F. Udržal a Pardubicko 4. DO PENZE

V roce 1935 byl ustaven „Spolek pro postavení Žižkova pomníku na Vítkově hoře“, jehož se stal Udržal čestným předsedou. Z mnoha návrhů na Žižkovu sochu byl nakonec jeden vybrán a na Vítkově hoře skutečně realizován. Sám Udržal dokonce napsal knihu o tom, jak by měla vypadat jezdecká socha Jana Žižky. 52

Udržal vždy zastával stanovisko, že je nutné vybudovat silnou armádu a že „…nikdy nesmíme býti přítěží spojencům…Budeme-li připraveni, válka nebude…“. Po příchodu Hitlera k moci se Masaryk v těchto názorech veřejně postavil na Udržalovu stranu. „…Střežme svou samostatnost jako oko v hlavě!…Budeme-li připraveni, tak válka nebude a jestli nám ji zlý osud přece vnutí – pak zvítězíme!…Kde krajan nemiluje krajana, tam mají dříve nebo později cizozemce za pána…“. 53

Udržal stejně jako Masaryk viděli v Hitlerovi veliké nebezpečí. Jednou po návratu ze zámku v Lánech se Udržal své dceři Libuši svěřil: „…Nemohu se zbavit dojmu, že dokud tam ten starý člověk ještě aspoň dýchá, nic se nestane…“. Když se v roce 1937 vrátil z Paříže, zneklidněn stále více opakoval, že se „…musíme sami rozhodnout se bránit a jen pak že nám naši spojenci přijdou na pomoc…nikdy se nesmíme stát napřed jejich přítěží…“.54

Ze své rodné obce pomohl František Udržal vytvořit vzor české vesnice se školou jak obecnou, tak měšťanskou a hospodářskou, se sokolovnou, novým obecním domem, vzorně dlážděnou silnicí a s melioracemi odvodněnými lány polí, regulovanými říčními toky. I Pardubice, Dašice a další města regionu „…mu vděčí za mnohé…“. Když se jednalo např. o novém rozdělení politické správy na menší správní celky – župy, rozhodl Udržal spor mezi Chrudimí a Pardubicemi o sídlo župy ve prospěch Pardubic. I samotný Semtín (průmyslová část města Pardubic), jehož vybudování a umístění u Pardubic „…je mimořádným hospodářským oživením a pracovní i odbytovou příležitostí pro celý region,…je dílem Udržala…“. Jednou z dalších věcí, kterou Udržal pro podporu Pardubic coby města sportu učinil, bylo, že jako předseda československé vlády podporoval (kromě známé Výstavy tělesné kultury a sportu v roce 1931) také závod Zlatá přilba Československa, stal se jeho prvním a dlouholetým protektorem a poskytoval mu stálou podporu. I díky tomu došlo k velkorysé úpravě závodiště a položení všech základů pro rozvoj tohoto závodu, který svou slávou překročil daleko hranice Československé republiky.

„…Kunětická hora i Pardubický zámek by sotva stály tak krásné a hrdé…jako stojí dnes…“. Udržal totiž podporoval opravu hradu na Kunětické hoře i opravu pardubického pernštejnského zámku. Pomáhal proto pardubickému Musejnímu spolku zámek udržovat a o dobu pánů z Pernštejna na Pardubicku se také velmi živě zajímal. Dbal o to, aby památky z této doby byly řádně udržovány. Podporoval rovněž městské Vlastivědné muzeum v Pardubicích. 55

Dne 31. ledna 1935 se obecní zastupitelstvo města Pardubic na své obecní schůzi usneslo udělit Františku Udržalovi čestné občanství města Pardubic s titulem: „František Udržal, rolník v Dolní Rovni, zasloužil se o město Pardubice“. 56

Dne 28. října 1935 byly v Dolní Rovni vysázeny před novou budovou Obecního domu „lípy svobody“, z nich jedna byla pojmenována „lípou Udržalovou“. Promluvil zde také starosta obce Dolní Rovně Josef Shejbal, který zde veřejně poděkoval Františku Udržalovi za „…jeho lásku k rodné obci i za vynikající činnost veřejnou…“. Celou obecní slavnost zakončilo vystoupení pěveckého sboru Sokola zpěvem chorálu „Kdož jsú boží bojovníci“ a vyslechnutím státní hymny. 57

