Byl císařem hudby varhaník Josef Císař 110. výročí

Bylo slavnostní Rekviem za jakousi urozenou osobností. Slavnému Rekviem nasvědčovala velká skupina zpěváků a hudebníků. Kostel již dávno před začátkem mše byl naplněn tehdejší místní honorací v úřednických uniformách a cylindrech, také se tu mísila vůně kadidla s naftalínem z parádních obleků.

Mše začala – vše probíhá dle staveného postupu obřadu! Přichází okamžik, kdy kněz intonuje „Rekviescat in pace“ (Ať odpočívá v pokoji), načež ředitel kůru (Bůh ví, na co asi myslel) zcela vážně zadul na varhany „Deo gratias“ (Bohu díky) místo jasného amen.

Nevíme, jak by byl nebožtík nadšen tímto doslovem, ale sotva to vyšlo z úst, ihned si to muzicus Císař uvědomil a velmi rychle zotvíral všechny rejstříky varhan i pleno forte, aby zahladil onu nepříjemnou odpověď, takže snad ani ten nebožtík si toho nepovšiml ve hřmotu a přívalu tónů burácejících varhan a také udivenému „hekání“ kostelníka, který, chudák, se mohl potrhat při šlapání měchů, jak rychle ubývalo vzduchu nenadálým forte žirovnických varhan.

Během svého plodného muzikantského života zasáhl J. Císař snad do všech oborů hudební tvorby, a to nejen jako varhaník, ale i jako dirigent, skladatel, sbormistr a také jako hudební referent.

Proti skladatelské činnosti značně dával přednost činnosti interpretační (klavírista, varhaník a sbormistr), kritické a publicistické, ale především pedagogické a organizačně – osvětové.

Z jeho tvorby je především znám mužský sbor „Svým horám“, významný přínos zaznamenal melodram „Dvě české pohádky“ a další tvůrčí rozvoj skladatelův se ukázal také v řadě tanečních skladeb, které byly známy v celé oblasti Pardubicka i okolí.

Své bohaté poznatky a zkušenosti uplatňoval jako hudební referent časopisu „Bratrství“.

Muzikantská putování

Josef Císař velmi úspěšně zakončil svá studia v oblasti varhanní hry na pražské konzervatoři, kterou navštěvoval v letech 1911 až 1914, a to ve třídě profesora Bedřicha Antonína Wiedermana. Jako čerstvý absolvent se dostává do Počátku, do města známého jako rodiště Tomáše Pešiny z Čechorodu, horlivého ctitele a šiřitele českého jazyka, kde nastupuje jako varhaník v kostele sv. Jana Křtitele (první zmínka o něm z r. 1273).

Josef Císař se ukázal ihned od prvopočátku, že je pravým reprezentantem české varhanické školy, jejímiž hlavními znaky byly ve stejné míře muzikálnost hry, dramatická silná výrazovost a čistota rejstříkování a zřetelná manuálová a pedálová technika.

Žirovnice

Josef Císař souběžně vykonával varhanickou činnost i v nedaleké Žirovnici, kde se také i v kostele sv. Jakuba a Filipa (postaven r. 1870) stal ředitelem kůru v roce 1914.

Hrál na barokní varhany ve hřbitovním kostele sv. Jiljí (pův. ze 17. stol.)

V Žirovnici rozvinul plně svou znalost varhanní literatury, která v jeho podání byla podrobena pravidlům církevní hudby.

V tomto městě Josef Císař působil až do roku 1916.

Po tomto roce se vrací do oblasti blíže ke svému rodnému městu- České Třebové, a to do Pardubic.

Pardubice

Josef Císař přichází do Pardubic po počátečních zkušenostech z varhanní hry chrámové i z oblasti sólové varhanní hry. Ve velmi krátké době se stává známou hudební osobností. Vedle řady soukromých učitelů hudby (K. Bareš, J. Fiala, A. Fröschlová, A. Goldsteinová – Štěpánková, J. Hroch, K. Moor aj.) se stává také učitelem hudby. Když byla založena Východočeská hudební škola, byl Josef Císař přijat do učitelského sboru – obor klavírní hra. Josef Císař jako člen sboru „Východočeské hudební školy“ už působí jako klavírní doprovazeč při Matiné pěveckého sdružení SUK (11. dubna 1920 v Městském divadle) na počest koncertu „Českého kvarteta“ (Hoffman, Suk, Herold, Zelenka).

