František Udržal a Pardubicko

Udržal se ve Vídni kromě politiky věnoval také organizační činnosti, napsal stovky článků a statí s hospodářskou a politickou tematikou. Ve Vídni založil pro české poslance sportovní klub, kde své kolegy učil atletice a šermu.

V Praze na Žofíně se dne 8. května 1902 konala ustavující schůze Ústřední jednoty řepařů. Přítomno bylo na dva tisíce řepařů a hned 1.300 se přihlásilo za členy nové organizace. František Udržal, který byl jedním z iniciátorů celé akce, byl zvolen členem ředitelství Ústřední jednoty řepařů.

V říšských volbách v roce 1901 kandidoval Udržal na Pardubicku ještě za mladočechy a byl také 8. ledna 1901 zvolen 326 hlasy ve svém volebním obvodě. Avšak v roce 1903 se vzdal obou poslaneckých mandátů (v říšské radě i v zemském sněmu), protože nesouhlasil s politikou Rakousko-Uherska v Bosně a Hercegovině. Byl však znovu zvolen, neboť se v roce 1903 rozhodl znovu kandidovat v doplňovacích volbách do říšské rady za Chrudimsko-Pardubický kraj, avšak tentokrát jako samostatný bezpartijní kandidát. Volby dopadly jeho velkým vítězstvím. Týž rok se konaly i volby do českého sněmu na Lounsku, které Udržal rovněž vyhrál.

Se svou budoucí (o šestnáct let mladší) manželkou se Udržal seznámil na jednom táboru lidu u Slatiňan v chrudimském okrese počátkem 20. století. Marie Pýchová pocházela z Rovně a s jejím otcem se František dobře znal. Jejich svatba se konala 22. července 1902 v Rovni. Společné hospodářství vedl zpočátku společně s Marií i její tchán a Františkův otec František, neboť novomanžel byl poslancem ve Vídni i na českém sněmu a byl proto často mimo domov. Roku 1903 se manželům Udržalovým narodila dcera Marie. Poté následovali ještě tři potomci: v roce 1904 syn Jiří, v roce 1907 dcera Jarmila a v roce 1908 dcera Libuše.⁸

Již 10. listopadu 1895 byl na schůzi východočeských rolníků v Pardubicích přijat návrh Františka Udržala založit „…velkou selskou jednotu pro východní Čechy…“. A tak společně s pardubickým okresním starostou Janem Markalousem založili v roce 1896 „Selskou jednotu pro okresy Pardubice, Holice a Přelouč“. Zastávali názor, že „…proti vídeňské vládě je zapotřebí politické jednoty celého národa bez rozdílu stavu…“.

Udržalovou zásluhou bylo také založeno v roce 1897 „Vodní družstvo Dolní a Horní Rovně a Litětin“, které mělo za úkol odvodňovat pole a regulovat vodní toky v kraji. A právě říšský poslanec Udržal vymohl v roce 1899 na presidiu Zemědělské rady rozhodnutí, že celý náklad na vypracování projektu, rozpočtu a dozoru při pracích tohoto Družstva při regulaci stok a příkopů ponese právě Zemědělská rada. Samotná regulace vodních toků zde započala v roce 1900. Jaký vliv měl na celou akci regulací a odvodňování na Pardubicku František Udržal, zřetelně naznačuje obecní kronika Dolní Rovně, podle které „…byla úloha říšského poslance Františka Udržala v této regulační činnosti…významu dalekosáhlého. Všechny subvence…, jejich vymáhání a starost o jejich…vyplacení – to byla jeho práce…“.⁹

Když roku 1906 vystoupil Udržal z mladočeské strany, stal se členem agrárního klubu poslanců (zejména díky postoji mladočechů v boji za volební reformu, jejichž postoj se Udržalovi nelíbil).¹⁰