Dne 3. ledna 1936 oslavil Udržal sedmdesátiny. Oslavu svého životního jubilea pojal Udržal a jeho rodina i celá obec velkolepě. Při této příležitosti se sešlo mnoho hostů a gratulantů nejenom v Rovni, ale i např. v Pardubicích, kam svou oslavu Udržal poté přesunul. Celá Roveň tak zažila 3. ledna 1936 skutečně velkolepé oslavy, na všech domech vlály prapory, přijíždějící hosté a gratulanti byli vítáni obyvateli obce. Byli mezi nimi např. zástupci vodohospodářských spolků, sokolstva, Československé armády, za republikánskou stranu její předseda a poslanec Rudolf Beran, za vládu ministr obrany Machník, dále poslanci (Žilka, Zářecký, Brdlík, Suchý aj.) a také senátoři (např. Chlebounová, Machovský), přijel rovněž tajemník předsedy vlády Srdínko, zástupci okresních úřadů a kraje a samozřejmě nechyběli ani zástupci Udržalovy rodné obce (např. starosta Shejbal), zástupci dalších obcí regionu, republikánský dorost, představitelé táborského kraje, Odborové jednoty, Selské jízdy ani starosta Pardubic Frýba aj.

Vlastní slavnost začala v 10.00 hodin dopoledne v sokolovně v Dolní Rovni, její prostorný sál byl slavnostně vyzdoben a zcela zaplněn hosty a gratulanty. Oslavný a děkovný projev zde pronesl předseda republikánské strany Rudolf Beran. Další děkovné projevy přednesli na slavnosti: člen Zemského výboru Josef Kroužel, předseda okresní republikánské stranické organizace holické Josef Hes a pardubické Jan Řehounek, starosta Dolní Rovně Josef Shejbal (čp. 129), za republikánský dorost jeho říšský předseda Josef Lehnický, za táborský kraj poslanec Křemen, za Odborovou jednotu poslanec Chloupek. 58

Přišlo také mnoho pozdravných telegramů, z nichž mnohé byly na slavnosti veřejně přečteny – od Tomáše G. Masaryka, prezidenta Edvarda Beneše, zdravice přišla i od sportovních a dalších organizací z Pardubicka i širšího okolí. Ministerský předseda Milan Hodža pronesl oslavenci pozdrav přímo v rádiu. K tomuto Udržalovu životnímu jubileu uspořádala Selská jízda jubilantovi ku poctě hvězdicovou štafetu. Dne 3. ledna 1936 tak v 5.00 hodin ráno vyjely tři štafety: 1) ze Skutče přes Pardubice, Sezemice a Dašice až do Rovně; 2) z Poličky přes Litomyšl, Zámrsk a Litětiny do Rovně; 3) z Klášterce nad Orlicí přes Žamberk a Vamberk, Borohrádek a Holice do Rovně. Pro jubilanta uspořádala Selská jízda na závěr přehlídku ukončenou slavnostním defilé. Slavnost byla ukončena zpěvem státní hymny v podání místního pěveckého sboru Sokola. 59

Udržalovu životnímu jubileu věnoval mnoho pozornosti také denní tisk. Nejčastější byly články oceňující jeho zásluhy, noviny byly plné blahopřání i přání zdraví do dalších let. Např. „Naše stráž“ (Louny), „Stráž českého východu“ (Vysoké Mýto), „Československý zemědělec“ (Praha), „Národní politika“ (Praha), „Venkov“, „Prokůpkův kraj“ (Čáslav), „Lidové noviny“ (Brno), „Kraj královéhradecký“ (Hradec Králové) i „Národní listy“ (Praha) aj.

Poté se 6. ledna 1936 v Pardubickém Grandu konal slavnostní večer na oslavu Udržalových sedmdesátin, kterého se zúčastnil např. starosta Pardubic Frýba a mnoho dalších představitelů města a regionálních politických a dalších činitelů. Přítomen byl samozřejmě i oslavenec Udržal. Slavnostní večer se uskutečnil rovněž v divadle v Pardubicích. 60

V roce 1936 byla s konečnou platností vyúčtována stavba budovy měšťanské školy v Dolní Rovni. Celkový náklad, který pro obě obce (Dolní i Horní Roveň) činil 1.130.184,41 Kč, se zvýšil o úroky a další položky o 140.000,- Kč, dluh obou obcí navíc činil ještě 460.000,- Kč. Obec Dolní Roveň proto „…jednala nejdříve se senátorem Udržalem, zdali by se tento dluh obce nedal nějak urovnati…“. Dluh byl nakonec rozdělen mezi obě obce a Dolní Roveň si za účelem jeho včasného splacení půjčila od Městské spořitelny v Pardubicích. Spořitelna poskytla tuto zápůjčku na základě účelového vkladu Pensijního ústavu zaměstnanců sociálních ústavů v Praze, „…kterýžto účelový vklad zajistil senátor Udržal…“. 61

