Desetileté výročí založení Univerzity Pardubice

Rovněž ve stejném roce 1992 vznikla fakulta Ekonomicko správní, která vznikla z katedry ekonomie a řízení podniku na základě nedostatku pracovníků ve správních úřadech s potřebným vzděláním v ekonomických a právních disciplínách. Tím pomalu docházelo k rozporu mezi názvem školy a její náplní.

K dalším událostem došlo po rozpadu československé federace, kdy absentovalo v České republice dopravní školství, které zůstalo v Žilině na Vysoké škole dopravy a spojů. Několik českých pracovníků této školy začalo sondovat možnosti založení dopravního školství v naší republice a objevili se také na naší škole. Tyto kontakty na škole, ale i na městě z důvodů zajištění ubytování rodin, případných pedagogů přecházejících ze Žiliny, vedly k založení Dopravní fakulty Jana Pernera v roce 1993.

Takto dospěla Vysoká škola chemicko technologická ke třem fakultám a Ústavu cizích jazyků a humanitních studií a rozpor mezi názvem a obsahem se prohloubil. Tato situace vedla k úvahám o přejmenování školy na univerzitu. Tento, na první pohled logický vývoj však nenašel kladnou odezvu ani na ministerstvu školství a mládeže a tělovýchovy (ministr P. Piťha) ani v tehdejší vládě. Nutno však přiznat, že ani uvnitř školy nebyl jednotný názor pramenící z patriotismu chemiků a z obavy o příděl finančních prostředků v různé výši pro jednotlivé studijní obory. Nastal tedy boj o název školy.

Vzhledem k tomu, že cesta přes ministerstvo nebyla schůdná, přešlo se na lobování v poslanecké sněmovně parlamentu. Zde sehrála významnou roli tehdejší poslankyně, paní Dr. Hana Tomanová, která spolu s poslancem Františkem Kozlem připravila půdu pro podání poslaneckého návrhu na změnu názvu na Univerzitu Pardubice. Připomeňme si záznam z projednávání tohoto zákona v poslanecké sněmovně parlamentu ČR.

Návrh poslance Františka Kozla a dalších na vydání zákona o změně názvu Vysoké školy chemicko technologické v Pardubicích.

Poslanec František Kozel:

Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych jménem skupiny poslanců předložil návrh zákona o změně názvu Vysoké školy chemicko technologické v Pardubicích (tisk 648). Omlouvám se předem, jestli se při svém vystoupení vrátím poněkud do historie, nejprve dva roky zpět a posléze možná dvěstě i více let zpět. Nebudu to brát příliš podrobně, takže není třeba mít obavy z dlouhého projevu.

Chtěl bych říci, že věc, kterou máme před sebou k rozhodnutí, je věc, o které se hlasovalo v této sněmovně v podstatě již před dvěma a půl lety. Konkrétně řečeno, hlasovalo se zde v červenci 1991 o zřízení pěti univerzit v různých místech a městech České republiky. Tehdy v rozpravě, která byla velmi obsáhlá, neboť ve stenozáznamu to čítá sto stran, vystoupilo 50 řečníků. Hlasování o založení těchto pěti nových škol dopadlo tak, že tehdy 109 poslanců hlasovalo pro, 18 proti a 28 se zdrželo hlasování. Chtěl bych hned na začátku říci, že z 18 hlasů proti zřízení těchto pěti univerzit byl jeden hlas můj. Už tehdy jsem říkal, že když v roce 1991 Česká národní rada rozhodne, že v našem vzdělávacím systému mají své místo univerzity tohoto druhu a typu, jaké jsme v roce 1991 zřídili, tak to bude znamenat, že kdykoli se v budoucnu objeví návrh na vznik podobné univerzity, byl už vlastně odhlasován v roce 1991.

A to je přesně situace, ve které jsme nyní. Abyste mohli lépe posoudit, jestli návrh na přejmenování Vysoké školy chemicko technologické je oprávněný, tak pro srovnání s tím, co máte v důvodové zprávě o Vysoké škole chemicko technologické, bych vám nabídl skladbu pěti univerzit, které byly zřízeny v roce 1991. Slezská univerzita má dvě fakulty – filosofickou a obchodně podnikatelskou, Jihočeská univerzita v době, kdy byl zákon v roce 1991 přijímán, měla dvě fakulty – pedagogickou a agronomickou fakultu. Západočeská univerzita má pedagogickou fakultu  a elektrotechnickou fakultu, a tak bych mohl pokračovat dále. Tehdejší Česká národní rada (je zde řada poslanců, kteří o tom v té době hlasovali) zřídila svým zákonem tyto univerzity.

