Deset let obnoveného Sokola Pardubice I (1990 ? 2000)

12. ledna téhož roku se sešla skupinka lidí a ustavila přípravný výbor Sokola: starosta Bohuslav Wagner, jednatelka Jitřenka Klicperová, náčelnice Zdenka Štěpánková, vzdělavatel Dr. Radek Hobza, hospodář Jan Herites, členové Oskar Balatka, Ing. Ladislav Lebeda, Ing. Eduard Kralovič, Dana Klobušická, Jindra Nekoksová. Vlastní T. J. Sokol Pardubice I byla obnovena 4. dubna, na magistrátu zaregistrována 17. dubna. Již před tímto datem přijal stávající oddíl ZRTV název Sokol a došlo k dělení – jedna část byla sokolská, druhá pak zůstala věrna Dynamu. Nový Sokol začal práci s třemi oddíly jógy, současně požádal Dynamo o navrácení majetku. Žádost byla Dynamem přijata kladně s tím, že se tak stane po vydání zákona.

Sokol připravil vzpomínkovou oslavu narozenin T. G. Masaryka s přednáškou a výstavkou (150. výročí). 15. července jede T. J. do Prahy na „posletové“ sokolské setkání 25 členů. V tomto měsíci využilo šest starších sester nové možnosti účastnit se sletu zahraničního Sokola v Paříži.

23. dubna se konala valná hromada Dynama s volbou nového předsedy, dosavadní – Miloš Růžička – se vzdal funkce. Z pléna vyšly dva návrhy – jeden na O. Balatku, druhý na Josefa Haňáčka. Balatka dostal většinu hlasů, funkci přijal s vírou, že bude moci Sokolu pomoci. V květnu vyšel zákon č. 173/90 Sb. Ve výboru Dynama bylo již méně bývalých Sokolů. ČSTV, když neprosadil zásadu „Kdo po desetiletí zařízení užíval a staral se o ně, patří jemu“, vymýšlel za účasti právníků různé argumenty, svolal sjezd, vydával pokyny… prostě dělal vše bez zábran, každý prostředek dobrý. Naivita předsednictva členů ČOS, jejich stáří a hlavně často desetiletá odloučenost od dění v tělovýchově, nemohly obstát před vychytralostí a drzým čelem zástupců ČSTV, kterým šlo hlavně o zaměstnání.

Samozřejmě, že i v Pardubicích se poměry přizpůsobily Praze. Sportovní oddíly chytračí, hledají cesty, které by vedly k získání majetku. V červnu je již jasné, že převedení Dynama do Sokola jako celku se nepodaří.

Kromě tenistů a veslařů začlenily se do sjednoceného Sokola bez majetku (kromě snad drobného vybavení) a bez peněz ostatní oddíly. Kanoisté, lyžaři, turisté, atleti získali svá zařízení až v rámci Dynama. První byli lyžaři, kteří se stali právním subjektem bez předchozího oznámení, po nich pak tenisté, kulturisté, atleti, veslaři, oddíl krasobruslařský a kanoistický se spojily a vytvořily nové Dynamo. To byl dobře vymyšlený plán předsedy „krasa“ p. Skaláka, jako následná organizace získal právo na převzetí majetku, který před 31. březnem 1948 nepatřil Sokolu. Část turistů vstoupila do KČT, část přešla do Sokola, ale obě skupiny úzce spolupracují podnes.

Po několik roků jsme snili o tom, jak zpřístupnit lesy okolo města pro rekreační běhání – vytyčit trasy, získat objekt pro odložení šatů. Nějak jsme přišli na hostinec v Dubině a zjistili, že je v majetku Bati. Baťovi byl napsán dopis do Kanady a byl požádán, zda by bylo možno objekt získat. V odpovědi jsme byli ujištěni, že se firma ozve, až si ověří skutečnosti. A nyní je zde okénko – jak se to stalo, že nám Dubina byla přidělena, že jsme opravovali střechu a exteriér a předali do vlastnictví turistům (to se událo dříve, než část turistů se přihlásila do Sokola). O něco později jsme se dozvěděli, že objekt byl prodán, ale dále nám nebylo známo již nic.

Ani přechod oddílu ZRTV nebyl jednoduchý. Oddíl sice změnil název, ale zůstal v ČSTV. Teprve po ustavení Sokola rozdělil se oddíl na dvě části – sokolskou a ČSTV, později ASOCIACE. Prostor sokolovny nedovoloval pronajmutí cvičenkám ASOCIACE, většina z nich přešla později do nové jednoty.

