Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
31.03.2024 09:00

Přes střechu Evropy

Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.03.2024 09:30

Velikonoce v Polabí

Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.04.2024 18:00

Archeologický průzkum v Pardubičkách

Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

06.04.2024 14:00

Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů

Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.

typ akce: Výlety do historie

17.04.2024 18:00

Nálety na Pardubice

Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

Tragická postava Jarmily Pithartové

obrázek k článku Jarmila Pithartová se narodila 8. června 1922 v Nemošicích. Pracovala za války jako úřednice v městské knihovně a podle všech údajů to byla duševně narušená žena. I když byla tak mladá, byla neobyčejně nebezpečná, protože spolupracovala s pardubickým gestapem. Udávání a všelijaké konstruování jakéhosi pátrání a hledání parašutistů a jiných škůdců dělala s takovým zaujetím, že samotné gestapo mělo s tím nejeden problém. Tak se dostala i do ochranné vazby a trávila pak tři roky ve věznicích a koncentračních táborech, kam ji gestapo bez soudu poslalo. Bohužel jak v pardubické věznici, tak i jinde nepřestávala s intrikami a zneužívala spoluvězeňkyně tak, že jejich starosti a svěřování sdělovala gestapu. Tak se stalo, že na tomto základě docházelo k zatýkání, věznění a smrti jí udaných lidí. Není tedy divu, že když se vrátila po válce z vězení, byla zadržena čs. policejními orgány, byla vyšetřována, postavena před soud a odsouzena.

Jednou z obětí Pithartové byl Oldřich Krampol (1), medik z Brna. Po uzavření vysokých škol byl zaměstnán v pardubické nemocnici na prosektuře jako elév u prim. MUDr. Miloslava Huba. Seznámil se s Pithartovou, která se mu svěřovala s tím, že ji obtěžuje gestapo a že by potřebovala se této závislosti zbavit. Gestapu sdělila, že k ní přijdou parašutisté,  s nimiž je v kontaktu a že by je mohlo gestapo v jejím podnájmu v Sakařově ulici č. 287 zadržet. Gestapáci pak marně střežili její byt. Pithartová navedla Krampola, aby předstíral na ni útok „jakoby parašutista“, zranil ji a tím dokázal, že jí parašutisté usilují o život. Opravdu Krampol ji poranil skalpelem na prsu. Hned byl zatčen a vězněn. To se stalo v listopadu 1942 a už v březnu 1943 skončila jeho životní pouť v koncentračním táboře Osvětim (2).

Jeden ze zajímavých případů, které Pithartová spoluintrikovala, byl případ majitele výrobny perníku Jana Langera (3), Pražská ul. 1540. Spolupracoval s ní Richard Böhm (4), s nímž měla známost a do akce zatáhla i svoji matku Emilii Pithartovou (5). Ta pracovala právě ve výrobně perníku pana Langera už 13 let. Böhm vykombinoval po tragické smrti npor. Alfréda Bartoše (6), že Bartoš k Langerovi chodil a i jiní parašutisté. Do záležitosti zatáhli i paní Bertu Haráčkovou (7), která u Langera prodávala zboží. Pardubické gestapo mělo neustále problémy s parašutisty, které nebylo schopno vypátrat, tak se ochotně vrhalo na každé udání. Tudíž se stalo, že gestapo zatklo Jana Langera a Bertu Horáčkovou dne 27. července 1942 s obviněním spoluúčasti na Heydrichově vraždě. A to bylo obvinění velice vážné. E. Pithartová uváděla mj., že Langer nechával u sebe přespávat parašutisty a podporoval je a podepsala protokol s tímto tvrzením. Je nutné si uvědomit, že v tehdejší době po atentátu to bylo obvinění úděsné, které mohlo mít za následek zastřelení nejen udaného, ale i členů rodiny. A to nebylo vše, zatčena byla i Langerova neteř Božena Fridrichová. Bylo to na udání J. Pithartové, že se stýkala s panem Hochmanem z Pardubic, který byl židem. Oproti Langerovi a Horáčkové byla Fridrichová po vyšetřování transportována do Terezína a posléze do Osvětimi, kde zemřela. Po válce Pithartová popírala své udání. Již zmíněný R. Böhm byl německé národnosti a pocházel z Olomouce, bytem v Hradci Králové, předtím v Táboře. Mluvil česky.

