ANTISEMITSKÁ PARDUBICKÁ ŽURNALISTIKA V ROCE 1906

Výsledky sjezdu přiblížily veřejnosti „pokrokové noviny pro český východ a severovýchod Osvěta lidu“ v číslech 10 a 11 z 23. a 25. ledna t. r.¹⁾Téhož dne (23. 1.) s výsledky sjezdu seznámil své čtenáře i realistický týdeník „Čas“ (roč. XX, č. 22), vydávaný v Praze. Všimněme si však blíže reakce té části pardubického tisku, jež byla vůči „realistickým pokrokářům“ naladěna spíše opozičně.

Mladočeské „Neodvislé listy“, jejichž vydavatelem a redaktorem byl Antonín Juklíček ²⁾, napsaly o sjezdu ČSP 27. ledna v č. 4 (roč. 12): „Této týden staré nové české straně nevadí, aby dále ve svých orgánech štvala proti nenáviděným Mladočechům, ať už je to pravda nebo nepravda, vše jedno, neboť to jí ovšem nevadí. Ostatně nelze přehlédnout, že na sjezdu prof. Masaryk užíval slov jako „schőnheitsflastr“, „dr. Podlipný (předák Mladočechů v Praze – pozn. J. K.) dělal ve Francii slona“ (jak ušlechtilé to výrazy a duchaplné porovnání! atd. Mluvil-li tak sám vůdce strany a dokonce universitní profesor, jakým tónem se asi nesly ostatní řeči těch malých i nejmenších Masarykovců, může každý snadno si domysliti. Ale podle „Osvěty“ (roz. Osvěty lidu – pozn. J. K.) to bylo nóbl a elegantní! Nu, jen když to šlo pánům k duhu.“ ³⁾  Ještě silnější výrazy sklouzávající až k antisemitismu lze najít v „Samostatných směrech“ vydávaných manželi Antonií Štěpánkovou-Goldsteinovou a Ladislavem Štěpánkem. ⁴⁾ 19. února 1906 „Samostatné  směry“ přinesly dlouhý sloupek s názvem „Všekritisující strana“, v němž se m. j. psalo: „Všekritisující strana realisticko-pokrokovo-Khomo-Hajnovská dokázala opět, že každý list český měl pravdu, když tvrdil, že jest to hnojiště bez ohledu lékařského, a vysvětlující se zde všeotravné bacily, že patří nějakým řádným způsobem úplně zničiti“. Po připomenutí volebních výsledků z Kolína a N. Brodu, „jež dokázaly jasně, že svět se déle klamati nenechá, zdravá nikým nezkažená bodrá povaha našeho lidu dala důstojnou odpověď této rotě pomluvačů, na cti utrhačů a c. k. prospěchářů“, list pokračuje: „Však daleko více okázal sjezd této strany v Pardubicích, kde nesmrtelný a nepřekonatelný učenec prof. Masařík mluvil o českém lidu způsobem opravdu ničemným. Ovšem, p. professor béře dvojnásobný plat a tudíž nemůže nikdy postihnouti přání a tužbu českého národa, ale za to daleko lépe chápe čisté výnosy sbírek z Hilsnerovy aféry. ⁵⁾ Tak daleko klesla dnes strana realistická, že po poslední aféře Herbenově ⁶⁾, kdy dokázala celému světu špinavost povah celé té chasy, nezbylo jí nic jiného, než aby hájila tiskovou stokou ve východních Čechách rozhozenou stranu zlodějů a přechovávačů. „Osvěta židů“ nazývá prostý lid tuto stoku… Jízlivý nezpůsob Hajnův nutí každého řádného člověka k odvetě… Zatím stačí „Nathan Vohryzkhů“⁷⁾, aby proslulý vůdce sklonil šíji a kořil se udivenému „Mojžíčkhu“, který si jednání takové ihned napíše a do archy uloží. Na zelené louce pak obhájce Hilsnerova ani red. Hajna  odměna jistě nemine“. ⁸⁾Dále citovaly „Samostatné směry“ článek časopisu „ Samostatnost“ nazvaný  „Z pathologie realisticko-pokrokové“, v němž byl T. G. Masaryk nazýván „veleknězem… zmateného chomáče zuřivých flagmentův“, „veleknězem, který dle panošsky věrného pardubického hlasatele pokroku (roz. Aloise Hajna – pozn. J. K.) na nic přípravy nepotřebuje, protože má svůj celý hotový program pro jakýkoliv obor lidské činnosti  vždy a všude s sebou, třebas ho neměl napsán.“

„Samostatné směry“ i v následujícím čísle (č. 14 z 24. 2. 1906) pokračovaly v útocích na pokrokáře, jmenovitě na prof. Arnoštu Rosu, „který v politiku se plete, v každém odboru chce zasedati a dosud nic jiného nedokázal, než že pláče vždy, když ho přes neomalenou pacinku klepnou, že ho denuncují…“ atd. atd.