Udržal se aktivně zúčastnil boje za zavedení všeobecného, přímého, tajného a rovného hlasovacího práva. Po jeho zavedení roku 1907 kandidoval již za agrární stranu (říšským poslancem se stal za 59. venkovský volebního okresu – Pardubice, Holice, Přelouč).¹¹

Po Karlu Práškovi zaujal Udržal post předsedy klubu agrárních poslanců říšské rady (za svého nástupce navrhnul Prášek  právě Udržala, a to nejen kvůli jejich vzájemnému přátelskému vztahu, ale i kvůli tomu, že Udržal byl vskutku rázným a viditelným agrárním politikem; např. když meliorační fond rychle vyčerpával své zdroje, schválila z Udržalova popudu dolní komora říšské rady 24. července 1907 jejich rychlé navýšení, aj.). „…Na radě říšské stal se jeho nejskvělejším mluvčím (agrárního klubu), maje za sebou víceleté parlamentní zkušenosti a slávu obratného šermíře v soubojích…“. Předsedou tohoto klubu (agrárních českých poslanců v Poslanecké sněmovně říšské rady ve Vídni) byl Udržal v letech 1907-1913. Stal se rovněž místopředsedou a později také předsedou společného národního klubu českých poslanců ve vídeňském parlamentě (Český svaz) a místopředsedou a později také předsedou Slovanské jednoty vídeňského parlamentu.¹²

Vedle svého již pevného parlamentního zakotvení neopomíjel ani ty, kteří mu mohou poskytnout trvalou podporu v politicko-mocenských ambicích. Proto se zúčastňoval různých zemědělských a chovatelských akcí, a to nejenom na Pardubicku. Např. dne 28. září 1907 se v Praze na sjezdu chovatelů koňských plemen stal členem komitétu, který připravoval v Čechách podmínky pro pozdější ustavení Ústřední zemské jednoty pro povznesení chovu koní. Nebo již v roce 1906 spoluzaložil v Praze „Meliorační svaz pro Čechy“ a stal se jeho předsedou jednohlasným usnesením (17. května 1906). V rámci svých parlamentních aktivit také prosadil v červenci roku 1908 v poslanecké sněmovně říšské rady meliorační zákon.

Když se předsedou vlády Předlitavska stal baron Bienert, vyvolaly kroky jeho vlády velký odpor u všech slovanských poslanců. Udržal a další čeští poslanci proto navázali užší styky s Jihoslovany, Poláky a Rusíny a vytvořili společnou Slovanskou jednotu.¹³

V agrární straně byl stejně jako ostatní říšští a zemští agrární poslanci členem jejího značně početného výkonného výboru. Sjezd melioračního hnutí jej navíc v květnu 1910 znovu potvrdil do svého čela. Důležité bylo pro Udržalovu stranicko-politickou budoucnost i členství v komitétu (společně s Antonínem Švehlou, Antonínem Zázvorkou a Janem Dvořákem), který připravoval zřízení Agrární banky. Dne 11. února 1911 se tak ve stranickém tisku objevila výzva, která doporučovala upisovat kapitál tomuto novému finančnímu ústavu.

Jako vynikající řečník upoutával na sebe Udržal pozornost nejvíce národohospodářskými tématy, zejména z oboru regulací řek a meliorací pozemků. A není tedy náhodou, že právě z jeho podnětu bylo založeno „Sdružení polabských poslanců na radě říšské“ a v jeho rodném kraji „Meliorační jednota pro východní Čechy“ (stal se také jejím hlavním činitelem, starala se nejenom o meliorace a regulace, ale i o kanalizace a vodovody).

Čeští politici využívali svolávané Rakousko-Uherské delegace k tomu, aby se setkávali s domácí, ale i zahraniční reprezentací Slováků. S Vávro Šrobárem, Milanem Gettingem a jinými jednali Karel Kramář, Václav Klofáč, František Udržal i další. Společně s nimi se také Udržal začal stavět za myšlenku československé vzájemnosti, která by mohla vést k posílení postavení obou národů v soustátí.