Vedle vlastní pedagogické činnosti ještě sám studuje klavírní hru u profesora mistrovské školy pražské konzervatoře Adolfa Mikeše. Z žáků J. Císaře vynikli Jan Heřman, A. Šíma, O. Háša, Roman Veselý aj. Plně ovlivňuje ve výuce klavíru tzv. Depponovou metodou hudební cestu svých žáků.

Nebývalý rozvoj hudebně pedagogické činnosti VHŠ dává také vzniknout různým hudebním tělesům (Pardubické hudební sdružení, později Pardubická filharmonie aj.) U těchto amatérských hudebních souborů se objevují v řízení pardubické známé osobnosti, jako Karel Macák, Fr. Voves, Fr. Michálek i Josef Císař.

Josef Císař se stává také klavírním doprovazečem houslisty Stanislava Ondříčka , který po  návratu z Ruska a krátkém působení na hudebních ústavech v Tbilisi, Záhřebě, Kišiněvě a Jaroslavi, se stal pedagogem na Hudební škole v Pardubicích.

Josef Císař jej doprovázel zejména v letech 1924 až 1927, i když už pedagogicky Ondříček působil na jiných hudebních školách.

Josef Císař působil dlouhá léta jako ředitel kůru arciděkanského kostela sv. Bartoloměje a varhaník v obřadní síni krematoria v Pardubicích.

Repertoár skladeb byl značně rozsáhlý a velice široký. Vedle klasických skladeb z nejrůznějších slobových období uváděl Josef Císař skladby starých českých mistrů v provedení se sborem i orchestrem.

Byl činný i jako skladatel, kde se hlavně věnoval chrámové hudbě. Zde se věnoval námětům, které vycházely buďto přímo z biblických příběhů nebo odrážely tematiku liturgického – církevního roku. (Missa jubilaei – 1938, Biblické písně I. a II., 1922 a 1924)

Vedle zhudebnění vrcholných poetických textů Bible se také věnoval i skladbám tanečním a písňovým, které byly velmi hojně prováděny na vesnických akcích místními pěveckými sbory.

Značná část jeho skladeb byla vydána v Pardubicích u Lochmana, vlastním nákladem či v Praze, a to u Kotrby nebo Chadíma.

Josef Císař s velkou oblibou skládal písně na slova Petra Bezruče, který mocně zasáhl do vývoje novodobé české literatury.

Ze sbírky básní, jež vyšly pod titulem Slezské písně, Císař zkomponoval báseň „HRABYŇ“, báseň, která je jediná ve sbírce, v níž Bezruč vzpomíná na chlapecká léta v obci Hrabyně, kde býval kazatelem proslulý farář Böhm.

Hrabyň

Tak leckdy, kdy lehké topasy prší

s topolů v cestu a ve sny mi srší,

tak leckdy se mihnou pobožné řady

s korouhví napřed a dojemným zpěvem.

Ctím tvoji víru, ty staříku sivý,

Ctím vaši víru, vy děvuchy ze vsi.

…. sladkými zory hleděla na mne

Hrabynská Panna, a před ní kázal

pan farář Böhm.

Kyjov

Ej, ztepilí šuhaji v čižmách vy,

ej, děvčata v suknici rudé,

vždy veselo bývalo v Kyjově,

vždy veselo v Kyjově bude.

Kyjov v Slezských písních je v pořadí třetím číslem po básních Červený květ a Hanácká ves.

Mohelnice

Na Bezkydě Bílý kříž,

když se vlevo zatočíš,

Mohelnici uvidíš:

hej, děvucho vysoká,

hej, kalina široká,

Mohelnice divoká!

Josef Císař komponoval ještě další básně ze sbírky Slezské písně, které jsou postaveny na principu kontrastu mezi poklidným a sebevědomým obyvatelem jižních moravských krajů a bezprávným utlačovaným lidem severní Moravy.