Jsme tedy v roce 1994 a já jsem si dovolil předložit s dalšími kolegy a kolegyněmi návrh na přejmenování Vysoké školy chemicko technologické na Univerzitu Pardubice. Chtěl bych zdůraznit, že je to přece jen trochu odlišné od případu z roku 1991. Tehdy se zřizovaly univerzity, dokonce se zřizovaly vysoké školy, které neexistovaly (mám na mysli Slezskou univerzitu), v této době jde o přejmenování vysoké školy.

Proč se domnívám, že by měla být Vysoká škola chemicko technologická přejmenována ? První důvod: je běžným jevem ve světě, že vysoké školy, které mají podobnou skladbu fakult, jako má současná škola chemicko technologická, nesou název univerzita. Je dokonce běžným jevem v posledních letech, že ve světě tzv. technické univerzity s naprosto obdobnou skladbou fakult, jako má Vysoká škola chemicko technologická, mění svůj název „technická univerzita“ na „univerzita“. Pochopitelně, když Vysoká škola chemicko technologická v Pardubicích chce komunikovat se světem, překlad jejího názvu může zavádět na jakousi střední školu, takže tato škola má potom problémy v komunikaci se světem. Když se podíváte na skladbu jejích fakult, tří fakult a jednoho ústavu, je zřejmé, že současný název této vysoké školy je zcela zavádějící. Vžijte se – a to je druhý bod – do situace absolventů Vysoké školy chemicko technologické, kteří dostanou diplom, že jsou oprávněni učit např. jazyky, že vystudovali učitelství na Vysoké škole chemicko technologické. Již to je do značné míry hendikepuje při výběru povolání, při jejich uplatnění. Myslím si, že kdybychom přihlédli k vyjádření vlády, že by se toto přejmenování mělo nechat na novém vysokoškolském zákonu, je naděje, že absolventi Vysoké školy chemicko technologické, kteří budou mít na diplomu učitelství, by mohli absolvovat s novým názvem nejdříve v roce 1997. A to odhaduji myslím – velmi optimisticky. Druhý důvod pro uplatnění změny názvu je tedy uplatnění absolventů.

Další věc, která je také velice závažná, a tím chci předejít argumentům, které možná zaznějí – zazní zde pravděpodobně, že zde tento název může zůstat, že nový vysokoškolský zákon to upraví atd. Nikdo z nás v této chvíli neví, jak bude vypadat budoucí vysokoškolský zákon a to, o čem se tady budeme případně dohadovat a o čem budeme diskutovat, je důsledek skutečně nevyhovujícího právního stavu, kdy parlament rozhoduje o tom, jak se má jmenovat vysoká škola…. To je věc skutečně velice zpozdilá a podle mého názoru by tento název měl být ponechán na škole. Ale to je věc budoucnosti.

Proto jsem s kolegyněmi a kolegy podal návrh zákona, o kterém máme jednat, aby všechny tyto nepříznivé vlivy byly odstraněny, a aby vysoká škola v Pardubicích, která tam existuje, funguje dobře podle všech zpráv, aby nebyla hendikepována názvem, který naprosto neodpovídá tomu, co tato škola dělá.

Dovoluji si tedy kolegyně a kolegy požádat, aby odhlédli od některých – řekl bych zkostnatělých názorů na to, že univerzita je věc natolik posvátná, že je nedůstojné, aby název univerzita mohla mít vysoká škola, která je někde na řece Labe a má pouze fakulty atd. Chtěl bych upozornit, že již ve středověku, kdy vznikaly první univerzity, také nemusela mít každá univerzita, která vznikla, všech sedmero fakult. I tehdy stačilo, když ze sedmero svobodných umění měla vysoká škola čtyři. Proto bych si dovolil požádat sněmovnu, aby tento zákon schválila v té podobě, v jaké je navržen. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal:Děkuji panu poslanci Františku Kozlovi a nyní prosím společného zpravodaje výborů pana poslance Eduarda Zemana, aby zdůvodnil předloženou společnou zprávu výborů.