Při svých politických aktivitách rozhodně neopomíjel ani svůj rodný kraj, už proto, že právě ve svém volebním obvodě usiloval o voličské hlasy. Rozhodně však také proto, že mu na jeho rodném kraji velmi záleželo. Tak se např. na obecní schůzi v Dolní Rovni dne 11. června 1904 na návrh říšského poslance Františka Udržala jednalo o zřízení „Spořitelního a záložního spolku pro Dolní Roveň a okolí“. Udržalův návrh byl přijat a spolek byl definitivně pojmenován „Spořitelní a záložní spolek pro Dolní Roveň, Komárov a Litětiny“. V roce 1905 byla v Udržalově rodné obci založena „Tělocvičná jednota Sokol“. Starostou této Jednoty byl od jejího založení právě František Udržal, který sokolství po celý svůj život velmi propagoval jako „…nejkrásnější sport národa…“.

V roce 1907 kandidoval ve volbách do říšské rady znovu ve svém venkovském pardubickém volebním okrese složeném z obcí ležících poblíž Pardubic, Holic a Přelouče. V předvolebním klání se sociálním demokratem Františkem Syrůčkem neváhal převzít částečně i jeho socialistický slovník: „…Sedláci, s koně dolů a napěško s lidem!…“. Např. na předvolební schůzi konané 5. dubna téhož roku v Srchu si dal za úkol „…hledat prostředky k odstranění vykořisťování…“, přičemž se domníval, „…že vykořisťuje ten, kdo je chytřejší…“, z čehož závěrem vyvozoval: „…budeme-li vynikati inteligencí, nikdo nás nebude vykořisťovati…“. S touto předvolební rétorikou však neuspěl v obcích, kde se dojíždělo za prací do blízkých pardubických továren (v Rosicích nad Labem, Svítkově, Nemošicích i Mněticích Udržal utrpěl zdrcující porážku), zato např. v Dolní Rovni získal 218 hlasů (takže na dělnického kandidáta jich zde zbylo pouze 13). V pardubickém venkovském volebním obvodu zemědělské obce naprosto převažovaly, což vedlo k jasnému Udržalovu vítězství.

Další parlamentní volby se konaly ve dnech 13. a 21. června 1911 (dvoukolová většinová volba). František Udržal za pomoci nastupujících oblastních stranických funkcionářů (např. Josefa Kroužela z Křičeně aj.) navštívil znovu v rámci předvolební agitace snad všechny hostince ve svém venkovském volebním obvodě, v jejichž přecpaných a zakouřených výčepních místnostech bojoval za volební vítězství. Svého soupeře, sociálního demokrata Františka Váchu, porazil rozdílem 40% hlasů a svého dolnoroveňského rodáka (a dalšího protikandidáta) křesťanského sociála Václava Švarce rozdílem téměř 60% hlasů.

Do rodné vsi se vracel zpravidla pouze na víkendy pomocí místní lokální vlakové dráhy. Hodně času stráveného doma věnoval František dětem. V roce 1913 si manželé Udržalovi nechali postavit novou vilu na své velké zahradě na statku č.p. 113 v Dolní Rovni. Stavba trvala až do roku 1914. Vila byla opravdu reprezentativní a vystihovala Udržalovo významné společenské postavení, což potvrzovalo i její vnitřní osvětlení pomocí elektřiny, která byla právě v této době dovedena až do Dolní Rovně.¹⁴

