Přes střechu Evropy
Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Velikonoce v Polabí
Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Archeologický průzkum v Pardubičkách
Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.
typ akce: Hovory o Pardubicku
Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů
Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.
typ akce: Výlety do historie
Nálety na Pardubice
Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.
typ akce: Hovory o Pardubicku
Opožděná vzpomínka na JUDr. Lumíra Mejzlíka
Z archivu Sokola Pardubice I a vzpomínek pamětníků vypracoval Oskar Balatka MUDr. Lumír Mejzlík, narozený 23. 4. 1926 v Pardubicích, opustil ve věku 75 let 8. 3. 2001 svoji rodinu, práci i naše město. Z řad členů Sokola Pardubice a Klubu přátel Pardubicka odešla osobnost; dr. Mejzlík vykonával vše, co příslušelo k jeho odpovědnému povolání lékaře a navíc nezištně pracoval ve sportovním a tělovýchovném dění v Pardubicích i celostátním měřítku.Dodatečná vzpomínka nás uvede do situace deštivého dne – 21. února 1973, kdy jmenovaný odjížděl na kole z tělocvičny Na Olšinkách (tehdy T. J. Dynamo) domů do Husovy ulice. Po přejezdu Prokopova mostu na Chrudimce zastavil, aby dal přednost v jízdě protijedoucímu trolejbusu. V tom okamžiku do něho zezadu narazil osobní vůz, kterým byl odhozen proti veřejnému dopravnímu prostředku. Následovalo čtyřdenní hluboké bezvědomí, několik okamžitých zákroků v pardubické nemocnici, z nichž nejtěžším problémem byla dvojí operace lebeční kosti hlavy. V pozdější době prošel dlouhým léčením následků dopravní nehody, kdy při střetu byla zasažena hlava, končetiny, zvláště pravá ruka a úspěchem korunovaná obnova poškozených hlasivek.
Z jeho životního příběhu je třeba uvést, že po absolvování pardubického gymnasia v r. 1945 stačil během následujících pěti let ukončit studia na fakultě všeobecného lékařství Karlovy university a nastoupit praxi v nemocnici v Aši. Krátce potom, po prvním roce základní vojenské služby, kdy skončil kurz pro vyškolení vojenských lékařů, začal ordinovat v poddůstojnické škole v Klášterci v Orlických horách. Odtud, už v hodnosti kapitána, když mu nedobrovolně byla prodloužena prezenční vojenská služba na dlouhých pět let, byl převelen r. 1953 do pražské vojenské nemocnice ve Střešovicích. V té době se oženil, později se jeho manželce Vlastě narodila dcera Věra (provd. Lukešová) a syn Lumír. Závěrem dlouholeté vojenské služby byl lékařem, v hodnosti majora ČSLA, na pardubickém letišti.
Po odchodu z armády vykonával práci závodního lékaře pro pacienty Továrny mlýnských strojů a blízkých provozů ČSAD, pivovaru a lihovaru. Byl známý svým lidským přístupem ke každému pacientovi a také ochotně navštěvoval nemocné v jejich domovech; navíc ještě stačil přejímat pohotovostní lékařské služby a začal pracovat i v tělovýchovné poradně.
Od žákovských let v Sokole byl také od dorosteneckého věku závodníkem a později cvičitelem v r. 1941 založeného Českého veslařského klubu v Pardubicích. V tomto období m. j. dovedl vítězně do cíle v roce 1949 při přeboru ČSR dvojici skulérů – Zdeňka Janebu a svého mladšího bratra Slavoje.
Po návratu do rodného města, kdy ještě ordinoval na letišti, byl dlouholetým předsedou veslařského oddílu, který prošel po zrušení Č.V.K. a Sokola řadou názvů – Rozvodné závody Pardubice (R. P. A.), T. J. Dynamo. Veslařská klubovna s loděnicí určenou veslařům a turistům – kanoistům a kajakářům – nesla od svého postavení název Arosa a byla na vnitřním ohbí neregulovaného úseku Labe, mezi tehdejší Turistickou a Občanskou plovárnou, ale na protějším levém břehu.
Pardubičtí veslaři – závodníci i závodnice všech věkových kategorií – neustále přiváželi cenná vítězství z veřejných závodů, mistrovství republiky a od r. 1954 i ze zahraničních regat včetně světových mistrovství. To už také dr. Mejzlík organizoval stavbu výcvikového střediska na Sečské přehradě a podílel se na přípravě a konání veřejných závodů na Labi s cílem nad mostem u Rosic. Později byly tyto závody přemístěny na regulérnější závodní dráhu na Seči a počet startujících dosahoval v podzimním termínu v průběhu nejúspěšnějších let až 700 účastníků z celé republiky.
V celostátním měřítku pracoval po řadu let ve zdravotnické komisi býv. ÚV ČSTV a několik let ji vedl. Zúčastňoval se formou lékařského dohledu příprav a startů čsl. reprezentantů na našich i zahraničních regatách v Evropě. Také tato jeho pravidelná činnost byla přerušena jeho invaliditou – posledním působením byla příprava a účast na Olympijských hrách v Mnichově v r. 1972, kdy byl platným členem lékařského týmu našich sportovců.
Průběhem posledních let všestranných lékařských a tělovýchovných aktivit spolupracoval na přemístění vesl. oddílu do nynějších prostor, když z tříetapové postupné výstavby střediska pardubických veslařů (v. o. T. J. Dynamo, Tréninkové středisko mládeže a studenti Sportovního gymnasia ve škole U kostelíčka) byla postavena pouze jeho problematická funkční část.
Do roku 1960 se podařilo svépomocí v „akci Z“ postavit pouze objekt loděnice a provizorní šatny bez řádného sociálního zázemí – stavba financování tehdejším KV ČSTV v Hradci Králové byla zastavena a po více než 40 let zůstává torzem na pravém břehu Labe v těsné blízkosti jezu pod přítokem Chrudimky.
Část dokumentární vč. fotomateriálu zůstává uložena v archivu Sokola Pardubice I., včetně údajů o činnosti dr. Mejzlíka, jeho manželky Vlasty a jeho bratra ing. Slavoje Mejzlíka.
Není tedy zapomenuta minulost zesnulého – v průběhu jeho osudné, takřka třicetileté invalidity zůstávají stále v organizační a závodní činnosti jeho syn Lumír a bratr Slavoj – podzim min. roku oba (2002) úspěšně startovali na 29. veslařské světové veteraniádě v ČR.