V létě roku 1937 přijal Udržal v Rovni svou poslední oficiální návštěvu. Přijeli ho navštívit zástupci francouzského parlamentu, aby také shlédli vzornou československou vesnici. Byli „…dojati nejen srdečným přivítáním, ale vskutku ohromeni návštěvou obce…“, krásná sokolovna, školy, byty pro učitele, výstavní obecní dům s poštovním úřadem a kampeličkou a především vzorně vedený dětský útulek, upravené zahrady, čisté dlážděné chodníky, „…to vše vyvolalo jejich údiv…“. 62

Od vzniku Československé republiky až do konce 30. let 20. stol. bylo „…v politickém okrese pardubickém i Udržalovou zásluhou…“ provedeno (za celou dobu trvání technické kanceláře Zemědělské rady v Praze) na 440 km úprav toků, 15.000 hektarů plošné meliorace, úprav řek v délce 18 km, zbudováno 8 vodovodů a provedena celá řada dalších menších prací kanalizačních. 63

Docent Dr. Karel Galla napsal o Udržalově rodné obci zajímavou sociologickou studii pod názvem „Dolní Roveň, sociologický obraz české vesnice“, která vyšla až rok po Udržalově smrti. V této knize mimo jiné shrnul vše, co bylo v obci vykonáno během politického působení Františka Udržala: např. vodohospodářské stavby a meliorace luk a polí již od konce 19. století, regulace Lodrantky a řeky Loučné, roku 1899 zbudována lokální dráha mezi Borohrádkem přes Holice a Roveň do Moravan a dál do Chrudimi, v roce 1900 zapojeno telefonické spojení s ústřednou v Holicích, 1904 zřízen místní poštovní úřad, v roce 1912  zaveden elektrický proud v Rovni, začátkem první světové války dostavěn gravitační vodovod (přiváděl vodu z pramenů ve Vysoké do všech domů v Rovni i do přilehlých vsí až do Dašic), začátkem 20. let zřízeny 3 třídy měšťanské školy (od 5. třídy obecné školy až do čtrnácti let věku, měšťanská škola otevřena roku 1920), v roce 1920 vybudována hospodářská škola se vzorným statkem a také škola hospodyňská, 1932 otevřena sokolovna postavená podle plánu architekta Krásného (arch. Krásný znal Udržala z Vídně a věnoval zdarma plány roveňské sokolské jednotě, jejímž starostou byl F. Udržal od jejího založení), budova měšťanské školy, s níž byla sokolovna spojena prosklenou chodbou, byla otevřena v roce 1933 společně s přilehlým a moderně vybaveným dětským útulkem (ten zahrnoval jesle pro nejmenší od šesti měsíců a mateřskou školku od tří let), v akci stavebního ruchu bylo ve 20. letech postaveno v Rovni přes 60 nových domků se státní subvencí. Udržalova dcera Libuše okomentovala ve svých pamětech vztah svého otce k rodné vsi slovy: „…Otec nemohl vykonat pro svou obec víc, než co vykonal…“. 64

Závěr

V dubnu roku 1938 vyslovil Udržal znovu obavu, že „…nedovedeme-li se bránit na bojišti, budou zase nejlepší z nás umírat na popravištích, ve věznicích nebo ve vyhnanství…“. Za několik dní poté ztratil vědomí a probudil se až v podolském sanatoriu v Praze. Za dva dny, 25. dubna 1938, zemřel. Jeho bratr Václav zemřel v témže sanatoriu o dva dny později. 65

