Vzpomínka k 100. výročí narození evangelického faráře pana Josefa Závodského, ThB.

V Brně navštěvoval České státní gymnasium, a to ještě v průběhu 1. světové války a po vzniku první republiky až do roku 1922. Jako pilný student si osvojil opravdu velký rozsah klasického vzdělání. Čeština se zde vyučovala jako jazyk jazyků, osvojil si též výbornou znalost latiny a řečtiny. Na toto období svého života vždy rád vzpomínal. Cestou do školy např. potkával statného šedesátníka, bělovlasého, s rozevlátým účesem. Nebyl to nikdo jiný než Leoš Janáček, tehdy již profesor na brněnské konzervatoři.

Svá bohoslovecká studia absolvoval v Praze na Husově evangelické fakultě. Kromě studijních povinností, zúčastnil se práce v několika sborech a v nově založeném hnutí křesťanských mladých mužů (YMCA). Jeho zájem o historii jej přiváděl do poslucháren Filosofické fakulty Univerzity Karlovy na přednášky významných historiků. Tehdy se seznámil kromě jiných se skvělými historiky prof. J. B. Čapkem a prof. F. M. Bartošem, s nimiž byl v kontaktu až do konce života. Ještě v době studií se u něho projevovaly žaludeční potíže, které byly indikovány jako žaludeční vředy. Když konzervativní léčba nepomáhala, musel se podrobit operaci. Tuto pak úspěšně provedl – zcela náhodně – přeloučský rodák prof. MUDr. Jiří Diviš.

Po skončení studií využil možností, které se nabízely těm, kteří chtěli a měli zájem dále studovat. Synodní rada jej vyslala do Basileje ve Švýcarsku. Byl překvapen, že již tehdy, deset let před nástupem nacismu v Německu, téměř všichni němečtí studenti sdíleli nacionalistické myšlenky. Jedinou světlou výjimkou byl Dr. Zimmermann z Vídně, jeho spolubydlící z koleje. Ten také později, koncem šedesátých let, když studená válka poněkud polevila, navštívil přeloučský sbor. V zemi helvetského kříže prožil J. Závodský 6 měsíců, volného času využil k návštěvě všech míst spojených s pobytem M. Jana Husa.

Po návratu ze Švýcar jej zavedla cesta za dalším vzděláním do skotského Edinburghu.  Tam pobyl deset měsíců na studiích na Free Church of Scotland College. Když v roce 1998 navštívil jeho syn ing. Pavel Závodský Edinburgh a zavítal též na fakultu, kde jeho otec byl před desetiletími posluchačem, byl zde přijat s nevšední laskavostí děkanem a kurátorem fakulty. Bylo pro něho překvapením, že v jednom z hlavních sálů, v němž zasedá akademický senát fakulty, je v čele místnosti umístěn velký obraz, znázorňující Mistra Jana Husa na hranici v situaci, kdy mu říšský maršálek Hoppe z Pappenheimu, sedící na koni, naposled domlouvá, aby odvolal.

Po návratu ze studií v roce 1927, kdy mu bylo 24 let, ujímá se práce v tolerančním sboru v Horním Vilémovicích. Ten jej pak v roce 1929 povolal za faráře. Svoji kazatelskou činnost započal v Horních Vilémovicích a ve Velkém Meziříčí. Do rozsahu jeho činnosti spadala i stavba sborového domu, výuka náboženství na školách a sloužení bohoslužeb na odlehlých místech farnosti. Nezapomínal ani na činnost publicistickou. Tak vznikl odborně-historický spis „Reformace a protireformace na Velkomeziříčsku“, vydaný v roce 1937. K období jeho spolupráce v nově založeném hnutí křesťanských mladých mužů (YMCA) se vztahuje později vydaná práce, určená především církevní mládeži s názvem „Úsilí dvou generací o novou mládež“ – (Kus nedávné církevní historie), vydaná Svazem SČME – YMCA v Praze r. 1932. S farářem Smetánkou z Chrudimi vydávali časopis Hus. Do jeho pracovní náplně patřila odedávna i Kostnická jednota, Synodní evangelizační odbor a práce ekumenické. Kromě církevní práce pracoval i veřejně. Na žádost vedení gymnázia ve Velkém Meziříčí přijal i závazek k výuce angličtiny.