Před blížícími se volbami do obecního zastupitelstva v Pardubicích přitvrdily proti „pokrokářům“ i „Neodvislé listy“. Ve sloupku „Z ruchu volebního“ (č. 17 z 28. 4. 1906) nazývaly T. G. Masaryka „Macesrykem“.  „Voličstvo nedbá lákavého volání chasy od Střebských… V Pokrokovém klubu p. redaktor Hajn troufale, nadýmaje se jako páv, prohlásil, že  příčinou nezdravých místních poměrů jest právě neupřímné přátelství dr. Horáka s dr. Formánkem ⁹⁾…. Jak bude teprve soptit tento realistický Vesuv, až pozná, že stavěl na písku a až zahřmí mu v uši voličstvo, že jest syto dosavadního štvaní a terorismu pokrokovců a že se nedá od svého přesvědčení zvrátit ani lichocením ani vyhrožováním.“ Z kontextu vyplývá, že Mladočechů se zřejmě dotklo, že Masarykova Česká strana pokroková vydala předvolební heslo: volit jen nejlepší, bez ohledu na politickou příslušnost. „Neodvislé listy“ v témž čísle rády ocitovaly část dopisu bývalého spolupracovníka „Času“ J. V. Junga básníku J. S. Macharovi o redaktoru Aloisi Hajnovi: „Hajn je žurnalista beze vší hlubší erudice a střižený jen pro venkovský list“ a končí poznámkou: „A v Pardubicích našli se lidé, kteří byli toho bláhového domnění, že je to strana budoucnosti, že by mohla dokonce říditi i osudy našeho města! Zdrávi pořídili!“

Definitivní jásot spustily „Neodvislé listy“ v č. 25 z 23. 6. 1906 v povolební analýze nazvané „Po volbách“, kde konstatovaly jasné vítězství Mladočechů v obecních volbách a kvitovaly s povděkem volební porážku pokrokářů. Podle Neodvislých listů si ji však způsobili sami „nepříčetnou štvavostí a bezpříkladnou agitací“. „Voličstvo prokouklo spády realistických vůdců a svůdců…“ atd. „Obrovské účastenství voličů věštilo již předem nepříznivý výsledek pro stranu realistickou, která zvláštními prosebnými listy snažila se zachrániti aspoň generální štáb pp. Dr. Theina a prof. Rosu, avšak marně. Také málo platná byla opětná přímo zimničná činnost organisovaného židovstva…“ Z kandidátů ČSP obdrželi: prof. Arnošt Rosa 120 hlasů, JUDr. Berthold Thein 114 hlasů, tiskař František Hoblík 105 hlasů, prof. Jan Roubal 103 hlasy, řídící učitel Jan Novotný 97 hlasů, obchodník František Kostelecký 92 hlasů, obchodník Karel Jelínek 90 hlasů, JUDr. Otokar Koutský 81 hlasů.

Samostatnou kapitolou z kroniky „Svoboda slova“ je pak antisemitská brožura „Boží bojovníci aneb Dobytí Perníkova čili Ouklady a rathauz“ vydaná roku 1906 nákladem Samostatných směrů v Pardubicích a tiskem A. Tůmy ve Vysokém Mýtě (15 stran), v níž vystupují místní pokrokáři pod průhlednými jmény. Redaktor Alois Hajn je zde nazýván Alobius Khain, dr. Viktor Vohryzek je nazván „židem Vodřezkem“, dr. B. Thein „bratrem Bertramem“, prof. A. Rosa „bratrem Kosou“, továrník Emanuel Kraus „Prausem“, dr. O. Koutský „Krouským“, F. Kostelecký „Kostomlatským“, MUDr. Lev Thein „Lvem Lazebníkem“, prof. J. Roubal „bakalářem Ďoubalem“ atd. Došlo i na notáře Josefa Štolbu (Holba) a architekta Božu Dvořáka (starý Balthasar, mistr v kumštu stavebním). Spisek bojovně útočí na alianci „kališníků“ a židů „s ryšavým praporem s muří nohou“ proti Pernikovu (Pumperniklštadtu), tedy Pardubicím. Spisek začíná mottem: „Muže mi opěvuj, Muso, kteří smělým outokem hradby z Perníku města vzíti chtěli dávných to Pernštýnů sídla“ a pokračuje: „Líčit chci výjev z roku 6 (tedy 1906 – pozn. J. K.), kdy zvláště prudkým šturmem hnali na tuto baštu ve východních Čechách tenkrát největší.“ Tato antisemitská brožura naznačující m. j. styky notáře J. Štolby a arch. B. Dvořáka s „pokrokářským táborem“ je zřejmou reminiscencí poměrů kolem obecních voleb v Pardubicích t. r. Malá sonda do úrovně komunální žurnalistiky této doby nám pěkně odpovídá na otázku, proč mohly v Pardubicích mít svůj ohlas a předplatitele za první republiky fašistické „České směry“, list NOF redigovaný
V. Vážným a J. K. Markem. Byly přece důstojnými pokračovateli historické tradice založené v našem městě na počátku 20. století mladočeskou a „nezávislou“ žurnalistikou.