Ostatky Františka Udržala byly převezeny z Prahy do Rovně. Všechny domy podél cesty, kudy Udržalovy ostatky projížděly, byly zahaleny do smutečních praporů. Cestou byly několikrát zastaveny ke krátkým smutečním rozloučením, např. v Lázních Bohdanči, v Pardubicích (osvětlené ulice o druhé hodině odpolední lemovaly v Pardubicích špalíry školních dětí, vojáků i občanů, na centrálním Pernštýnském náměstí se shromáždily čety jezdeckého pluku č. 8 knížete Václava se standartou a trubačským sborem, městská rada, okresní zastupitelstvo, důstojníci, gážisté, sokolové, čestná garda, zástupci všech úřadů a tisíce občanů, polnice ohlásila příjezd průvodu, vyzváněly zvony…, auto vezoucí Udržalovy ostatky doprovázely čety dragounů a Selské jízdy, „…tak se město Pardubice loučilo se svým čestným občanem na jeho poslední cestě…“) a jinde. Smuteční průvod z Komárova Udržalovy ostatky vyprovodil až do Rovně. Obecní zastupitelstva Komárova a Horní Rovně „…uctila památku F. Udržala tím, že věnovala 300,- respektive 500,- Kč ve prospěch útulku ČSČK v Rovni…“. Tělo Františka Udržala bylo v Rovni vystaveno na jeho rodném statku, ve dvoře zde byl postaven vysoký katafalk a bílý kříž, kolem rakve stáli čestnou stráž vojáci. Sem se s Udržalovými ostatky chodily loučit celé zástupy lidí, do Dolní Rovně se na Udržalův pohřeb sjížděly tisíce lidí z Pardubicka i širokého okolí. Mezi účastníky pohřbu byli např. předseda vlády Hodža, většina ministrů (např. ministr vnitra Černý), předseda Poslanecké sněmovny Jan Malypetr, mnoho poslanců a senátorů, osobnosti veřejného života, představitelé generality. Projevy nad Udržalovou rakví pronesli např. předseda vlády M. Hodža a předseda republikánské strany R. Beran, na hřbitově měli projevy mimo jiných také starosta ČOS Bukovský a starosta Dolní Rovně Shejbal. 66

Rakev s Udržalovými ostatky na pódiu pod křížem byla zakryta velkou státní vlajkou, deštivé počasí dodalo celému obřadu zvláštní smuteční nádech, před katafalkem byla na půl žerdi vztyčena státní vlajka, čestnou stráž zde stáli sokolové, Selská jízda a hasiči. Bylo sem dopraveno veliké množství věnců (od prezidenta republiky E. Beneše, členů vlády, poslanců, republikánské strany ad.). Pěvecký spolek Pernštýn z Pardubic zapěl chorál „Kdož jste Boží bojovníci“, poté přišla na scénu vojenská letadla (smuteční průvod Rovní doprovázelo patnáct vojenských letadel). Celý pohřební obřad vysílal rozhlas. Pohřbu se zúčastnili zástupci československé vlády i armády (dělostřelectvo a eskadra dragounského pluku), zástupci francouzské armády, duchovenstva, Sokola, hasičů a Selské jízdy. Smuteční průvod, kde sokolové nesli četná vyznamenání Františka Udržala od francouzské čestné legie až k nejvyšším vyznamenáním králů egyptského, jihoslovanského a rumunského, doprovázela vojenská letadla. Po smutečních proslovech předsedy vlády Milana Hodži a předsedy Senátu Františka Soukupa byl Udržal po církevním obřadu konaném v roveňském kostele uložen do rodinné hrobky na místním hřbitově v Rovni. V okamžiku spouštění rakve do hrobky na ni dopadl věnec shozený z letadla poslaného ze Zlína (od Tomáše Baťi ze Zlína, u kterého nějaký čas pracoval též Udržalův syn Dr. Jiří Udržal). 67

Libuše Morávková – Udržalová o svém otci píše: „…Vystupuje mě v paměti jasný obraz – český sedlák, vzdělaný, věrný svému poslání, ve stálé snaze probouzet a vést národ k samostatnému, demokratickému režimu. Vidím, jak vystupuje z vozu. Nejprve se narovná, jako by shazoval ze sebe tíhu a vydechne zhluboka. Pak se rozhlédne po celém širém kraji, jehož zvelebení zasvětil svůj život…“. 68

Jak je patrné na základě této práce, Udržal skutečně dbal o rozkvět svého Pardubicka a své rodné obce zvláště. Málokterý z bývalých i současných politiků se může pochlubit takovým výčtem vykonaných skutků ve prospěch svého regionu, jako Udržal. Nikdy však neopomíjel ani zájmy celku – státu. „…Svůj celý život věnoval svému rodnému kraji a práci pro vlastní stát…“. 69

Ještě v roce 1956 byly v obecní kronice obce Dolní Rovně připomenuty zásluhy Františka Udržala o jeho rodnou obec a rodný kraj a znovu zmíněno a připomenuto i budoucím generacím vše, oč se zasloužil nebo o co se přičinil: „…obec (Dolní Roveň) se stala příkladem a obdivovanou českou vesnicí…uznáním zasloužilé práce všech našich občanů, kteří pracovali ku prospěchu naší obce v čele s naším spoluobčanem Fr. Udržalem. Vždyť školy rolnické, měšťanská, mateřská, školní statek, sokolovna, obecní dům a dlážděné silnice, to jsou stálé, živé připomínky jejich snažení a obětavé práce…“. 70