Celá tato událost měla jeden pozoruhodný podtext. R. Böhm uvažoval tak, že po odsouzení a popravě Langera by perníkárnu získal do svých rukou a dokonce měl promyšleno, že provoz by tam zajišťovala Emilie Pithartová, která za dlouhá léta práce byla podrobně obeznámena s výrobou. V protokolech se dokonce uvádí, že Böhm už měl vytištěné vizitky firmy Langer, kde jmenovitě figuroval jako správce!

Při výslechu gestapa Huberta Hanauského (8) se tento často, nikoliv kladně, vyjadřoval k Jarmile Pithartové. Samozřejmě se snažil „získat body“ a k tomuto případu dodával, že dělal pouze tlumočníka u sekretáře gestapa Ernsta Linsela (9) a u často u něho J. Pithartovou vídával. Věděl, že je konfidentka. Mnohokrát, když byla Pithartová u Linsela, musel Hanauske odejít z kanceláře. Po válce Pithartová vypovídala, že ji Linsel opakovaně a nevybíravě znásilňoval, dokonce i když měla menstruaci. Dále Hanauske uváděl, že již nevěřil tvrzením Pihtartové a že musel dokonce obejít Linsela a zašel přímo za přednostou pardubického gestapa Gerhartem Glagesem (10) s tím, že udání na Langera a Horáčkovou je fingované, požadoval nové vyšetření případu a poukázal na pravou příčinu. Tou byla vypočítavost a intriky Böhma, ale především zištná snaha získat Langerovu perníkárnu. Hanauske vypověděl, že Clages udělal poznámku o tom, nechť projeví svoji četnickou moudrost (11). Ať to bylo jakkoliv, skutečností bylo, že asi po týdnu byli Langer a Horáčková propuštěni z vězení pardubického gestapa v pracovně. Každopádně to bylo v této pohnuté době něco neobvyklého. Hanauske dále uvedl, že na něj Linsel zanevřel a vrchní sekretář a zástupce přednosty gestapa Walter Lehne (12) ho nechal sledovat. Když pak Hanauska soudili, tato výpověď mu moc nepomohla.

V dokumentu existuje řada výpovědí, které doplňují shora napsané.

Richard Böhm vypověděl 5. září 1945 mj.: Pithartová často udržovala styky s osobami německé národnosti, do knihovny za ní chodili lidé jak z gestapa, tak i z oberlandrátu. Jinak u Pithartové hrával karty a poslouchali spolu rádio, dokonce české vysílání z Londýna! Říkal také, že znal Alfréda Bartoše. I Böhma gestapo zatklo a byl vězněn na Pankráci a v Terezíně, pak byl po dvou letech propuštěn. Došlo i ke konfrontaci s Pithartovou. Dne 30. 8. 1945 se našel v Böhmově bytě v Hradci Králové mj. dopis psaný J. Pithartovou, který je přílohou soudních spisů a v němž projevuje sympatie k německému národu a je přesvědčena o jeho vítězství.

Berta Horáčková byla zatčena dne 27. 7. 1942 spolu s J. Langerem. Bylo jí sděleno, že dělala spojku mezi Alfrédem Bartošem a Dr. Žváčkem, Ernou Košťálem a MUDr. J. Bartoněm (13). Při výslechu byla přítomna i Emilie Pithartová a usvědčovala B. Horáčkovou. Četli jí i udavačský dopis. Po propuštění z vazby byla později tázána gestapem, zda Pithartová je schopna napsat udavačský dopis. Potvrdila to.

Jan Langer byl zatčen 27. 7. 1942. Byl dotazován, zda znal Alfréda Bartoše. Potvrdil, že ano, že jako poručík čsl. armády chodíval k němu nakupovat perník a jeho matka Antonie (14) pak u něho pekla. Na otázku, kam odjel Alfréd Bartoš, sdělil, že paní Antonie mu říkala, že do Vídně, aby se zdokonalil v němčině. Byl také nucen k přiznání, že Bartoš u něho přespal. Prý to B. Horáčková už přiznala, tak nemá smysl zapírat. J. Langer také sdělil, že Pithartová udala jeho neteř slečnu Fridrichovou.