Do Sokola přešly oddíly horolezců, sportovní gymnastiky, šermu, volejbalu, ustavil se oddíl turistiky a nově byl založen basketbal.

24. června 1991 byla poslední schůze Dynama – valná hromada, která znamenala vykročení na novou cestu, připomínající stav organizace před rokem 1948. V úvodním slově z funkce předsedy jsem se zmínil o počátcích sjednocení, o změně Sokola na Dynamo, o soužití až 20 oddílů, o občanské řevnivosti, o úspěších, o pronikání některých oddílů na špici republikové výkonnosti… Starosta ukončil své vystoupení asi takto: „ Nepovedlo se přejít jako celek do Sokola. Rozcházíme se s vědomím, že jsme dělali dobrý sport, že jsme si jako jednota udrželi postavení v popředí ve městě, i když jsme občas byli označováni jako „ sokolíci“. Přišla doba, aby se napravila křivda laickým způsobem a provedly se změny, které by napravily veškerá příkoří a nastolily nový právní řád. Věřme,  že každý z nás najde v klubu a jednotě tu pravou cestu, jak začít nově, s elánem, působivějšími metodami, organizací a výchovou, které povedou k lepším výsledkům.

Myslím, že je povinností nás všech, abychom v nových podmínkách nového života, v novém státě se věnovali příští práci s vědomím, že ve svých organizacích se budeme podílet na tvarování nového člověka, charakterního, odpovědného. To je úkol sice těžký, dlouhodobý, ale je to úkol, který by se měl stát samozřejmou povinností. Dále myslím, že bychom se měli rozejít se vzájemným porozuměním, abychom si v této fázi vycházeli vstříc, vše řešili dohodou. Nechme osobní vztahy stranou, jde o mnoho. Nezapomínejme, že se budeme vzájemně potřebovat, někdy budeme i na sobě závislí. Nastávají nám nové vztahy, Sokol přebírá svůj majetek. Mnoho se mění, počítejme s tím. Už zbývá jenom poděkovat za všechnu společnou práci v TJ Dynamo, za všechno pěkné a přátelské, popřát vám všem v dalším konání a počínání jen zdar a úspěch. Naše republika to potřebuje.“

Závěr jednání valné hromady naplnilo usnesení. To obsahovalo v podstatě rozdělení majetku Dynama na oddíly. Bylo stanoveno – oddílům patří to, co mají ve svém inventáři, pokud zbudou peníze, rozdělí se podle počtu členů. K dělení nedošlo, protože tři odpovědní pověřenci Dynama oznámili, že vše bylo vyčerpáno do konce roku na různé nedoplatky Dynama. Byla ustavena delimitační komise, která měla skončit své poslání do konce r. 1991. Datum dokončení prací bylo však prodlouženo asi o dva měsíce. Jediný klad z delimitačního řízení bylo rozdělení peněz zbylých ze SAZKY, nepříjemné jednání bylo s vedením nového Dynama, které si dělalo nároky v podstatě na veškeré vybavení, stolová zařízení a potom na vybavení dílny a zařízení t. zv. hospodářské části uložené v Žumberku (Jednota převzala do správy Žumberk pro skupinu horolezců zaměstnaných pro výškové práce. O toto se rozdělily oddíly kanoistický a krasobruslařský). S p. Skalákem, předsedou „krasa“, byla dlouhá jednání a nechutná. Hodnota této části předaných věcí nebyla vyčíslena, všechny dokumenty delimitačního řízení nám nebyly předány. Závěr jednání s Dynamem skončil před soudem. Totiž, delimitační komisi jsme propůjčili kancelář Dynama v prvním poschodí zdarma, když však z této místnosti si udělalo nové Dynamo svou kancelář a chovalo se k nám velmi nepěkně, požádali jsme o nájemné. Když bylo odepřeno, došlo k žalobě a bylo rozhodnuto v náš prospěch. Získaný prostor byl doplněn o prostor sousední kanceláře a tak získána nová zasedací místnost.

Kancelář Sokola byla přeložena do přízemí, župě pronajaty dvě místnosti vedle jednoty, další tři místnosti pronajaty podnikatelům, stejně tak se postupně pronajaly místnosti v suterénu, dvě malé vedle kotelny a potom všechny prostory restaurace. Nad sborovnou žen pronajaty oba prostory v prvním i druhém poschodí.

