Živelné pohromy v obci LUKOVNA

Příčina požáru nebyla objasněna. Antonínu Bačinovi shořelo celé obytné stavení, kůlny i šprýchar. Těžce byla poškozena i stavení Františka Mlatečka a Františka Sluky. Škoda u pana  A. Bačiny činila přibližně 150 000 Kč.

Na počátku roku 1926 (1. – 6. 1.) zaplavila Lukovnu povodeň. Labe zaplavilo část silnice a níže položené pozemky směrem k Dražkovu. Provoz po silnici musel být přerušen na několik dní.

Voda dosahovala u Počápel skoro až k sezemické silnici. Ve dnech 16. a 17. 6. téhož roku po vydatných lijácích (pršelo každý den celý měsíc) nastala opět velká povodeň, „jaké pamětníka nebylo!“

Blízké Labe vystoupilo během krátké chvíle ze břehů a rozlilo se přes silnici, a v ohybu labském se valilo přes pozemky směrem ke Kuněticím. Veškerá dorůstající úroda byla zničena. Přeplněné byly i regulační odpady a voda opět zaplavila silnici do Sezemic. Do zatopených Kunětic bylo vysláno na pomoc vojsko z Pardubic.

Na Štědrý den v roce 1928 uhodily velké mrazy. Do konce ledna následujícího roku ukazoval teploměr –12 až –16°C! V únoru přituhlo a rtuť teploměru málokdy vystoupila nad –20°C. Dne 12. 2. bylo v Lukovně naměřeno rekordních –33°C! V okolních lesích a polích pomrzlo asi 40 % zvěře. Některé druhy zvířat utíkaly do blízkosti vesnic.

Koňům zamrzla udidla natolik, že se musely od zvířecích těl doslova odsekávat i s kusy ledu!

Napadlo neobvyklé množství sněhu. Cesty se staly neprůjezdnými a Lukovna byla odříznuta stejně jako mnohé jiné vesnice od okolního světa. Vázlo zásobování. Nedostávalo se uhlí. Byly vyhlášeny uhelné prázdniny.

Celá krajina v okolí Lukovny změnila ráz. V obci pomrzlo asi 90% stromů. Většinou pomrzly celé aleje. Některé zahrady byly totálně zničené.

Ve čtvrtek 4. 7. 1929 stihla obec nová pohroma. Větrná smršť, „které pamětníka nebylo!“

Celý den byl dusný a horko, až „se slejvalo!“ K večeru se obloha zatáhla a od západu se hnal obrovský šedý mrak. Zdvihly se sloupy prachu a po vsi se točili „rarášci“. (rarášek je slangový výraz pro malý točivý vítr, jakési minitornádo, vyskytující se v našich zeměpisných šířkách).

Pak následoval strašlivý náraz vichru. Trval půl hodiny, ale následky byly strašlivé.

Velké stromy v okolí Lukovny přestaly rázem existovat. Zejména s vysokými topoly si vichřice hravě poradila a „přehodila“ je jako suchá stébla přes silnici. Díky stromům přes silnici byla doprava na tři dny přerušena.

Ani jediná střecha v Lukovně nezůstala celá. V obci i v okolí zavládla hrozná spoušť.

Celou noc a den spravovali lidé střechy a jezdili do cihelny pro tašky.

Do rána však byly zásoby v cihelně vyčerpány a lidé museli jezdit pro tašky do vzdálenějších cihelen. Tam však byla situace stejná.

Podobná, ale mírnější větrná smršť řádila 15. 8. 1922 o pouti v Sezemicích, ale zdaleka nenatropila tolik škod.

V roce 1933 vypukl oheň na statku Bohuslava Ryšavého (čp. 15). Ve večerních hodinách (13. 9.) shořelo celé obytné stavení, hospodářské budovy a všechna úroda. Vážně byly poškozené i zemědělské stroje.

Příčina požáru nebyla známa. Mohli jej založit nocleháři nebo dráteníci, kteří měli u B. Ryšavého dočasný útulek. K ohni přijeli hasiči ze Sezemic a Kunětic. Požár byl uhašen teprve po šesti dnech !!! Škoda činila 185 000 Kč.

Koncem žní, roku 1938, kdy byla již sklizena pšenice, po velkém vedru a bouři, zasáhly Lukovnu kroupy. Některé z nich byly velké jako holubí vejce. Padaly asi patnáct minut spolu s deštěm.

Po silných a vytrvalých lijácích se od 28. 8. téhož roku znovu rozvodnilo Labe. Pršet přestalo až 3. 9. Povodeň dosáhla téměř velikosti jako v roce 1926. Voda se valila po silnici až k Slukovu domku (čp. 20). Některá stavení se musela vystěhovat.

Velké škody natropila povodeň na polích. Nejvíce byla zničena cukrovka a dále brambory.

Nové krupobití zasáhlo Lukovnu opět v roce 1950 (26. 5.) kolem čtvrté hodině odpolední. Krupobití zasáhlo i obec Němčice a Dražkov. Úroda na polích byla těžce poškozena, především řepa.

Seznam použitého materiálu:

1) SOKA Pardubice: Kronika obce Lukovna (1933 – 1946).

2) Soukromý archiv autora.