Alejí klenů kolem rybníků
Krucemburk – Staré Ransko – Ždírec n. Doubravou. Délka 7 km. Odj. 7:53 ČD. Návrat 14:00, 16:06 ČD. Ved: Květa Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Meandry Struhy
Veselí - Lepějovice - Meandry Struhy - Bílý kopec - Kokešov – Opočínek. Délka trasy 8 km / 13 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 12:47 / 15:15 Bus MHD č.15. Ved: L. Kvapilová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Turci v Pardubicích
Počátkem listopadu v roce 1912 se městem rozlétla zpráva o příjezdu tureckých vojsk. Pro zvědavce to bylo něco jako náhlé rozvodnění Labe nebo neochvějný jelen, který při štvanici vběhl do Chrudimky pod Vinicí, aniž by se dal z vody vypudit. A tak kolem poledne bylo mnoho lidí u nádražního plotu, na železničním přechodu u závor na konci dnešní třídy 17. listopadu. Kdekdo sem spěchal, aby uviděl obávané mohamedánské Turky, pronásledovatele křesťanů a utlačovatele balkánských Slovanů, jak tradice nesla takový pohled z dřívějších generací až po tu dobu, kdy se na Balkáně rozpoutala válka.Na seřaďovacích kolejích stály dva transporty, které sem přijely z Vídně. Z krytých nákladních vagonů vyhlížely zvědavě drobné postavy nahnědlé pleti, s fezy na hlavách a nuzně oblečených do stejnokrojů dosud neobvyklé šedozelené barvy khaki. Zvědavost byla úměrná době a zprávám z bojiště, kde všechny státy se solidárně vzchopily, aby si zbraněmi vynutily svobodu pro národy v tureckém poddanství. Jedny z prvých úspěchů zaznamenali Černohorci. Ti v půli října 1912 rychle postoupili k několika pohraničním tureckým opevněným místům a nenadálými útoky turecké osádky překvapili natolik, že poražená vojska ve zmatku nemohla ani z obklíčení ustoupit na svoje území. Neuspořádané turecké jednotky překročily hranici tehdejšího Rakousko - Uherska a vstoupily do Bosny, kde byly zajaty a internovány. Po odzbrojení pak odtransportovány přes Vídeň do Pardubic a odtud do bývalé josefovské pevnosti a dále také do Liberce. Liberec byl tím jediným místem, kam kdy vstoupila turecká vojska od roku 1683, kdy byla odražena od Vídně.
Tehdy nikdo z diváků na pardubickém nádraží a kolem něho ani netušil, že neuplynou celé tři roky, a Turci se v Pardubicích objeví znovu. Opět zubožení, vyhladovělí, nemocní a ranění, aby byli odsunuti do největší vojenské nemocnice (byla zbudována hned za nádražím v místech celé dnešní městské čtvrti Dukla), tak neslavně proslavené pod názvem karanténa. Dlouho po prvé světové válce přítomnost Turků připomínalo jejich rozsáhlé pohřebiště na vojenském oddělení městských hřbitovů poblíž krematoria.