Začátkem července začíná Sokol ve svém majetku. Původní přípravný výbor z ledna 1990 je doplněn kooptací členů: Josef Haňáček do funkce náčelníka sportu., Jan Fibiger do funkce náčelníka, Oskar Balatka do funkce místostarosty, Jiří Charvát zůstal členem výboru a převzal funkci tajemníka župy. Jiří Vondrák nastoupil jako tajemník, Věra Svobodová se stala hospodářkou a O. Balatka metodikem na poloviční úvazek jako kronikář a archivář. V dalších sedmi zaměstnancích byly tři uklízečky, dva údržbáři a dva vrátní.

Složení výboru procházelo změnami, takže jeho podoba a složení na konci prvního desetiletí je toto: starosta Jiří Charvát, místostarosty Ludvík Filipi a Josef Haňáček, jednatelkou a tajemnicí Vladislava Avramovová, hospodářkou Věra Svobodová, metodickoorganizační Blanka Mráčková, náčelnicí Ing. Zdena Makovská, náčelníkem Jan Fibiger, vzdělavatelem Dr. Radek Hobza, kronikářem, archivářem Oskar Balatka, členy výboru Iva Horáková, Libuše Vobořilová, Pavel Trunec. Ve funkci tajemníka se vystřídali O. Balatka, J. Vondrák, M. Přinesdomů, od 1. února V. Avramovová. Placenými pracovnicemi sekretariátu jsou Věra Svobodová a od r. 1994 B. Mráčková. Předsednictvo TJ tvoří starosta, místostarostové, členky sekretariátu a O. Balatka.

Řízení jednoty, tedy výbor, má dvě období – od založení, lépe od obnovení do roku 1993, druhé od r. 1994 do současnosti. První tři roky bylo obdobím, dá se říci, tápání, hledání cesty, jak výboru, tak i sekretariátu. V druhé části se působnost výboru i sekretariátu zlepšila. Myslím, že je správné, že členové sekretariátu byli plnoprávnými členy výboru, s. Avramovová a Mráčková jsou aktivními cvičitelkami, s. Svobodová cvičenkou, znají život v tělocvičně, znají agendu a vše, co se v jednotě děje. Členové výboru obdobný přehled o TJ nemají, proto občasné objasnění na jednání výboru může být nad míru užitečné. Sestry Avramovová a Mráčková v jednotě vyrostly, s. Svobodová zde pracuje od r. 1985, své práci jsou oddány, pro jednotu jsou jistě velmi prospěšné. Totéž lze říci i o některých členech výboru, zvláště těch, kteří mají na starosti péči o vlastní práci v tělocvičně a na hřišti.

Liší se současný Sokol od Sokola z První republiky? Ano, a značně, vždyť 40 roků ve sjednocené tělesné výchově a sportu v totalitním systému zanechalo neblahé dědictví – úroveň charakterů poklesla, zvýšila se obliba bezpracného výdělku, hrubost a nešetrnost ve vzájemném styku atd. Sokol přestal být výběrovou organizací, jeho původní poslání samozřejmě muselo zaniknout, jeho minulost často byla a je dosud zesměšňována (tisk, televize, film), na rozdíl např. od skautingu, od chování i celých národů ke svým tradicím (Anglie, Německo…) Nežli se najde nová tvář sokolství, nemělo by se zapomínat aspoň na to základní  - zásady společenského styku, hygienu, šetrnost ke spolkovému majetku, sokolský pozdrav a oslovení…

Jak dlouho bude trvat, než z našich myslí a chování se vytratí myšlení a návyky z let druhé poloviny dvacátého století – dočkáme se?

A nyní zas nazpět do naší jednoty.

Již za Dynama byly potíže, jednak s hygienou a jednak s vytápěním budovy. Okresní hygienik nebyl spokojen se šatnami a vyhrožoval, že nám zavře budovu. Elektrárna nám dávala několikráte na vědomí, že budova změní topné médium – z páry na vodu. Žádali jsme ČSTV o dotaci. Podařilo se až v roce 1989. Projekt na přestavbu šatnového prostoru vypracoval Ing. M. Petráň ml. a druhý Ing. Menšík, provedení bylo svěřeno Agroprojektu. Změna topného média, projekt i provedení, byla zadána Stavomontážím. Ředitel Agroprojektu Michálek a Stavomontáží Česák byli našimi členy. V tomto roce vedle projektů začaly přípravné práce a současně byla ještě provedena generální oprava střech tunelu, v prosinci kolaudována hala, JZD Rokytno opravilo hlavní schodiště, upraven volejbalový areál (omítky), kolaudován sklad lodí kanoistů.

V roce 1990 byla vymalována větší část budovy, provedeny přípravy pro přeměnu dosavadního média vytápění na horkou vodu, zesílen elektrický příkon připravené renovace elektrického zařízení.