Poznámky:

1)     „Osvěta lidu“ redigovaná Aloisem Hajnem vycházela tenkrát 3 krát  týdně (v úterý, čtvrtek, a sobotu), redakci měla v Jindřišské ul. 683 poblíž hostince „Na Kopečku“.

2)     Antonín Juklíček byl původně redaktorem mladočeských „Pardubických  listů“ se satirickou přílohou „Perník“ (vycházely od 1. 5. 1885), od 8. října 1895 vycházejících jako týdeník „Neodvislé listy“ v sobotu až do zastavení v srpnu 1915. Juklíček pocházel z Poličan, roku 1881 absolvoval vyšší reálku v Pardubicích a pak se věnoval žurnalistice. Zemřel v Pardubicích 7. listopadu 1915 ve věku 52 let.

3)     Sloupek „Projev české strany pokrokové“ v Neodvislých listech č. 4 z 27. 1. 1906.

4)     Samostatné směry vycházely v Pardubicích v letech 1900 – 19. Vydávala je soukromá učitelka jazyků a klavírní hry Antonie Štěpánková – Goldsteinová (nar. 21. 7. 1854), žačka Bedřicha Smetany, přes 8 let sbormistryně pěveckého sboru Ludmila. Byla činná i v Národní jednotě severočeské a Spolku divadelních ochotníků v Pardubicích. Samostatné směry pod jejím vedením útočily na pokrokáře a jejich list Osvěta lidu. A. Štěpánková žila od r. 1923 u své dcery v Telči, kde vyučovala nadále hře na klavír, francouzštině a angličtině.

5)     Aféra Hilsnerova – T. G. Masaryk hájil r. 1899 žida Leopolda Hilsnera odsouzeného ze t. zv. vraždu rituální na Anežce Hrůzové v Polné. Masaryk prosadil revizi procesu, ale stal se terčem antisemitské kampaně v tisku, na univerzitní půdě i v Pardubicích.

6)     Aféra Erbenova – Dr. Jan Herben (1857 – 1936), český novinář a spisovatel , životopisec Masarykův, založil po svém odchodu z mladočeských Národních listů r. 1886 časopis „Čas“ (od r. 1888 týdeník a od r. 1900 deník), který se stal tribunou realistického hnutí kolem TGM. Herben byl svými odpůrci viněn ze zpronevěry peněz.

7)     MUDr. Viktor Vohryzek (1864 – 1918), pardubický lékař – lidumil židovského původu, zakladatel česko-židovského hnutí v Pardubicích a vydavatel listu Rozvoj. Je pohřben na židovském hřbitově v Pardubicích.

8)     Samostatné směry, roč. 7, č. 13, z 19. 2. 1906.

9)     JUDr. Vojtěch Horák (1866 – 1908), zemský advokát v Pardubicích, člen Národní strany svobodomyslné (Mladočechů), se stal r. 1906 po úmrtí dr. Antonína Formánka (zemřel
5. 8. 1906), pardubického starosty a zemského poslance, kandidátem na zemského poslance pro města Chlumec n. C. , Holice a Pardubice. Viz i Neodvislé listy, č. 40 z 6. 10. 1906, ventilující polemiku mezi realistickým kandidátem univ. prof. Františkem Drtinou, filozofem (1861 – 1925) a JUDr. V. Horákem. Drtina se vzdal kandidatury v uvedené oblasti rezignačním dopisem v „Osvětě lidu“ (byl spoluautorem programu realistické strany, t. zv. České strany lidové z roku 1902), r. 1907 získal mandát do říšské rady za hradecký okres
(do r. 1911). JUDr. Antonín Formánek, advokát pocházející z Německého Brodu, byl starostou Pardubic v letech 1899 – 1906, 25. září 1906 byl zvolen starostou města uzenář a řezník F. Kuchynka.