Vypovídal také Zdeněk Vavřík (15 ), který J. Pithartovou znal z knihovny. Uváděl, že se jim zdála podezřelá, v knihovně se ztrácely peníze. Byla snaha, aby se jí zbavil. To mělo za následek, že Pithartová rozšiřovala fámy o tom, že Vavřík odcizuje zakázané knížky. Dále vypovídala i Věra Janečková (16), že jí Pithartová říkala, že chce udat celou knihovnu i pana Vavříka, protože půjčovali okupanty zakázané knížky.

Dne 8. 8. 1945 vyslýchal J. Pithartovou JUDr. J. Meloun (17) z Lidového soudu Pardubice. Ta uváděla, že se necítí vinna. Měl tehdy na ní vliv sekretář Linsel a navíc s ní souložil. Tentýž den vypovídala i Emilie Pithartová. Bylo tehdy zaznamenáno, že se cítí vinna jen částečně. Podléhala tlaku R. Böhma a jeho pohrůžkám. Byla rozčílená a neuvědomovala si, že by mohla Langerovi a Horáčkové způsobiti neštěstí. Přesto napsal MNV v Drozdicích, kde bydlela, dne 20. 8. 1945 posudek pro soud na E. Pithartovou. Kupodivu byl kladný. Nutno dodat, že ještě žil manžel Emilie a otec Jarmily. Ten kupodivu se nezapojoval do jejich čachrů. Pracoval jako vedoucí pracovník ve výtopně, a to na stanici BMB-ČMD (18) v Pardubicích. Shodou okolností jsem hovořil s lékařem, který byl jako student za války totálně nasazen právě do výtopny k manuální práci a pak kvůli znalosti německého jazyka k panu Pithartovi. Jemu pak překládal německy psané dopisy své dcery Jarmily z koncentračního tábora Osvětim a naopak německy psal dopisy tam.

Jestliže se uzavře tato záležitost, pak nelze jinak, než konstatovat, že Jarmila Pithartová byla  bezesporu psychopatickou osobností se sklonem k udávání a byla schopna si vyfabulovat případy, jen aby měla důvod k udání. Pardubické gestapo mělo neustále potíže s tím, že ve městě byli parašutisté a spousta jejích spolupracovníků a na gestapu se o tom prakticky nic nevědělo. Nakonec popud k akci a podklady museli v Pardubicích dostat z pražské centrály. To pochopitelně vytvářelo nervozitu a napětí na služebně. Jestliže Pithartová naváděla aparát gestapa na falešné stopy, pak to bylo v situaci hektických dní to nejhorší, co mohlo gestapo potkat. Když tedy vzalo Pithartovou a Böhma do ochranné vazby, bylo to pro gestapo jediné racionální a nezbytné řešení.

Tedy J. Pithartová byla zatčena, ale její patologická závislost na udávání pokračovala. Na ONV Pardubice pořídil doklad Dr. Pavel Hochman a dva svědci, kde se popisuje, že Pithartová udala Boženu Fridrichovou a býv. kapitána čsl. armády Haukeho a jeho bratra Josefa. První zemřela v Osvětimi a druzí pak byli odsouzeni a popraveni oběšením v Berlíně 10. 3. 1943 (19).

Dokument o dalším udávání pochází z SNB Ústí nad Labem a je datován 21. 9. 1945. Anna Kroupová z Kerhartic popisovala, že v lednu 1943 byla v pardubické pracovně na cele s J. Pithartovou. Ta jí tvrdila, že skrývá v lese u Derflíka poblíže Vysokého Mýta gen. L. Krejčího (20). A. Kroupová jí na to odvětila, že tam žádný les není. Tak změnila místo tak, že je to prý pod zemí u Tisové. Pithartová jí naopak vyprávěla, jak ji při zatýkání bodl gestapák. Ale také říkala, že donášela na gestapo. Vězněná paní Terezie Kalousková na cele Pithartové řekla, že ukrývá svého manžela. Pithartová to oznámila a T. Kalousková byla 4. 8. 1943 popravena na Pankráci. I Marie Burešová potvrdila, že Pithartová udávala. Podobných událostí bylo více.

