MARŠÁL FERDINAND FOCH V PARDUBICÍCH 16. KVĚTNA 1923

F. Foch se narodil 2. října 1851 v Tarbes nedaleko španělských hranic v rodině státního úřadníka, který svěřil vzdělání svého syna do rukou Tovaryšstva Ježíšova. Po vypuknutí prusko-francouzské války r. 1870 vstoupil 19letý hoch do armády. Byl zařazen k pěchotě, ale ve skutečnosti už neměl možnost vstoupit do frontových střetnutí. Neschopnost Napoleona III. a jeho zajetí u Sedanu rozhodly válku ve prospěch „bošů“ a ve Francouzích zůstala uložena hořkost porážky. F. Foch r. 1871 začal v Nancy studovat polytechniku, r. 1873 promoval a nastoupil k 24. dělostřeleckému pluku. R. 1877 byl povýšen na kapitána. R. 1885 byl vyslán svými nadřízenými na Vysokou válečnou školu. Foch se na této vysoké škole objevil celkem 3krát: nejdříve jako posluchač, r. 1895 již jako profesor vojenské historie a v r. 1908 jej francouzský premiér G. Clemenceau jmenoval velitelem „École de Guerre“. Foch upozorňoval na nedostatky francouzské armády a její válečné doktríny a prosazoval princip podpory pěchoty dělostřelectvem. R. 1911 odešel k armádě. Na podzim 1913 byl odvelen do Nancy jako velitel elitního XX. sboru rozmístěného u německých hranic. Poprvé se proslavil protiútokem koncem srpna 1914 právě pod Nancy. Za to byl jmenován velitelem 9. armády, jež bránila na řece Marně přístupy k Paříži. Vrchní velitel dohodových vojsk gen. J. Joffre jej 4. října 1914 jmenoval svým asistentem pro koordinaci válečných operací na severu. Roku 1916 působil Foch jako poradce na italské frontě a 11. 5. 1917 se stal náčelníkem generálního štábu francouzské armády. V této funkci přišel do styku i s M. R. Štefánikem, který jej seznámil s protirakouským odbojem Čechů a Slováků. V listopadu 1917 se Foch stal členem Nejvyšší vojenské rady dohodových mocností (Francie, V. Británie, USA, Itálie) a o 2 měsíce později i jejím předsedou. V té době již Foch měl za sebou publikaci dvou odborných spisů z vojenské teorie: Vedení války (1915) a Principy války (1917). Po německé ofenzívě na Sommě byl 26. 3. 1918 Foch jmenován vrchním velitelem spojeneckých vojsk. Podařilo se mu stabilizovat frontu a v létě 1918 úspěšně dokončit spojeneckou ofenzívu bitvou na Marně. 6. srpna 1918  - 2 dny po velkém vítězství na Marně – byla 67letému Fochovi předána maršálská hůl. Jeho kariéra vyvrcholila 11. 11. 1918, kdy v 11 hodin v lesíku u Compiégne v salonním voze přijal kapitulaci německých ozbrojených sil. Ještě t. m. byl zvolen členem francouzské Akademie. V lednu 1920 se stal předsedou Nejvyšší vojenské rady dohodových Spojenců. Napsal dvoudílné paměti.

V květnu 1923 navštívil ČSR. 14. května byl přivítán na Wilsonově nádraží v Praze. Automobil jej vezl přes Václavské náměstí kolem Národního divadla na Malou Stranu a Nerudovou ulicí na Hrad. Na Staroměstském náměstí položil Foch věnec k hrobu Neznámého vojína. 15. května se zúčastnil vojenské přehlídky před karlínskou Invalidovnou a na letišti ve Kbelích přehlídky letecké. Navštívil i Válečnou školu a z rukou T. G. Masaryka převzal Řád bílého lva. Zúčastnil se pohřbu paní Charlotty Garrigue Masarykové v Lánech. Ta zemřela 13. 5. – jeden den před Fochovým příjezdem do ČSR.

16. května 1923 navštívil Foch bojiště u Hradce Králové z roku 1866 a po 16. hodině přijel vlakem na staré pardubické nádraží. Autem, vítán i žáky pardubických škol, projel spolu s ministry F. Udržalem a E. Benešem, primátorem hl. města Prahy dr. K. Baxou, dále gen. J. Syrovým a gen. Mittelhauserem z francouzské vojenské mise a inspektorem čs. armády J. S. Macharem Wilsonovou třídou (dn. Třída Míru) k radnici na Pernštýnově náměstí. Zde jej francouzským proslovem uvítal náměstek starosty řed. Emanuel Hlavatý. V té době kroužilo nad městem 14 vojenských letounů. 1) Při slavnostním zasedání obecního zastupitelstva na radnici byl přítomen i řídící učitel F. K. Potěšil (1864 – 1935), který událost zaznamenal ve školní kronice své školy na Skřivánku. 2) Návštěvníci se podepsali do pamětní knihy města. 3) Na Pernštýnově náměstí byla vykonána přehlídka armády, sokolští trubači troubili ze Zelené brány. V radniční síni byly F. Fochovi ukázány podpisy francouzských emigrantů, kteří se usadili v Pardubicích. Darem maršál obdržel Sakařovy dějiny města, kazetu s obrazem Pardubic a umělecké album fotografií od firmy Otto a Růžička. Tentýž den odjel Foch z Pardubic do Bratislavy, kde se m. j. setkal i s matkou tragicky zahynulého M. R. Štefánika.

Maršál F. Foch zemřel ve věku 78 let 20. března 1929 v Paříži. Byl pohřben v dómu pařížské Invalidovny. V Praze byla po něm pojmenována dnešní Vinohradská třída. 4)

Poznámky:

1) Pardubicko – Holicko – Přeloučsko, díl III. Místopis, Rok 1923, s. 552. Emanuel Hlavatý, nar. 1872, v letech 1914-17 správce a pak ředitel pardubické reálky, na níž vyučoval od r. 1899 matematiku, ekonom, národní demokrat.

2) Pamětní kniha obecné školy na Skřivánku, vedená 1911 – 1948, deponovaná v SokA Pardubice pod č. 598, s. 153.

3) O návštěvě podrobně referoval národně demokratický Východ (19. 5. 1923, č. 22,

s. 1-2)  a agrární Východočeský republikán (18. 5. 1923).

4) 28. dubna 1925 projel Pardubicemi v 9 hodin ráno brněnským rychlíkem bývalý velitel čs. legie v Itálii maršál Luigi Graziani. Podle informace v novinách Východ (č. 18, 5. 5. 1925, s. 1)  byl pozdraven v salonním voze dvěma nacionalistickými studenty – JUC. Václavem Hrbkem a J. Hlubučkem, s nimiž se rozloučil jako vysoký funkcionář Mussoliniho Itálie fašistickým pozdravem – zdviženou rukou.

Literatura:

Ivan Brož, Manažeři války, nakl. Epocha 2003, kap. Hostitel v salonním voze u Compiégne – Foch, s. 165-187.