Po německé okupaci v roce 1939 se situace ve Velkém Meziříčí politicky poněkud vyhrotila, a to vlivem místních Vlajkařů a náhle poněmčených Čechů, kteří neváhali poukazovat na anglický pobyt faráře Závodského. Proto bylo rozhodnuto o změně působnosti pro jiný sbor. A tak se novým působištěm stala v létě 1943 Přelouč. Ve zdejším sboru byl instalován v neděli dne 12. září 1943 (t. j. před 60 ti roky) seniorem Gustavem Adolfem Molnárem z blízké Trnávky. Kromě sborové práce v Přelouči administroval Josef Závodský i sbor v Semtěši, jehož duchovní František Dobiáš byl zatčen gestapem a vězněn v koncentračním táboře Buchenwald a Dachau pro odbojovou činnost. Po květnu 1945 tato povinnost skončila, neboť farář František Dobiáš útrapy věznění přežil a vrátil se ke svému sboru.

Po únoru 1948 nastala pro církev opět doba změn a zvratů, život církve byl omezován a usmrcován. Docházelo k zákazu výuky náboženství, vypovězení církevních pohřbů z krematoria apod. Avšak navzdory všemu tomu, co mířilo proti činnosti církve, dokázal Josef Závodský zorganizovat v roce 1955 oslavu založení přeloučského chrámu Páně. V roce 1957 dal pak podnět k slavnosti založení Jednoty bratrské a k výstavce, připomínající Bratra Tůmu Přeloučského, jednoho z prvních šesti kněží Jednoty bratrské. Po usilovném studiu literatury a archivů vydal spisek o životě Tůmy Přeloučského. Tento spis je pomníčkem tomuto muži, když se mu spolu se sochařem Vincencem Makovským z Brna nepodařilo přesvědčit přeloučské soudruhy k postavení pomníku kamenného. Byl též autorem spisku „Dějiny evangelického sboru v Přelouči“ a spoluautorem „Sborníku k jubileu 700 let města Přelouče“ pro širokou veřejnost.

Začátkem šedesátých let – po částečném uvolnění politického napětí, obnovil nejprve korespondenční, později i osobní styky se svými přáteli z doby pobytu v Basileji. Několikrát navštívil též sbory v okolí Drážďan, Lipska, Berlína a řady menších měst. Přijímal též návštěvy z NDR a NSR. Rovněž začal znovu učit angličtinu a němčinu, některé studenty medicíny též latinu.

Na poli ekumenickém je třeba vzpomenout dlouhodobou spolupráci s přeloučským duchovním Církve československé husitské bratrem farářem Vonkou, se kterým dlouhá léta organizoval pamětní bohoslužby k uctění památky M. Jana Husa se vzájemnou výměnou kazatelů a bohoslužebných prostor. Po významných změnách v katolické církvi po II. Vatikánském koncilu začátkem šedesátých let navázal rovněž přátelský kontakt s místním duchovním katolické církve farářem Pohorským a s několika dalšími katolickými duchovními z okolí.

Když se naplnily dny činné služby, uvolnil farář Josef Závodský v roce 1972 místo pro svého nástupce. V přiděleném bytě od tehdejšího MěstNV v Přelouči prožil ještě další tři roky svého života. Zesnul dne 15. února 1976 v Pardubicích. Při smutečních bohoslužbách, vedených bratrem vikářem B. Bašteckým, kázali faráři Adolf Dvorský a B. B. Bašus.

Adresa autora: František HOLLMANN, Žižkova 605, 535 01 Přelouč

Použité prameny:

- Rodinné podklady synů ing. Pavla Závodského a ing. Jana Závodského, CSc.

Poznámka: Od r. 1974 do smrti byl farář Závodský členem KPP.