Kapitoly z dějin českého fašismu v Pardubicích 17. část

V následujících dvou soudních procesech byl 26. 6. 1933 odsouzen nejdříve na 6 let, potom 28. 3. 1934 na 2 roky vězení Gajdův bratranec Duchoslav Geidl. 6) Sám Vůdce Gajda byl odsouzen v druhém procesu roku 1934 na půl roku vězení, v prvním procesu byl osvobozen  úplně. Situační zpráva z 23. ledna t. r., již poslal okresní hejtman dr. Vítek Zemskému úřadu v Praze, hovoří o ochabnutí činnosti NOF v Pardubicích. „České směry“ přestaly vycházet pro finanční potíže a vnitřní rozhárané poměry v místní jednotě NOF. Vážný lituje, že rezignoval na svůj úřad, hodlá znovu žádat do služby. Sekretariát NOF se přestěhoval do Chrudimi, vedoucím agendy byl pověřen MUDr. F. Novotný. Gajda vidí ve Vážném soupeře, dochází mezi nimi ke sporům. 18. ledna předložila pardubická „Družina dobrovolců čs. zahraničního vojska“, zastoupená předsedou bývalým generálem B. Konopáskem a jednatelem MUDr. H. Nutzem, žádost o povolení přednášky „Národní stát“ 25. ledna v hotelu Veselka. Řečnit měli gen. Konopásek a pozvaný prof. Kašpar Nekut z Litomyšle. Okresní úřad v Pardubicích konání akce nepovolil vzhledem k židenickým událostem. 7) Vojtěch Vážný, tehdy t. zv. zemský organizátor NOF, přijel 23. ledna ze Slovenska domů. Jednal zde s hlinkovci? V městském zastupitelstvu v Pardubicích prohlásil, že židenická akce byla vykonána agenty – provokatéry, přičemž před ní vybízel členy NOF, aby chodili ozbrojeni, třeba i jen nožem. Říkal prý: „Nevíte, kdy budete povoláni bránit vlast!“ 8) 18. ledna se u Zelené brány sešli rolník ze Semína (čp. 41) F. Mazal, agrárník, a F. Forman, malorolník (Pardubice, Husova ul. 96), narozený 18. 7. 1889 v Polisech. Forman podle Mazalova udání řekl: „Vy blbci, co děláte, vy spíte a nic neděláte. Vy jen věříte těm svým poslancům. (Forman již v červnu 1932 přemlouval marně Mazala a jeho švagra V. Suchánka ze Semína čp. 28 ke vstupu do NOF – pozn. J. K. (Kdyby ses dal k nám fašistům, už bychom tě také někam strčili a nemusel bys pořád sedět v Semíně. Budeš vidět, co se stane, nebude to trvat ani týden!“ 9)

Gajdovými vojenskými poradci v té době byli generálové Hynek Gibiš a pardubický Bohumil Konopásek. Dr. Jiří Branžovský varoval telefonicky z ústředí NOF místní jednoty před domovními prohlídkami. Mezi fašisty zavládl čilý automobilový ruch, ústředí NOF nařídilo soupis zbraní a střeleckých jednot. 8. (či 15.) ledna 1933 se v holickém hotelu U krále Jiřího konala důvěrná fašistická schůze za předsednictví okresního náčelníka fotografa Čudy. Dr. Novotný na schůzi nepřijel z obavy před inzultací místními komunisty. Nyní se budou konat jen důvěrné schůze, těžiště NOF se přesunulo do Chrudimě k dr. Novotnému. Mezi fašisty se hovoří o předčasnosti puče. Ve vedení NOF v Pardubicích jsou vážné rozepře. Vážný podal do Hradce Králové žalobu na Manycha. 10)  O meritu sporu Vážný-Manych si zatím řekněme jen to, že Vážný považoval Manycha za policejního konfidenta v NOF.