Když se na jaře roku 1990 do Rovně z exilu vrátila Udržalova nejmladší dcera Libuše, shledala, že vše, co bylo vybudováno za éry jejího otce, v Dolní Rovni zůstalo až dodnes. Jen „…památka na budovatele (tj. rodný Udržalův statek a vila) byly téměř v troskách…“. Potvrdila se tak slova samotného F. Udržala: „…Všechna sláva, polní tráva. Důležitější je budovat věci všeobecného zájmu, které nás přetrvají a přinesou celému kraji trvalý rozmach…“. Uznání ani díků neočekával, „…Musil bych se styděti…“ byla jeho slova, „…abych neučinil to, co jsem pro své rodiště a ve prospěch veřejnosti učiniti mohl a abych svůj zájem kladl nad prospěch veřejný…“. A to je také zřejmě hlavní politický odkaz tohoto významného československého prvorepublikového politika nejen zemědělskému hnutí naší dnešní doby, ale především nám všem. Jak poznamenal František Láska ve svém článku o F. Udržalovi a jeho vztahu k rodnému kraji: „…kraj náš neměl od dob Viléma z Pernštejna a Karla staršího z Žerotína muže tak vzácných osobních vlastností, jakým byl, jest a zůstane náš roveňský rodák František Udržal…“. 71

Problematiku vztahu F. Udržala k Pardubicku je nutné vždy chápat v širších souvislostech jeho celostátní politické působnosti. Je zřejmé a evidentní, že kdyby nevykonával nejvyšší ústavní posty a neměl patřičný vliv a kontakty, nebylo by prakticky možné a rozhodně ne tak snadné podporovat svůj rodný kraj v tolika oblastech a konkrétních příkladech. Díky svým známostem, vlivu a kontaktům mohl nejednou intervenovat ve prospěch konkrétních záležitostí svého regionu, poskytovat potřebnou podporu, štědře obdarovávat, zajišťovat subvence či státní dotace i dary (např. formou prominutí určitých plateb obci ministerstvem apod.).

Seznam použitých pramenů a literatury:

1) archivy:

Státní okresní archiv Pardubice

- fond Obecná škola Dolní Roveň (Obecná škola v Rovni. Školní kronika založena roku 1940, Pamětní kniha Obecné školy pětitřídní v Rovni. Roveň 1899, Pamětní kniha Obecné školy v Rovni založená Josefem Tobiáškem v roce 1880)

- fond OÚ Dolní Roveň (Kronika hasičského sboru Dolní Roveň. Dolní Roveň 1949, Pamětní kniha obce Dolní Rovně zal. r. 1923, Pamětní kniha obce Dolní Rovně založená r. 1931, I. část, Pamětní kniha obce Dolní Rovně založená r. 1931, II. část)

- fond Měšťanská škola Dolní Roveň (Měšťanská a koedukační škola v Rovni. Školní kronika. Roveň 1920, Újezdní měšťanská škola v Rovni. Školní kronika založena roku 1941)

2) publikované prameny a dokumenty:

Dvořáčková, V. – Gregorovičová, E. – Kutová, J. – Machatková, R.: Katalog a rejstříky k protokolům schůzí vlád z fondu Předsednictvo ministerské rady, 6. československá vláda (1. Švehlova) 7. říjen 1922 – 9. prosinec 1925. Praha 1992.

Helešicová, V. – Machatková, R.: Z protokolů schůzí 6. československé vlády (1. Švehlovy) 7. říjen 1922 – 9. prosinec 1925. Praha 1992.

Helešicová, V.: Z protokolů schůzí 9. československé vlády (3. Švehlovy) 12. říjen 1926 – 1. únor 1929. Praha 1995.

Machatková, R. – Milotová, J.: Katalog a rejstříky k protokolům schůzí vlád z fondu Předsednictvo ministerské rady, 9. československá vláda (3. Švehlova) 12. říjen 1926 – 1. únor 1929. Praha 1995.

Machatková, R. – Sikorová, M. – Šťovíček, I.: Katalog a rejstříky k protokolům schůzí vlád z fondu Předsednictvo ministerské rady, 10. československá vláda (1. Udržalova) 7. února 1929 – 15. října 1929. Praha 1999.