V téže době byl také zřízen „Skupinový vodovod pro Dolní a Horní Roveň, Litětiny, Komárov, Vysokou a Dašice“, jehož cílem bylo zbudování vodovodu ve zmíněných obcích a za jejich vzájemné spolupráce. Říšský poslanec František Udržal se pro tuto akci snažil zajistit podpory a subvence od státu i země. Výbor skupinového vodovodu byl vytvořen v roce 1915 a jeho předsedou byl zvolen Františkův bratr Václav Udržal (Dolní Roveň č.p. 81), toho času starosta obce. Potřebná částka pro zřízení skupinového vodovodu ve výše zmíněných lokalitách činila 528.297,- K. Poslanci Františku Udržalovi se podařilo zajistit pro tento podnik subvence od ministerstva vnitra ve výši 75.000,- K, od ministerstva orby ve výši 97.000,- K, od ministerstva veřejných prací ve výši 53.800,- K, subvence od země ve výši 100.000,- K a od okresu 26.000,- K, celkem tedy 351.800,- K.¹⁵

Po vypuknutí světové války byl Udržal pověřen výborem agrární strany, aby zůstával ve Vídni a opatřoval informace pro předsedu strany Švehlu. Udržal požíval za války důvěry vlády a díky tomu měl i slovo při povolávání branců, což se ukázalo být výhodné. Za války se na vlastní oči přesvědčil o diskriminaci Čechů, např. v ošetřování zraněných českých vojáků na frontě ve srovnání s vojáky německé nebo maďarské národnosti. Postaral se proto o rychlé zřízení české kanceláře ve Vídni, jejímž úkolem bylo vystupovat ve prospěch českých vojínů. Podařilo se mu zachránit mnoho českých branců před frontou a persekucemi.

Po zatčení Kramáře a Rašína veřejně hlásal, že jejich proces je obžalobou celého národa a hledal způsob, jak jim pomoci. Jedinou šancí na záchranu pro ně však bylo poražené Rakousko-Uhersko a Německo ve válce.

V roce 1917 byl na obnoveném zasedání říšské rady ve Vídni zvolen Udržal jejím prvním místopředsedou. V témž roce dal podnět ke sbírce s názvem „národní daň“ na okrese Pardubickém, která vynesla přes 150.000,- korun.¹⁶

Rok poté, 22. října 1918, promluvil Udržal na říšské radě jménem českého národa slovo poslední, když se za všechny české poslance loučil s parlamentem. Prohlásil zde mimo jiné, že pro monarchii není záchrany a na adresu Habsburků se obrátil se slovy: „…Po všech zkušenostech, jež jsme nabyli po staletí, zejména v posledních deseti letech a průběh světové války, nemáme ničeho, čeho bychom vám víc řekli. Věci naše budou rozřešeny z hlediska světové demokracie…“.

Císařský plán z 16. října 1918 federalizovat říši se již nesetkal s velkou odezvou, neboť politické cíle českého národa již dávno přesahovaly císařské řešení. Udržal k tomu ve své parlamentní řeči 22. října 1918 řekl: „…Pro Rakousko nebylo žádné záchrany…“.

Za války se z Vídně vracel Udržal často domů. V jeho rodné obci panovala sklíčená atmosféra. Často docházely zprávy o tom, kdo ze známých nebo blízkých zase musel narukovat nebo kdo byl raněn, je nezvěstný či padl. Vojenská služba a světová válka zanesly mnohé obyvatele Pardubicka do různých částí nejenom Rakouska-Uherska, ale také do Francie, Itálie, na Balkán, do Ruska či Sibiř.¹⁷Do Dolní Rovně byli za války posláni také váleční zajatci (zejména Srbové a Rumuni), kteří zde pracovali. Dvakrát za dobu války zde také pobývali haličští uprchlíci, převážně Židé (v roce 1914, poté ještě 1916-1917).

