Karel Moor a Pardubice 2. část

Karel Moor po ukončení prvního roku gymnázia v Hostinném  (1887 až 1888) pokračoval na českém gymnáziu v Hradci Králové, kde byl přijat do Borromea, katolického studentského ústavu. Záhy se Moor stal členem ústavní kapely, kde hrál na housle, jindy na violoncello, na které se sám naučil v Borromeu, později i dirigoval. Zkoušky orchestru ho tak zaujaly, že se sám začal zajímat o teorii hudby, a to zejména pak, když v repertoáru byla díla Bedřicha Smetany, Wolfganga Amadea Mozarta, Richarda Wagnera aj. Učení v Borromeu velmi dobře zvládal díky své výborné paměti, takže měl dostatek času věnovat se teorii hudby.

Prázdniny trávil Karel Moor v Pardubicích. Doma se mnoho nezdržoval, ale našel si místo, které si zamiloval – Kunětickou horu. Postupným studiem hudební teorie získával přesvědčení, že se chce stát hudebním skladatelem.

O prázdninách docházel k pardubickému řediteli kůru Janu Procházkovi (1853 – 1931), který byl od roku 1876 varhaníkem v kostele sv. Bartoloměje.

Jan Procházka bydlel v hostinci „U české koruny“, kde se říkávalo též „U Vostřebalů“. Hostinec stál vedle Zelené brány, kde je nyní budova Komerční banky.

Karel Moor se velmi rychle seznamoval s hudební teorií a také hodně cvičil, takže dělal velké pokroky. Touha stát se skladatelem v něm dozrávala. Před koncem školního rolu, ještě před vysvědčením z kvinty, odjel do Vídně. Utekl z Borromea. Po domluvě strýce Weisse a otce se vrátil do Pardubic a po prázdninách nastoupil na gymnázium do Chrudimi, aby po roce studia nastoupil na pražskou konzervatoř – to byl počátek jeho hudební kariéry.

K otcovu rozhodnutí, aby Karel studoval konzervatoř, přispěly možná i první drobné skladatelské úspěchy.

Na podzim 1892 nastoupil Karel na konzervatoř. Ředitelem byl Antonín Bennewitz, dalším členem pedagogického sboru byl Karel Stecker a harmonii a instrumentaci vyučoval profesor Karel Knittl, skladatel a později ředitel konzervatoře.

Školní rok Karel ukončil úspěšně a své první prázdniny na varhanické škole trávil doma v Pardubicích a hlavně na Kunětické hoře. Doma se snažil zdokonalit hru na klavír a dohnat to, kde byl pozadu.

Po prázdninách v Praze změnil byt, který však nebylo možné v zimě vytápět, a tak při usilovném cvičení mu začaly otékat klouby a musel klavírní hry zanechat. Na doporučení MUDr. Eiselta musel Karel studium na konzervatoři přerušit. Během roku, co se léčil doma v Pardubicích, začal navštěvovat kroužek ochotníků. Doprovázel je na piano a komponoval doprovody k písním. V tomto kroužku působili Karel Cerekvický , úředník nemocenské pokladny, úředník záložny Soukup, JUC Janďourek, František Kolář, poštovní úředník, a paní Marie Musilová, manželka lékaře z Chrudimi.

Na podzim, po částečném uzdravení, začal Karel komponovat. V Pardubicích se seznámil s rodinou pana Podolského, kterou velmi často navštěvoval. V rodině se hodně hrálo a zpívalo, a to zejména polské písně, z rodné vlasti pana Podolského – Poláka. Karla Moora polské písně inspirovaly ke komponování symfonické básně „Polonia“ a řady „Polských tanců“. Ty byly předvedeny poprvé na koncertech Mladé české hudební generace v letech 1896 – 1897 v pražském Rudolfínu, za řízení skladatele Karla Šebora. U kritiky byly příznivě skladby přijaty, což bylo pro Karla význačným povzbuzením.

V průběhu Karlova léčení byl jeho ošetřujícím lékařem pardubický lékař MUDr. Viktor Vohryzek (1864 – 1918), který se mu stal velmi dobrým přítelem i rádcem, zejména pak při  výběru literárních předloh ke zkomponování. Byla to například divadelní hra Gerharda Hauptmanna „Tkalci“, podle níž Moor zkomponoval ouverturu stejného názvu.

