Rybitví nevyskytuje.

Původ jména obce

Již citovaný Antonín Profous 12) uvádí, že základem jména „Rybitví“ bylo staroslověnské slovo „rybitv---„ (= rybář), které v češtině zaniklo, ale dodnes se udrželo v polském slově „rybitw“. V polštině jsou hojná místní jména „Rybitwy“ (= Rybáře). V češtině je toto místní jméno v singuláru a středním rodě. Rybitví, staročesky „Rybitvie“ znamená tedy „rybářovo“ nebo „rybářské“ (místo).

Obdobně původ názvu obce vysvětluje již F. K. Rosůlek: „…Původ jména obce jest jasný; rybitev jest rybář a osada, kde rybáři byli, nazvána Rybitva neb Rybitvy …čili Rybáře“ 13)

Svérázné vysvětlení původu jména podává jedna místní legenda. Já jsem ji zachytil v této podobě: „Otec měl dva syny. Jeho jediným majetkem byla chalupa a rybník. Když otec zemřel, začali se oba bratři mezi sebou přít o to, jak si rozdělí dědictví. Jablkem sváru byl rybník, jejich jediná obživa. Hádali se velmi dlouho, až toho staršího a moudřejšího napadlo šalamounské řešení a řekl svému bratru: „Voda nechť je má a ryby tví“. Toto řešení bylo tak neslýchané, že lidé počali nazývat tuto osadu „Rybitví“. Tak prý měl vzniknout název obce.

O bezmála jedno století dříve nežli já zachytil F. K. Rosůlek tuto legendu v trochu jiném znění: „Dva dávní sousedé v místech nynější obce přeli se dlouho o jezero, v kterém každý z nich chtěl lovit ryby. Když rozepře již tuze dlouho trvala , omrzelo to ústupnějšího z nich i pravil: „Voda je má, ale ryby jsou tví“. Z čehož častým opakováním výroku „ryby tví“ mezi lidem vzniklo jméno Rybitví, jež zůstalo sídlům usmířených sousedů a pak i vzrůstající dědině.“ 13)

Legenda je to půvabná, avšak poněkud ahistorická. Okolí Pardubic, a tedy i okolí Rybitví, bylo dříve skutečně rybníkářskou oblastí. Jenže budovat rybníky na svém panství začal až Vilém z Pernštejna, který kunětickohorské panství, pod nějž Rybitví spadalo, zakoupil až roku 1491 ( v témže roce zakoupil i panství pardubické), zatímco „Rybitwy“ známe už z roku 1377, kdy zde žádné rybníky nebyly! Je tedy Profousovo odvození jména obce od „rybáře“ špatné? Patrně ne. Obec Rybitví se ještě před necelým stoletím rozkládala o víc jak kilometr na jih směrem k Labi. „Posun“ obce byl zapříčiněn růstem továrny VCHZ Synthesia, která od konce šedesátých let postupně pohltila staré Rybitví, Lhotku Blatníkovskou i zbytky někdejší tvrze Blatník. Můžeme tedy předpokládat, že se Rybitwy na konci 14. století rozkládaly při břehu řeky a že to byla ves rybářů. To, že legenda zmiňuje rybníky, svědčí o tom, že tato legenda vznikla někdy v době od 16. do 18. století, kdy byla poté většina východočeských rybníků vysušena a uvolněná půda znovu kolonizována. Zbytky rybníků jsou mnohde patrné dodnes. Kupříkladu silnice z Pardubic do Bohdanče v úseku, kdy vede skrz továrnu, jde po hrázi někdejšího rybníka.

Poznámky:

1) Libri erectionum archidioecesis II., s. 140.

2) Archiv český IV., s. 175.

3) Profous, Antonín: Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Praha 1951, Díl III., s. 617.

4) Rosůlek, F. K.: Pardubicko, Holičsko, Přeloučsko, Díl III. – místopis. Pardubice 1903, s. 389.

5) Der Kaüserlichen Herrschaft im Königreich Böheinb sambt dero Zugehörungen und nacht barchaffter topographische detime ation G. M. Vischers. 1688.

6) Mapa geographica regni Bohemiae. 1720.

7) Das Königreich Böhmen von Johann Gottfried Sommer – Topographisch Dargestellt. Prag 1837, s. 71.

8) Rosůlek, F. K.: Pardubicko, Holičsko, Přeloučsko. Díl III. – místopis. Pardubice 1903, s. 388.

9) Seznam míst v Království Českém, Praha 1878.

10) Seznam míst v Království Českém. Praha 1886.

11) Kotyška, V.: Úplný místopisný slovník Království Českého. Praha, po 4/1895.

12) Profous, Antonín: Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny, Praha 1951, Díl III., s. 617.

13) Rosůlek, F. K.: Pardubicko, Holičsko, Přeloučsko. Díl III. – místopis. Pardubice 1903, s. 389.