Když se Pithartová vrátila z nacistických věznic – dokonce přežila pochod smrti – pak její bydliště bylo Kolín – Zálabí, Písečná 437. Na oddělení bezpečnostní policie Pardubice se dostavil dne 25. 5. 1945 jeden občan z Pardubic s tímto sdělením: den předtím byl vyrozuměn neznámým člověkem, že v Pardubicích v okolí Kostelíčka potkal bývalou zaměstnankyni městské knihovny Jarmilu Pithartovou, která sloužila gestapu jako důvěrnice. Pravděpodobně se vrátila z koncentračního tábora, kam se dostala, když se zjistilo, že gestapo v jednom případě podvedla s předstíraným vražedným útokem.

Tak se stalo, že dne 24. 7. 1945 byla Pithartová zatčena v Kolíně na výše uvedené adrese, a to na příkaz oddělení Bezpečnostní policie Pardubice (štábní strážmistr Šetina). Zatčení provedl asist. Baštař. Po zadržení Pithartová vypovídala mj., že pracovala v městské knihovně až do zatčení 23. 11. 1942. S gestapákem Linselem přišla do styku poprvé, když byla vyslýchána v případě Langera a Horáčkové, na které učinil na gestapu udání Richard Böhm, s nímž měla známost. Když byl v roce 1942 zastřelen Bartoš, matka říkala Böhmovi, který vykombinoval, že právě Bartoš navštěvoval Langerovy, a že tam asi chodili i parašutisté. Tak byli Langer a Horáčková zatčeni, ale po týdnu pak propuštěni. Uváděla také, že ji gestapák Linsel znásilnil, když byla na gestapu a předtím vždy poslal Hanauska z úřadovny. Posléze popisovala okolnosti spojené s medikem Oldřichem Krampolem. Pithartová také popřela tvrzení Hanauska o tom, že by podala udání.

Tak tedy J. Pithartová byla ve vězení a jak to tehdy bylo, vězňové byli využíváni k pracem. Jako kolaborantka byla využívána k úklidovým pracem. Tehdy mj. uklízela byty důstojníků. Ve výpovědi uváděla byt na Tř. míru, kam ji vodili vojáci. Samozřejmě i zde ji nutili k souloži. Dlužno dodat, že Jarmila Pithartová byla neobyčejně krásná žena.

Jak čas běžel, tak se zpracovaly podklady a blížil se proces, který byl veden jako kauza Pithartová J. a E./ R. Böhm. Projednával ho Mimořádný lidový soud Chrudim pod č. j. 619/45 ze dne 20. 6. 1946. J. Pithartová byla obviněna ze zločinu udavačství dle § 11/2 dekretu prezidenta republiky č. 16/45 Sb., ale byly i další paragrafy jako zločin proti osobám dle § 7/1 a proti státu dle § 3/1 dekretu prezidenta republiky. Hlavní přelíčení se konalo dne 3. září 1946. Za poznámku jistě stojí, že Richard Böhm utekl(!) z vazby dne 19. 7. 1946. Jarmila Pithartová byla obviněna a bylo prokázáno, že nese vinu na smrti šesti osob a ztráty svobody více lidí. Předsedou senátu MLS v Chrudimi byl JUDr. J. Aksamit, žalobcem pak Dr. Melezinek. Rozsudek byl vynesen a Jarmila Pithartová byla odsouzena k trestu smrti, její matka Emilie k 10 letům vězení a R. Böhm pak dostal 15 let. Rozsudek smrti byl vykonán u Okresního soudu v Pardubicích 5. 9. 1946 a před exekucí Jarmily Pithartová svoji vinu uznala. Jako soudní lékař tehdy figuroval jeden z pardubických lékařů, který v 18,30 hod. konstatoval, že exekuce byla vykonána.

A jako dovětek jistě je pozoruhodná jedna věc. Onen student gymnázia, který pracoval ve výtopně a psal dopisy otci Pithartové, byl už v té době studentem medicíny v Hradci Králové. Když šel na praktika anatomie, přivezli tam tělo Jarmily Pithartové, na němž studenti vykonávali anatomické cvičení. Prý i ve smrti to byla hezká žena…

Tolik k jedné historii z pohnutých poválečných let 1945 a 1946. Má se o tom psát, nemá se to ponechat v klidu a prachu archívů? Asi ne! Pamětníci pomalu a jistě odcházejí a mladým lidem je už tato historie cizí. Je tedy užitečné si připomenout události minulé, protože jenom tak je snazší hodnotit současnost. (21).


O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem