Živelné pohromy v obci Pardubičky (1804 ? 1936)

Na počátku 20. století (přesněji 11. 7. 1903) ohrozila velká voda dokonce i průběh Východočeské výstavy v Pardubicích. Po celé straně výstaviště musely být navršeny hráze. Téhož roku vystoupila voda ještě jednou a zaplavila městské sady. Hrozilo přerušení silničního spojení Štrossovy ulice a Výstrkova s Bílým předměstím. Voda tehdy sahala až k vratům hostince U štiky!

„Poslední velká povodeň“, jak píše kronikář (str. 55), byla v červenci roku 1926. Voda tehdy vnikla až na louky pod zámek a do Kostelní ulice. Chrudimka a Labe se většinou rozvodnily současně.

Obec Pardubičky zůstávala pro svoji relativně vysokou polohu uchráněna velkých povodní. Naopak, pokud došlo k zaplavení luk v blízkosti obce, píše kronikář (str. 56) „o pravém dobrodiní pro obec“. Důvod byl jednoduchý, pravidelné záplavy totiž louky hnojily, takže mluvit o živelné pohromě  v této souvislosti je sporné.

Ve staré Chrudimce bylo po povodni vždy hodně ryb. Ryby bylo možno dokonce sbírat i na loukách!

V letech 1926 – 29 byla v úseku Pardubiček provedena regulace Chrudimky, takže zmizely i obavy z extrémních povodní.

Roku 1863 bylo velké sucho, takže se nedostávalo píce. Cent sena stál 2 zl. 80 kr. až 3 zl.

Koncem roku 1863 (od 29. 12. do 20. 1.) udeřily silné mrazy. Zima se vrátila v r. 1864 ještě počátkem května (4. 5. – 6. 5.) Stromy a keře, které už byly v květech, pomrzly.

Ve stejném roce (9. 7.) vznikl krátce po půlnoci v čp. 12 požár. Dům patřil Václavu Havránkovi. Vyhořel a spolu s ním i stodola.

Zima 1864 – 65 byla opět velmi krutá. Ještě 29. 3. napadlo tolik sněhu, že Pardubičky zůstaly odříznuty od okolního světa. Po velké zimě následovalo velké sucho a opakoval se stav úrody z roku 1863.

„Velká drahota se vrátila“ v roce 1868, kdy bylo opět velké sucho. V květnu se korec žita prodával za 8 zl. 30 kr., korec pšenice až za 11 zl. 30 kr. Bečka brambor stála 1 zl. 65 kr. a libra mouky 15 kr.

V lednu 1873 časně „před kuropěním“ vznikl požár v čp. 10 (kronikář zapomněl zapsat jméno majitele domu). Vyhořelo i sousední stavení čp. 11. Požár byl založen pravděpodobně úmyslně.

V roce 1880 následkem dlouhotrvajících silných dešťů vystoupila Chrudimka dvakrát ze svého koryta a zničila úrodu. Část, která vodě unikla, pobilo velké krupobití, které přišlo před žněmi.

Během krupobití udeřil blesk do zdejší zvonice.

Dne 20. 6. 1883 se velká voda opakovala. Během 24 hodin zaplavila Chrudimka celé Pardubičky a okolí. Voda stoupala tak rychle, že lidé na polích museli zanechat vozy s naloženým senem!

Po řece plavaly kusy hospodářského nářadí, ploty, jetel, seno a utopená hospodářská zvířata. Jak píše kronikář (str. 122), od roku 1804 nebylo podobné povodně.

V části nazvané školství (škola) je poznámka o extrémních mrazech z roku 1929 (str. 170).

V únoru a březnu byly tak silné mrazy, že „ořechy a třešně pomrzly.“ Od 18. 2. do 24. 2. byly školy uzavřené (uhelné prázdniny).

Co nezničily silné mrazy, o to se postarala větrná smršť ze 4. 7., která ve večerních hodinách (kolem 19.30 hod.) zlikvidovala domy a stromy v celé obci. Na ulicích se válelo mnoho ptactva, které vichřice smetla ze stromů.

K požárům se vrací kronikář na str. 182. Dne 4. 2. roku 1890 vyhořel kolem jedenácté noční František Svatoň a 12. 3. téhož roku kolem osmé hodiny večerní Václav Semouský (?). Oba požáry byly založeny úmyslně.

Dne 27. 3. 1914 hořelo u Josefa Žačka. Likvidace požáru se účastnil i nově založený místní hasičský sbor (1913). Následovaly zásahy roku 1926 (13. 9.), opět u Josefa Žačka, roku 1927 (15. 7.) u Františka Procházky, roku 1928 (7. 3.) tamtéž, roku 1930 (2. 7.), bez uvedení jména, a v roce 1931 (31. 10.) v blízké nemocnici.

Roku 1932 (3. 9.) hořelo opět u Josefa Žačka.

Požární sbor měl též pohotovost o všech povodních.

Roku 1936 (21. 8.) hořelo o páté hodině ranní u Josefa Svatoně (čp. 18). Požár byl lokalizován pouze na jediný dům. Oheň byl založen úmyslně. Během zmatku kolem požáru „palič“ kradl, ale byl chycen. U soudu vše přiznal.

Seznam použitého materiálu:

1) SokA Pardubice: Pamětní kniha obce Pardubičky (od nejstarších dob do r. 1951)