Poslanec Eduard Zeman:Pane  předsedající, dámy a pánové. Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu mládež a tělovýchovu a výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí projednaly na svých schůzích v listopadu 1993 návrh poslance Františka Kozla a dalších na vydání zákona o změně názvu Vysoké školy chemicko technologické v Pardubicích a doporučuje Poslanecké sněmovně, aby návrh zákona schválila s jednou úpravou. Úprava se týká § 2, kde se navrhuje změna, Paragraf 2 zní: „Tento zákon nabývá účinnosti dnem vydání“.

Místopředseda PSP Jan Kasal:  Děkuji panu poslanci Eduardu Zemanovi za zprávu. Nyní je třeba otevřít rozpravu. Do rozpravy se přihlásil pan poslanec Výborný, takže mu uděluji slovo.

Poslanec Miloslav Výborný:  Vážený pane předsedo, dámy a pánové. Nebudu mluvit dlouho, neboť můj postoj k návrhu zákona vyjadřuje již to, že jsem jeho spolunavrhovatelem, takže kdybych se vyslovoval o důležitosti tohoto zákona, opakoval bych jen to, co říkal kolega Kozel, s nímž v tomto směru naprosto souhlasím. Mám však jeden pozměňovací návrh. Ve znění společné zprávy podle tisku 829 k návrhu zákona dle tisku 648 je navrhováno, aby zákon nabyl účinnosti dnem vydání. Osobně to nepovažuji za zcela správné a zdařilé. Právě u tohoto zákona by datum účinnosti mělo být stanoveno pevným dnem, nikoliv v souvislosti od toho, kdy bude rozeslána Sbírka zákonů v té částce, v níž bude – jak pevně věřím – schválený zákon publikován. Upozorňuji tedy, aby došlo k té změně, aby byl přijat můj pozměňovací návrh, že zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1994. Připomínám, že to odstraní možné pochybnosti při vydávání vysvědčení na této univerzitě.

Místopředseda PSP Jan Kasal:Děkuji panu poslanci Výbornému. Dále se do rozpravy přihlásila paní poslankyně Tomanová.

Poslankyně Hana Tomanová:Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, předložený zákon, týkající se změny názvu Vysoké školy chemicko technologické v Pardubicích na název Univerzita Pardubice dává do souladu současnou strukturu pardubické vysoké školy, která má letos přes 1900 studentů, z nichž chemici tvoří již jen 50% tohoto počtu.

Naléhavá potřeba změny názvu vyplývá zejména z toho, že letos v červnu, tedy za necelé čtyři měsíce odejdou z dopravní fakulty první absolventi pětiletého studia, kteří započali svá studia v Žilině a na fakultě ekonomicko – správní první bakaláři. Bylo by tedy paradoxní pro tyto studenty, aby diplomy obdrželi z chemické školy.

Pardubická vysoká škola v současné struktuře odpovídá požadavkům, které Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj klade na univerzity. Je to pět požadavků, které si vám dovolím vysvětlit.

1. Kompletní učební programy od bakalářského po doktorandské. Všechny tyto tři studijní programy škola nabízí. U dopravní fakulty se nejedná o novou fakultu, ale o přenesení dopravního školství do České republiky po rozdělení federace. Na fakultě učí  celá řada kvalifikovaných učitelů, kteří se vrátili po rozdělení státu ze Slovenska.

2. Existence minimálně tří fakult. Pardubická škola má kromě tří fakult ještě Ústav jazyků s pedagogickým studiem němčiny a angličtiny.

3. Školou musí projít nejméně dvě generace studentů. Pardubická škola má 44letou tradici, vychovala 6 300 absolventů a její absolventi zastávají řadu významných funkcí v našem průmyslu.

4. Kvalitní vědecké programy a dobře vybavenou knihovnu. O kvalitě vědecké právě hovoří to, že škola má 31 doktorů věd a 150 kandidátů věd. Podle hodnocení ohlasu vědeckých prací se škola řadila mezi tři nejvíce citovaná pracoviště v České republice vedle 1. lékařské kliniky přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

5. Univerzita má být plně autonomní se všemi orgány samosprávy. I tento požadavek škola splňuje.

Svým rozvojovým trendem usiluje škola o novou integraci do západoevropského systému. Současné trendy vedoucí k diverzifikaci studijních programů a zavádění humanitních oborů na technických univerzitách a technických programů na humanitních univerzitách vedly např.ve Velké Británii k celé řadě změn názvů polytechnik na názvy univerzita.