Podívejme se nyní na odraz židenické aféry v pardubické jednotě NOF očima místního tisku. V č. 5 „Východočeského republikána“ ze 27. 1. vyšel rozsáhlý článek nadepsaný „Zločin fašistů a náš kraj“. Citujme: „Brněnský zločin fašistů byl v Pardubicích znám již brzy v neděli a živě byl komentován. V obou kavárnách, v Grandu a na Veselce, byly vyvěšeny psané zprávy o průběhu zločinu a těšily se přirozeně velkému zájmu. Už také z té příčiny, že Pardubice jsou vlastně kolébkou fašismu. V této věci mají primát, třebaže ne záviděníhodný. V Pardubicích bylo malé hnízdo fašistické, sotvaže se toto hnutí v republice objevilo. Zde bylo hnutí živeno některými lidmi, kteří se vydávali za příslušníky jiných stran a obratným způsobem bylo stále do širšího okruhu šířeno. V prvních dobách bylo přezíráno. Bylo to hnutí tak naivní, že lidé, kteří vyslechli všelijaké ty rozumy fašistů, nemohli to vůbec bráti vážně. Poměry v republice, zejména pak dryáčnické počínání různých politických dobrodruhů a desperátů, vytvářely podivné ovzduší, ve kterých naivní snahy fašistů počínaly síliti a růsti. Tak jsme byli svědky, že Gajda a jeho dobrodružná společnost položila sídlo své činnosti právě do Pardubic. Zde měli fašisté pevně zakotviti a Pardubice jim měly sloužiti za opěrný bod pro činnost v ostatních oblastech státu. Mohli bychom říci, že v Pardubicích byla pro tuto činnost vhodná půda. A to proto, že politické poměry byly zde tak neutěšené, jako snad nikde jinde… Nikde jinde nejsou politické strany zmítány takovými těžkostmi jako zde, nikde jinde se nebojuje tak nevybíravými prostředky, a to v prvé řadě proti osobním odpůrcům vlastní strany, jako jest tomu zde, nikde jinde nedostávají se jednotlivci tak podřadných kvalit do popředí, jako je tomu zde. Stálo by to za celou úvahu. A to je také příčinou, že fašismus mohl zde hlouběji vkořeniti.“ Článek dále připomíná podporu NOF penězi jiných stran a pokračuje: „Fašisté si zde mohli opravdu učiniti opěrný bod nečekaným počtem hlasů. Dnes by jich ovšem asi již tolik nedostali. Gajda si z Pardubic učinil druhý svůj domov. Byl tu ustavičně….Nyní byl tu skoro ustavičně před soudem. U soudu zapíral, vykrucoval se, počínal si chlapecky. Nebylo na něm nic hrdinného, ba ani nic mužného. V poslední době byl v ustavičných rozepřích s Vážným. Kromě toho i jiní fašisté dostávali se do velkých rozporů. Fašismus jako extrémní hnutí vyrostl v Pardubicích neočekávaně rychle, avšak stejně tak rychle se dostal do rozkladu. Dnes nevidíme zde nic jiného, než nemožné osočování, intriky, osobní záškodnictví a všechny možné nepěkné zjevy, které toto hnutí rozkládají k úplnému zániku. Jakoby se všechny ty ošklivé vlastnosti pardubského politického a veřejného života vůbec zmnohonásobily a zhustily…. Poslouchejme  fašistické hnutí ve vinárnách, kde se obyčejně  fašistické řeči vedou a přijdeme k poznání, že prostý venkovan, náš chalupník, rolník a prostý dělník jsou daleko rozvážnějšími a moudřejšími než mnohý ten študovaný a často i diplomovaný pán… Fašistické hnutí, vypěstované na Pardubsku, dopustilo se v Brně strašného zločinu… Že fašismus na Pardubsku, který je v rozkladu, brněnským zločinem bude dále sražen, je věcí samozřejmou.“ Článek se dále v závěru pozastavuje nad účastí státních zaměstnanců a penzistů (důstojníků a četníků) v NOF.

Tentýž den sociálně – demokratický „Východočeský obzor“ (č. 4 z 27. 1. 1933) upozorňoval na žalobu V. Vážného a manželů Kučerových u Krajského soudu v Hradci Králové na člena fašistického direktoria – stavitele S. Manycha. „Východočeský republikán“ (č. 5 z 27. 1.) to doplnil, že přelíčení bude velmi zajímavé i proto, že Manych řekl paní Bertě Kučerové, co si o ní myslí. „Východočeský obzor“ ve stejném vydání (č. 4, 27. 1. 1933) konstatuje, že V. Vážný a ing. Vencl zabránili v městském zastupitelstvu návrhu klubů politických socialistických stran na vyslovení důvěry vládě za potlačení puče v Židenicích.

Poznámky:

6) Podrobně o židenickém puči Miloslav Moulis: Tajné heslo Granát, vyd. Magnet 1973 a Jan Hrubý: Aféry první republiky, Práce 1984, kap. Muž několika převratů (Gajda), s. 51 – 63. Viz též práci A. Klimka a P. Hofmana „Vítěz, který prohrál“ (vyd. PASEKA 1995, kap. XXI. Židenice a jejich stíny (s. 246 – 256) a práci M. Gregoroviče „Kapitoly o českém fašismu“ (vyd. LN 1995), hl. s. 40-44. Česká televize uvedla 30. 8. 2002 v seriálu Osudové okamžiky díl „Židenice 1933“ (scénář: M. Moulis, M. Najbrt, režie M. Najbrt).

7) Pres. spis. 113 z 23. 1. 1933.

8) Pres. spis. 123 z 25. 1. 1933.

9) Pres. spisy 1933, kart. 31, velitel četnické stanice v Pardubicích Hladík 18. 4. 1933 Zemskéhmu četnickému velitelství v Praze podle udání F. Mazala ze 7. 4. t. r.

10) Pres. spis 123, 25. 1. 1933, dr. Vítek prezídiu Zemského úřadu v Praze.

Pokračování

Přílohy :

1) R. Gajda v době židenického případu (1933)

2) „Venkov“ (17. 2. 1932, o Židenicích)

3) Reklama stavitele S. Manycha v knize S. Vinaře „Pardubice staré a moderní“ (1941)