Do 8. května 1991 byly skončeny vyzděné šatnové příčky a prostor omítnut, připravena vodorovná izolace a betonáž podlahy , dokončeno přemístění rozvodné skříňky a propojení s rozvaděčem v budově.

Rokem 1991 začalo velké soužení jednoty. Totiž, někdy v březnu t. r. jsme se starostou a bratrem Charvátem zajeli na ČOS a jednali s bratrem Ing. Vopršalem o dokončení výstavby šaten a výměny topného média. Byla nám slíbena veškerá dopomoc. V září nám bylo sděleno, abychom uzavřeli se spořitelnou v Pardubicích půjčku a ČOS bude ručitelem, dluh i procenta vyrovná, souhlas ČOS zněl na 800.000 Kčs. A nyní počalo nekonečné dohadování s ČOS, župou (která nás velmi podporovala). V roce 1992 ČOS rozhodla – jednota si vypůjčí dva miliony Kč s podmínkou: ČOS bude splácet úroky, jednota úmor (ten činil měsíčně 50.000 Kč). Celkové náklady na obě stavební akce činily celkem 4.336.000 Kč (zaokrouhleně), do roku 1994 bylo uhrazeno 4.026 Kč, nedoplatek tedy činil 307.000 Kč (převážně Stavomontážím). K úplnému vyrovnání došlo až v roce 1996.

Pro zajímavost – ČOS poskytla na úhradu 800.000 Kč (a 583.000 Kč procent na dluh)

župa   1,038.000 Kč

jednota 2,498.000 Kč

Pro nás, pro jednotu, to byla skutečně nepředstavitelná zátěž, nebýt nájemného a poplatků za propůjčení cvičebních prostor a deseti kanceláří a tří restauračních místností – nikdy bychom nemohli uspět.

Rok 1997 byl po stránce finanční velmi náročný, za údržbu, opravy, doplnění atd. jsme zaplatili 426.000 Kč. Za opravu parket ve velkém sále byla nejvyšší položka – 225.000 Kč, další práce se týkaly oken, stěn – malířů, lakýrníků, oprava balkonů, WC, střecha – vyžádaly práce klempíře, zedníky atd.

Rok 1998 potěšil všechny, kteří s jednotou žijí. Podařilo se opravit parkety v malém sále nákladem ve výši 160.000 Kč. S řadou drobnějších prací byla naše budova vylepšena v celkové hodnotě asi 205.000 Kč.

V roce 1999 byla soustředěna hlavní pozornost na šatnový prostor. Sloužil v původní své podobě plných 76 let, jeho vzezření bylo vskutku až odpuzující. Zásluhou malířů a lakýrníků, přesněji řečeno jejich prací, přivedl nový cvičební rok cvičence do čisťounkých šaten a chodeb. Toto nové oblečení si vyžádalo „pouhých“ 112.000 Kč. Opravenými a novými parketami v rytmickém sále nákladem ve výši cca 33.000 Kč, přibližně týmž obnosem opravena střecha a dalšími menšími pracemi byla naše „krasavice – sokolovna“ vylepšena celkovým nákladem – 216.000 Kč.

Celkový náklad na údržbu a opravy k 31. prosinci 1999 se vykazuje ve výši zhruba 5,631.000 Kč. V závěru lze říci, že veškeré práce a údržba jsou vybrány s rozmyslem, rozhodující je nutnost a potřeba a samozřejmě přihlédnutí k současnému trendu tělesné výchovy a sportu.

Současnost se v mnoha věcech liší od minulostí, ať rakousko- uherské, tak prvorepublikové. Činnost, rozvoj sokolství byl odvislý v prvé řadě na členské základně a na darech movitějších členů, někdy i nečlenů. Tělesná výchova a sport náležely do kompetence ministerstva zdravotnictví. Vzpomínám na jedinou věc, kterou toto ministerstvo přispělo k rozvoji tělesné výchovy. Byla to „remanence“ v Nymburce, kde pracovník ministerstva, sekční šéf Augustin Očenášek, jinak velký Sokol, zřídil státní středisko. Dělo se tak asi ve spolupráci s tamější sokolskou jednotou. Byla zde postavena t. zv. „letní tělocvična“ s hřištěm a bazénem. Sloužilo ministerstvu i Sokolu, školili se zde učitelé, cvičitelé, trenéři. Za sjednocené TVS vyrostlo zde moderní výcvikové středisko. Jinak se nepamatuji , že by ministerstvo finančně přispívalo na výstavbu či činnost sokolských nebo jiných jednot.