Sám Udržal se také zasloužil o to, že ve své rodné vsi zachránil mnoho svých sousedů před cestou na frontu. „…Aby daň ta (války) byla co nejmenší, o to neocenitelných zásluh získal si říšský poslanec František Udržal. Každého, u něhož jenom trochu bylo možné…vymohl svým vlivem…trvalou dovolenou, takže nebylo skoro čísla, kde by nebyl někdo jeho vlivem vyrván ze spárů války…“. V dopisech, které za války posílal domů nepsal Udržal o politice ani o ničem, co by mohlo zajímat cenzory. Věděl dobře, že je sledován.¹⁸

První nejasné zprávy o převratu v Praze začaly do Rovně přicházet již odpoledne 28. října 1918, neboť „…vojáci přijíždějící vlakem měli již na uniformách místo císařské rosety československé trikolory…“. O den později (29. října 1918 v 1030 hodin) přišel do obce telegram oznamující vznik republiky. Oslavy konce války, konce monarchie a vzniku samostatné republiky byly konány na celém Pardubicku.¹⁹

Poznámky:

⁷Ve vídeňském parlamentu stanul Udržal jako jeho nejmladší člen. Blíže viz Žilka, J.: František Udržal, Východočeský republikán, roč. XVIII, č. 1, 3. ledna 1936, s. 13. Dále viz Pamětní kniha obce Dolní Rovně zal. r. 1923, s. 38 a 283, SOkA Pardubice, fond OÚ Dolní Roveň. První projev F. Udržala na říšské radě se týkal právě požadavků východočeských zemědělců sužovaných přírodními pohromami. Blíže viz První vystoupení posl. Udržala ve Vídni, Východočeský republikán, roč. IV, č. 29, 14. července 1922, s. 3.

⁸Marie pocházela ze starého selského rodu. Novomanželé Udržalovi získali od rodičů grunty č.p. 35 a č.p. 113 v Dolní Rovni. Blíže viz Pamětní kniha obce Dolní Rovně zal. r. 1923, s. 349, SOkA Pardubice, fond OÚ Dolní Roveň. Viz též Kronika hasičského sboru Dolní Roveň. Dolní Roveň 1949, s. 13-15 a 73, SOkA Pardubice. Říšským poslancem ve Vídni byl František Udržal za kraj Chrudimsko-Pardubický a poslancem českého Zemského sněmu v Praze za kraj Lounský.

⁹Oficiální a úplný název družstva zněl: „Družstvo pro obnovení hlavních regulačních stok v Dolní-Horní Rovni a Litětinách“. Jelikož celá roveňská krajina vznikla vysušením močálů, zůstala zde vysoká hladina spodní vody a těžká jílovitá půda. Meliorace tak byly prvními předpoklady pro zemědělské zvelebení kraje. Celkový náklad regulací, který byl zpočátku odhadnut na 23.000,- zlatých, byl prostřednictvím intervencí říšského poslance F. Udržala z hlediska obce minimalizován, nebo? „…byla získána 40% subvence…“. Později byla „…na zakročení říšského poslance Františka Udržala…subvence zvýšena o 20%…“. Celý podnik se později ještě více zlevnil, nebo? většina závazků byla placena válkou znehodnocenými inflačními penězi. Celá regulace tím byla ještě několikanásobně zlevněna. Blíže viz Pamětní kniha obce Dolní Rovně zal. r. 1923, s. 421-423, 425-426, 428-429, 431, 434, 448, 454-455 a 866-867, SOkA Pardubice, fond OÚ Dolní Roveň.

¹⁰  Volební reforma zvýhodňovala při získávání mandátů Němce na úkor např. Čechů a odporovala tak národnostní rovnoprávnosti i zásadě rovného volebního práva. Poslanec Udržal o tomto kompromisu prohlásil: „…Bylo zpečetěno bezpráví, které se po drahná desetiletí páchalo na českém národě…“. Blíže viz Charbuský, M.: František Udržal – agrární politik 1906-1914. In: Politická a stavovská zemědělská hnutí ve 20. století, 5/2000, Uherské Hradiště, s. 201. Blíže též viz Dostál, V.: cit. dílo, s. 31. Volební reforma znamenala mimo jiné to, že v Čechách dostali Češi namísto 81 mandátů pouze 75, zatímco Němci místo 49 mandátů 55 zastupitelů; na Moravě dostali Češi 20 mandátů, Němci 19. Katastrofální pohromou byla volební reforma pro Čechy v Dolních Rakousích, kteří zde nedostali vůbec žádné volební zastoupení, i zastoupení Čechů ve Slezsku bylo sníženo na minimum. Dne 26. ledna 1907 vstoupila volební reforma v platnost a platila až do pádu monarchie v roce 1918. Blíže viz Frankenberger, O. – Kubíček, J. O.: cit. dílo, s. 122, 151, 153-156.

