K OTÁZCE HOLOCAUSTU ŽIDOVSKÉ KOMUNITY Z PARDUBICKÉHO OKRESU LÉTA 1943 A 1944

Den 5. prosince 1942 v ranních hodinách byl vypraven z pardubického nádraží zvláštní železniční transport, který vezl židovské obyvatelstvo z jižní části východních Čech do terezínského ghetta. Protože do Terezína železniční dráha nevedla, účastníci transportu museli vystoupit v Bohušovicích nad Ohří a do Terezína dojít pěším pochodem. Do transportu bylo zařazeno židovské etnikum bydlící dosud v jednotlivých okresech tehdejšího pardubického kraje s výjimkou okresu Pardubice. Ve vlakové soupravě odjelo 650 osob nejrůznějšího věku a povolání.

Dne devátého prosince téhož roku (tj. 1942) byl ve stejnou ranní dobu vypraven podobný transport, do kterého bylo zařazeno přes 600 občanů židovského náboženského vyznání, v naprosté většině české národnosti z pardubického okresu. Transport nesl označení Cg a končil podobně jako předchozí transport (označení Cf) v Bohušovicích n. O. Terezínské ghetto budovala německá okupační moc od r. 1941 a pardubičtí Židé se tu setkali se starostou pardubické židovské obce Bernardem Schützem, majitelem pekárny v Pardubicích, který byl sem deportován už na jaře 1942, aby zde řídil pečení chleba pro celé ghetto. Setkali se zde také s jedenácti souvěrci z pardubického okresu, kteří byli z neznámých důvodů do ghetta deportováni transportem Gf.

V průběhu roku 1943 – dvacátým lednem počínaje a osmnáctým prosincem konče – bylo z Terezína do vyhlazovacího tábora Osvětim II – Březinka (Birkenau) vypraveno celkem devět železničních transportů s lidmi židovského náboženského vyznání. Do těchto transportů, které nesly další označení (Cq, Cr, Cs atd.) byli zařazováni také pardubičtí Židé. Počty pardubických Židů, roz. Židů z pardubického okresu zařazených do jednotlivých transportů lze zjistit jen s velkými potížemi. Nejvíce osob židovské komunity z pardubického okresu bylo zařazeno do transportu s označením Cr, který byl vypraven z Terezína (mezitím tam německá okupační moc vybudovala železniční vlečku) 23. ledna 1943. Hodně pardubických Židů bylo zařazeno také do transportů Dl a Dm, které byly vypraveny v jeden den, tj. 9. září 1943. V průběhu roku 1943 zemřelo v Terezínském ghettu padesát osob židovského vyznání z okresu Pardubice. Z pramenných materiálů lze zjistit, že z Terezína  do Osvětimi II bylo transportováno v průběhu roku 1943 na 380 Židů z pardubického okresu. V plynových komorách končila jejich životní pouť.

V roce 1944 bylo z Terezína do Osvětimi II vypraveno dalších 12 železničních transportů vezoucích Židy, kteří pocházeli z pardubického okresu. První transport s označením Dz byl vypraven 15. května 1944 a poslední v den státního svátku ČSR 28. října toho roku. Ten nesl označení Ev. V roce 1944 zahynulo v terezínském ghettu dalších 12 českých Židů z pardubického okresu a do Osvětimi deportováno přes sto příslušníků pardubické židovské komunity. V terezínském ghettu zůstávalo na konci roku 1944 a počátkem r. 1945 jen kolem dvaceti osob židovské náboženské víry z pardubického okresu.

Mezi významné osoby židovského náboženského vyznání, příslušníky židovské náboženské obce, kteří před prosincem 1942 bydleli v pardubickém okrese a kteří zahynuli v Osvětimi, patří m. j. PhDr. Emil Friedmann (17. 8. 1880 Velké Čakovice – po 23. 1. 1943 Osvětim), rabín pardubické židovské náboženské obce, který zahynul spolu se svým otcem Martinem (1859), s ženou Martou (1893) a oběma dětmi Hanou a Jiřím (dvojčata nar. 9. 5. 1919). Dále tu zahynul MUDr. Otto Klepetář (26. 4. 1900 Třebechovice pod Orebem – po 23. 1. 1943 Osvětim), zubní lékař v Pardubicích na Pernštýnském nám. a také Pavel Kafka (5. 4. 1889 Bohdaneč - po 26. 1. 1943  Osvětim,) spolumajitel výrobny perníku a trvanlivého pečiva KAPO Pardubice, který bydlel se svou ženou Irinou (1900) a dcerou Norou (1928) v Pardubicích v Hronovické ulici. Nelze zapomenout ani na Viktora Löwyho (1885 Kasejovice v Čechách – po 23. 1. 1943 Osvětim), který byl volen za čsl. sociálně demokratickou stranu ve dvacátých a třicátých letech min. století do pardubického městského zastupitelstva.

Z pardubických Židů, kteří přežili Terezín i Osvětim a dosud žijí, je autorovi této statě známá jen jedna postava. Je jím Ing. Vladimír Munk, nar. 27. 2. 1925 v Pardubicích, absolvent pardubického gymnázia z léta 1945 a Vysoké školy chemické technologie v Praze. Do Terezína deportován z Pardubic 9. prosince 1942, odtud transportem Em 1. 10. 1944 do Osvětimi. Jeho rodiče zahynuli v Osvětimi na konci října nebo začátkem listopadu v r. 1944. Mladý Vladimír Munk nasazen pak na práci do pobočky koncentračního tábora v městě Hlivice (něm. Gleiwitz, dn. polská Gliwyca), kde pracoval na opravách poškozených železničních vagónů. Osvobozen vojáky sovětské armády na začátku února 1945 v městě Blechhammer. Žije t. č. v USA v městě Plattsbourg ve státě New York.

Závěrečná poznámka: Téměř všechny údaje ve stati obsažené čerpal autor z práce Terezínská pamětní kniha, která ve dvou dílech vyšla v Praze v r. 1992. Informace o Vladimíru Munkovi získal autor jednak v uvedené Terezínské pamětní knize a při studiu materiálů k židovské problematice na Pardubicku, jak jsou uloženy ve fondech Státního okresního archivu v Pardubicích, jednak při osobním setkání v Pardubicích v r. 2002.