Machatková, R. – Sikorová, M. – Šťovíček, I.: Z protokolů schůzí 10. československé vlády (1. Udržalovy) 7. února 1929 – 15. října 1929. Praha 1999.

Malá, I. – Gregorovičová, E. – Kutová, J.: Katalog a rejstříky k protokolům schůzí vlád z fondu Předsednictvo ministerské rady – 5. československá vláda (Benešova) 5. říjen 1921 – 5. říjen 1922. Praha 1989.

Malá, I.: Z protokolů schůzí 5. československé vlády (Benešovy) 1921-1922. Praha 1989.

Oficiální katalog – Výstava tělesné kultury a sportu Republiky československé v Pardubicích 31. 5. 1931 – 4. 10. 1931. Pardubice 1931.

3) periodika:

František Udržal, Krajem Pernštýnův, roč. 1935-1936, Pardubice, s. 69.

Galandauer, J.: T. G. Masaryk a vznik ČSR, Slovo k historii, roč. 1988, č. 14.

Charbuský, M.: František Udržal – agrární politik 1906-1914. In: Politická a stavovská zemědělská hnutí ve 20. století, 5/2000, Uherské Hradiště, s. 201-214.

Charbuský, M.: Než se zrodil politik František Udržal. In: Scientific papers of the University of Pardubice, series D, 4/1999, Pardubice, s. 124-131.

Kotyk, J.: František Udržal 1866-1938. Příspěvek k portrétu agrárního politika. In: Zprávy Klubu přátel Pardubicka, roč. 1991, č. 5-6, s. 134-137.

Koutský, O.: Výstava tělesné výchovy a sportu 1931 a Pardubice 30. let. In: Zprávy Klubu přátel Pardubicka, roč. 1994, s. 246-250.

Poslanec Frant. Udržal, Krajem Pernštýnův, roč. 1926, Pardubice, s. 65-67.

Potěšil, F. K.: Návštěvy prezidenta Osvoboditele v kraji Pernštýnův, Krajem Pernštýnův, roč. 1937-1938, Pardubice, s. 18-22.

Studnička P.: František Udržal (3. 1. 1866 – 24. 4. 1938). In: Zprávy Klubu přátel Pardubicka, roč. 1998, č. 9-10, s. 254-256.

Studnička, P.: J. V. Hráský a F. Udržal – vítězové voleb do říšské rady na Pardubicku v letech 1907 a 1911. In: Zprávy Klubu přátel Pardubicka, roč. 1998, č. 9-10, s. 249-256.

Vpřed – hospodářsko-politický týdeník pro východní Čechy, roč. XV (1936).

Východočeský republikán, roč. 1919-1936.

4) literatura:

Bekárková, A.: O Františku Udržalovi. In: Sborník k 60. výročí Masarykovy základní školy v Rovni, Roveň 1993, s. 14.

Dostál, V.: Agrární strana, její rozmach a zánik. Brno 1998.

Frankenberger, O. – Kubíček, J. O.: Antonín Švehla v dějinách československé strany agrární. Praha 1931.

Galla, K.: Dolní Roveň. Sociologický obraz české vesnice. Praha 1939.

Gašparíková – Horáková, A.: U Masarykovcov. Spomienky osobnej archivárky T. G. Masaryka. Bratislava 1995.

Charbuský, M.: Předkové Františka Udržala, významného českého politika. In: Sborník vědeckých prací Univerzity Pardubice, série C, Pardubice 1999, s. 127-136.

Klimek, A.: Boj o Hrad, 1. díl – Hrad a pětka (1918-1926). Praha 1996.

Klimek, A.: Boj o Hrad, 2. díl – Kdo po Masarykovi (1926-1935). Praha 1998.

Morávková – Udržalová, L.: Naše Roveň. Praha 1998.

Pecháček, J.: Masaryk, Beneš, Hrad. Praha 1996.

Pešl, A.: Nachruf für František Udržal. Praha 1937.

Rokoský, J.: Antonín Švehla a agrární strana ve vývoji první ČSR. In: Československo 1918-1938. Osudy demokracie ve střední Evropě 1, Praha 1999.

Rokoský, J.: František Udržal. Sedlák ve službách státu. In: Osobnost v politické straně, Olomouc 2000, s. 243-262.

Smetanová, J.: TGM - „Proč se neřekne pravda?“. Praha 1999.

Tomeš, J.: Slovník k politickým dějinám Československa 1918-1992. Praha 1994.

