Dopis Antonína Pokorného ml. (1921) odeslaný z koncentračního tábora Buchenwald do Pardubic

Kdo byl Antonín Pokorný ml. a co obsahuje jeho dopis nesoucí datum 2. dubna 1944?

Antonín Pokorný ml., odesílatel zmíněného dopisu, se narodil 21. února 1921 v Praze jako prvorozený syn Antonína Pokorného st., který v letech 1. sv. války a ještě pak několik poté pracoval jako knihařský dělník v Praze. V r. 1921 – kdy se jeho ženě narodil první ze tří synů – se stal spoluzakládajícím členem komunistické strany a znal se osobně s Antonínem Zápotockým a dalšími levicovými politiky. Rodina Pokorných se pak brzy přestěhovala do Čáslavi a nakonec se usadila v Pardubicích, kde si knihařský dělník našel práci v nevelké továrně židovského podnikatele Hugo Neumanna „Kartona“, výroba kartonážního zboží. Rodina A. Pokorného st. bydlela nejdříve ve věži pardubického zámku, později se přestěhovala do Kostelní ulice.

Antonín Pokorný ml. navštěvoval pardubickou staroměstskou obecnou a měšťanskou školu a vyučil se v Prokopově továrně na mlýnské stroje v Pardubicích strojním zámečníkem. Na konci třicátých let začínající druhá světová válka zasáhla krutě do jeho osudu a životních plánů. Jako „ročník 1921“ byl pardubickým pracovním úřadem vybrán v r. 1942 – mohlo to však být i o rok dříve - na nucené práce  do Německa. Pracoval na zbrojní válečné výrobě ve Vratislavi (Breslau, dn. Wróclaw) a dopouštěl se zde po jisté době sabotáží (sypání písku do ložisek dopravních strojů). Tato činnost byla prozrazena, A. Pokorný byl zatčen, souzen a eskortován do koncentračního tábora Buchenwald u Výmaru. Zde byl vězněn až do konce války. V květnu 1945 se vrátil domů k rodičům, byl však těžce nemocný, léčil se, ale pardubičtí lékaři nedokázali mu zachránit život. Zemřel 26. 3. 1946 v Pardubicích jako oběť  nacistického násilí a byl pohřben v Pardubicích.

Jeho dopis z koncentračního tábora s datem 2. 4. 1944 je adresován otci A. Pokornému st. do Pardubic s uvedením ulice Bartolomějská 89. Zde rodina Pokorných nebydlela, ale žena A. Pokorného tu měla malý obchod se zeleninou. Dopis je podle nařízení německé správy tábora psaný německy a psal jej patrně někdo ze spoluvězňů, který německý jazyk dobře ovládal. Dopis obsahuje v úvodní části pozdrav a vzpomínku rodičům a také oběma bratrům Josefovi a Vilémovi. Hovoří dál o faktu, že přešla už zima a že je snad jarní slunce zase zahřeje. Dále je obsažen dík za dopisy a také za poslední balík, který došel v pořádku. Pisatel děkuje také svým tetám z Prahy, které mu balíky také čas od času zasílaly. Obsahuje i informaci, jak často je možné psát dopisy nebo pohlednice a v jakém jazyce (tj. v němčině). Tehdy třiadvacetiletý A. Pokorný jej podepsal jako Tona a dal souhlas s jeho odesláním. Táborový cenzor dopis přečetl, neshledal v něm nic závadného, takže dopis dospěl do Pardubic k rodičům.

Dopis A. Pokorného z tábora Buchenwald je důležitým dokladem v podstatě jediné možné komunikace vězňů z koncentračních táborů s příbuznými v rodné zemi. Návštěvy vězňů držených v koncentračních táborech byly přísně zakázány. Z dopisu také nevyplývá, zda se zde A. Pokorný setkal s některými vězni z pardubického okresu, jako byli kupř. JUDr. Miloslav Sál, Alois Novák, Václav Burianec, učitel František Kalášek (ten ho patrně učil na pardubické staroměstské škole) nebo odborový funkcionář Josef Kolář z Pardubic – Svítkova. Podávat takové informace domů jistě nebylo možné. A. Pokorný byl v koncentračním táboře Buchenwald veden pod č. 16445, blok 17/7C.

Z rodiny A. Pokorného st. dnes už žije v Pardubicích – Polabinách jen Josef Pokorný, nar. 1923, podobně jako jeho bratr Antonín, v r. 1943 nasazený na nucené práce v Německu v lokalitě Lippendorf.