KAPITOLY Z DĚJIN ČESKÉHO FAŠISMU V PARDUBICÍCH 20. část

Černík byl od podzimu 1932 členem krajské rady NOF. Jeho žena Viktorie byla členkou NOF od jejího založení, pak byla v krajské radě, funkce se však vzdala pro nervovou chorobu. Z. Kolařík (nar. 9. 1. 1862) býval předsedou Národní jednoty střelecké a do 22. 8. 1932 členem krajské rady NOF. Jeho syn Z. Kolařík ml., nar. 16. 9. 1888 v Křešicích na Jičínsku, revizor ministerstva financí v Hradci Králové, dopisoval do „Fašistických listů“, „Lecha“ a „Českých směrů“ (sem pod pseudonymem Křešický podle svého rodiště). Jeho žena Emilie (dcera J. Škutchana) vystoupila z NOF, aby muži neuškodila, on nebyl formálně v členských seznamech NOF uváděn.

MUDr. Jaromír Kučera (bytem Smilova ul. 307, t. zv. Štolbův dům), člen NOF od 14. 2. 1932, potvrdil Medkovo náčelnictví. Medkovi vypomáhá dr. Nutz, kožní lékař. Kučera byl členem krajské rady NOF, jež se scházela pod vedením V. Vážného. Scházeli se jednou týdně Na Kopečku nebo v hotelu Palace. Od 27. 8. 1932 byl Kučera župním pokladníkem NOF, funkce se však vzdal 15. ledna 1933. Dostal 11. dubna 1932 dopis od paní Kateřiny Gajdové a od V. Vážného 3 dopisy z brněnského vězení, u protokolu z výslechu však nejsou přiloženy. Kučerova žena Berta byla pověřena kontrolou volebního fondu NOF, pro finanční  nedostatky pojala nedůvěru k V. Vážnému. 3. ledna 1933 obdržela dopis od R. Gajdy, ani ten jsem však v protokolu nenašel.

Cukrář A. Ludvík byl přísedícím místní rady NOF. Vypověděl, že převzal písemnosti NOF od dr. Novotného a převezl je k Nutzovi a Prouzovi. Stanislav Manych prý 1. záři 1932 z NOF vystoupil, na ústředí v Praze jej však dál vedli v evidenci a jeho žádosti nevyhověli. Důvodem k jeho vystoupení z NOF bylo obvinění, že je policejním konfidentem a že podává zprávy o NOF národně – socialistickému „Českému slovu“. Nemohl se dovolat svých práv ani před smírčím soudem. V. Vážný jej žaloval pro urážku na cti za to, že sdělil funkcionáři NOF charakteristiku Vážného. 18. ledna 1933 poslal dopis Gajdovi proti svému vyloučení z NOF, ten mu však ani neodpověděl, proto již není členem NOF. V únoru upsal 3000 Kč na „Fašistické listy“, teď chtěl peníze vrátit zpět. Půjčoval také svůj telefon NOF na „služební hovory“. Vážný mu dříve nedůvěřoval a křivdil mu, nemluvil před ním o choulostivých věcech, snad se ho i bál, protože mu Manych řekl pravdu do očí a varoval ho před nerozvážností. 16. února mu Vážný poslal z brněnského vězení tento omluvný dopis:

„Vážený pane staviteli!

Osud je ke mně a k mojí rodině krutý! Již čtrnácte dní jsem ve vyšetřovací vazbě v Brně a budu postaven před soud pro fašistickou činnost, a to pro velezradu. Nesu- věřte – těžký kříž a mohu děkovati jen hrdinné a obětavé své ženě, která se mnou vše sdílí – za to, že pod tím křížem neklesnu. Nebýti myšlenky na ženu a moje drahé děti – zoufal bych si mnohdy.  A ještě něco mě sílí – je to symbol největšího utrpení světa – Kristus na kříži – jenž visí na zdi – nad mojí hlavou. Tomuto – jedinému zde příteli v samotě cely – mnohdy s večerem požaluji si  - mnohdy také se slzami v očích skloním před ním hlavu. Věřte, v utrpení je člověk blíže k Bohu. A tu mám jedno jediné přání – smířiti se všemi lidmi. Ve svém hoři podávám i Vám ruku k smíru. Nevím – snad jsem i Vám někdy ublížil, snad to nebyla vždy moje vina – snad okolnosti – poměry – lidi kolem mne – nemohu zde řešiti. Vždyť jsme byli kdysi dobří přátelé – pamatuji – ještě tehdy: když trávili jsme noc na okresním úřadě? Tak jako nepokrytě rozbírám před Vámi svoje nitro – pohleďte zpět i Vy. Snad nahlédnete, že jste mi v mnohém křivdil. Odpouštím Vám před Bohem, odpusťte i Vy. Zasílám současně Okresnímu soudu v Hradci Králové a v Pardubicích prohlášení, kterým beru zpět žaloby tam podané jak ve jménu vlastním, tak ve jménu manželů Kučerových. Těmto současně píšu. Pokud se týče útrat, nechávám to na Vaší vůli. V Hradci Králové mám dr. Šklíbu, Vy dr. Kavalíra a v Pardubicích dr. Fabiána, zařídím se dle toho, jak určíte. A ještě mám jedno přání: aby věc zůstala mezi námi. Se své strany zachovám úplnou diskrétnost. Prosím, zachovejte ji i Vy. Nedovedu vypsati, jak bolí dnes každá rána do zmučené již duše. V důsledku svého prohlášení, jež zasílám příslušným soudům, odpadá hlavní přelíčení v Hradci 21. února t. r. a ve věci Kučerových ani v Hradci Králové ani v Pardubicích jednání již nebude.