Dejme tedy absolventům pardubické vysoké školy stejné výchozí podmínky, jaké mají absolventi zahraničních univerzit. Přejmenování Vysoké školy chemicko technologické na Univerzitu Pardubice bude krokem vyjadřujícím realitu této školy a dávajícím absolventům smysluplný diplom.

Vážení kolegyně a kolegové, přijetím tohoto zákona nezřizujeme novou vysokou školu. Měníme pouze název školy, která má za sebou více než 40tiletou historii a které dnes, při existenci tří fakult, je dosavadní název příliš těsný. Děkuji Vám.

Místopředseda PSP Jan Kasal:  Děkuji paní poslankyni Tomanové. Dále se o slovo přihlásil pan poslanec Soural.

Poslanec Jaroslav Soural:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych podpořit návrh pana poslance Výborného s tím však, že bych místo data 1. duben 1994 doporučil zvolit jinou variantu, a to 31. března 1994, a  to z důvodů, které již někteří z vás pochopili.

Místopředseda PSP Jan Kasal:  Děkuji panu poslanci Souralovi. O slovo se hlásí pan poslanec Jaroš.

Poslanec Emil Jaroš:Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, jsem z Hradce Králové a pochopitelně, že bych zde mohl svým vystoupením nabudit určitý střet, který je charakteristický a znám jako určitý vztah mezi městy Hradec Králové a Pardubice. Není tomu tak. Já přeji Pardubicím mnohé fakulty, přeji, aby se tam vysokoškolské vzdělání dále rozvíjelo, ale přesto nemohu přenést trochu přes srdce, a to zřízení univerzity jako takové.

Bylo zde řečeno, že v roce 1991 byla zřízena řada univerzit. Tyto univerzity mají jednak přívlastek obyčejně podle daného regionu, ať je to Slezská, Jihočeská, Západočeská apod., a druhá věc je ta, že již tehdy byla obrovská kritika, která poukazovala na určitou devalvaci univerzit, že těchto univerzit je příliš mnoho.

Hradec Králové je město také s určitou vysokoškolskou tradicí, je tam prakticky od roku 1945 řada fakult humanitního zaměření – mohu připomenout lékařskou fakultu, farmaceutickou fakultu – ale přesto Hradec Králové nevolá po zřízení univerzity. Tyto fakulty jsou vázány de facto univerzitním směrem na Karlovu univerzitu, a já se ptám, zda-li by pardubicím místo univerzity stačilo Vysoké učení technické a v případě, že žádají a trvají na zřízení univerzity nebo o začlenění pod nějakou univerzitu, zda-li požádali jinou renomovanou univerzitu, např. Karlovu, zda-li by tyto fakulty zařadila pod svá křídla.

Myslím, že kdybychom měli podporovat vzdělanost tím, že budeme zřizovat další univerzity, i pro formu by to znamenalo určitou devalvaci hodnot, čímž bychom tomu udělali medvědí službu.

Z toho důvodu musím říct, že tento návrh nepodpořím, že lze vyčkat nového vysokoškolského zákona , který tuto živelnost nějakým způsobem upraví.

Místopředseda PSP Jan Kasal:  Děkuji panu poslanci Jarošovi a prosím pana poslance Miloslava Výborného o jeho vystoupení.

Poslanec Miloslav Výborný: Dámy a pánové, opět stručně. Za prvé, svůj pozměňovací návrh beru zpět ve prospěch druhého pozměňovacího návrhu – týká se data účinnosti zákona a myslím, že to je jedno, zda to bude 1. dubna nebo 31. března, ale jde o to, aby bylo jednodušší hlasování.

Za druhé, k tomu, co zde uvedl pan poslanec Jaroš, musím opakovat to, co řekl již pan poslanec Kozel i paní poslankyně Tomanová a co nesprávně interpretoval kolega Jaroš. Tímto zákonem žádnou univerzitu nezřizujeme. Nejde o nic jiného než o změnu názvu. Název Vysoké učení technické nebo obdobný název by vzhledem k tomu, že na současné vysoké škole chemicko technologické působí i Ústav cizích jazyků, byl naprosto nevýstižný.

