TŘIKRÁT K ŽIVOTOPISU MUDr. FRANTIŠKA MESSANYHO

Z obou článků vyplynulo, že dr. Messany zemřel 18. prosince 1936 v psychiatrickém zařízení v Praze-Veleslavíně Veleslavínská ul. čp. 1. Toto zařízení byl původně barokní zámek z druhé poloviny 18. stol. a pro zdravotnictví byl upraven v roce 1912. Později zařízení patřilo Karlově univerzitě, která zde měla svou Pneumologickou kliniku 1. Lékařské fakulty. V současnosti zde sídlí zdravotnické zařízení “Canadian Medical Care ČR s.r.o.”. Na připojeném snímku je nynější podoba tohoto zařízení.

II/ Málo je známá historka, jak primář Messany léčil čápa. Noticku o tom přinesl Východočeský republikán v roce 1933 v čísle 2 str. 7: “Primář Messany dostal na podzim (1932) raněného čápa, kterého vyléčil a nyní jej chová doma. Čápa živí jen masem, které proň kupují. Ven nevychází, je značně choulostivý. Jedině za slunečních dní vyjde si na chvilku za poledne na dvůr. To by se mu chtělo k vodě na Matiční ostrov, avšak Messanyovi ho nepustí, aby nenastydl a nezhynul. Jinak je s čápem zábava. Primáře Messanyho má rád, chodí mu naproti. Když pan primář usne v lenošce, přichází čáp a zlehka ho vzbudí ťukáním zobáku na čelo. Rád si také odběhne za paní primářovou do kuchyně. Po uzdravení dali Messanyovi čápa do zoo v Praze.”

III/ O dr. Messanym bylo známo, že byl při jednání přímý a často ve výrazech nevybíravý. Za jeden nelichotivý výraz se dostal 26. srpna 1911 až před soud. Jednací síň pardubického okresního soudu byla toho dne zaplněna do posledního místa, hlavně poštovními zaměstnanci. Jednak proto, že primář Messany byl již v té době váženou pardubickou osobností, za druhé z toho důvodu, že se žaloba dotýkala poštovních pracovnic. Veřejný žalobce podal totiž na chirurga žalobu za to, že ve svém bytě nazval před telefonním zřízencem Bártou pracovnice na telefonní ústředně (tehdy pochopitelně ještě manuelní) “čubkami”. Byl obžalován pro přestupek podle § 312 trest. zákona a § 491 trest. zákona a článku V. zákona ze dne 17. prosince 1862. Okresní soudce Balcar jej odsoudil do vězení na 24 hodiny. Trest mu byl změněn na pokutu 50 tehdejších rakouských korun.