Očekávaje Vaši ct. zprávu ohledně útrat znamenám se v úctě

       Vojtěch Vážný v. r.

       t. č. Brno – kraj. trest. soud.“

Další vyslýchaný dr. Heřman Nutz, nar. 14. 9. 1885 v Prostějově, major zdravotnictva v záloze, bytem Jindřišská ul. 1562, člen NOF od jejího založení, pracoval nejdříve v ústředí, teď je místonáčelníkem v Pardubicích. Od ledna t. r. je v krajské radě NOF. Gajdu zná z legií, byl to jeho velitel.

František Smola (Skřivánek 1537) je členem NOF jeden a půl roku. Je v místní i krajské radě NOF. Za dr. Novotného se dělaly zápisy ze schůzí krajské rady (poslední z 22. 8. 1932), V. Vážný zápisy odmítl, protože v případě domovních prohlídek by NOF kompromitovaly. Josef Škutchan, od 1. ledna 1932 člen NOF v Pardubicích, byl od srpna 1932 pokladníkem pardubické jednoty a tajemníkem krajské rady. Do 22. srpna zapisoval, pak došlo k „roztržce“ (o zápisy nebo k osobním sporům ? – pozn. J. K.) Je členem obecního zastupitelstva na NOF. Byl u něj zabaven dopis R. Gajdy Josefu Zunovi ze Břehů u Přelouče o přepadení  kasáren v Přelouči v noci ze 6. na 7. únor 1933. Východní Čechy tak měly mít též svoje Židenice, ale úspěšné! Dopis mu přinesl přeloučský člen NOF Ludvík, který to ohlásil v kasárnách, kde byla okamžitě vyhlášena pohotovost. Puč v Přelouči měli provést Otakar Růžička a dva fašisté z Břehů Josef Zuna a Jan Mach. 25) Úryvek z dopisu R. Gajdy J. Zunovi přináší kniha Jana Hrubého „Aféry první republiky“: „Vím, že jsi zradil dělníky (byl Zuna původně členem KSČ nebo sociální demokracie? Pozn. J. K.), ale vím, že nás fašisty nezradíš, a proto bych tě žádal, bratře, by jsi sebral všechny Junáky ze Břehů a okolí a v noci ze 6. na 7. února vtrhl na Přeloučská kasárna. Z toho, že bratr Kobsinek špatně dopadl (roz. v Židenicích – pozn. J. K.), z toho si nic  nedělej, co se nepovedlo napoprvé, může se povést podruhé. Až se nám to povede, pak uvidíš, jak budeme židovskoněmecké marxisty věšet jako psy...Jsem vždycky večer z vězení doma, abych dával nový befel, mám tady protekci, neb jsem zde pro pravdu.“ 26)

Ing. Stanislav Šťovíček, nar. 8. 11. 1886 v Chrasti u Chrudimě, bytem Žižkovo nám. 48 (dnešní Smetanovo), jeden z nejstarších fašistů v Pardubicích, byl členem místní i krajské rady NOF. Jaroslav Teplý, nar. 7. 3. 1900 v Olomouci, člen NOF od počátku, byl přísedícím místní i krajské rady, členem Junáků a jednatelem Národní jednoty střelecké. Sdělil při výslechu složení krajské rady v době předsednictví dr. Novotného: Ing. Šťovíček, Škutchan, Sovina, Manych, Černíková, Šrůtek, Vážný, Kolařík, Caha, Černík, Jandourek. Karel Zástěra, nar. 22. 9. 1887 ve Skutči, člen NOF od počátku, byl členem místní rady.

28. února byli vyslýcháni JUC V. Hrbek, MUDr. B. Konopásek, L. Kořínek a stavitel O. Medek. Hrbek, nar. 28. 12. 1903 v Chlumci nad Cidlinou, bytem Wilsonova tř. 63 (dn. Třída Míru) byl organizovaným fašistou od r. 1927 do 1. 10. 1931, kdy nastoupil vojnu. Byl též členem Národní jednoty střelecké. Z vojny se vrátil 13. ledna 1933. Svolával první tři schůze NOF v Pardubicích, patřil tedy k jejím „otcům – zakladatelům“. Zákonodárné směrnice NOF (35 bodů) u něj zabavené byly prý asi r. 1929 odsouhlaseny v hotelu Palace v Pardubicích, podle policejního rady Preiningera však později, spíše v letech 1931 – 32.