¹¹Již v roce 1897 bylo založeno Sdružení českých zemědělců (spolek sdružující všechny zemědělce českých zemí). Na valné hromadě tohoto Sdružení byla založena vlastní agrární strana (rok 1899). Svůj název poté několikrát změnila, až v roce 1922 přijala označení „Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu“. Vycházela z idejí agrarismu a její členskou základnu tvořilo především venkovské obyvatelstvo. Volby v roce 1907 za 59. venkovský volební okres Udržal vyhrál s tímto poměrem hlasů: agrárník Udržal – 7.307 hlasů, sociální demokrat Sirůček – 3.404 hlasy, křes?anský sociál Kolín – 492 hlasy. Blíže viz Charbuský, M.: František Udržal – agrární politik 1906-1914. In: Politická a stavovská zemědělská hnutí ve 20. století, 5/2000, Uherské Hradiště, s. 202.

¹²  Společný národní klub český na říšské radě spolu vytvořily klub agrární, mladočeský a katolicko-národní 30. listopadu 1907, později se připojily i další české strany. Měl se stát sdružením poslanců českých ze všech zemí koruny české. Jeho předsedou se stal 4. prosince 1907 poslanec Karel Kramář a místopředsedou agrární poslanec František Udržal (nově byl Udržal potvrzen v této funkci volbou dne 25. listopadu 1910 a také po volbách v roce 1911). Blíže viz Frankenberger, O. – Kubíček, J. O.: cit. dílo, s. 183, 208, 236 a 301. Teprve pochopitelný zájem agrární strany zabezpečit svůj vliv při rozhodování Slovanské jednoty vedl k tomu, že se po jejím ustavení 17. února  1909 stal Udržal jejím čelným představitelem.

¹³Dne 16. března 1909 podrobil Udržal ve svém parlamentním projevu rakouskou vládu opět tvrdé kritice, když uvedl, že „…Rakousku chybí jakákoli státní idea, místo ní je tu jen idea německo-nacionální, ač Rakousko není státem německým…a zahraniční politika nemá iniciativy a je ve vleku cizích dirigentů…“. Slovanská jednota slovy Udržala mimo jiné požadovala zřízení jazykově slovanských univerzit v Brně a v Lublani. Blíže viz Frankenberger, O. – Kubíček, J. O.: cit. dílo, s. 200-202, 207, 210, 215-217, 236-238 a 301. Slovanská jednota se stala nejsilnější poslaneckou skupinou na říšské radě. Jejím místopředsedou byl zvolen Udržal.

¹⁴V roce 1899 byla postavena místní železniční dráha, která byla slavnostně otevřena 25. září 1899 (na nádraží v Dolní Rovni byl první vlak uvítán slavnostně v 8,30 ráno). Blíže též viz Galla, K.: cit. dílo, s. 240 a 359.

