Pan Oldřich Ullrich - 90 let

Být členem redakční rady a psát zajímavé články z historie je pro pilného pana Ullricha jen doplněním jeho činnosti. Má mnohem většího „koníčka“ – genealogii. A v tomto oboru dosáhl velké odbornosti a schopnosti číst a studovat staré matriky, staré písemnosti atd. Jeho badatelská práce je – dá se říci – zcela profesionální. Jeho pravidelné návštěvy v SOA v Zámrsku ho zařadily do známé skupiny badatelů v oboru genealogie. Za poslední roky vypracoval celou řadu rodokmenů a také pomáhal sestavit rodokmen svým přátelům. Vzpomínáme-li na jeho badatelskou činnost v genealogii, myslíme tím jeho téměř třicetiletou práci.

A co předcházejících šedesát let? Byla tato léta také tak činorodá, pestrá a bohatá na životní události? Zdálo by se, že pan Ullrich prožil minimálně dva nebo spíše tři životní úseky. O jednom z nich, o tom „důchodcovském“, jsme se již zmínili. Trvá od roku 1975 až do dnešních dnů. Život před důchodem je rozdělen na úsek spojený s vojnou a další třetí úsek znamená přeřazení na manuální práce.

Co prožil v souvislosti s vojnou?

Po maturitě na pardubické reálce v roce 1932 byl rok nezaměstnaný. V roce 1933 nastoupil dobrovolně vojenskou prezenční službu a po jejím absolvování přešel na Vojenskou akademii v Hranicích. Zde byl v roce 1936 vyřazen jako poručík pěchoty a přidělen k horskému pluku č. 1 v Dolním Kubíně. Tam jako velitel čety a později velitel roty sloužil až do 15. března 1939. Hned po počátku okupace se zapojil do odbojové organizace Obrana národa. Po demobilizaci pracoval jako úředník hospodářské kontroly v Pardubicích, v Poličce a od roku 1943 byl zaměstnán na Zemském úřadě v Praze. Odtud byl v roce 1944 nasazen nejprve k Luftschutzu a později k Todtově organizaci. Po náletu na Pardubice se zde zúčastnil záchranných prací. Hned v květnu 1945 byl reaktivován a přidělen k 30. pěšímu pluku ve Vysokém Mýtě. Později byl přeložen k 2. pěšímu pluku do Litoměřic a tam v hodnosti štábního kapitána sloužil až do konce srpna 1949. Potom byl bez udání důvodů z armády propuštěn. Tím se uzavřela vojenská část jeho životní dráhy.

Zbývá zmínit se o třetí části životní dráhy, tedy od roku 1949 do roku 1975, kdy odchází do důchodu. Po vojně sehnal místo jako účetní v Teplicích a později v Pardubicích. Když měl být jmenován ekonomickým náměstkem, nebylo toto jmenování OV KSČ schváleno. Naopak následovalo propuštění ze zaměstnání! Od té doby byl nucen pracovat manuelně. Nastoupil na stavbu Opatovické elektrárny jako zaměstnanec První brněnské strojírny. Po zaškolení pracoval jako zedník, montér a později byl nasazován i na jiné stavby po celé republice. Vyučení „deseti“ řemeslům využil sám doma v Sezemicích při přestavbě a úpravě vlastního domku.

Tím končí povídání o pestrém životě pana Oldřicha Ullricha. Přejeme mu, aby mu aktivita života vydržela do dalších a dalších dnů. Skutečnost, že má dobrou tělesnou kondici, dokazuje dobré odléčení jeho posledního úrazu. Jeho duševní kondice je perfektní.

Pane O. Ullrichu, vykročte dobře a s úsměvem do Vašeho jubilejního roku 2004!