Po uzdravení vrátil se Moor na konzervatoř do Prahy, ale po neshodách s profesorem Knitttlem studia přerušil a odešel studovat do Vídně. V listopadu 1896 Karel Moor vykonal státní zkoušky na vídeňské konzervatoři a vrací se do Pardubic. Od roku 1897 vyučoval zpěvu na Vyšší škole reálné v Pardubicích, vedle stálé povinnosti hrát v kostele při studentských mších. Rok předtím na reálce maturoval Františka Khola, který po studiích na UK v letech 1900 až 1901 pracoval jako chemik v pardubickém pivovaru. MUDr. Vohryzek sblížil již ing. František Khola s Karlem Moorem a vybízel je ke spolupráci. Pozdější dramaturg Národního divadla F. Khol napsal libreto podle N. V. Gogola „Vij“, na něž Karel Moor, o čtyři roky starší, zkomponoval operu „Vij“, jež byla na scéně ND provedena 1903 (3 x) a později v roce 1905 (7 x). Spolupráce byla uplatněna i na druhé opeře „Hjördis“ podle Ibsenova dramatu „Severská výprava“. Opera byla uvedena v roce 1905 rovněž na scéně ND.

V průběhu let 1897 – 1898 se Karel Moor seznámil s Karlem B. Englichem, o tři roky mladším rodákem ze Staročenska a učitelem na obchodní škole. Karel B. Englich podle Zeyerovy legendy El Christo de la Luz napsal libreto, které Moor zkomponoval pod názvem „Rispa“ v roce 1898. Englich napsal i další libreta, která Moor zkomponoval. Bylo to zejména libreto k biblické opeře „Mojžíš“ (1899), na základě námětu Julia Zeyera „Radúz a Mahulena“ zpracoval libreto, které Moor zkomponoval pod stejným názvem , dále podle polské spisovatelky Elzy Orzeszkowe to bylo libreto k opeře „Mirtala“. Opery nebyly provedeny. Karel Moor vyučoval v Pardubicích také hře na klavír v předních rodinách. Stal se „vůdčí“ osobností, která nesměla chybět na žádném koncertě, na němž hrával na klavír své skladby a řada z nich byla uvedena místní kapelou, kterou dirigoval.

Z Pardubic odešel Karel Moor do Prahy, kde mu dr. Jan Herben nabídl místo hudebního referenta v časopise „Čas“, což byl nejprogresivnější politicko – vědecký časopis své doby. Pro Moora to byla velká pocta.

V Praze začal Moor literárně pracovat a psát pod pseudonymem Karel Martel.

Karel Moor na město a zvláště na Kunětickou horu vzpomíná v knize „V dlani osudu“ a mnoha svých dopisech. Východočeské hudební škole věnoval melodram „Slovanská balada“ na slova K. V. Raise.

Za první světové války Karlu Moorovi pomohl Otakar Trnka  ve Vídni, znal ho jako studenta z Pardubic. 1)

1) O. Trnka (1871 – 1919), technik a politik, činný při stavbách alpských železnic. Ing. Dr. O. Trnka se stal ministrem veřejných prací.

Přílohy:

Z korespondence Karla MOORA

Opis dopisu dr. O. Hostinskému

V Pardubicích 22. 7. 1899

Vážený pane doktore !

Dokončil jsem právě operu „Mojžíš“, kterou nemohu nyní zadat Národnímu divadlu, protože jsou divadelní prázdniny a osměluji se vybídnut p. dr. Wohryzkem poprosit Vás o zapůjčení 20 zl. na dobu 2 neb 3 měsíců, abych záležitosti své aspoň trochu do pořádku mohl uvésti.

                   V nejhlubší úctě

                           Karel Moor

Fejeton o Karlu Moorovi

Dnes Zlatá kaplička platí za provedení opery s 10 provozováním 600 zlatých.

Nyní spočítejte, kolik oper by musel skladatel napsati, aby jen poněkud slušně mohl existovat.

Tak si snadno vysvětlíme, proč K. Moor musí tak těžce existenčně bojovat po šestileté skladatelské činnosti.

Přední kritici chvalně upozornili na talent Moorův, ale více nic!

Před třemi lety zadal Moor operu „Mojžíš“ Národnímu divadlu. Opera mu byla vrácena, že „Mojžíš“ je oratorium, a jako takové je nemohou přijmouti.

Operu „Hjördis“ přijal Zdeněk Fibich a po jeho smrti také Kovařovic, který ji o příští sezóně vypraví. Z čeho má ale skladatel žíti do provozování….?

Samostatné směry č. 27 z 6. 7. 1901

Prameny:

Hudební archiv autora

Výpisky z novin  - Samostatné směry

Pardubice a hudba