Udržal, F.: K pojetí jezdecké sochy Jana Žižky. Praha 1937.

Zeman, Z.: Edvard Beneš. Praha 2000.

Poznámky:

52 Udržal se dokonce pouštěl do diskusí se zoology, historiky i sochařem Kafkou o to, jaké má mít Žižkův kůň na Vítkově rysy. Za tímto účelem navštívil i Josefa Pekaře. Blíže viz Gašparíková – Horáková, A.: cit. dílo, s. 262. Blíže též viz Smetanová, J.: cit. dílo, s. 128. V listopadu 1928 u příležitosti slavnostního zahájení stavby Pantheonu na Žižkově zde ministr Udržal přednesl projev o zásluhách Jana Žižky z Trocnova. Jeho plné znění viz Ministr Udržal o Janu Žižkovi z Trocnova, Východočeský republikán, roč. X, č. 47, 16. listopadu 1928, s. 1. Blíže též viz Udržal, F.: K pojetí jezdecké sochy Jana Žižky. Praha 1937.

53 Podle jeho názoru „…národové žijí svojí silou a umírají svojí slabostí…Historie se ráda opakuje a stejné příčiny mívají zpravidla i stejné následky…svoboda, samostatnost národa se nenechala nikdy a nikde ani vyprosit, ani vyplakat…“, uvedl Udržal mimo jiné při svém projevu dne 7. března 1933 při příležitosti Masarykových narozenin a jeho poslední jízdy Prahou na koni. Blíže viz Morávková – Udržalová, L.: cit. dílo, s. 210-212.

54 Blíže viz Gašparíková – Horáková, A.: cit. dílo, s. 251. Blíže též viz Morávková – Udržalová, L.: cit. dílo, s. 213.

55 Hrad na Kunětické hoře i pardubský zámek se dostaly do rukou Muzejního spolku a Kunětickému družstvu (koupí) i díky F. Udržalovi, který „…činnost Kunětického družstva a Muzejního spolku velmi podporoval…“. Blíže viz Hrdý, A.: Udržal, pardubský zámek a Kunětická hora, Východočeský republikán, roč. XVIII, 3. ledna 1936, s. 12. V roce 1919 „…vyčistili hradní trosky vojíni železničního pluku…“, další práce zde prováděli skauti a sokolové, byly pořádány „…sbírky na záchranu hory a hradu…“, z jejichž výnosů byla hrazena oprava věže a založeno hradní muzeum. Blíže viz Záchrana hory Kunětické, Východočeský republikán, roč. II, č. 23, 21. květen 1920, s. 1-2. „…To je naše povinnost pracovat pro kraj, kde jsme se narodili…jenom vzdělaný národ je silný a schopný udržet si ve světovém zápolení místo a svobodu…“, říkával Udržal.

56 Blíže viz Frýba, J.: František Udržal, rolník v Dolní Rovni, zasloužil se o město Pardubice, Východočeský republikán, roč. XVIII, č. 1, 3. ledna 1936, s. 31.

57 Blíže viz Pamětní kniha obce Dolní Rovně založená r. 1931, I. část, s. 327, 330-332, SOkA Pardubice, fond OÚ Dolní Roveň.

58 Blíže též viz Pamětní kniha obce Dolní Rovně založená r. 1931, I. část, s. 339, SOkA Pardubice, fond OÚ Dolní Roveň.

59 Blíže viz Oslavy Udržalova jubilea v Dolní Rovni, Východočeský republikán, roč. XVIII, 10. ledna 1936, č. 2, s. 5. Blíže též viz Selská jízda ku poctě 70. narozenin senátora Udržala, Východočeský republikán, roč. XVIII, 10. ledna 1936, č. 2, s. 6.

60 U příležitosti Udržalových sedmdesátin byl ve výloze fotografického ateliéru na hlavní Pardubické Wilsonově třídě (dnes Třída Míru) umístěn celý Udržalův fotografický snímek v životní velikosti. Blíže viz Pardubice a Udržalovo jubileum, Východočeský republikán, roč. XVIII, č. 1, 3. ledna 1936, s. 37. Dále též viz Město Pardubice uctívá svého čestného občana Frant. Udržala, Východočeský republikán, roč. XVIII, č. 1, 3. ledna 1936, s. 37.