Václav O. Medek, nar. 27. 5. v Semechnici u Opočna (bytem Wilsonova tř. 128), syn Jana Medka a Anny, rozené Žídkové, architekt a stavitel, byl již několik let členem NOF. Po dobu nepřítomnosti Vážného byl náčelníkem pardubické jednoty. Je členem městské rady a fašistického klubu v městském zastupitelstvu. Administrativní práce koná dr. Nutz, jednatelem je K. Prouza, pokladník R. Jungr má likvidovat (dluhy). U Medka byla zabavena fotografie Gajdy a Vážného, jak stojí před Okresním soudem v Pardubicích 15. 12. 1932 ve věci ilegálního říšského sjezdu NOF r. 1931 na Celostátní výstavě tělesné výchovy a sportu v Pardubicích. 9. 2. dostal Medek dopis od Vážného z brněnského vězení. Pardubická jednota NOF ohlásila Městskému úřadu 23. 2. 1933 rezignaci 3 členů NOF z obecního zastupitelstva a z obecních komisí. Šlo o F. Strnada (průvodčího, bytem Široká 159 – Jesničánky), holiče F. Smolu  (Karanténa 1538) a S. Kynycha. Smola podle výpovědi J. Škutchana byl z NOF vyloučen. MUDr. Bohumil Konopásek byl 5. 9. 1928 zbaven členství v ústředním výkonném sboru NOF a z NOF vystoupil. 27) Odebíral list „České směry“ a sestavil koncept ústavního řádu NOF z 13. 8. 1928. Poslal jej do Prahy F. K. Schneppovi, ale k projednání nedošlo. V knihovně měl gen. Dr. Konopásek řadu knih o Gajdovi a italském fašismu. Z výpovědi L. Kořínka (bytem Jindřišská 1748) vyplynulo, že Kořínek vezl v říjnu 1931 Vážného do Hronova se 4 velkými kufry.

Nekrolog V. O. Medka ve Východočeském republikánu“ (č. 21 z 22. 5. 1934)

Architekt V. O. Medek - Pardubický stavitel

V pondělí 18. t. měsíce roznesla se po Pardubicích a okolním kraji smutná zpráva, že zemřel v poměrně mladém věku 58 let populární pardubický stavitel architekt V. O. Medek. Nechtělo se ani zprávě této věřiti. Vždyť arch. Medek byl přímo vzorem zdraví a ještě před nedávnem potkávali jsem jej v ulicích usměvavého a spokojeného. Malá byla příčina jeho smrti. Ulehl s lehkou chorobou a potom se u něho objevilo zauzlení střev. Následkem toho musel jíti na operaci a krátce po operaci, následkem slabosti srdce zemřel. Byl to odchod nečekaný a předčasný. Pohřeb žehem konal se za velké účasti ve středu 20. t. měsíce odpoledne v městském krematoriu. Stavitel Medek byl rodákem ze Semechnice na Opočensku a do Pardubic přišel z Hlinska. V Pardubicích se zasloužil značnou měrou o výstavbu města. Provedl tu celou řadu různých staveb, namnoze značně rozsáhlých. Stavěl městské průmyslové museum, postavil řadu pozoruhodných činžovních domů u sadů Bubeníkových, kde bylo třeba prováděti zvláště pevné základy , kromě toho řadu staveb v různých částech města. Z posledních staveb zasluhuje zmínky stavba rohových činžovních domů na náměstí Legií, kterou značně přispěl k vybudování tohoto krásného pardubického náměstí. V poslední době přistavoval v těchto místech ještě jeden dům, který se právě dokončuje. Sám se již nedočkal úplného dokončení stavby. Též v jiných městech ve východních Čechách a v různých místech republiky provedl řadu pozoruhodných staveb. Odchází v něm odborník a odvážný podnikatel a budovatel města Pardubic. Architekt Medek v současné době byl městským radním (v době úmrtí vlál na radnici černý prapor). V tomto období dostal se na radnici za stanu fašistickou, ač fašistou v pravém slova smyslu nikdy nebyl a nyní dlel na radnici za stranu Národního sjednocení. Architekt Medek byl člověkem vesměs konciliantním.

Poznámky:

24) Pres. Spis 214, 24. 2. 1933, četnická stanice Pardubice – protokoly výslechu.

25) Večerník Práva lidu z 2. 2. 1933 přinesl lokálku o přeloučském puči.

26) Jan Hrubý, Aféry první republiky, vyd. Práce 1984, kap. Muž několika převratů, s. 61.

27) B. Konopásek v článku „Vzpomínky starého národovce“ ve Vlajce z 16. ledna 1940 o tom více napsal: „Roku 1928 napsal jsem článek o ideové prázdnotě NOF v Moravské stráži s podotčením, že stavět na Gajdovi bylo by omylem, neboť Gajda není Mussolini! Byl jsem za to Gajdou vyloučen z NOF“.

Pokračování