Rakouská sochařka a její koně v Pardubicích Obohatí socha závodního plnokrevníka Velkou pardubickou?

Pardubice se honosí lichotivým titulem „Město sportu“. Samozřejmě oprávněně. Světoznámý závod Zlatá přilba je populární již od roku 1931, tenis se zde hraje od roku 1896 a Pardubická juniorka od roku 1924. Hokej se začal provozovat již v roce 1909 a od roku 1950 se zde nepřetržitě hraje nejvyšší hokejová soutěž, v níž Pardubice získaly čtyřikrát mistrovský titul. Tento sport navštěvují desetitisíce diváků a jeho popularita umožnila před zimním stadionem instalovat umělecké dílo, sochu hokejisty od sochaře Zdeňka Němečka. Díla tohoto sochaře, pocházejícího z pardubického regionu jsou např. na Aztéckém stadiónu v Mexiko City, v olympijském areálu v Sapporu, v olympijské vesnici v Mnichově, v síni tradic ve Vídni, na Strahovském stadionu a stadiónu Sparty, ve sportovní hale v Praze, v Tallinu, Sarajevu, ale také v Luži a Chrudimi.

Nejstarším a nejnavštěvovanějším sportem je však Velká pardubická. Její zrod ještě v c. k. Rakousku roku 1874 umožnil realizovat již 112 ročníků. Statisíce diváků se každoročně těší na říjnový den, kdy zhlédnou tento nejtěžší překážkový závod přímo v Pardubicích nebo na obrazovce televize. Nezasloužil by si tak významný podnik také sochu?

Paní Irene Beckmann, sochařka, malířka a keramička je milovnicí dostihového sportu, několikanásobnou návštěvnicí tohoto závodu; je již od útlého mládí svázána silným poutem s koňmi. Toto pouto zesílilo v době, kdy byla nucena z rodinných důvodů prodat svého plnokrevného hřebce. Motiv koně je hlavní osou jejího výtvarného projevu, kterému se nekompromisně upsala. Sochy vytváří nejen z keramiky, ale i z bronzu. Ve svých výtvorech fundovaně zpracovává anatomii koně. Je-li potřeba vyzvednout uměleckou opravdovost, odvážně mění přirozené proporce k dosažení žádoucího efektu. Kůň v jejím podání je symbolem vitality i erotické síly. Její koně jsou neosedlaní a nezkrotní.

Uveřejněná reprodukce je umělecká socha koně, ulitá z bronzu a umístěná v hlavním městě Dolního Rakouska v St. Poeltenu.

Paní Irene Beckmann prezentovala svá díla na výstavách již od roku 1980 v mnoha evropských galeriích. Několikrát ve Francii, z toho dvakrát v Paříži, Luxemburku a Německu. Také Varšava, Istanbul, Ankara, Švédsko měly možnost zhlédnout její tvorbu, nepočítaje v to nesčetné výstavy v rodném Rakousku. Sumář jejich výstav dosahuje úctyhodného čísla 48.

Neklidný duch sochařky, malířky, výtvarnice narozené v roce 1942, jí v průběhu času přivedl k různým technikám a tématům. Je autorkou skleněných oken proboštství Eisgarnu, mnoha portrétů, meditativních krajin, ale i abstraktních kompozicí a v poslední době velkoplošných, plastických, barevných vypalovaných emailů.

Vernisáž výstavy pořádané Východočeskou galerií v Pardubicích se konala v reprezentativním prostředí renesančního domu U Jonáše. Úvodní slovo přednesl Mag. Walter Persche, ředitel Rakouského kulturního institutu v Praze. Svou roztomilou českoslovenštinou navodil milou, srdečnou atmosféru. Po projevu primátora města Ing. Jiřího Stříteského , který se také přiznal ke své velké lásce ke koním, se krátkým projevem představila i paní Irene Beckmann. Úvodní projevy uzavřela ředitelka galerie paní PhDr. Hana Mandysová.

Neskýtá se otázka, zda také pardubická veřejnost a zodpovědní pracovníci se budou vážně zabývat návrhem ocenit nejstarší, nejnavštěvovanější a mediálně nejznámější pardubický sport formou sochy plnokrevného hřebce.