61 Blíže viz Pamětní kniha obce Dolní Rovně založená r. 1931, I. část, s. 342-343, SOkA Pardubice, fond OÚ Dolní Roveň.

62 Blíže viz Morávková – Udržalová, L.: cit. dílo, s. 207. V Obecním domě v Dolní Rovni bylo kromě sídla obecního úřadu také sídlo pošty, četnické stanice, kampeličky a také zde byly situovány čtyři rodinné byty. Na jeho budově byla a dosud je umístěna kovová pamětní deska věnovaná památce vojínů padlých v první světové válce. Stavba byla dokončena v roce 1933 a již 28. října téhož roku zprovozněna. Blíže viz Obecní dům v Dolní Rovni, Východočeský republikán, roč. XVIII, č. 1, 3. ledna 1936, s. 40.

63 Blíže viz Řehounek, J.: František Udržal, vodohospodář, Východočeský republikán, roč. XVIII, č. 1, 3. ledna 1936, s. 7.

64 Železniční stanice Roveň místní dráhy Chrudim – Heřmanův Městec – Borohrádek byla slavnostně otevřena již 25. září 1899. První vlak tudy projel o den později, tedy 26. září 1899. Blíže též viz Pamětní kniha obce Dolní Rovně zal. r. 1923, s. 293, SOkA Pardubice, fond OÚ Dolní Roveň. Blíže též viz Galla, K.: cit. dílo, s. 343, 353. Blíže též viz Pamětní kniha obce Dolní Rovně založená r. 1931, I. část, s. 76, 289, SOkA Pardubice, fond OÚ Dolní Roveň.

65 Blíže viz Morávková – Udržalová, L.: cit. dílo, s. 219. Blíže též viz Kotyk, J.: František Udržal, Zprávy Klubu přátel Pardubicka, roč. XXVI, s. 136. Viz též Pamětní kniha obce Dolní Rovně založená r. 1931, I. část, s. 372, SOkA Pardubice, fond OÚ Dolní Roveň.

66 „Selská jízda“ byla původně sportovní nepolitická organizace, která se později přidružila k republikánské straně jako sportovní odborová složka. Zaměřovala se zejména na sport a chovatelství (zejména koní). Selské jízdy byly spolky velmi vlastenecké, spolupracující se sportovními kluby, zvláště s jízdními oddíly Sokola a Národním střeleckým svazem. Členstvo pro Selskou jízdu dodával především republikánský dorost. Její hymnou byl husitský chorál „Ktož jsú boží bojovníci“. V roce 1932 měla v celé republice na 20.000 členů. Udržal Selské jízdy velmi podporoval a v roce 1929 věnoval pro župní závody pardubické župy putovní palcát. Blíže viz Dostál, V.: cit. dílo, s. 292-293. Blíže též viz Pamětní kniha obce Dolní Rovně založená r. 1931, I. část, s. 372, 374, 376-380, SOkA Pardubice, fond OÚ Dolní Roveň. Udržalův pohřeb se stal tématem pro veškerý (nejenom) regionální tisk. Např. pardubický „Vpřed“, „Bratrství“, choceňské „Orlicko“, „Chrudimské noviny“, „Štít“, „Chrudimský kraj“, „Zpravodaj tělovýchovné jednoty Sokol Pardubice“, hlinecký „Zpravodaj Českomoravské vysočiny“, „Východočeské večerní slovo“, pardubský „Východ“, „Východočeský obzor“, „Kraj královéhradecký“, „Východočeská Národní politika“, vysokomýtská „Stráž českého východu“ a zejména pak „Východočeský republikán“. Památce F. Udržala věnoval Karel Galla svou monografickou studii o Dolní Rovni (Galla, K.: cit. dílo). Blíže viz Morávková – Udržalová, L.: cit. dílo, s. 220.

67 Blíže též viz Morávková – Udržalová, L.: cit. dílo, s. 169.

68 Blíže viz Teplý, F.: Udržal v mé paměti, Východočeský republikán, roč. XVIII, č. 1, 3. ledna 1936, s. 4.

69 Blíže viz Pamětní kniha obce Dolní Rovně založená r. 1931, I. část, s. 365-366, SOkA Pardubice, fond OÚ Dolní Roveň. Po dvacetileté odmlce bylo znovu obnoveno psaní dolnoroveňské obecní kroniky a první odstavce zde v 50. letech 20. století patřily vzpomínce na Františka Udržala a na vše, co pro obec, kraj a stát vykonal. Blíže též viz Pamětní kniha obce Dolní Rovně založená r. 1931, II. část, s. 385-388, SOkA Pardubice, fond OÚ Dolní Roveň.

70 Blíže viz Morávková – Udržalová, L.: cit. dílo, s. 314.