Živelné pohromy v obci Moravany

Roku 1770 udeřily velké mrazy. Sníh padal ještě koncem března (do 27. 3.). Zima byla tak tuhá, že ptactvo přilétávalo blíž k lidským sídlům. Mnozí z ptáků byli tak tuzí, že „lítali jako opilí!“ Zima trvala až do sv. Jiří. Pak začaly od 9. 5. velké deště a nastala opět drahota.

Tři roky po sobě bylo velmi deštivo (1770 – 1772). Následkem toho vzniklo mnoho nemocí. V některých domech nebyl ani jeden zdravý a „mrtvých se najednou pohřbívalo 10 až 15!“

Obilí, které se do Čech dováželo z Uher a Moravy, bylo ponejvíce zkažené.

Roku 1772 nastaly palčivé zimy a pomrzlo mnoho ovocných stromů. Drahota byla tak velká, že pšenice i žito stály až 10 – 12 zl. Ječmen stál 9 – 10 zl., takže si ho  mohl jen málokdo koupit. Libra masa byla za 8 krejcarů, máslo za 6 krejcarů.

Poté, co přešla neúroda z roku 1772, přišla „záplava myší“ a drahota se znovu vrátila.

V roce 1785 padal od Hromnic sníh až do svátku Zvěstování Panny Marie. Mrazy byly tak hrozné, že ze střech visely rampouchy 2,5 lokte dlouhé.

Roku 1811 bylo opět velké sucho „jakého pamětníka nebylo“ Úroda „shořela“ suchem.

Počátkem března roku 1813 bylo velké povětří, které mnoho domů rozvalilo a velkých škod v zahradách a lesích nadělalo. V roce 1830 uhodila velká zima, kdy bylo naměřeno až 23 C. Mrzlo od sv.Martina až do března. Led byl místy 1,5 lokte silný. Na jaře pak byly velké povodně.

V roce 1832 zasáhly Čechy velká vedra. Zajímavý úkaz byl popsán kronikářem: „Při východu a západu slunce padalo z oblak mnoho koulí rozličných barev. Kam dopadly, tam se blesklo a zbyla jen mýdlová skvrna.“

Roku 1838 postihla Moravany housenková invaze. Stromy a keře v zahradách byly na konci června bez listí.

Rok 1844 byl velmi deštivý. Pršelo prakticky celé léto a celkem čtyřikrát přišla velká voda, že se nedala ani úroda, která byla na polích zbyla, sklidit.

Roku 1850 (22. 2.) udeřilo na  Moravany kolem 6 hodiny ranní velké povětří. Toho roku zuřila i zhoubná cholera. Mnoho lidí v Moravanech se rozstonalo. Zemřel však jen jediný. Jinde byl počet obětí o mnoho větší.

Roku 1856 se do Moravan vrátilo opět velké sucho. Na jaře vyschly všechny studny v okolí a pršet začalo až ve druhé polovině května. Počátkem června (5. 6.) přišlo velké krupobití.

Lidé se nestačili ani vzpamatovat a téhož roku na konci srpna přilétla do kraje velká vichřice, která nadělala opět mnoho škod.

Z roku 1859 (20. a 25. 7. ) je další záznam o velké povětrnosti, která „posekané obilí daleko roznesla“.

Roku 1862 (20. 1.) začalo velmi silně pršet. Rozvodnily se řeky a nastaly velké povodně. Loučná tehdy dosahovala až k Moravanům (voda natekla do moravanského nádraží). Téhož roku se do Moravan vrátila housenková epidemie. Bylo jich tolik, že lidé věřili, že hmyz padá přímo z nebe! Stromy byly od housenek ožrány dohola.

Přesně o rok později, na den přesně (20. 1.) udeřila na Moravany velká vichřice spojená s bouří. Padající kroupy nadělaly ve střechách domů velké díry. Následovalo katastrofální sucho. Louky vypadaly jako po požáru a lidé museli vodu dovážet ze zdejšího rybníka.

Jako kdyby nestačily housenky z roku 1862, v roce 1864 nastala v Moravanech tentokráte „chroustová kalamita“, která vyvrcholila v měsících květen – červen.

V roce 1868 byla následkem sucha velká neúroda. Největší brambory dosahovaly velikosti vlašského ořechu. Korec pozemku dal průměr 1 – 1,5 mandele obilí.

V letech 1899 – 1900 postihla Moravany „kalamita hrabošů“. Sežrali doslova celou úrodu nejen v obci, ale i v širém okolí. Děti musely místo vyučování chodit po polích a rozhazovat otrávený chléb s ovsem! Tím se však otrávilo i spousty jiné zvěře a ptactva.

Rok 1911 byl abnormálně suchý. Nepršelo od 18. 5. do 15. 9. Vedra, jak píše kronikář, dosahovala až 54 C (což je velmi sporný údaj).

V prvním válečném roce (1914) vypukla v Moravanech epidemie slintavky a kulhavky u hovězího dobytka. Padlo ho značné množství.

Věnujme se nyní převážně „ohnivým kohoutům“, které řádily v Moravanech.

Nejstarší záznam o požáru v Moravanech je z roku 1834, kdy vyhořely statky Jana Virta (čp. 36) a Vojtěcha Kubizňáka (čp. 35). Při požáru byl ohrožen i místní kostel s farou. Na několika místech začalo skutečně hořet, ale nebezpečí bylo včas zažehnáno.

Roku 1837 (26. 8.), noc před posvícením, vypukl požár v hostince čp. 1, který měl v pronájmu Jan Vopršal (od Josefa Tobiáška, učitele ve Slepoticích). Silný vítr od východu způsobil, že oheň začal ohrožovat i sousední domy. Jan Vopršal na následky popálení třetího dne po požáru zemřel. Od čp. 1 se oheň hnal až k čp. 11. Potom se vítr obrátil a oheň přeskočil na stavení čp. 12 a 13. Během jediné noci vyhořelo 34 stavení a 18 stodol!

V roce 1859 (30. 3.) začalo hořet kolem 9. hodiny večerní ve stodole čp. 9. Za silné povětrnosti požár snadno přeskočil na čp. 12 a 13. Vzápětí se v jediném plameni ocitla stavení čp. 16, 17 a 18.

Díky silnému větru začalo během pouhých patnácti minut hořet 26 domů a 13 stodol. Hořely domy i v blízkosti železniční stanice, takže vlak, který tudy právě projížděl, musel projet doslova „ohnivým tunelem“ ke zděšení všech cestujících.

Oheň trval až do 3. hodiny ranní. V obecní pastoušce (čp. 26) tehdy uhořela M. Remešová, místní žebračka. Stala se tak jedinou obětí jednoho z největších požárů v Moravanech v 19. století.

Seznam použitého materiálu:

1) SOkA Pardubice: Pamětní kniha obce Moravany (vznikla v r. 1898 a byla psána retrospektivně).

2) Soukromý archiv autora.