Místopředseda PSP Jan Kasal:  Děkuji panu poslanci Výbornému a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Ullmann.

Poslanec Josef Ullmann:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, budu skutečně velmi stručný. Mám proti kolegovi Jarošovi velkou výhodu – že nepocházím z Hradce. Domnívám se, že bychom neměli do této situace promítat řevnivost, o které se nám zmínil.

Vzhledem k tomu, že zde bylo vše již řečeno, vyslovil bych – jestli dovolíte – alespoň jedno přání, ať pánbů nechá všechny členy této sněmovny při zdravém rozumu až do konce projednávání tohoto bodu. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Jan Kasal:Děkuji panu poslance Ullmannovi. Zdá se, že to byla poslední přihláška do rozpravy, takže rozpravu končím. Prosím o závěrečnou proceduru. Pan poslanec Kozel jako zástupce navrhovatelů má nárok na závěrečné slovo.

Poslanec František Kozel:Dámy a pánové, padl jeden pozměňovací návrh, se kterým vřele souhlasím, včetně úpravy, která byla dodatečně provedena. Jsem velice vděčen kolegovi Ullmannovi za to, co zde řekl. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal:Děkuji panu poslanci Kozlovi a nyní prosím pana společného zpravodaje, aby se zhostil své jednoduché úlohy v tomto případě.

Poslanec Eduard Zeman: Pane předsedající, dámy a pánové, v rozpravě vystoupilo celkem 5 poslanců. Padl vlastně jenom jeden pozměňovací návrh, a to je v současné době platný pozměňovací návrh kolegy Sourala, aby § 2 byl upraven do znění: „Tento zákon nabývá účinností dnem 31. 3. 1994“. Domnívám se, že lze dát o tomto návrhu hlasovat.

Místopředseda Jan Kasal: Ano – prosím však všechny poslance, aby se znovu zaprezentovali, protože došlo k určitému pohybu ve sněmovní síni.

V této chvíli zahajuji hlasování o pozměňujícím návrhu pana poslance Sourala.

Kdo je pro? Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování? Děkuji. Hlasování s pořadovým číslem 66 skončilo.

Pro 103, proti 6, zdrželo se 31 poslanců. Konstatuji, že tento pozměňovací návrh byl přijat. Nyní budeme hlasovat o celém návrhu pana poslance Františka Kozla a dalších na vydání zákona o změně názvu Vysoké školy chemicko technologické v Pardubicích podle sněmovního tisku 648, ve znění společné zprávy výborů Poslanecké sněmovny podle sněmovního tisku 829 a schváleného pozměňovacího návrhu. Zahajuji v této chvíli hlasování.

Kdo je pro? Děkuji. Kdo je proti? Děkuji. Kdo se zdržel hlasování? Děkuji. Hlasování č. 67 skončilo:

Výsledek: 118 pro, 7 proti, 18 poslanců se zdrželo. Konstatuji, že tento návrh byl přijat. Ptám se, zda hodlá společný zpravodaj či zástupce skupiny navrhovatelů ještě vystoupit.

Poslanec František Kozel:  Děkuji všem členům a členkám Poslanecké sněmovny, kteří si vzali k srdci napomenutí kolegy Ullmanna. Děkuji vám.

Poslanec Eduard Zeman:Jako společný zpravodaj se připojuji k témuž poděkování. Děkuji vám.

Toto je přehled událostí, které vedly k založení Univerzity Pardubice. Důkazem správnosti tehdejšího rozhodnutí a jeho probojování je skutečnost desetiletého rozvoje univerzity, která má v současnosti přes 6 000 posluchačů na 4 fakultách a ústavech a spěje k dalšímu rozšíření o obory zdravotnictví a elektro-slaboproud. Bylo mým štěstím a osud mi přál, že jsem mohl být u toho.

Rovněž důležitým faktorem rozvoje je vytvoření univerzitního areálu v Polabinách na Stavařově, s možností dalšího rozšíření o potřebné stavby, jak fakulty chemicko technologické, tak dalších, pro obory, které mohou v budoucnosti potřeby našeho státu požadovat.