¹⁵Blíže viz Pamětní kniha Obecné školy pětitřídní v Rovni. Roveň 1899, s. 98, SOkA Pardubice, fond Obecná škola Dolní Roveň. Jak se píše v obecní kronice: „…Zvláště říšský poslanec František Udržal snažil se podnik zajistiti řadou subvencí a podpor od státu i země“. Blíže viz Pamětní kniha obce Dolní Rovně zal. r. 1923, s. 470-471, 473, 482 a 487, SOkA Pardubice, fond OÚ Dolní Roveň. V obecní kronice se dále mimo jiné uvádí: „…Subvence na stavbu vodovodu jak před převratem, tak po převratu vymáhal a zaopatřoval p. ministr národní obrany František Udržal, který tím získal si velikých zásluh o zbudování vodovodu…“. Vodovod byl nakonec zdárně dokončen v roce 1921. Skupinový vodovod byl vybudován pro 6 obcí: pět vsí a městečko Dašice. Udržal se tak zasloužil o stavbu hlavních odvodňovacích odpadů, která vyvrcholila provedením rozsáhlého projektu vodního družstva pro Dolní Roveň, Horní Roveň a Litětiny, upravujícím téměř 80 km odpadů a stala se jednou z největších v Čechách. Blíže viz Galla, K.: cit. dílo, s. 238, 240 a 348.

¹⁶Jelikož vídeňská vláda chtěla v poslední chvíli tuto sbírku konfiskovat, byla proto ředitelem okresu Janem Tichým a okresním starostou Vančurou zavezena k poslanci Udržalovi do Rovně. Blíže viz Vácha, F.: Z mých styků s posl. – ministrem a předsedou vlády Udržalem, Východočeský republikán, roč. XVIII, č. 1, 3. ledna 1936, s. 28. V Praze ji Udržal osobně předal starostovi České obce sokolské dr. Scheinerovi.

¹⁷Blíže viz Galla, K.: cit. dílo, s. 352 a 357. Např. 13 legionářů z Dolní Rovně bojovalo na Sibiři. První zpráva o mobilizaci přišla do Dolní Rovně v neděli 26. července 1914 o deváté hodině ranní. Z celé obce narukovalo 47 mužů. Viz Pamětní kniha obce Dolní Rovně zal. r. 1923, s. 533, 535-537, 539, SOkA Pardubice, fond OÚ Dolní Roveň. Později byli odváděni další muži do války, odváženy i vozy, koně atd. V obecní kronice se dále mimo jiné uvádí: „…Říšský poslanec František Udržal svým vlivem na příslušných místech sice vymáhal jednotlivcům trvalé dovolené, avšak i přes tuto blahodárnou činnost tíseň obce byla veliká…“.

¹⁸Začátkem roku 1916 byl v Rovni dostavěn gravitační vodovod, který přiváděl vodu do domů v Rovni i v přilehlých obcích. Dne 16. února 1918 byl Udržal „…za své veliké zásluhy o rozvoj a rozkvět obce naší…“ jmenován čestným občanem Dolní Rovně. Blíže viz Pamětní kniha obce Dolní Rovně zal. r. 1923, s. 549-550, SOkA Pardubice, fond OÚ Dolní Roveň. Když v Terezíně v roce 1914 u příležitosti sběru selských vozů pro válečné účely Udržal pronesl větu: „…To si ba?uška car nepomyslel, že bude mít tak bytelné vozy, jaké mu dodáme…“, byl jeho výrok udán u vojenského armádního velitele v Litoměřicích a díky tomu byl po celou dobu války sledován. Vozy byly skutečně poslány do Haliče a zde se staly kořistí ruské armády (11. září 1914). Když poté v létě 1915 kritizoval na schůzi ve Slepoticích císařskou armádu, která zde při svých manévrech v době žní zničila úrodu, byl záhy zbaven důstojnické hodnosti. Blíže viz Morávková – Udržalová, L.: cit. dílo, s. 83 a 95.

¹⁹Blíže viz Galla, K.: cit. dílo, s. 42. Celková „daň války“ v podobě mrtvých činila v Dolní Rovni 35 osob. V obojí Rovni bylo za dobu 1. světové války celkem 57 obětí. Blíže viz Pamětní kniha obce Dolní Rovně zal. r. 1923, s. 554 a 558, SOkA Pardubice, fond OÚ Dolní Roveň.

Pokračování